Přepis textu erbovní listiny byl poprvé publikován již v roce 1781 a pak například Josefem Kalouskem v roce 1890 a Bertholdem Bretholzem v roce 1908. Úplný odborný překlad latinského textu listiny do češtiny dosud neexistuje. Z roku 2016 pochází překlad, který si můžete z odposlechu záznamu přečíst níže za čtyřmi verzemi přepisů.
Hned zkraje si ukažme, jak se také s listinou nakládá na začátku 21. století, staletí po jejím vydání: "Dnes si připomínáme Erbovní privilegium pro Moravu ze 7. prosince 1462, vydané římským císařem Bedřichem III. Císař v této mimořádně cenné listině Moravanům dovolil, aby ve svém znaku místo orlice se šachy červenými a bílými, užívali orlici se šachy červenými a žlutými neboli zlatými. Erbovní listina byla následně uložena mezi zemská privilegia a v budoucnu opakovaně potvrzována moravskými panovníky. Z figury orlice byly odvozeny také zemské barvy „zlatá a červená“, kterých se používalo k výzdobě moravské zemské sněmovny nebo při pečetění dokumentů. V současnosti se znak i barvy uplatňují na moravské vlajce. Obyvatelé Moravy tak po právu užívají vznešenější zlato-červeně šachovanou orlici a z ní odvozené barvy zlatou a červenou.". K tomu se poznamenává, že privilegium, které se sice později automaticky (formálně) potvrzovalo, aniž by se znalo (četlo?), proti čemuž právně jdou jiné panovnické dokumenty stanovující státní znak, se v praxi (masově) projevilo až po roce 1848. Především ale, heraldika nezná pojem "vznešenější". Žádná heraldická tinktura (tj. zlatá, stříbrná, červený, modrá, zelená, černá) není nadřazena jiné. Ani zlatý (žlutý) kov stříbrnému (bílému). Absurditu takového tvrzení si je možno ukázat na příkladu znaků evropských království. Znaky (erby) králů Portugalska, Leonu, Itálie (pod dynastií Savojských) či Polska nebo Uherska nebo ostatně i Čech, nejsou "nižší" z důvodů používání stříbrné tinktury než znaky (erby) s tinkturou zlatou. Totéž platí pro stará vévodství či markrabství.
Není žádný důkaz o tom, že by věc císař s králem a markrabětem Jiřím "konzultoval". Je to jen spekulace, protože král se stavy tehdy vojensky "zachraňovali" císaře a v té době byli všichni v kontaktu (jednáních). Jiří očekával mezinárodní uznání a podporu císaře. Čehož mistrně zneužíval, využíval Matyáš Korvín a jiní sousedé.
Musíme si uvědomovat složitost tehdejší středoevropské mezinárodní politické situace a různá vměšování se, včetně papeže. Praha, odměněná týmž kusem pergamenu řádně nechala změnu svého znaku potvrdit králem (dokonce vícekrát). Zajímavé ale je, že se tak stalo až za nástupce Jiřího z Poděbrad, Vladislava Jagellonského. Což by opět ukazovalo, že Jiří nad těmito (lacinými) listinami císaře jen "mávl rukou" (nekonal, neměl důvod). Na Moravě k ničemu takovému tehdy nedošlo, snad i proto, že část stavů uznávala Jiřího, část Matyáše Korvína atd. Situace byla opravdu vážná a hrozil rozpad soustátí. A co je hlavní, neprosadilo se v praxi. Kdyby král a markrabě či stavovská obec toto tzv. polepšení reflektovali, stalo by se samozřejmostí. K tomu nedošlo. Argument o pozdějším potvrzení privilegia Habsburky, během volebních kapitulací (tj. potvrzování všech zemských práv "en bloc") je irelevantní, neboť šlo o formalitu, aniž by byly řešeny detaily, té které z mnoha společně uchovávaných a "potvrzovaných" středověkých listin, v praxi často neuplatňovaných.
