Poznámka: dle bodu 3) "Zpráva ze zasedání RM a činnosti úřadu městyse" Zápisu č. 13 z řádného zasedání Zastupitelstva městyse Nosislav konaného dne 29. června 2016 v zasedací místnosti radnice RM na své schůzi schválila (mj.): vyvěšení moravské vlajky dne 5. 7. 2016.
Následuje znění příspěvku:
"Moravská vlajka
Radní městyse rozhodli svým usnesením č. 24, že bude letos poprvé oficiálně vyvěšena moravská vlajka. Co nás k tomu vedlo? Důvodů je trochu víc, v každém případě nejsme žádní nacionalisté a zastánci samostatného moravského státu, nicméně je třeba si alespoň jedenkrát vroce uvědomit své místo, místo, které Morava zastává v samém srdci Evropy, a proto i tento článek. Nelze začít jinak než historií.
První písemné zmínky českých a moravských dějin sahají, jak jinak, k franckému kupci Sámovi. On vlastně ani žádný kupec nebyl, naopak byl velmi zdatný organizátor, vojevůdce a vůdčí osobnost, nicméně většina znás jej dodnes pořád tak ještě vnímá, „protože jsme se to učili ve škole“. Sámo byl ve franckých letopisech v polovině 7. století zmiňován jako král Slovanů se všemi poctami a výsadami a, světe div se, středem tohoto království bylo uváděno místo dnešní Moravy. Tento útvar pod jeho správou dobře čelil náporu Avarů a nájezdníků z východu, a proto měl i podporu samotných Franků na západě. Uvádí se, že v té době od Moravy na západ až po Franckou říši (území dnešních Čech) bylo území močálů a hlubokých lesů nevhodných a nebezpečných k životu.
Po smrti tohoto krále Slovanů písemné údaje chybí, pozdější jsou až z doby Velké Moravy (9. stol.). Velká Morava patřila mezi největší a nejvlivnější stabilní knížectví své doby, okolní české rody byly pouze vazaly a patřily zcela pod její vliv, respektive vliv Francké říše. Na Moravu za vlády Rastislava také přišli věrozvěstové Cyril s Metodějem a došlo k velkému historickému posunu – tím byly nové písmo a křesťanská kultura ve slovanském jazyce. V dalších staletích se karta obrátila, rod Přemyslovců nabýval vlivu, vzniklo České království s pozdějším prvním králem Vratislavem II. (r. 1085), vlastní samosprávný celek Moravy slábnul, přesto a dodnes Moravané cítí stále svoji svébytnost a identitu. Nemůžeme se tomu ani v současné době vůbec divit – je to zcela přirozené.
Všimněme si také zajímavé shody u barvy první moravské vlajky, kterou užil ve 13. století Přemysl Otakar II. Na vlajce je vyobrazena červenobíle šachovaná orlice na modrém poli. Jaká náhoda, když např. i Nosislav sice později, až v r. 1486, získala svůj znak a vyobrazení na stejně modrém poli. Mimo jiné i proto naše nedávno vydaná kniha „Nosislav v proměnách času“ je ve stejné barvě. To je odpověď na časté dotazy čtenářů, proč ta modrá barva naobálce knihy – tak teď už to tajemstvím není, stejně jako barvy nových tabulí umístěných na vjezdu do obce „Vítejte u nás, Nosislav“. Nakonec, jak zpívá kapela Žlutý pes, „Modrá je dobrá, už je to tak...“
Vraťme se však zpět k Přemyslu Otakarovi II. Ještě než se stal českým králem, vykonával do té doby významnou funkci markraběte moravského a svůj vztah k Moravě nijak neskrýval. Moravskou vlajku užíval se všemi poctami a náležitostmi spolu s vlajkou českou – stříbrný lev na červeném poli (tu má současné „Česko“ ve státním znaku). Možná se mu moravská vlajka stala osudnou, když pod ní padl u Groissenbrunnu (tzv. „Moravském poli“) v Dolním Rakousku v roce 1278! Jaká to náhoda a letopočet, když první oficiální zmínka o vsi Nosislav je datována ze stejného roku a v místě vzdáleném pouhých 100 km.
