Než abychom se pokusili o přepis práce, jejíž závěry pro nejstarší období také nemusejí být správné - tedy odpovídat výsledkům badatelského úsilí, které následovalo po vydání díla v 19. až 21. století, poskytneme na tomto místě laskavému čtenáři krátké úryvky vybrané z hlediska toho, co nás hlavně zajímá, a to je otázka, co bylo považováno za znak země na konci 18. století, resp. jaké barvy mělo šachování moravské orlice. Celkový přepis díla by byl na pořadu snad až časem, ale je to hodně textu na opisování, takže cesta výběru zajímavých pasáží se v současnosti jeví být přijatelnější. Josef Vratislav Monse podává popis zemského znaku již na straně sedmé. Na tom je vidět, co se tehdy považovalo za naprosto samozřejmé. Jak vypadá znak země tehdejší obyvatelé Moravy neřešili, protože nemuseli, jelikož v tom panovala shoda napříč společností. Zajímala je však historie jejich oblíbené orlice.
§. II.
Daβ unser Markgrafthum Maehren einen mit Roth und Silber geschachten und Gold gekroenten Adler auf blauen Feld im Wappenschilde fuehrt, ist allgemein bekannt. Es fragt sich aber, wo dieser geschachte Adler herkomme, wann, wo derselbe entstanden, und wie alt er seye?
"Že má naše Markrabství moravské ve štítu znaku červeně a stříbrně šachovanou a zlatě korunovanou orlici v modrém poli, je všeobecně známo."
V této době již byl text tzv. Fridrichova privilegia z roku 1462 vydán tiskem, a tak si jej ve své práci povšiml i Josef Vratislav Monse; Alexius Habrich (1736-1794): Jura Primaeva Moraviae. Brno, 1781, na str. 38-42 (včetně mědirytiny imitující miniaturu privilegia). V této době ovšem byla existence listiny známa málokomu, patrně jen těm, kdo se zajímali o edice pramenů, případně osobě pověřené správou stavovského archivu, viz Monseho poznámka pod čarou. Monse píše, že ještě nikdy na moravské šachované orlici, ani na nejstarších erbech, neviděl žádné jiné než červené a bílé kostky. V poznámce pod čarou pak k tomu dodává, že na uložení originálu Fridrichovy listiny: byl upozorněn až svým kamarádem, a to teprve poté, co už byl s psaním o tématu hotov.
§. XI.
Seit Entstehung dieses maehrischen Wappenschildes, so wie selbes auf dem Sigill des Koenigs Wenzel II. sichtbar erscheint, finde ich nicht, daβ eine Abaenderung damit vorgegangen waere. Die gelehrten Benediktiner von Raygern haben in ihren Jur. Prim. Moraviæ ein von Kaiser Friedrich IV. den Maehrischen Herren Staenden unterm 7ten Dezember 1462. ertheiltes Diplom p. 39. abdrucken lassen, vermoeg welchen die auf dem Maehrischen Landeswappen bisher bestandene weisse Wuerfeln in Goldfarb, oder blau verwandelt werden sollen, color albus in glaucum sive aureum; womit der Kaiser die wichtigen Kriegsdienste, die ihm das Markgrafthum Maehren wider seine rebellischen Unterthanen geleistet hat, belohnen wollte.
