Slavobrána při návštěvě Františka Karla v Kuníně v roce 1845 - černožlutá bikolóra a červenobílá bikolóra

Krásnou ukázkou červenobílé zemské vlajky je červenobílá bikolóra umístěná společně s černožlutou bikolórou na slavobráně postavené u příležitosti návštěvy otce pozdějšího císaře Františka Josefa I. arcivévody Františka Karla v Kuníně v roce 1845. V soudobém popisu slavobrány, který se dochoval, jsou červená a bílá zmiňovány výslovně jako moravské barvy.

Vlajkami na slavobráně se mimo jiné zabývá ve svém článku Moravské barvy a vlajky v revolučním roce 1848 otištěném v sborníku Genealogické a heraldické informace (GHI 2017, Moravská genealogická a heraldická společnost, z.s.) na straně 42 František Pícha. 

Slavobrána při návštěvě Františka Karla v Kuníně v roce 1845

Na své cestě Moravou a Slezskem byl František Karel pozdravován obyvateli zemí, majiteli panství, úředníky a vítalo jej bezpočet oblouků a česných bran. Stejné to bylo u kostela v Kuníně, kde vyrostla velmi důmyslná a krásná čestná brána, sestavená z polního a zemědělského nářadí, ze všech druhů obilí, zeleniny a ovoce. Podobu triumfálního oblouku zaznamenal na kresbě novojičínský malíř Gustav Seibert. Majitel panství Friedrich Emil Schindler si nechal na památku události vytvořit i litografii. Jedna kolorovaná litografie, která se nacházela také na zámku v Kuníně, je dnes ve sbírkách Ostravského muzea. V roce 2015 byly jiné tyto litografie nalezeny v pozůstalosti Judith-Marie Schindlerové von Kunewald, zemřelé poslední členky rodu a pravnučky Friedricha Emila Schindlera a s nimi Vysvětlující popis předmětů použitých k výzdobě triumfálního oblouku, zřízeného k poctě Jeho císařské a královské Výsosti arcivévody Františka Karla v Kuníně roku 1845 obsahující informaci o tom, že na věžích se nacházely vlajky v rakouských a moravských zemských barvách.

František Pícha k tomu píše, že doklady o užívání zemských barev na Moravě v 1. polovině 19. století jako prostředku politické komunikace jsou vzácné s mnohdy spornou vypovídací schopností. Jejich nejednotnost jej vede k závěru, že ve všech případech (40. léta 19. století: vedle kunínské slavobrány dále tabulka barev v kalendáři na rok 1844 Austria a vlajkosláva zachycená na kolorovaném grafickém listu k příjezdu prvního vlaku do Brna 7. 7. 1839) jde spíše o autorský výklad, než skutečný stav věcí. Pojem "zemské barvy" by tak byl v tomto období sice existující ale bez přesného obsahu.

K tomu se dá říct, že z pohledu státu to zemské barvy Moravy byly a že jen o několik málo let později byla poptávka po zemských barvách a jejich kodifikaci samozřejmá, a pokud ne předtím, po roce 1848 se jejich povědomí jistě "lavinovitě rozšířilo".