Jako první text určený "všem"
Problém celé vyhrocené diskuze spočívá v tom, že široká (sportovní i laická) veřejnost zřejmě „netuší“, že (staleté) heraldické znaky a nezbytná (moderní soudobá) loga jsou symboly rozdílné a nezaměnitelné i nezastupitelné!
Řídí se též zcela jinými pravidly vzniku, vývoje, tvorby a ochrany. I proto v případě státních symbolů ČR zákon přesně pamatuje na způsob a místo jejich užití (jmenovitě na reprezentačních dresech sportovců).
Ano, (každý) stát, kraj, město apod. disponuje historickým výsostným heraldickým i vexilologickým symbolem a vedle toho i grafickým (chráněným) logem.
Všechny tyto symboly (suverenity a identity) se pak užívají samostatně nebo vedle sebe (ideálně však spolu), jeden nikdy nenahrazuje druhý.
Úsměvné je pouze to, že grafici (tvůrci registrovaných logotypů) dnes postrádají dostatečnou invenci a mnohá loga jsou proto jen „replikované“ (zjednodušené, někdy až „zmrzačené“) heraldické symboly či znaky, v domnění, že „takto to bude přeci jednoduché a super moderní“ (vidíme to hlavně u log měst, rádoby „zjednodušující“ staré městské heraldické znaky). Ale tak tomu nemá být a ani nemusí …
Jakékoliv oficiálně přijaté (sportovní) logo je plně akceptovatelné, chápeme, že a priori představuje obchodní značku (komerční ochranu dresů), nikdy však nemůže plnohodnotně nahradit symbol státní či národní! Vždy by šlo o ústupek směrem k (nej)horšímu.
Řešení vzniklého „problému“ je ale přeci prosté a snadné, vidíme ho např. na Slovensku a shodli jsme se na něm i v nedávné korespondenci s představiteli FAČR (zde žel zatím k jimi uvažované úpravě v tomto smyslu nedošlo):
Tj. dresy fotbalové reprezentace ČR prostě mohou nést na prsou (vpravo a vlevo) vedle sebe jak státní znak, tak chráněné logo, ne pouze jeden z těchto symbolů, jako tomu bylo dosud (dříve jen státní znak, dnes pouze logo, proti němuž logicky brojí, ke škodě věci, např. Moravané a Slezané), viz tedy zmíněné Slovensko.
Tím je zaručena jak ochrana dresů (produktů), ale plně respektováno (primární) státní a národní cítění hráčů (mezinárodních reprezentantů naší země) i fanoušků (v případě ČR pak všech tří historických zemí – i proto zákon pracuje nejen s malým, ale i s velkým státním znakem). Totéž (zdvojení znaku a loga vedle sebe) lze přeci využít u jakéhokoliv reprezentačního sportovního dresu, kdekoliv a kdykoliv.
Obdobně v případě našich hokejových reprezentačních dresů by se rozhodně neměl měnit celosvětově známý (stoletý) „design“, totiž dres se státním znakem (na hrudi) uprostřed! Tak jej přeci znají i v zámoří (zvláště po Naganu), minimálně typický tvar i čtvrcení štítu.
Postačí jen zvolit vhodnou velikost velkého státního znaku ČR na hrudi a doprovázet ho (nahoře na prsou) registrovaným hokejovým logem, jaké bylo nyní přijato a proti jehož podobě nelze nic namítat (rozhodně má myšlenku).
Viz např. i švédské aj. hokejové dresy (tři korunky na hrudi jsou upraveným malým státním znakem Švédska, jen bez vnějšího obrysu štítu, neboť velký královský znak je až příliš složitý, a na prsou nad tímto švédským znakem registrované logo či loga).
Vážení nejvyšší představitelé našeho sportu, snažně Vás proto prosím za laskavé uvážení tohoto možného řešení, které by situaci jednak velmi vhodně (a definitivně) řešilo, ke spokojenosti opravdu všech a nebylo zbytečně konfrontační, zvláště v letošním jubilejním „osmičkovém“ roce republiky. Čili nic neměnit (nevymýšlet vymyšlené), ale maximálně jen vhodně (dle potřeby) doplnit.
S přáním (především, ale nejenom) sportovních úspěchů
Hokejistům
Jak už mi včera (souhlasně) napsali i z vedení našeho fotbalu (kde obdobný problém již dříve řeší a zvažují obdobný postup, jako na Slovensku, tj. na prsou logo i znak vedle sebe), též pan Robert Záruba, myslím, že tu je pro všechny (zúčastněné) strany jednoduché a moudré (konzistentní) řešení:
Není to žádný "státně/heraldicko-soukromo/grafický spor", jak takový dojem možná nepřesně vytvářejí některá média, či si to myslí (laická) veřejnost! To by byl velký omyl. Ochranná loga našeho fotbalu i hokeje atd. mají svou nutnost, logiku (i příběh), a nic proti nim! Na druhou stranu, na dresech prostě výrazná státní symbolika (hrdost) chybět nesmí ...
