Prapory národní a barvy zemské.
Heraldické (znakové) barvy naznačují se následujícím všeobecně užívaným čárkováním: plochy bílé značí stříbro, tečkované zlato, svislé přímky barvu červenou, přímky vodorovné modrou, linky šikmé zelenou, křížované černou barvu. — Porovnej též zemské barvy v části: Zlaté a stříbrné peníze všech států na zemi.
 |
| Na obrázku je zachycen prapor Moravy nakreslený jako bílo- červenomodrá trikolóra. V bodu 2) se píše k moravskému praporu podle znaku zlatě a červeně šachované orlice, a podle toho o praporu s barvami žlutou a červenou. V článku na další straně Znak zemský, který byl zpracován podle textu Vincence Brandla, se píše jednak o tom, že barvy zemské jsou zlatá a červená, také o zlatočervenomodré trikolóře. A současně o bíločervenomodré moravské trikolóře. |
1. Český prapor. Poněvadž jest znakem království Českého stříbrný lev v červeném poli, musí býti na českém praporu vždy barva bílá před červenou. Bílo-červené prapory jako Čechy mají: Polsko, Chorvatsko, Tyrolsko, Monako, Hesensko, Holštýn, Lubeck; — červeno-bílé: Černá Hora, Švýcary, Egypt, Brémy, Hamburk.
2. Moravský prapor. Znak Moravy je zlatě a červeně čtvercovaná orlice v modrém poli. — Viz delší článek »Znak zemský« zpracovaný dle Brandlovy »Knihy pro každého Moravana«, mezi úvodními statěmi v části »Markrabství Moravské«. V praksi užívá se na moravském praporu pouze barvy žluté-červené, jak i zemské samosprávné úřady pečetí.
3. Slovanská trikolóra. V době oslavy stých narozenin Palackého došlo nás mnoho dopisů, v nichž bylo o správném složení barev slovanské trikolóry pochybováno. Obrátili jsme se proto na vynikajícího pamětníka roku osmačtyřicátého, pana Jos. L. Turnovského, spisovatele a ředitele kanceláře Ústř. Matice školské ve v., a obdrželi následující odpověď: »Na dotaz ve příčině složení barev trikolóry slovanské mohu dle vědomí svého jen tolik pověděti, že až do březnových dnů 1848 nebylo slovanské trikolóry a že teprve vznikem studentské legie »Slavie«, jejíž původcem byl, jak se zdá, Jos. V. Frič, objevila se modro-bělo-červená trikolora na kokardách této legie. Složením barev jest tato trikolóra totožná s francouzskou, vzešlou r. 1789 při početí veliké revoluce. Přijetí francouzské trikolory republikánské za slovanskou zakládá se na libosti pražského studentstva českého, v němž Frič r. 1848 vynikající úlohu měl, pro revoluční únorové hnuti pařížské, kterým král Ludvík Filip byl trůnu zbaven a druhá republika prohlášena, čímž trikolóra z r. 1789 znova platnosti nabyla. Až dosud byla v třikoloře barva modrá nahoře, bílá uprostřed, červená dole. Jiného složeni neznám«. — Na obrázku z r. 1848 vyobrazen je Frič se šerpou přes prsa barvy modro-bělo-červené. Viz »Odkaz J. V. Friče«, vydaný nákladem F. Šimáčka v Praze 1898. — Nynější seřadění barev slovanské trikolóry: bílá-modrá-červená stalo se bezpochyby beze všeho odůvodnění v letech šedesátých při tvoření se nových česko-slovanských spolků a jednot anebo sloužila zde snad za vzor ruská obchodní vlajka — námořní, a tedy nikoliv národní a zemský prapor — bělo-modro-červená, kterou si r. 1694 Petr Veliký, když první loď pouštěl na moře, sestavil z vlajky holandské či nizozemské, změniv pořádek barev?! Srbská trikolora má ty samé barvy jako u nás oblíbená slovanská trikolóra, jenže v pořadu opačném: červená-modrá-bílá. Národní srbský prapor v Chorvatsku, Slavonii a v jižních Uhrách, bílo modro-červený jest povahy národní a užívání jeho povoleno nařízením společné vlády r. 1880; chorvatská trikolora: červeno-modro-bílá, vznikla spojením zemských barev Chorvatska a Slavonska a ustanovena nařízením vlády chorvatské r. 1876. A jak povstala franc. trikolora jako znak svobody? Náhodou. Když Pařížané na počátku velké revoluce r. 1789 dobyli bastillu »baštu tyranství«, okrášlil se jedenkaždý městskou kokardou (červeno-modrou, barvy to města Paříže), a když den na to král na pozvání lidu z Versaillu do Paříže přijel, připojil z radosti lid k tomu ještě barvu bílou, barvu bourbonskou (bílý prapor se zlatými liliemi)."