O moravské orlici máme mnoho dalších historických zmínek – je například k vidění i na nástěnné malbě jedné zmístností na hradu Karlštejn. Moravská vlajka sice nebyla nikdy oficiálně ustanovena (užívá se v modrém nebo žlutočerveném poli), ale je a byla hojně používána a provází nás od počátků naší státnosti. Moravská orlice je součástí velkého státního znaku a moravská vlajka může být v souladu s pravidly vyvěšování vlajek vyvěšována vedle české státní vlajky.
 |
| Moravská orlice ve stylizaci heraldika a vexilologa Jana Tejkala známá ze znaku a vlajky Kraje Vysočina |
Někde je moravská vlajka k vidění celoročně, ale mnoho moravských obcí stejně jako Nosislav ji vyvěšuje právě u příležitosti svátku svatého Cyrila a Metoděje 5. července. Vyvěšení vlajky je považováno za nepolitický akt, vyjádření příslušnosti k historickému a slavnému území, počátkům naší státnosti.
Pavel Fröhlich"
Co se týče zmiňovaného užití a vyobrazení vlajky již ve 13. století, k tomu je třeba poznamenat, že nejstarší známou zmínku o moravském praporu a jeho barvách máme doloženu v kronice Ottokara Štýrského vzniklou na přelomu 13. a 14. století. Jde tu ovšem pouze o textový popis bitvy u Kressenbrunnu (12. července 1260). Jindřich Preissler v něm Bélovi IV. popisuje znaky Čech a Moravy. V blízkosti Přemysla Otakara II. jedoucího v čele nastupujícího českého vojska byl prapor s bílým lvem na červeném sametu a vedle něj vlál prapor Moravy se šachovanou orlicí (orlem) v barvách červené a bílé.
O modré barvě, kterou vidíme přítomnu (což bereme jako samozřejmost) na fresce moravského znaku (modré pole štítu) v Gozzoburgu, a kterou bychom proto jako jednu z barev znaku Moravy ve Štýrské rýmované kronice čekali a rádi viděli zachycenu veršem, jako barvu (listu praporu), na niž je položena obecná figura šachované orlice, se v těch několika verších výslovně nepíše. Ledaže bychom její přítomnost hledali a našli v onom básnickém vyjádření:
"Hern Dietrich Spatzmanen
sach man die banier leiten:
in einem rȏten samît breiten
was geworht ein lewe wîz.
ouch heten ir baniere flîz,
die von Merhaeren wârn:
ein geschâchzabelten arn
von rȏter und von wîzer varbe
sach man ob in begarbe
waejen von dem winde.".
Autor přímo o modré nepíše, ale všimněme si, jak zdůrazňuje tu bílo-červenou shodu obou (nerozlučných) figur (bílý lev v červeném poli a orlice: červená a bílá), jejichž dokonalé barevné provedení nám pak ukazuje freska v Gozzoburgu (kolem roku 1269).
Modrou hledejme až na základě přesného překladu. Potřebujeme jej k tomu, abychom se mohli zamýšlet nad přeloženým textem. Jak vidíme, básník tam výslovně nepíše ani o tom, že orlice je žlutě korunovaná a že má žlutou zbroj a pařáty, což vše je na fotografii vyobrazení moravského znaku nacházejícího se v sále městského hradu (paláce) v Gozzoburgu více či méně zřetelně vidět.
Dá se z toho básnického popisu vůbec nějak dovozovat, že má vztah i ke štítu moravského znaku, když je v předchozích verších výslovně popsaná jen obecná figura (šachovaná orlice) a její barvy?
Vypadá to, že se tu jen zcela prostě popisuje, jak skutečný vítr třepotal praporem, čímž se zároveň hýbá na něm namalovaná orlice. Modrá výslovně uvedena není, ledaže ji symbolizuje zmínka o větru, vlání (pohyb vzduchu). Na fyzický prapor působící silou je vítr. Ten je tak to jediné, co odkazuje k modré. Dále začíná působit naše vybuzená fantazie (začínají účinkovat verše :), která se snaží podívat se, co je za tím (co tam může být), tak jak chce, a najít to. Říká si, lze si tedy pod větrem, který pohybuje orlicí (vlajkou) představit (i) modrou barvu (což je pole štítu moravského znaku) - modrý list praporu? Když se řekne vítr, tak nás současně napadne i nebe, obloha - to vše se chápe jako modré. Zatímco se od skutečného větru pohybuje celá vlajka, tady bychom museli pokročit k představě, že to vypadalo tak, že právě ta modrá část praporu obklopující orlici na něm namalovanou jí (tou samou látkou praporu) pohybuje (symbolizuje vítr, čili: nebe, oblohu ...). Modrá vyjádřená jako vítr. To je ten krok tam, kam se chceme dostat s představivostí (odůvodnit lze skoro cokoli).
