V čísle 29 Pražského posla, čtení pro lid jazyka českého od J. K. Tyla, z roku 1848, se na stranách 226-228 nachází článek vydaný v těchto novinách na přelomu července a srpna 1848 Rozprávky o Vídni vytažené z tobolky Pražského posla:
„To bylo nějakého drnčení! - Čeho pak? - Brněnských šavlí po vídeňské dlažbě. - Jak to? - Minulou neděli, to jest: dne 30. července přihrnulo se několik set brněnských gardistů i s muzikou do Vídně, aby tu svým pánům kamarádům, totiž vídeňským gardistům, zase jedenkráte kompliment složili a jim o harmonii svého smýšlení se zdejším smejšlením zase nový důkaz dali.
Tento důkaz pozůstával také v tom, že gardistům předměstí Leopoldova novou korouhev přinesli, a tištěné provolávání o svém německém smýšlení rozdávali.
Živé leopoldovské předměstí bylo skrze ně ještě jednou tak lidnaté; u večer po dva dny před velikým hostincem hučela turecká muzika, a po ulici se vlekl průvod s pochodněmi; z noci byl hřmotný den učiněn; jedlo se i pilo v hostinci.
Pro člověka, kterýž má okna na ulici a rád by se v noci vyspal, není to arci věc nejpříjemnější; ale když to pochází od krajanů, myslí si: Šlak to vem! vždyť neběží pro dvě noci o krk! - Ale jen kdyby to bylo od krajanů pocházelo! Podle jmena hostů byl by to mohl člověk arci myslit; Moravané a Čechové jsou odjakživa bratří, neboť pocházejí z jednoho kmene; ale tenkrát by se byl šeredně omejlil, Moravané tu arci byli, Moravané z hlavního města, ale kdyby to byl člověk dříve nevěděl, na nich by to byl nepoznal. Z venčí všecko jako na gardě německé – ba ještě podivnější; a to pro pásky, jimiž si byli prsa a bedra ozdobili. Tyto pásky jsou červené a žluté barvy; tedy ani německé, ani moravské.
I vrtalo mi to nemálo mozkem, co to vlastně znamená; až jsem se dobře známému Moravci svěřil, a ten mi vysvětlil, že je to nynčko barva moravská!
Já byl jako v Jiříkovu vidění. Až dosavád jsem myslil, že je moravská barva bílá a červená, nebo bíle-červeně-modrá, poněvadž má Morava bíle a červeně kostkovanou orlici v modrém poli na štítu; a v skutku také na Moravě až dosavád červená a bílá barva za národní barvu platila, jako platí v Čechách! Ale právě toto poslední bylo v posledních časech příčinou, že se moravská barva přemalovala. Lid, národ o tom arci neví; ale pánové, co se za vůdce jeho vydávají a co nechtějí o jistém spojení s Čechami ani slyšet a jiné proti němu ještě popouzejí - ti nechtějí už ani českou barvu na Moravě ani vidět a přijali žlutočervenou; teď potřebujou jenom ještě trochu černé, a budou hotoví Němci, což bezpochyby také zamýšlejí - a já bych se toho rád dočkal, jak bude poctivý Hanák, Valach nebo Slovák, oči otvírat, až se jednou z rána probudí a shledá, že se z něho Němec udělal.
Ale nejdivnější při tom ovšem je to, že tato nová móda v národních barvách, kterou se chce Morava mermomocí od Čech oddělit, takořka od Čecha pochází.
Jak že? Od koho? - Od pana profesora Šembery, rozeného Čecha, kterýž prej někde v starých knihách nalezl, že prej kdysi jakýsi císař moravským stavům erby nažlutil; a sotva vylezl s tím na světlo (to jest: pan profesor se svým vynálezem): už prej začali moravští páni stavové a všickni nestavové, co myslejí, že jsou Čechy hladová saně, kteráž by je po kořisti slídíc pohltila, ti začali Alelujá zpívat, že něco našli, čím se budou hned na první podívání od Čechů rozeznávat – a povýšili barvu stavovskou za barvu národní. A národní zástupce, to jest: národní garda zaplesala s nimi, že nalezla prostředek, jímžto se na věky věků od Čechů oddělí.
Ó pošetilosti! Jestli co přirozeně k sobě patří a jestli se to v národní vůli projeví: tedy nebude nic platné všechno vaše červenožluté vynasnažení: teď nejsou už časy pro takovou politiku: teď se nebude politika dělat v kancelářích, teď ji dělá čas a jeho duch. Pamatujte si to pánové!
Dále mě ta milá brněnská garda celého také tím pomátla, že jsem mezi ní ani slova moravského neslyšel! Nechci sice přisahat, že by minulá, na 150 kvérů sražená pražská garda vesměs byla česky mluvila, kdyby se byla jednou do Vídně vypravila - (o té nastávající netroufám si ještě nic soudit, ta bude, jak se zdá, jakýsi extrakt čili vejstřelek národní obrany) - ale na to bych chtěl přece o hlavu se vsadit, že by si byl tady aspoň jeden druhý po česku zahovořil, a kdyby byla Vídeň ještě jednou tak německá, jak se teď německou být vyhlašuje.
Jediné dobré ponaučení vzal jsem si z tohoto navštívení, a přál bych si, aby si ho také naše gardy v Čechách povšimli - a to je to, že se takovýmto scházením na obou stranách stejné smýšlení upevňuje, důvěra budí a prospěšné bratrstvo uzavírá, a protož pravím, aby se naše gardy podle něho řídily. Bylo by to zajisté oběma stranám k velkému prospěchu; to se mohou na blízku nebo i v dáli navštěvovati. Nynčko to arci nejde, leda by chtěli jít s procesím; ale však oni zase přijdou časové, kde se budeme z ouplného požehnání darů konštitučních těšiti - a potom: Pozor! - pánové!”