Rozhodující jsou prostě až snahy po roce 1848, kdy se tato listina "politicky" hodila. A dnes takto některým stranám slouží opět, navíc s nesmyslným argumentem, že je to "honosnější", třebaže heraldicky jsou si všechny tinktury rovné. Ano, tito a jiní na to mají (demokratické) právo (ve volbách), ale kéž by si dali poradit, že nesmí toho takto zneužívat = vnucovat svoji volbu laické veřejnosti a obcím pod záminkou lásky k Moravě jako hotovou a danou věc ... ale to je zbytečná diskuze (přesvědčování přesvědčených a zaujatých).
Může nám vrtat hlavou, co je to to glaucum a jak je překládat, když internetový slovník nabízí slova jako modravý, modrošedý, zelenomodrý? Vyzkoušíme tedy nějaký rozsáhlejší. Při snaze dopátrat se řešení a vědecky je podložit dnes využijeme Latinitatis medii aevi lexicon Bohemorum – Slovník středověké latiny v českých zemích, I–II. Praha: Academia 1992, Kabinet pro klasická studia Filosofického ústavu AV ČR, V.V.I.: glauca.
"color albus in glaucum sive aureum transmutetur“ = barva bílá na žlutou/žlutavou neboli zlatou změněna.
Zlato se malířsky patinuje též žlutozelenými odstíny.
Habrich, Alexius (ed.): Iura primaeva Moraviae, Brno 1781, s. 38-42
Kalousek, Josef (ed.): Archiv český čili staré písemné památky české i moravské, Svazek X, Praha 1890, s. 273-274
Bretholz, Berthold: Das mährische Landesarchiv, Seine Geschichte, seine Bestände, s. 124, tab. IX., Brno 1908. Na straně 124 je listina zaznamenána pod číslem 9 v seznamu popisujícím obsah vitríny č. 1, v níž byla tehdy vystavena, vložena příloha - kopie listiny: barevná reprodukce a přepis.
 |
|
Habrich, A. (ed.), Iura primaeva Moraviae,
Brno 1781, s. 38 |
 |
| Habrich, A. (ed.), Iura primaeva Moraviae, Brno 1781, s. 39 |
 |
| Habrich, A. (ed.), Iura primaeva Moraviae, Brno 1781, s. 40 |
 |
| Habrich, A. (ed.), Iura primaeva Moraviae, Brno 1781, s. 41 |
 |
| Habrich, A. (ed.), Iura primaeva Moraviae, Brno 1781, s.42 |
Přepis textu listiny v práci rajhradských benediktinů Iura primaeva Moraviae z roku 1781 vypadá takto:
"Fridericus divina favente clemencia Romanorum Imperator semper Augustus, Hungarie, Dalmacie, Croacie Rex, ac Austrie, Stirie, Karinthie, & Carniolie Dux, Dominus Marchie Sclavonie ac Portus Naonis, Comes in Habspurg, Tirolis, Pherretis, & in Kyburg, Marchio Burgove, & Landgravius Alsacie. Ad perpetuam rei memoriam. Prisca consvetudo Divorum Romanorum Principum hactenus curavit, & nunc observat, ut de Sacro Imperio bene meritis premia digna reddantur, quibus freti honoribus debitis imperialem Celsitudinem prosequi studeant, & ad fidelia obsequia isti sacre Sedi exhibenda magis invitentur. Cum itaque illustris Marchionatus Moravie, incoleque ipsius, Barones, Nobiles superioribus temporibus reverenciam debitam & servicia omni cura & industria exhibere curabant, ac proinde multas libertates & gracias pariter & honores a Predecessoribus nostris Romanorum Regibus & Imperatoribus meruerunt, quibus fauste & feliciter perpetuis temporibus frui liceat eos & gaudere. Nobis quoque idipsum apud eundem Marchionatum a Predecessorum nostrorum liberalitate recedere non putamus, presertim ex eo, quod presenti tempestatis tempore Capitaneus, Barones, Nobiles, & alij incole ejusdem Marchionatus Moravie, postquam Cives Viennenses, & nonnulli Nobiles Ducatus nostri Austrie honoris immemores & fidelitatis prestite sacramenta violantes non sine injuria nobis rebellare, ac crimen lese Majestatis incurrere temptaverunt, una cum Serenissimo