Při národních slavnostech shledáváme často, že i vzdělanci přicházejí do rozpaků při zřizování praporů, která že barva patří nahoru, která dolů atd. Obyčejně má se za to, že to jedno, jen když barvy červené a bílé neb modré jsou. Avšak není tomu tak. Seřadění barev různých národních, státních neb městských i spolkových a šlechtických praporů a znaků podléhá pravidlům tak dobře, jako pravopis různých řečí. Znak mluví barvou neb obrazem. Pohleďme nejdříve na náš znak národní a zemský: bílý lev v červeném poli. Jest tudíž barva bílá na půdě červené, proto má na prapoře českém, dvojbarevném, bílá prouha nad červenou umístěna býti (tudíž tak, by bílá vždy u hrotu žerdi byla). Je-li červená na hoře umístěna a bílá pod ní, jest taký prapor znamením města Vídně, jehož znak červený kříž v bílém poli jest (tudíž červená na bílé půdě). Při praporu rakouském patří vždy černá barva k hrotu žerdi, žlutá pod ní, protože ve znaku říském černý orel umístěn v zlaté (žlutém) poli. Podobně se to má se Slezským praporem. Při trikolorách záleží tím více na pořadu barev. Moravský pořad barev jest: červená, bílá, modrá: červenobíle kostkovaná orlice v modrém poli. Trikolora slovanská jest totožná s ruskou: červeno-modro-bílou. Bílá pak budiž nejvýše na žerdi připevněna.
Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, fond A 9 Zemský výbor, karton č. 47
 |
| Červenobílomodrá trikolóra. Popsaný moravský pořad barev (dle červenostříbrně šachované orlice v modrém poli štítu) |
Kritické poznámky jednoho nám dobře známého odborníka k textu:
"Autor dobového textu v podstatě používá vexilologického označení "bílá"
pro stříbrný kov (heraldickou tinkturu), viz "bílý lev",
myšlen je stříbrný český lev.
Správně popisuje císařskou (respektive Předlitavskou) černo-žlutou
vlajku (v tomto pořadí pruhů - dle černého císařského orla ve zlatě)
a upozorňuje na její shodu s vlajkou (praporem) Slezska (jehož
znakem je černá orlice se stříbrnou pružinou ve zlatém štítě). Ovšem
máme ve Slezsku v té době doloženo užívání i obráceného pořadí pruhů
(tedy žlutý nahoře a černý dole), proto, aby nedocházelo ke shodě
(záměně) s tehdejší vlajkou státní (černo-žlutou).
Pořadí moravských barev "červená, bílá, modrá" je nepřesné,
správně má být uvedeno - bílá, červená, modrá, protože je chybně
popisována i "červenobíle kostkovaná orlice v modrém poli" -
správně bílo-červeně (respektive stříbrno-červeně) šachovaná orlice
v modrém poli.
Ruskou trikolóru "červeno-modro-bílou" opět obrací, neboť
pořadí je nutné uvádět shora dolů, tedy - bílá, modrá, červená."
Naše poznámka: tehdy moravskou orlici takto s červenostříbrným šachováním často kreslili a popisovali, a proto v 19. století, od jeho 1. poloviny a dále Moravané vyvěšovali a mávali vlajkami červenobílou bikolórou, a vedle ní ovšem od roku 1848 i červenobílomodrou trikolórou. V polovině 19. století se setkáváme s popisem červenobílomodré kokardy. Vedle toho v té době byla snaha o prosazení zlaté v šachování moravské orlice, odtud pak pochází žlutočervená bikolóra, od konce 19. století (?) ovšem červenožlutá bikolóra, případně teoreticky varianty s modrým pruhem, jak je také vidíme v různých přehledech.
A pokračujme názorně:
 |
| Bíločervenomodrá trikolora podle moravského pořadu barev (dle stříbrnočerveně šachované orlice v modrém poli štítu) |
Odstíny barev vlajky nejsou pevně stanoveny. Na ukázku, kde je použit odstín modré, jaký nalezneme na obrázku vlajky České republiky dostupném na internetu, se můžete podívat na samostatné stránce, kde je také ukázka další historické vlajky Moravy, kterou máme doloženu knižní malbou na začátku 15. století. U vlajky je ta zásada, že má být dobře vidět. Platí to i pro moravskou vlajku. Pro trikolóry se při posuzování proto můžeme držet pravidla, že má dobře vlát, což opět znamená, že má být dobře vidět.
