Jiří Radimský, Český lid, sv. 35, č. 5/6 (květen-červen 1948), Dvě moravské petice z r. 1848, s. 142-144, píše: "Tak jako se v Čechách zachovaly petice venkovanů, zasílané r. 1848 Nár. výboru v Praze, máme na Moravě v zem. archivu v Brně uloženo asi 130 peticí a žádostí adresovaných zemskému sněmu brněnskému. Jejich soupis jsem uveřejnil v 3. ročníku Vlastivědného věstníku moravského. Je ovšem jasné, že tyto petice jsou jen málokdy přímým dokladem smýšlení těch, kteří je podpisovali. Víme totiž, že na př. první ukázka, jež tu otiskuji, vyšla asi z pera Matěje Mikšíčka, jenž v ní skoro doslovně užil svého "Ozvání moravského lidu" (ZAB, Pozůstalost Mat. Mikšíčka.) Je to zcela pochopitelné, neboť sedláci a domkaři nebyli ještě před sto lety vůbec s to stavět se tak vyspěle ke všem problémům roku 1848."
V polovině 50. let 20. století vyšla tiskem edice těchto petic. Jiří Radimský, Milada Wurmová: Petice moravského lidu k sněmu z roku 1848, Praha 1955, edice č. 35, s. 74-75 (A 4 Akta sněmovní, karton č. 100, 19. dubna 1848 - G. V. č. j. 109): Borotín, Malá Roudka, Skočova Lhota, Velká Roudka, panství Borotín, Cetkovice, Uhřice, panství Šebetov.
Doslovně shodné s peticí otištěnou v edici Petice moravského lidu k sněmu z roku 1848 pod č. 37 (A 4 Akta sněmovní, karton č. 100, 19. dubna 1848 - IIIa, čj. 108): Drvalovice, Krhov, panství Boskovice, Bahna, Bradlné, Rumberk, Stvolová, Vanovice, panství Letovice.
 |
| Barvy moravské orlice. Moravské barvy. Moravská kokarda |
"Slavný zemský moravský sněm.
Dlouhé a nad míru trapné minuly časy, kdežto nám císaři a králi našemu
věrně oddaným nebylo volno i nejvroucnější naše žádosti a nejdůležitější
s oučinkem a prospěchem prohlásiti, by došly až k uchu našeho
nejmilostivějšího krále: neb stála mezi ním a námi zeď, jižto žádný i
sebe silnější hlas proraziti nebyl s to. Nyní nám ale výpovědi pana
ministra domácích záležitostí mocnářství rakouského vskutku veledůležité
a blahodárné právo uznáno bylo, abychom se, což patrně pro blaho jedné
každé obce a celého státu rakouského nevyhnutelně potřebné jest, ve
spolek radili, každý rozumem svým k poznání pro obecné blaho důležitých
věcí svědomitě přispíval a pak naši společní vůli slušně přednášeli.
Užíváme tedy níže podepsané obce toho blahodějného práva a předkládáme
tu slavnému sněmu pevným a uctivým způsobem následující žádosti s
důvěrou, že se slavný sněm o jich rychlé vyplnění všemožně postará, an
dosaváde stav rolnický, který šlechetnou péčí slavného města dle
nejvyššího císařského rozhodnutí od 8. dubna t. r. již na nynějším sněmu
českém tak mocně zastoupen jest, na sešlým sněmu moravském žádného
podílu nemá, by sám jako jiní stavy, své záležitosti hájil:
I.
Bůh nanejvýš milostivý a moudrý, jenž rozličně rozdává darů svých,
stvořil nás dav nám přirozenou důstojnost člověčí v způsobu zvláštní
povahy národu slovanského: chceme tedy ostati věrni tomu řízení Božímu.
Hájíme tedy pevně proti každému, kdo by nám v tom ublížiti chtěl,
národnost svou slovanskou a sice chceme pevně státi při kmenu
neroztržitém česko-moravském. Odporujeme tedy pevně těm, ješto by chtěli
odloupnouti moravský národ od českého, ješto Božím řízením, jemuž žádný
odporovati nesmí, jazykem, historií, obyčejem a jinými ouvazkami od
nejstarších dob spojeni byli co synové jedné matky - Slavie.
II.
Při tom ale také hájíme svou osobnost moravskou; chceme totiž státi při
Čechách jako při bratřích našich, spojiti s nimi naše síly, bychom
takto spojenými silami naši národnost, naše národní blaho uchovati,
pěstovati a proti každému nepříteli, přijdiž si odkudkoliv, statně
hájiti mohli. Kdyby ale Čechové, čehož bohdá svět nikdy neuvidí, odpadli
někdy od svobody, chceme my Moravané zůstati věrni zákonu svobody.