Georgio Rege Bohemiae & Marchione Moravie armorum suorum potencia nobis prompta cum voluntate in auxilium nobis advenerunt, quod nos animo non ingrato accepimus, ac pro ejus obsequii merita remuneracione eis facere, & dare digne statuimus, qua consolati a nobis & sacro Imperio ad placendum & serviciendum majori benevolencia sint affecti. Ideo prefati obsequij nobis grati intuitu Nobilis Heinrici de Lippa Maresskalczi Regni Bohemie, pro tempore Capitanei, Baronum, & Nobilium Marchionatus Moravie prefati supplicacionibus, que nobis obtulerunt hac gracia speciali concedenda; videlicet ut aquile scacate color albus in glaucum sive aureum transmutetur, graciosius annuimus, & non per errorem, aut improvide, sed matura mentis deliberacione, sano Principum, Comitum, Baronum, ac Procerum, aliorumque fidelium nostrorum ad id accedente consilio, de certa sciencia nostra, auctoritate imperiali, de plenitudine nostre Cesaree potestatis predicte Aquile scaccate rubei & albi colorum, qua ipse Marchionatus Moravie hactenus pro armis, & insignibus usus est, colorem album in glaucum aut aureum transmutamus, sic ut is Marchionatus Moravie ex tunc in antea imperpetuum scacatam Aquilam, rubeo & glauco, sive aureo colorum mixtim superductum scacherij adinstar debeat deferre & habere, quemadmodum illa opificis Magisterio in medio presencium sunt coloribus & figuris designata. Quibus armis totaliter dispositis dictus Marchionatus Moravie, quemadmodum prioribus usus & fretus est, in omnibus actibus similiter omnino uti debebit & gaudere perpetuis temporibus in futurum. Nulli ergo omnino hominum liceat hanc nostre annuicionis, transmutacionis, & voluntatis paginam infringere, aut ei auso temerario contraire. Si quis autem hoc attentare presumpserit, nostram & imperij sacri indignacionem gravissimam, nec non penam centum Marcharum auri puri pro una nostri Fisci Erario, pro alia vero medietatibus Marchionatus sive incolis predictis irremissibiliter applicandarum se noverit incursurum. Presencium sub nostre Imperialis Majestatis Sigilli testimonio literarum datum in Newnburga forensi die septima Mensis Decembris. Anno Millesimo, quadringentesimo, sexagesimo secundo, Regnorum nostrorum Romani vicesimo tercio Imperii undecimo, Hungarie vero quarto.
L. S. P.
Ad mandatum Domini Imperatoris proprium.".
Listina ze 7. prosince 1462 s barevným znakem je psána latinsky (místo vydání: Korneuburg).
Obsahově je charakterizována takto: "Císař Fridrich jí polepšuje stavům moravského markrabství znak v odměnu za pomoc proti rakouským stavům."
Co tento akt znamenal a jak se k němu postavil zbytek stavovské obce a především český král a markrabě moravský, je předmětem výkladu historiků. Podstatný je historickoprávní názor, že privilegium nebylo zeměpánem (tj. markrabětem a králem) tehdy potvrzeno a tedy nemohlo v dané době nabýt platnosti, neboť bylo uděleno cizím suverénem jemu nepodléhající zemi! Podle Františka Píchy se to mělo takto: "privilegium bylo platné (mělo všechny právní náležitosti), ale nebylo účinné"; Pícha, Fr., K 550 letům erbovní listiny císaře Fridricha III. pro moravské stavy, Genealogické a heraldické informace 2012, Moravská genealogická a heraldická společnost, o. s. 2013. Brno, 2013, roč. 17 (32), s. 60-80. Opačný případ známe v případě polepšení znaku Prahy (z popudu "zahraničního" císaře a potvrzeno "domácím" českým králem). Níže je vyobrazení miniatury, která je uprostřed listiny vymalována - štítu stráženého a drženého andělem.
Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, A 1 Stavovské listiny, inv. č. 368
2)
Přepis textu listiny v edici Archiv český čili staré písemné památky české i moravské, sv. 10, vypadá takto:
"Fridericus divina favente clementia Romanorum imperator, semper Augustus, Hungarie, Dalmatie, Croatie etc. rex, ac Austrie, Stirie Karinthie et Carniole dux, dominus Marchie Sclavonice ac Portusnaonis, comes in Habspurg, Tirolis, Pherretis et in Kyburg, marchio Burgovie et lanntgravius Alsatie. Ad perpetuam rei memoriam. Prisca consvetudo divorum Romanorum principum hactenus curavit et nunc observat, ut de sacro imperio benemeritis premia digna reddantur, quibus freti honoribus debitis imperialem celsitudinem prosequi studeant et ad fidelia obsequia illi sacre sedi exhibenda magis invitentur. Cum itaqua illustris marchionatus Moravie incoleque ipsius barones et nobiles, superioribus temporibus reverentiam debitam et servitia omni cura et industria exhibere curabant, ac proinde multas libertates et gratias pariter et honores a predecessoribus nostris, Romanorum regibus et imperatoribus, meruerunt, quibus fauste et feliciter perpetuis temporibus frui liceat eos et gaudere.
Nobis quoque id ipsum apud eundem marchionatum a predecessorum nostrorum liberalitate recedere non putamus, presertim ex eo, quod presenti tempestatis tempore capitaneus, barones, nobiles et alii incole eiusdem marchionatus Moravie, postquam cives Wiennenses et nonnulli nobiles ducatus nostri Austrie honoris inmemores et fidelitatis prestite, sacramenta violantes, non sine injuria nobis rebellare ac crimen lese Maiestatis incurrere temptaverunt, una cum serenissimo Georgio, rege Bohemie et marchione Moravie, armorum suorum potentia nobis prompta cum voluntate in auxilium advenerunt, quod nos animo non ingrato accepimus, ac pro eius obsequii merito remunerationem eis facere et dare digne statuimus, qua consolati a nobis et sacro imperio ad placendum et serviendum maiori benivolentia sint affecti.
Ideo prefati obsequii nobis grati intuitu, nobilis Heinrici de Lippa, marskalci regni Bohemie, pro tempore capitanei baronum, et nobilium marchionatus Moravie prefati supplicationibus, que nobis obtulerunt, hac gratia speciali concedenda, videlicet ut aquile scacate color albus in glaucum sive aureum transmutetur, gratiosius annuimus, et non per errorem aut improvide, sed matura mentis deliberatione, sano principum, comitum, baronum et procerum, aliorumque fidelium nostrorum ad id accedente consilio, de certa scientia nostra, auctoritate imperiali, de plenitudine nostre cesaree potestatis, predicte aquile scacate rubei et albi coloris, qua ipse marchionatus Moravie hactenus pro armis et insignibus usus est, colorem album in glaucum aut aureum transmutamus sic, ut is marchionatus Moravie exnunc inantea im perpetuum scacatam aquilam rubeo et glauco sive aureo colore mixtim superductum scacherii adinstar debeat deferre et habere, quemadmodum illa opificis magisterio in medio presentium sunt coloribus et figuris designata. Quibus armis taliter dispositis dictus marchionatus Moravie, quemadmodum prioribus usus et fretus est, in omnibus actibus similiter omnino uti debebit et gaudere perpetuis temporibus in futurum.
Nulli ergo omnino hominum liceat hanc nostre annuitionis, transmutationis et voluntatis paginam infringere, aut ei ausu temerario quovismodo contraire. Si quis autem hoc attemptare presumpserit, nostram et imperii sacri indignationem gravissimam, necnon penam centum marcharum auri puri, pro una nostri fisci erario, pro alia vero medietatibus marchionatui sive incolis supradictis irremissibiliter applicandarum se noverit incursurum. Presentium sub nostre imperialis maiestatis sigilli testimonio literarum datum in Newnburga forensi die septima mensis Decembris, anno domini millesimo quadringentesimo sexagesimo secundo, regnorum nostrorum Romani vicesimo tertio, imperii undecimo, Hungarie vero quarto.
Ad mandatum domini Imperatoris proprium."