Die Geschichte von den geleisteten Kriegsdiensten bestaetigen alle gleichzeitige Schriftsteller, auch die kaiserliche Belohnung des damaligen Koenigs von Boehmen Georgs von Kunstatt und Podiebrad, seiner Soehne und des Koenigreichs Boehmen; erwaehnen aber dieser maehrischen Wappenaenderung mit keiner Silbe. Balbin in Epit. p. 527. und besonders Pessina in Marte Mor. p. 730. - 733 beschreiben diesen Zug nach Wien, und die den Boehmen dafuer ertheilten Privilegien ausfuehrlich. Pessina unterlieβ nie die haeufigen Beytraege, die er in Handen hatte, zu benutzen, und daraus Auszuege von dem Wohl und Wehe des Markgrafthums zu machen, meldet aber von dieser Wappenaenderung kein Wort. Sein Stillschweigen duerfte also hier die Aechtheit dieses Diploms einen billigen Verdacht erwecken, besonders da es sich schwer urtheilen laeβt, was diese Abaenderung der Farben fuer das Markgrafthum fuer eine Gnade und Wohlthat oder Vortheil seyn sollte. Zu dem lief auch diese Veraenderung der Farben wider die damals schon bekannten Regeln der Heraldik, bey Spener Insignium Theoria C IV. § 28. p. 118. Ich habe wenigstens an dem maehrischen geschachten Adler noch keine andere, als rothe und weisse Wuerfeln, auch auf den aeltesten Wappen, jemals gesehen. ((I.) Spener, der es doch wissen konnte, und sollte, machet in Hist Insignium P. spec. L. I. C. 9. p. 50 von dem Wappen des Markgrafthums Maehren folgende Beschreibung: Est in scuto cæruleo Aquila argenteis & rubeis tesselis variegata; cui similis galeam coronatam loco apicis premit. Laciniæ vero cocco & argento splendent. Als ich schon mit diesem Aufaβ fertig war, erinnerte mich einer meiner Bruenner Freunde, daβ es mit dem Diplom des K. Friedrichs seine Richtigkeit habe, und das Original in dem staendischen Archiv unter doppelter Sperr anverwahrt werde, und legte folgenden Auszug aus dem Repertorium der staendischen Registratur bey: "Kaisers Fridrichs Brief dessen Datum zu Neunburg 7. Septembris 1462 in welchem Er, umgeleister treuer nuetzlicher Dienste, welche daβ Marggrafthumb Maehren, alβ die Burgerschaft zur Wienn, undt Etliche aus der Ritterschaft des Herzogsthums Oesterreich wieder Ihn aufgestanden gewest, Erwiesen, Und Nebens Georgen Koenige zu Boehmen und Marggrafen zur Maehren, nicht mit geringer Kriegs Ruestung und apparatu bellico Ihme ersprieβlichen zur Huelffe khommen, daβ Marggraffthumb mit einigen Wappen, auf khuenftige Zeiten Zuefuehren, mit des Mahlerskunst gemahlet, begnadet." Wovon ich mir eine naehere Auskunft zu einer andern Zeit, und Gelegenheit vorbehalte.) Hieraus laeβt sich also schliessen, daβ, wenn auch dieses kaiserliche Privilegium seine Richtigkeit haben sollte, das Land, und die Herren Staende hievon keinen Gebrauch gemacht haben.
"Nemyslím si, že by se od vzniku tohoto moravského znakového štítu, který se stejný viditelně objevuje na pečeti krále Václava II., s ním byla bývala udála nějaká změna".
Monseho závěr je ten, že i když toto císařské privilegium je pravé, země, a stavy jej nepoužívaly.
Dílo citované v poznámce pod čarou: Philipp Jakob Spener, Historia insignium illustrium seu operis heraldici pars specialis, 1717, s. 50:
"ejus Marchionatus est in scuto cæruleo Aquila argenteis & rubeis tessellis variegata; cui similis galeam coronatam loco apicis premit. Laciniæ vero cocco & argento splendent. - ... v modrém štítu je orlice pokrytá střídavě stříbrnými a červenými kostkami; jí podobná je jako klenot na korunované přilbici. Pokryvadla září pravým nachem a stříbrem.
Popis slezské orlice v tomtéž díle, s. 51.
Philipp Jakob Spener tu v případě moravského znaku latinsky popisuje situaci erbu složeného ze štítu, přilbice, klenotu a pokrývadel, jak je moderně nakreslena na následujícím obrázku.
 |
| Autorem kresby je Antonín Javora |