Jde prostě jen o to (na prvním místě přeci právě kvůli nám, občanům/vlastencům a fanouškům i hráčům), aby všechny sportovní reprezentační dresy nesly jako (logicky) hlavní symbol (velký) státní znak nebo vlajku a vedle toho nezbytné (korporátní a chráněné) logo! Sportujeme a závodíme přeci nejenom za sebe, či "svaz", ale i vlast, národ, stát, evropanství ...
Jinými slovy, pokud jde o design nových hokejových dresů, nic proti nim, mají dynamiku (sepětí s tvaroslovím loga), respektují naše státní barvy (přesně v jejich čestném pořadí) bílo-červeno-modré trikolóry (tj. dle bílého/stříbrného českého lva v červeném poli a bílo/stříbrno-červeně šachované moravské orlice v modrém poli), když pracují se "světlou" bílo-červenou a "tmavou" červeno-bílou verzí dresu (plus doplňková modrá), jako tomu bylo vždy a dosud.
Snažně Vás ale (jistě jménem většiny) prosím, s cílem uklidnění a konstruktivního řešení situace, zachovejme na hrudi (nejen) hokejových dresů velký státní znak ČR (tento tzv. klasicistní čtvercový štít přeci již sto let znají všude ve světě, podobně jako tři švédské korunky, dle jejich malého státního znaku království). Ideálně nadále uprostřed (jako většinově byl) v přiměřené velikosti, jak rozhodne Váš designér, a na "srdci" (levé straně prsou) s logem lví hlavy českého hokeje (klidně včetně českého nebo anglického jednoslovného nebo dvouslovného nápisu), tak jak ostatně máte již nyní např. na svých tričkách. Na pravé straně prsou pak bude (logicky) logo výrobce.
Případně ponechte celé Vaše stávající řešení dresu, ale zmenšete logo na hrudi a na levou stranu prsou doplňte velký státní znak ČR ve zřetelné velikosti. Nápaditý malý trojúhelníkový praporek (pod krkem dresu), tzv. napodobenina státní vlajky (slovy zákona), ani "centimetrový" státní znak, zůstávající jen na boku modrých přileb opravdu nestačí (na dresu prostě chybí)! Nedovedu si vůbec představit, že by takovouto radikální změnu (tj. odstranění znaku z dresu) provedli např. Slováci (nebo i Němci), hrdě se štíty svých státních znaků na hrudi dresů ...
Proto s přáním Vašeho moudrého rozhodnutí (doplnění či návrat) a úspěšného (klidného či ideálně nadšeného) zavedení.
Poznámky k vyjádřením výše:
1) Podoba nápisu na dresu: my jsme rozhodně pro "dvouslovný" název - např. Česká republika.
2) Pokud by se Moravanům ten "puk, kterým se ten prý lev, ale klidně by si to stvoření někdo mohl splést s opičákem, dáví, který přitom nápadně připomíná značku podniku Nike obchodujícího se sportovním oblečením, botami aj. (pěkná reklama v reklamě), jejž znáte alespoň z doslechu", nelíbil, tak pošlete svůj návrh reprezentačního dresu - logo moravské orlice vedle velkého státního znaku jako návrh ochranné známky od zamýšleného moravského hokejového svazu (MSLH - Moravský svaz ledního hokeje) určené pro reprezentační dresy, aby ty lidi z ČSLH (Český svaz ledního hokeje) pomohlo nakopnout k větším výkonům.
A co na to Ladislav Větvička? "rozhodně na reprezentačnim dresu nechcu vidět scyplu kuru s hermelinem" A co na to Tomáš Vyoral?
A ještě něco navíc. V časopise Týden vyšel před polovinou července článek Ivana Motýla Falešný řev českého lva, s. 34-37, v němž se vedle loga spolku Český hokej zabývá i moravskou vlajkou. Je třeba upozornit na to, čeho si můžeme při čtení všimnout, že ne všechna tvrzení jsou přesná, nebo se k nim, když jde o dodržování zákonů, už někdo před lety nepostavil jinak - zda a jak může radnice na budovu úřadu vyvěsit moravskou vlajku (právní výklad zákona).
V článku je ovšem podivný názor, že "tuzemská vexilologie - nauka o praporech - ale zatím nevydala žádné stanovisko, jak by měl vypadat ten současný". Tak v tom se pan Motýl mýlí, záměrně, anebo přitom, jak cituje různé zajímavé zdroje včetně poslanců, nenarazil na Českou vexilologickou společnost a nemohl se tudíž seznámit s jejím odborným stanoviskem k moravské vlajce vydaným v roce 2013: Odborné vexilologické stanovisko k moravské vlajce, in: Vexilologie, č. 169, Zpravodaj České vexilologické společnosti, o.s., 2013.