3)
Přepis textu listiny v práci Bertholda Bretholze Das mährische Landesarchiv (Moravský zemský archiv) vypadá takto:
"Fridericus divina favente clementia Romanorum imperator, semper augustus, Hungarie, Dalmatie, Croatie etc. rex ac Austrie, Stirie, Karinthie et Carniole dux, dominus marchie Sclavonice ac Portusnaonis, comes in Habspurg, Tirolis, Pherretis et in Kyburg, marchio Burgovie et lanntgravius Alsatie. Ad perpetuam rei memoriam. Prisca consuetudo divorum Romanorum principum hactenus curavit et nunc observat, ut de sacro imperio benemeritis premia digna reddantur, quibus freti honoribus debitis imperialem celsitudinem prosequi studeant et ad fidelia obsequia illi sacre sedi exhibenda magis invitentur. Cum itaque illustris marchionatus Moravie incoleque ipsius, barones et nobiles superioribus temporibus reverentiam debitam et servitia omni cura et industria exhibere curabant ac proinde multas libertates et gratias pariter et honores a predecessoribus nostris, Romanorum regibus et imperatoribus, meruerunt, quibus fauste et feliciter perpetuis temporibus frui liceat eos et gaudere, nobis quoque idipsum apud eundem marchionatum a predecessorum nostrorum liberalitate recedere non putamus, presertim ex eo, quod presenti tempestatis tempore capitaneus, barones, nobiles et alii incole eiusdem marchionatus Moravie, postquam cives Wiennenses et nonnulli nobiles ducatus nostri Austrie honoris inmemores et fidelitatis prestite, sacramenta violantes non sine iniuria nobis rebellare ac crimen lese maiestatis incurrere temptaverunt, una cum serenissimo Georgio rege Bohemie et marchione Moravie armorum suorum potencia nobis prompta cum voluntate in auxilium advenerunt. Quod nos animo non ingrato accepimus ac pro eius obsequii merito remunerationem eis facere et dare digne statuimus, qua consolati a nobis et sacro imperio ad placendum et serviciendum maiori benivolentia sint affecti. Ideo prefati obsequii nobis grati intuitu, nobilis Heinrici de Lippa, marsskalczi regni Bohemie pro tempore capitanei, baronum et nobilium marchionatus Moravie prefati supplicacionibus, que nobis obtulerunt, hac gratia speciali concedenda, videlicet ut aquile scacate color albus in glaucum sive aureum transmutetur, graciosius annuimus et non per errorem aut improvide, sed matura mentis deliberatione, sano principum, comitum, baronum et procerum aliorumque fidelium nostrorum ad id accedente consilio, de certa scientia nostra, auctoritate imperiali de plenitudine nostre cesaree potestatis predicte aquile scacate rubei et albi colorum, qua ipse marchionatus Moravie hactenus pro armis et insignibus usus est, colorem album in glaucum aut aureum transmutamus ; sic ut is marchionatus Moravie ex nunc in antea imperpetuum scacatam aquilam rubeo et glauco sive aureo colorum mixtim superductum scatherii ad instar debeat deferre et habere, quemadmodum illa opificis magisterio in medio presentium sunt coloribus et figuris designata. Quibus armis taliter dispositis dictus marchionatus Moravie, quemadmodum prioribus usus et fretus est, in omnibus actibus similiter omnino uti debebit et gaudere perpetuis temporibus in futurum. Nulli ergo omnino hominum liceat hanc nostre annuicionis, transmutationis et voluntatis paginam infringere aut ei ausu temerario quovismodo contraire. Si quis autem hoc attemptare presumpserit, nostram et imperii sacri indignationem gravissimam necnon penam centum marcharum auri puri, pro una nostri fisci erario, pro alia vero medietatibus marchionatui sive incolis supradictis irremissibiliter applicandarum se noverit incursurum. Presentium sub nostre imperialis maiestatis sigilli testimonio literarum. Datum in Newnburga forensi, die septima mensis decembris, anno domini millesimo quadringentesimo sexagesimo secundo, regnorum nostrorum Romani vicesimo tertio, imperii undecimo, Hungarie vero quarto.
Ad mandatum domini imperatoris proprium."