Když by se to bralo takto, není problém si říct, že stejné verše se dají využít při popisu toho, co se děje na miniaturách s prapory namalovanými v Kodexu Gelnhausen: šachovaná orlice červené a bílé barvy, třepetající (vlající) ve větru.
Zde je k tomu vyjádření Vlastimila Broma z Ústavu germanistiky, nordistiky a nederlandistiky Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně:
Nezdá se mu, že by uvedené místo obsahovalo informace o dalších barvách kromě červeno-bíle šachované orlice (příslušné místo v kronice v naskenovane edici).
Verše 7263-7268 chápe asi takto (bez dílčích úprav slovosledu a hranic veršů - pro přesnější řádkové ekvivalenty):
Své prapory měli také ti,
kteří byli z Moravy:
Šachovanou orlici
červené a bílé barvy
nad nimi bylo vidět docela
vlát ve větru.
Výplňové vlîz podle Vlastimila Broma není adekvátní doslovně překládat, bylo by to: "Své prapory měli také (pečlivě/pilně) ti,".
Překlad výrazu ar (v akuzativu arn) jako "orlice" je oproti originálu specifičtější s ohledem na českou heraldickou konvenci. Slovo označuje jednoduše orla jako druh bez odlišení od orlice; případně může být význam obecnější "velký dravý pták" - v heraldickém kontextu ale asi převážně jde právě o orla.
Výraz begarbe nejde podle Vlastimila Broma číst jako údaj o barvě, znamená nejspíše "zcela, docela, úplně", srov. v Lexerově stredohornonemeckom slovniku. Vedlejší tvar begarbe je uveden v dodatcích slovníku.
V příslušném kontextu jde podle Vlastimila Broma v podstatě o obsahově vyplňové rýmové slovo - jde o celkem častý případ takového použití - v rýmové pozici, jako druhý verš v ramci sdruženého rýmu, kdy obsahově specifičtější údaje už jsou zformulovány předtím a zbývá doplnit právě rýmové spojení.
Různočtení p uvedené v edici ("bedarb") by odpovídalo jinému výrazu s podobnou funkcí a málo vyhraněným významem, doslova zhruba "dobře, užitečně, jak náleží".
Také v předcházející části pasáže v. 7263 je jiný výraz podobného užití: vlîz - doslova "pilně, usilovně...", což ve vazbě s "měli (prapory/korouhve ...)" není příliš konkrétní určení. Podle Vlastimila Broma i tady jde hlavně o rýmové důvody a nejde z nich vyvozovat takto konkretní věcné údaje.
Vlastimil Brom v dotyčných formulacích nic o modré barvě nenašel.
Ve štýrské kronice se vyskytují i další heraldické popisy, nemá ale přehled o přesných poměrech. Zabýval se vesměs jen určitými pasážemi, nemá ji tedy ani celou přečtenou ani nějak zevrubně zpracovanou. Částečně je použitelné vyhledávání - na stránkách edice (vlevo nahoře "Suche im Band") - ovšem formulace popisu jsou různorodé a asi i rozpoznání tištěného textu a možnosti hledání nejsou dokonalé.
Vlastimil Brom si myslí, že formulace ohledně vyvýšení moravské vlajky nezahrnuje srovnání s ostatními prapory.
- "ob in" v. 7267 - znamená prostě "nad nimi" v současné němčině by bylo "ob ihnen" - předložka ob se ale příliš nepoužívá, např. v názvu města nad řekou: "Rothenburg ob der Tauber"
- popisované prapory jsou tedy nad hlavami Moravanů nastupujících k boji; v. 7264 obsahuje právě nejbližší výraz v množném čísle: "Ti, kteří byli z Moravy"
- problematické je různočtení "ob ym" v jednotném čísle, pro které není v celé formulaci patrný objekt či osoba, k níž by se to mělo vztahovat
Prapor vlající nad rytíři či dalšími bojovníky je tedy, myslí si Vlastimil Brom, právě jeho očekávané nejběžnější umístění, formulace je nijak nezdůrazňuje jako výjimečné.
