Jeden z nejstarších názorů na moravské barvy (vedle jednání zemského sněmu v letech 1848-1849) se nachází v novinách Lípa slovanská z 26. října 1848, č. 8, s. 32, s podtitulem "Časopis politicko-literární a obchodnický pro Slovany na demokratickém základu", vydávaném v Praze společností Lípa slovanská z roku 1848, č. 8 (Josef Podlipský, Vincenc Vávra):
"Většina dědin má barvy moravské, t. j. bílé-modro-červené, co staromoravské barvy. Národ neuznává (- a sice právem -) sněmem brněnským vytvořené barvy červeno-žluté, které brněnské a Holomoučtí gardy přijaly."
V článku se dále říká, že nikdo (ani císař Bedřich) nemůže národu jeho barvy dovolit. Takové právo má jen sám národ:
"My národové slovanští všichni buď bílou-modrou buď bílou-červenou buď bílou-modrou-červenou barvu jsme si od jaktěživa zalíbili a v nejnovějších časech tyto poslední barvy za význam ducha vůbec slovanského uznané jsou." Pokud moravský sněm ustanovil za zemské barvy žlutou a červenou: "přenáhlil se a chybil".
V dalším článku na téže straně se popisuje, že v Olomouci byl "vidět veliký prapor moravský, totiž červeno-bílo-modrý". Pořadí pruhů tedy nebylo podstatné.
Tyto barvy jsou barvami moravské orlice. Ta je přítomna na moravské vlajce, středověké, novověké, v novém tisíciletí.