4)
Přepis textu listiny císaře Fridricha III. v práci Františka Píchy K 550 letům erbovní listiny císaře Fridricha III. pro moravské stavy. Genealogické a heraldické informace 2012, Brno 2013, s. 75-76, vypadá takto:
"Fridericus divina favente clementia Romanorum imperator, semper augustus, Hungarie, Dalmatie, Croatie etc. rex ac Austrie, Stirie, Karinthie et Carniole dux, dominus marchie Sclavonice ac Portusnaonis, comes in Habsburg, Tirolis, Pherretis et in Kyburg, marchio Burgovie et lanntgravius Alsatie. Ad perpetuam rei memoriam.
Prisca consuetudo divorum Romanorum principum hactenus curavit et nunc observat, ut de sacro imperio benemeritis premia digna reddantur, quibus freti honoribus debitis imperialem celsitudinem prosequi studeant et ad fidelia obsequia illi sacre sedi excurabant ac proinde multas libertates et gratia pariter et honores a predecessoribus nostris, Romanorum regibus et imperatoribus, meruerunt, quibus fauste et feliciter perpetuis temporibus frui liceat eos et gaudere, nobis quique idipsum apud eundem marchionatum a predecessorum nostrorum liberalitate recedere non putamus, presertim ex eo, quod presenti tempestatis tempore capitaneus, barones, nobiles et alii incole eiusdem marchionatus Moravie, postquam cives Wiennenses et nonnulli nobiles ducatus nostri Austrie honoris immemores et fideliatis prestite sacramenta violantes non sine iniuria nobis rebellare ac crimen lese maiestatis incurrere temptaverunt, una cum serenissimo Georgio rege Bohemie et marchione Moravie armorum suorum potencia nobis prompta cum voluntate in auxillum advenerunt.
Quod nos animo non ingrato accepimus ac pro eius obsequii merito remunerationem eis facere et dare digne statuimus, qua consolati a nobis et sacro imperio ad placendum et serviciendum maiori benivolentia sint affecti.
Ideo prefati obsequii nobis grati intuitu, nobilis Henrici de Lippa, marsskalczi regni Bohemie pro tempore capitanei, baronum et nobilium marchionatus Moravie prefati supplicacionibus, que nobis obtulerunt, hac gratia speciali concedenda, videlicet ut aquile scacate color albus in glaucum sive aureum transmutetur, graciosius annuimus et non per errorem aut improvide, sed matura mentis deliberatione, sano principum, comitum, baronum et procerum aliorumque fidelium nostrorum ad id accedente consilio, de certa scientia nostra auctoritate imperiali de plenitudine nostre cesaree potestatis predicte aquile scaccate rubei et albi colorum, qua ipse marchionatus Moravie hactenus pro armis et insignibus usus est, colorem album in glaucum aut aureum transmutamus; sic ut is marchionatus Moravie ex nunc in antea perpetuum scaccatam aquilam rubeo et glauco sive aureo colorum mixtim superductum scatherii ad instar debeat deferre et habere, queadmodum illa opificis magisterio in medio presentium sunt coloribus et figuris designata.
Quibus armis taliter dispositis dictus marchionatus Moravie, quemadmodum prioribus usus et fretus est, in omnibus actibus similiter omnino uti debebit et gaudere perpetuis temporibus in futurum.
Nulli ergo omnimo hominum liceat hanc nostre annuicionis, transmutationis et voluntatis paginam infringere aut ei ausu temerario quovismodo contraire. Si quis autem hoc attemptare presumpserit, nostram et imperii sacri indigationem gravissimam necnon penam centum marcharum auri puri, pro una nostri fisci erario, pro alia vero medietatibus marchionatui sive incolis supradictis irremissibiliter applicandarum, se noverit incursurum.
Presentium sub nostre imperialis maiestatis sigilli testimonio literarum.
Datum in Newnburga forensi, die septima mensis decembris, anno domini millesimo quadringentesimo sexagesimo secundo, regnorum nostrorum Romani vicesimo tercio, imperii undecimo, Hungarie vero quarto."