III.
Žádáme tedy, an Čechové a Moravané jeden národ jsou a protož také ty
samé potřeby mají a v úplně rovných okoličnostech žijí, by tyto obecní
záležitosti obou zemí společným sněmem v Praze slavné a o blaho národa
českomoravského tak šlechetně pečující obstarávané byly; pro pouhé
záležitosti moravské budiž zvláštní sněm moravský, jimž by se řídilo i
vlastní hospodářství zemské.
IV.
Odporujeme pevně proti každému připojení Moravy k německému Bundu pro
naši národnost a národní blaho nebezpečnému. Chceme zůstati při Rakousku
a jen našemu císaři rakouskému poddáni býti a jen zákonům od něho a
obecního shromáždění řádně daným se podrobiti.
V.
Jazyk český (moravský) budiž jazykem obecným ve školách, v úřadech, při
soudech a při veškerém řízení zemském užívaný, anť jest v Moravě téměř
pětkrát mocnější nežli jiný, však ale jazyku německému přejeme rovné
právo tam, kde rovný jest našemu, nechtěje mu ukřivditi, jako našemu sta
let ukřivděno bylo.
VI. Slovem "konstituce" rozumíme slušné zastoupení celého národu dle
všech svých živností rovně a to na obecním sněmu ve Vídni, na společném
sněmu v Praze a zvláštním sněmu zemském. Žádáme též zvláštní vládu soudu
podrobenou a vůbec jak to jest v zemích svobodného, konstituci majícího
lidu moudře zřízeno. To nám slíbil císař pán a to jen vděčně přijímáme.
VII. Žádáme dokonalé zrušení toho, čím byl dosaváde lid zavázán
majitelům panství: mějž si tato zavázalost jakékoliv jméno, by i
rolnický stav, jenžto jest základ celého státu, byl tak svobodný,
samostatný jak jsou jiní stavy v zemi, a jak to ve všech zemích, kde
konstituce jest, se děje. Ať tedy pominou úplně úřady panské čili
patrimoniální a veškerá poddanost jiná nežli pod zákon obecní a
majestátnost: následovně buďtež veškeré úřady a soudy, jichžto
nařízenému podrobení býti chceme, od samého císaře a krále dle zákonu
ustanovené a z důchodů zemských placené. Ať se tedy zruší všecka práva
panská a feudální jako na robotu, desátky, laudemie, mortuarie, honby,
práva nad řekami a podobné, by rolník svou majetnost bez ouhony a úplně
užívati mohl.
VIII. Žádáme, aby všecka jednání obecní (soudy, sněmy, školy) byla veřejná.
IX. Ať jest úplná neobmezená svoboda slova, písma a tisku; kdo proviní
se proti zákonu, budiž souzen od soudu zvláště povolaných moudrých mužů
čili od poroty.
X. Školy ať jsou záležitostí obecní pod dozorstvem a zprávou moudrých a
na slovo vzatých mužů stojící; učitelstvo a co náleží k učení zapraviti
se má beze všeho rozdílu z pokladu zemského, tak aby každý své dítky
řádně vyučovati dáti mohl, aniž což z vlastního jmění obzvlášť zapraviti
musel.
XI. Na úřady a důstojnosti jakékoliv připuštěni buďtež jen občané
spojeného království česko-moravsko-slezského, an jeho synové vlasti
národ svůj s láskou a srdečnou péčí o blaho jeho říditi mohou, jen oni
ať tedy požívají všech výhod z úřadů a důstojností všelikých
vyplívajících.
XII. Po ukončeném ozbrojení všech občanů počestných ať umenší se co
nejmožněj počet stálého vojska, by tím uspořené peníze vynaložené býti
mohly k uplácení státních dluhů a k zřízení ústavů národu užitečných, by
také tím způsobem veřejné poplatky časem zmírněné býti mohly.
XIII. Žádáme též, by veškeré kostelní statky jakékoliv jméno mající,
prohlášené byly za statky národní, důchovenstvo však bez rozdílů vyznání
jak úřednictvo a učitelstvo z důchodů zemských placeno bylo; neb
bolestné jest na to patřiti, kterak péče o hospodářství domácí překáží o
blaho svěřených duší, kterak osobám beze vší práce a namáhání žijícím
převelké důchody připadají, na druhé straně však straně pravým a
neunaveným pracovníkům na vinici Páně nepochopitelně skrovná odměna
podána jest.
XIV. Konečně shodujeme se se žádostmi země české, pokud nejsou na odpor předeslaným článkům našim.
XV. Přejeme z celého srdce císaři pánu Boží požehnání v blahé péči o
národy své a slibujeme pevně a neústupně státi při zákonu svobodném.
Dáno 19. dubna 1848.
