Max Švabinský v letech 1939-1948 pokračoval v práci na oknech v chrámu sv. Víta, a navrhl a uskutečnil vitráž Nejsvětější Trojice. Švabinského vitrážemi ve svatovítské katedrále se zabývá např. Kateřina Rusoová v práci Vitráže Maxe Švabinského v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě, 2007, která na s. 36 popisuje triforiová okénka pod levým oknem vysokého chóru:
"Uprostřed průvodu pod středním chórovým oknem stojí tři vznešení andělé protáhlého secesního vzezření. Prostřední drží knihu, kde jsou na dvou otevřených stránkách řecká písmena alfa a omega. Po stranách doplňují výjev dvě kytice růží ve vázách, vlevo nevinně bílých a vpravo mučednicky červených, a také heraldické znaky Čech, Moravy, Slezska a Slovenska."
Poté, co práce přerušila válka, se pokračovalo od srpna do prosince 1945. S každým dokončeným oknem si byl Švabinský jistější a okna chórového závěru, která se dělala naposledy, jsou nejkrásnější. Okno Nejsvětější Trojice bylo osazeno v říjnu 1948. (Jana Orlíková, Okouzlený milovník života Max Švabinský, s. 43-44).
Poznámka ke slovenskému znaku, jak jej definoval nebo odvodil z uherského až L. Štúr po roce 1848: V podstatě je to "replikování" (tvaru štítu a trojvrší i patriaršího kříže) z uherské královské pečeti českého, polského a uherského krále Václava III. (posledního Přemyslovce).
O historii slovenského znaku před časem napsal, už je to asi 20 let,
článek RNDr. Tibor Králik z Univerzity Komenského v Bratislavě. Uváděl
tam i toho uherského Ladislava V., tedy pozdějšího polského a českého
Václava III. Slováci však dodnes věří maďarské nacionalistické legendě o
"maďarských důležitých kopcích", asi tak jako někdo v
Čechách pověsti o Bruncvíkovi. Dr. Králik ale hledal, o které reálné
trojvrší by se mohlo jednat, pokud tedy to má být trojvrší a nikoliv
někdy uváděná koruna. Hledal trojvrší u Nitry (údajně jihozápadní část
pohoří Tribeč).
Bohužel, je tomu tak - fabulace o naší symbolice je zcela vážně i v učebnicích - jistě o to hůře i na Slovensku (s jejich představami starých Slováků a velkomoravského vládce Svatopluka coby krále Slováků).
Podle Dr. Králika legenda o rýmovaném trojvrší nemůže souviset s původním významem tohoto
symbolu. Pak heraldicky zdůvodňuje, proč. O geografickém původu napsal:
"Zdá se, že vlastní trojvrší bylo přinesené do Uherska ze západu - z
Čech." Naráží na Václava III./Ladislava V., nebo na něco jiného?
Byl pak dalším badatelem informován, že existuje hypotéza, že ze západu ano, ale
ne z Čech. Tento badatel tu má na mysli patrně Moravu.
Ovšem tady se nabízí otázka, zda tu nejde v případě určení země ze strany Dr. Králika o takové to typicky slovenské zmatení, kdy vše na západ označují jako Čechy?
Odborník zase netuší, jak to ten či onen myslel, ale je k tomu celkově skeptický, neboť náznaky úpravy paty štítu s patriarším křížem se objevují již v době před Václavem III. za Arpádovců, a co bylo inspiračním vzorem nelze předjímat, zda "západní" heraldická praxe nebo naopak místní (ikonografické) vlivy. Sám by zde potřeboval srovnávací materiál z Uher a okolí.
Ale tak, jako dnes nelze s jistotou vysvětlit dva ocasy českého lva či šachování moravské orlice nebo dělení štítu Arpádovců (kde bývaly též opakující se kráčející lvi) apod., nelze zdůvodnit ani "přidání trojvrší" (či koruny, kořenů apod. mutace) k původnímu uherskému/byzantskému/velkomoravskému patriaršímu kříži.
Nemá vůbec smysl spekulovat, zda je nebo byl význam křesťanský (trojiční symbolika, Golgota, kořeny apod.), panovnický (koruna) či snad dokonce geografický (např. Tatry) apod. ..., ač se o to Maďaři i Slováci přou ...
V heraldice se prostě tyto rozličné "podnože" pod figurami v patě štítu někdy (později) objevují (viz i u figur zvířat).
Historickým paradoxem je role českého krále v této věci ..., a to nechtějí slyšet už vůbec ... :-)
"Náznaky" trojvrší (spíše návrší) jsou patrné již u posledních Arpádovců. Ať již pod vlivem západní heraldiky nebo místních vlivů. Viz pečeti Štěpána V., Ladislava IV. A zajímavé "kořeny" u posledního Arpádovce Ondřeje III.
Václav III. jim dal výraznou (jednoznačnou) podobou.
Hezkým dobovým "renoncem" je Coronelliho mapa Moravy z roku 1692. Na mapě jsou znaky sousedních zemí, vlevo uherský znak, jak ho známe dnes, s modrým trojvrším.
Tam je problém, že kolorování těchto map bylo až druhotné (často si dělal majitel sám apod.). Zvláště u zahraničních vydáních je proto občas s drobnými chybami či odchylkami. Nelze z toho nic moc vyvozovat. Do důsledku vzato Slovensko jako historicky neexistující území (na rozdíl od Sedmihradska, Slavonie apod.) nikdy heraldický znak nemělo a byl vytvořen z čistě Uherské symboliky.