"Mé milé Brno, Má milovaná Moravo. Strávil jsem zde 8 a 1/2 roku života - někdy krásného, jindy méně, ale přesto sem jezdím rád a s hrdostí pohlédnu na úžasné archiválie MZA - zemské desky především, ale též prameny zobrazující znak Moravy - moravskou orlici. Ať vlajka Moravy vlaje hrdě na stožárech, tak jako český lev, hrdě se mi skví na oděvu.
Sláva Brnu, Sláva MZA, Sláva Moravě."
Moravskou vlajku mohou návštěvníci vidět hned po vstoupení do výstavního sálu. Je hned za dveřmi vedle stěny s úvodním textem celé výstavy. Tématu moravského znaku se věnuje vedle dalších historických témat vitrína s textem nadepsaným slovy Středověká práva země, která vedle landfrýdu obsahuje tzv. Fridrichův erbovní list a Tovačovskou knihu otevřenou na foliu s červeně psanou rubrikou "Markrabství moravské svobodné jest".
"Středověká práva země
Moravské stavy s panovníkem nebo mezi sebou uzavíraly smlouvy, landfrýdy (v překladu "zemský mír"), v nichž se zavazovaly k zachovávání míru a řádu v zemi. První z nich byl uzavřen mezi markrabaty Joštem a Prokopem, olomouckým biskupem a moravskými pány zřejmě na konci roku 1387. Instituce landfrýdů je pro moravský stavovský stát pozdního středověku charakteristická. Staly se stálým zařízením, které nabylo zvláštních význačných rysů, s nimiž se jinde v tak rozvinutých formách nesetkáváme. Pravidla v nich obsažená byla závazná. Šlechtic, který by k landfrýdu odmítl přistoupit, by byl považován za zemského škůdce. Ve srovnání s českými poměry je zřetelné, že landfrýdy byly jednotícím právním poutem pro celou Moravu. Jako dohody šlechty o dodržování právního řádu v zemi nahrazovaly před vydáním vlastního zemského zřízení v roce 1535 kodifikaci zemského práva. (05)
Ukázkou mezinárodních vlivů ve složité době vlády českého krále Jiřího z Poděbrad a vměšování se do vnitřních záležitostí českých zemí je naopak erbovní list římského císaře Fridricha III. z roku 1462, vydaný z podnětu moravského zemského hejtmana a maršálka Českého království Jindřicha z Lipé moravským stavům, měnící původní tinkturu moravské orlice. Stříbrná pole šachování moravské orlice erbovní list měnil na zlatá a vytvářel tím nový „stavovský“ znak. Toto císařské privilegium nebylo Jiřím z Poděbrad potvrzeno a nevešlo do běžné užívací praxe. Později, na konci 18. století a zvláště od 1. poloviny 19. století, byl znak zachycený erbovním listem vydáván za znak Moravy a ve vztahu k Čechám uplatňován nikoli jako posilující a jednotící prvek státnosti, jako je tomu v případě (od poloviny 13. století) shodných barev českého lva i moravské orlice, ale naopak jako o pokus o její narušení. Tato situace se vystupňovala zvláště po roce 1848 a vyvolávala spory vyjádřené dvojakou barevností Moravany a zemskými úřady používaných symbolů. Listina tak není příkladem rozvoje vzájemné státnosti, ale naopak vnějšího mocenského zasahování s odstředivými tendencemi. (06)
Kniha Ctibora Tovačovského z Cimburka objasňovala základy platného moravského zemského práva. Vznikla v osmdesátých letech 15. století jako svědectví o jeho obyčejových pravidlech, uplatňovaných při událostech, jichž byl autor očitým svědkem. V souvislosti s otázkou volby krále a vztahů jednotlivých zemí České koruny byl do textu zařazen článek s rubrikou "že Markrabství moravské svobodné jest", který byl výrazem zemské autonomie a suverenity moravského zemského práva. (07)".
 |
| Barvy moravské orlice. Moravské barvy. Moravská trikolóra |