Politický kalendář občanský a adresář zemí koruny České na rok, Praha: Nákladem vydavatelstva Politického kalendáře občanského a adresáře zemí koruny České, 1904. č. 1, Znak zemský, s. 141:
"Znak zemský, obyvatelstvo, počet obcí na Moravě.
Znak zemský.
Jak z pečetí přivěšených na nejstarších listinách moravských jmenovitě z let 1199'až 1278 spatřiti lze, měla Morava původně týž znak jako království české, t. j. lva s dvojatým ohonem. První stopa o orlici jest z r. 1213, kde na listě králeviče Děpolta se spatřuje v pečeti půl lva a půl orlice; celá orlice se vyskytuje na pečeti přivěšené k listu markrabí Přemysla Otakara r. 1233; ale nalézá se i po tom roce často ještě český lev na zeměpanských pečetích moravských, od r. 1278 však pozorovati lze, že na tak zvaných jízdeckých pečetích (kde kníže vyobrazen jest sedě na koni, maje často prapor v ruce) se objevuje často ve štítě orlice, na praporu pak český lev. Teprve od doby knížat lucemburských objevuje se v listinách Moravy se týkajících jedině orlice kostkovaná a český lev od toho času na pečetích již se nespatřuje. Kostky či šachy byly barvy bílé a červené. O barvách těch se dovídáme z tak zvané opravy erbu markrabství moravského, která se stala r. 1462, v níž se ustanovilo, aby šachy bílé či stříbrné nahraženy šachy žlutými či zlatými. Když totiž Rakušané proti císaři Bedřichovi IV. se zbouřili, přispěli mu na pomoc král český Jiří a Moravané, jimžto velel Jindřich z Lipé, hejtman markrabství moravského, kterýžto Jindřich s pány ostatními, účastníky té výpravy, císaře žádal, by posavadní erb moravský opravil a stříbrnou barvu kostek ve zlatou proměnil. To císař učinil a ustanovil, aby od té doby orlice žlutě a červeně kostkovaná v modrém poli byla znakem markrabství moravského. Ač císař v privileji na tu opravu erbu vydaném ustanovil, aby věčně potrvala, přece ona ani v život nevešla, ana země moravská i po vydání toho privileje pořád užívala staršího erbu, t. j. orlice bíle a červeně kostkované. Privilej sice byl uložen k ostatním privilejům a svobodám zemským, ale ustanovení jeho nepřijato a neprovedeno. Na této okolnosti se nemění nic tím, že Ferdinand II. r. 1628 dotčený privilej s ostatními svobodami zemskými potvrdil; neb i po tomto potvrzení země užívala jen starobylého erbu s barvou červeno-bílou, který také na obnoveném zřízení zemském týmž Ferdinandem II. r. 1628 vydaném se spatřuje, a jak svrchu dotčeno, dále ho i v 18. a 19. století až do let sedmdesátých užíváno bylo. Když se r. 1848 moravský sněm sešel, napsal prof. AI. Sembera článek, v němž dokázati se snažil, že na základě privileje r. 1462 pravý zemský erb markrabství moravského jest červeno-žlutá orlice. Poslancové tehdejší názor Šemberův si osvojili a usnesli se ministerstvo vnitra požádati, aby ve veliké pečeti císařské červeno-bílá orlice v červeno-žlutou se proměnila. Poněvadž však změnu takovou tak snadně provésti nelze, jelikož veliký erb císařství rakouského upevněn jest na všech domech vyslanců, kteří Rakousko v cizích zemích zastupují a každou změnu tohoto velikého erbu říšského muselo by předcházeti diplomatické vyjednávání s cizími mocnostmi, tak tedy jest posud ve velikém říšském znaku moravská orlice červeno-bílá, kdežto nyní výbor zemský užívá červeno-žluté. Barvy zemské jsou dle toho zlatá a červená. V praksi užívá se však trikolory: zlaté, červené a modré s připojením barvy pole k barvám obrazu znakového. V pravdě je však moravská trikolora bílá-červená-modrá — podobající se národní trikoloře slovanské: modro-bílo-červené."
(...)
