Obnovení barevnosti znaků olomoucké radnice

Hanácký Večerník 27. října 2020 v článku Po 4 letech hotovo. Erby se dočkaly renovace, opravená radnice hýří barvami informoval o dokončení opravy olomoucké radnice na Horním náměstí, nacházející se v historickém středu města Olomouce právě toho dne odhalením renovovaných znaků po obou stranách radniční lodě.

S opravami střešní krytiny a historických krovů se začalo v lednu 2017, načež se pokračovalo opravou samotné budovy (obnova fasád, štukových a kamenných prvků, oplechování říms a parapetů, výměna svislých dešťových svodů, výměna a restaurování pískovcového obložení, oprava schodišť na východní a západní straně radnice, restaurování truhlářských i kovových výrobků, tj. mříží, bran, vrat i dveří u obou vstupů včetně nádvoří, oprava věže).

Olomoucká radnice na Horním náměstí Daniel Berka (Panda foto)

Součástí stavebních úprav radnice byl také návrat slunečních hodin na fasádu a obnovení barevnosti znaků. Tyto zásahy jsou asi nejviditelnějším znakem opravené radnice. Probíhaly se souhlasem památkářů a za dohledu nejlepších odborníků v daných oborech. Prováděli je zkušení restaurátoři s dobrou pověstí: kamenické práce: Josef Petr, výtvarné práce: Radomír Surma, kovové prvky: Petr Hartmann, truhlářské práce: Michal Zlámal, zlatnické práce: Jan Bittner, věžníc hodiny: Tomáš Sušeň, obnova cymbálů: zvonař Rostislav Bouchal, jehož práci po jeho úmrtí dokončila zvonařská dílna Tomášková-Dytrychová.

Heraldická výzdoba olomoucké radnice (na jedné straně jsou gotické a na druhé renesanční znaky), jíž se vrátila původní barevnost, je zajímavá tím, že seskupení znaků není nahodilé. Jde o ucelené soubory takzvané kurtoazní neboli dvorní heraldiky. Jsou to vlastně heraldické galerie jednotlivých panovnických dynastií (Jagellonci a Habsburkové).

Olomoucká radnice je tak zřejmě jedinou v České republice, která se může pochlubit dvěma dynastickými znakovými galeriemi, což svědčí o tom, že v době jejich vzniku byla Olomouc skutečným hlavním městem Markrabství moravského. Tehdejší vedení města bylo sebevědomé a mělo velmi vysoké cíle.

Barvy na znacích byly už od začátku a odstraněny byly teprve při přestavbě radnice na počátku 20. století. O obnovu polychromie znaků se velmi zasloužil přední český heraldik Karel Müller, ředitel Zemského archivu v Opavě, který potvrdil, že „Erby bez původní polychromie jsou pouze historizujícím ornamentem bez výpovědní hodnoty.“. Dále následuje z citovaného článku v Hanáckém Večerníku převzatý popis, jehož některé heraldické nepřesnosti zpřesnil a dále doplnil heraldik.

Heraldická galerie krále Vladislava II. Jagellonského nad hlavním vchodem

Prostoru nad hlavním vchodem do radnice vizuálně dominuje gotická dynastická galerie, jagellonská. Vznikla v období pozdní gotiky, někdy krátce po roce 1490, kdy český král Vladislav usedl i na uherský trůn.

Motiv dvojice a trojice erbů je prostý – na čestném prvním místě dvojice a uprostřed trojice je dynastický znak krále Vladislava Jagellonského, tedy polská orlice provázená spojenými erby zemí, kterým Vladislav vládnul – tedy čtvrcené štíty se znaky českého a uherského království, slezského vévodství a moravského markrabství.

 

Erbovní figury jsou navzdory obvyklým pravidlům ve čtvrcených štítech kombinovány a natočeny tak, že vzhlížejí k hlavnímu erbu panovníka. Právě to je specifikem dvorské, tzv. kurtoazní čili zdvořilostní heraldiky. Standardně totiž hledí zvířecí tzv. obecné čili všeobecně známé heraldické figury, jako lev či orlice heraldicky vpravo, tj. z pohledu diváka vlevo.

Heraldická galerie císaře Rudolfa II. na renesanční lodžii

Na renesanční lodžii jsou erby z roku 1591. Jedná se o habsburskou galerii, vytvořenou za vlády císaře Rudolfa II. Šest desek na balustrádě reprezentuje císaře a jeho země. Znaky jsou uspořádány hierarchicky od nejvýznamnějšího zleva doprava. Nejprestižnější první místo je vyhrazeno císařskému znaku. Císařský orel má na hrudi polcený štítek vyjadřující spojení Rakous a Burgundska. Řazení následujících zemských znaků odpovídá znění císařského titulu. Na prvním místě je uherské království s polceným štítem, následuje český lev, kurtoazně obrácený tak, aby hleděl na další znak, vyjadřující titul arcivévody rakouského. Poslední dvě pole náleží zemským znakům Moravy a Slezska. Níže umístěná deska pak nese městský znak Olomouce.

Moravská hvězda v lodžii nad renesančním schodištěm
olomoucké radnice; Autor fotografie: Daniel Berka (Panda foto)

Rozdávání dárků dětem v předvečer svátku svatého Mikuláše

Orlice nad orlojem představuje znak Olomouce, jak vysvětluje článek Erby na radnici budou opět zářit barvami. První z nich už mohou lidé vidět. Znak je umístěn na barokním štítu na oválné kartuši. Znak, jak jej vidíme dnes, je pravděpodobně z 20. století. Na původním olomouckém znaku nad orlojem byl totiž i čestný štítek s iniciálami FMT (František a Marie Terezie). To po roce 1918 vadilo vlastencům. Orlice byla proto vytvořena znovu, zřejmě v roce 1926, kdy byl v protihabsburském duchu mírně pozměněn i orloj.

Takto je to i v Čarkovi, po prvorepublikovém zrušení polepšení od Marie Terezie. Písmena SPQO byla do znaku Olomouce vrácena až v roce 1993, a proto znak není jenom registrován, jako jiné historické znaky měst, kterým je udělována jen chybějící vlajka, ale byl Olomouci znovu udělen (viz datum rozhodnutí v Registru komunálních symbolů: 15. července 1993): V modrém poli stříbrno-červeně šachovaná korunovaná orlice se zlatou zbrojí a červeným jazykem, provázená v rozích zlatými majuskulními písmeny SPQO.

Jak si jistě všimnete, ačkoli v popisu vlajky stojí, že orlice má červený jazyk, na obrázku vidíte žlutý. Originální sken v Rekosu je ale jen znak. Obrázek vlajky je pouze ilustrační (ne originál). Když byl asi v roce 2006 zřízen Rekos, tak aby nemuseli skenovat obojí, nasypali tam schematické obrázky vlajek pořízené jedním z expertů podvýboru pro Vexiinfo.

Takže zákonný popis znaku a vlajky Olomouce s červeným jazykem je samozřejmě správný, i znak Jiřího Loudy, jen ne ta ilustrace vlajky. Přednost má vždy popis.