Odposlech překladu Rostislava Svobody předneseného Janem Studeníkem v červnu 2016 "Listina císaře Bedřicha ze 7. prosince 1462 (historický dokument)":
"Bedřich, z Boží milosti římský císař, vždy rozmnožitel říše, král uherský, dalmatský, chorvatský atd. a vévoda rakouský, štýrský, korutanský a kraňský, pán marky slavonské a Pordennone, hrabě v Habsburku, Tyrolsku, Pherretu a Kyburgu, markrabě burgavský a lantkrabě alsaský. Na věčnou připomínku věci. Starý zvyk božských římských vládců až doposud pečoval a nyní dbá, aby těm, kteří se zasloužili o Svatou říši, byly udělovány čestné odměny, a aby opřeni o ony zasloužilé pocty usilovali následovat v císařskou jasnost a aby byli více zváni v prokazování věrné úslužnosti tomu svatému stolci. Když se tedy vznešené Markrabství moravské a jeho obyvatelé, páni a urození, snažili v dřívějších časech povinnou úctu a služby vší péčí a úsilím prokazovat, a proto si od našich předchůdců, římských králů a císařů, vysloužili mnohé svobody a taktéž díky a pocty, které nechť zdárně a šťastně na věčné časy mohou užívat a těšit se z nich, nezamýšlíme v tom, pokud jde o ono markrabství, ustupovat od šlechetnosti našich předchůdců. Především protože v čase současné bouře hejtman, páni, urození a jiní obyvatelé toho Markrabství moravského, poté co se měšťané Vídně a někteří šlechtici vévodství našeho rakouského nepamětlivi cti a porušující přísahy projevené věrnosti ne bez příkoří pokusili proti nám povstat a propadli zločinu urážky majestátu. Spolu s nejjasnějším Jiřím, králem českým a markrabětem moravským, mocí svých zbraní nám přišli s pohotovou ochotou na pomoc. To jsme s myslí ne nevděčnou přijali a jako odplatu její úslužnosti jsme se jim rozhodli učinit a dát odměnu, jíž by byli od nás a Svaté říše velkou šlechetností pohnuti k uspokojení a úslužnosti. Proto s ohledem na řečenou úslužnost nám drahého urozeného Jindřicha z Lipé, maršálka království českého, toho času hejtmana, pánů a urozených řečeného Markrabství moravského, prosbami, které nám přednesli, poskytujeme tuto zvláštní milost. Totiž aby orlice barva bílá na žlutou čili zlatou se změnila, a přeochotně svolujeme, a to nikoli z nevědomosti a nerozvážně, ale po zralém rozvážení a k tomu přibrané moudré radě knížat, hrabat pánů a jiných předních našich věrných. Z bezpečné naší vědomosti císařskou autoritou z plnosti naší císařské moci řečené šachované orlice barev červené a bílé, které ono Markrabství moravské dosud za znak a erb užívalo, měníme barvu bílou na žlutou čili zlatou. Tak aby to Markrabství moravské od teď napříště provždy nosilo a mělo šachovanou orlici barev červené a žluté neboli zlaté, střídavě nanesené na způsob šachovnice, jak jsou vprostřed této listiny péčí umělce v barvách a figurách znázorněny. Takto uspořádaný erb řečené Markrabství moravské, jak dříve užívalo a jím se pyšnilo, ve všech konáních vůbec podobně má užívat a těšit se z něj v budoucích časech navždy. Žádnému vůbec člověku tedy nebudiž dovoleno tuto listinu našeho svolení, přeměny a vůle porušit nebo jí jakkoli pošetilou opovážlivostí vzdorovat. Kdyby se však někdo odvážil se o to pokusit, ať zví, že bude postižen nejtěžším rozhořčením Svaté říše, jakož i nevyhnutelným trestem zaplacení sta hřiven ryzího zlata, jednak naší pokladně, jednak potom zpola markrabství neboli výše řečeným obyvatelům. Pod svědectvím této listiny, pečeti našeho císařského majestátu, dáno v Korneuburgu sedmého dne měsíce prosince léta páně tisícíhočtyřstéhošedesátéhodruhého, království našeho Římského dvacátéhotřetího, císařství jedenáctého, uherského pak čtvrtého. Z vlastního rozkazu pana císaře."