Poslední verš dokladu by doslovně zněl krkolomně, přibližně: "povlávánu větrem."/ "jak jí povlává vítr", tj. vítr je výslovně označen jako původce děje "vlání" vlajky.
To je ale spíše pro doplnění a vysvětlení jazykových konstrukcí. Pro souvislý překlad se spíše hodí podoba uvedená výše.
Tolik k tomu Vlastimil Brom.
Čili co se týká možnosti podívat se na vyobrazení moravské vlajky a znaku ve spojení s markrabaty a králi 13. století (zpětně), půjde tu ve vyjádření v dokumentu v rosickém zpravodaji pravděpodobně o Kodex Gelnhausen vzniknuvší na konci 14. a začátkem 15. století: 1) Přemysl, moravský markrabě, Kodex Gelnhausen, folium 8v, 2) Václav I., český král, Kodex Gelnhausen, folium 9r, 3) Václav I., český král a moravský markrabě, Kodex Gelnhausen, folium 22r, 4) Přemysl, moravský markrabě, Kodex Gelnhausen, folium 22v, 5) Přemysl Otakar II., český král a moravský markrabě, Kodex Gelnhausen, folium 47v a folium 49r, a dále 6) Karel I., moravský markrabě, pozdější Karel IV., král český a císař římský, Kodex Gelnhausen, folium 53r, 7) Jan Jindřich, moravský markrabě, Kodex Gelnhausen, folium 60r, 8) Jošt Lucemburský, zvaný též Moravský, markrabě moravský a římský král, Kodex Gelnhausen, folium 63r; viz i příspěvek Vyobrazení v Jihlavské právní knize, Kodexu Gelnhausen pocházejícího z poslední třetiny 14. až první třetiny 15. století, kde si je možno tyto minuatury prohlédnout také.
Je to jen báseň a buďme rádi, že je tam zmíněno to, co je (o tinkturách lva a šachování orlice), a bohatě to stačí! Autor nemusel zmínit ani tyto detaily (viz novinářské popisy obrozeneckých aj. praporů, z nichž člověk nic určitého nepozná o podobě a pořadí)!
Až tak bychom to tedy pitvat nemuseli, modrou zpochybnit nelze (že by byl podklad roku 1260 jiný než 1269 - Gozzoburg, je nepravděpodobné).
Také básník nepíše, kdo držel ten moravský prapor aj. detaily. Všímá si prostě toho, co ho zaujalo, a to (umělecky) vypíchne, a přitom nám (nevědomky?) zachová klíčové svědectví o podobě.
Autor-básník nemohl být očitým svědkem bitvy (narozen prý až 1265). Z čeho vlastně čerpal? Asi z jiných (nedochovaných?) análů či vyprávění?
Úvahu o způsobu vyjádření modré barvy jinak než výslovně, tedy o příměru k obloze/nebi a podobně souvisejícím věcem, které jsou spojeny s modrou, by mohl podpořit i jiný verš, zde popisující štýrskou symboliku pantera, kde je zelená výslovně (podobně?) přirovnána k trávě:
„... ein banier grüene als ein gras darin ein pantel swebte blanc, als ob ez lebte...“
To ovšem přímo situace námi zkoumaného verše není - v tom smyslu, že tam v případě znaku Moravy básník z nějakého důvodu nepřidal verš navíc, aby to vypadalo nějak takto: "bylo vidět šachovanou orlici / červené a bílé barvy / na modrém nebi nad nimi / vlát docela ve větru".
Řeklo by se, že je to dokonalé, že se básník štýrské kroniky zrovna tady obešel bez polopatického zdůraznění modré barvy (čehož poněkud litujeme), a to i když tam ta modrá přímo zmíněna není (jen vítr - chlad a podobné asociace = modrá).
Takže, co se týče doslovného znění, těchto veršů, je to tak, jak se dalo čekat. Ale zase, žádná tragédie, modrý podklad to jistě nezpochybňuje. Ostatně šachování orlice (nebylo-li ještě starší) musel Přemysl Otakar II. "zavést" do oficiální praxe nejpozději po smrti svého otce v padesátých letech 13. století, kdy se stal králem a jediným vládcem zemí, jejichž znaky potřeboval na pečeti, výzbroj, livreje, korouhve atd. apod. reprezentaci a protokol.
