Mapa Moravy a Slezska, rok 1971

Součásti knihy Heleny Lisické Z hradů, zámků a tvrzí, která byla v roce 1971 vydána nakladatelstvím Svoboda, přináší pověsti z Moravy a Slezska, je i stylizovaná mapa Moravy a Slezska. Dojem dělají městské a šlechtické znaky.

Titulní list Přehledu činnosti Zemské organizace pokrokových žen moravských v letech 1910-1949

Na titulním listu Přehledu činnosti Zemské organizace pokrokových žen moravských v letech 1910-1949 je znak Moravy v provedení červeno-stříbrně šachovaná orlice s červeným jazykem, se zlatými pařáty a zobákem v modrém poli štítu.


Přehled sepsala a rejstříkem jej vybavila Miroslava Dorazilová. Vazbu navrhl a vyzdobil Josef Solar, provedl Otto Blažek.

23. května 1948 se konala výroční valná schůze ZOPŽM. Ve druhé části byly podány zprávy funkcionářek a referát Albíny Šilhové "O vzniku, historii a budoucí funkci Rady českoslov. žen." Na valné schůzi bylo jednomyslně usneseno, že: "Vzhledem k žádoucímu soustředění práce žen končí Zemská organizace pokrokových žen moravských svou téměř čtyřicetiletou činnost a provede likvidaci. Dosavadní výbor bude výborem likvidačním. Likvidační výbor pověřen, aby se jměním spolkovým naložil ve smyslu spolkových stanov."

Poslední schůze likvidačního výboru se konala v Brně 17. května 1949. Předsedající Františka Šídlová se při ní srdečnými slovy rozloučila se všemi, kdož v ZOPŽM pracovaly.

Likvidace ZOPŽM byla úředně vzata na vědomí v Úředním listě republiky československé 21. srpna 1949, č. 195.

Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, G 86 Moravské ženské spolky, karton č. 8, Přehled činnosti Zemské organizace pokrokových žen moravských v letech 1910-1949

Sál Komenium v Olomouci se znakem Moravy se spornými tinkturami, starými znaky Brna a Olomouce a císařským znakem

V Olomouci byl pod vedením Radomíra Surmy zrestaurován a na podzim 2018 slavnostně otevřen slavnostní sál Komenium (Fakultní základní škola Komenium). Slavnostní sál v budově z 2. poloviny 19. století (na stránce školy se dočteme, že "Její historie sahá až do roku 1875" - postavena byla v letech 1873-1875) byl malířem Josém Hilberem na všech stěnách i na stropě vyzdoben ve stylu neorenesančního dekorativismu s prvky barokního iluzionismu. Rekonstrukce probíhala od roku 2016. V článku k probíhající rekonstrukci z roku 2017 stojí, že: "Hlavním autorem freskové výzdoby, na níž se podílelo více tvůrců, je pravděpodobně malíř José Hilber, a vznikla roku 1892."

Střední znak Rakouských zemí

Na obrázku výše je střední státní znak. Hraje roli zda se užívá jen v rámci Předlitavska, nebo celého Rakouska-Uherska, a pak samozřejmě (omezená) praxe po roce 1915. Střední znak je toto a toto je velký státní znak Rakouska-Uherska v letech 1915-1918. Na české Wikipedii je to zmatečné, hezky přehledně to mají logicky Němci: malý společný znak do roku 1915, malý společný znak v letech 1915-1918, střední společný znak do roku 1915, střední společný znak v letech 1915-1918.

Na obrázku níže je vidět bývalý (polepšený) "tereziánský" znak Olomouce (tj. moravská orlice s rakouským štítkem), malý znak císařství (orel) a moravská "stavovská" orlice (vzor 1848) - červeně a zlatě šachovaná orlice používaná zemskými úřady a jejich orgány a ústavy, a vůbec tam, kam všude dosáhl jejich vliv, ve 2. polovině 19. a na začátku 20. století (ačkoli ne všemi, jak je vidět na jejich hlavičkových papírech; že by to v závěru 19. století ovlivňoval i tehdejší spor česko-německý, resp. rozdělení moci podle tohoto klíče?). Pod císařskou korunou (Františka Josefa I.) je panovnický monogram FJI.


Je to stejná situace jako (kdysi) v sále Nové zemské sněmovny v Brně otevřené v roce 1878 (Ústavní soud), kde je dodnes znak Moravy - používaný ve 2. polovině 19. a na začátku 20. století (viz ovšem sporné tinktury), starý znak Olomouce a starý znak Brna (dnes jsou oba používány bez oněch císařských polepšení) a malý státní císařský znak (po roce 1918 přemalován českým lvem).

Codex Manesse, mezi 1305 až 1340

Mezi léty 1305-1340 vznikl Codex Manesse, kde na foliu 10r, které je věnováno českému králi a moravskému markraběti Václavu II., jsou po stranách nahoře zachyceny znaky Čech (český lev) a Moravy (moravská orlice). Na gotickém štítu znaku Moravy je posazena hrncová přilba s přikrývadly a klenotem křídla; Codex Manesse, UB Heidelberg, Cod. Pal. germ. 848.

Wenzel von Behein - Václav II.

Stříbrná barva bílých polí šachování orlice vlivem času (a chemické změny) poněkud ztmavla. Obraz je i jinak poškozen. Na více místech znaku Moravy se nám dnes představuje jiná barva, původně podkladová vrstva? Je otázkou, zda je možné objektivně říct, že v místě, kde má moravská orlice zlatou korunu, byl původně opravdu nakreslen (alespoň malý) tvar koruny. Je vnímání jakoby zbytku koruny jen fantasií (můžeme si, chceme-li, s trochou snahy představit náznak jejího zbytku), nebo skutečně jen kvůli poškození už není zřetelně vidět?

Originál je zjevně zoxidovaný (stříbro je prostě černá), takže v původní vrstvě malby mohlo být cokoliv - zlatý zobák i odprýsknutá korunka. Malovalo se tehdy skutečným kovovým práškem v pojidle.

Ostatně, když se podíváme na českého lva v Gozzoburgu, tak uvidíme, že mu chybí dolní čelist. U znaku Štýrska (poškozeného zeleného štítu s panterem) je dodnes patrná mladší přemalba přilby. U té chybějící čelisti je docela možné, že to není důsledek odpadnutí malby a přelíčení, ale že po bitvě na Moravském poli záměrně někdo znak poškodil, protože český král se stal "bezzubým" (již Rudolfa nekousla), neb byl žel pro nás mrtev.

Insignia Marchionatus Moraviae v instrukci Ferdinanda III. z 2. ledna 1642 pro úřad moravských zemských desek

V levé části obrázku se začátkem tištěné instrukce Ferdinanda III. z 2. ledna 1642 pro úřad moravských zemských desk vidíme ve vnitřním rámečku znak Moravy nadepsaný Insignia Marchionatus Moraviae.

Patent rušící původní rozdělení zemských desek
na brněnskou a olomouckou řadu

Vyobrazení se shoduje se štočkem použitým na sněmovních tiscích, jak se můžeme přesvědčit v příspěvku Sněmovní tisky - znak Moravy ve sněmovním tisku k roku 1608. Dle typologie štočků moravských sněmovních tisků Františka Píchy se jedná o typ VII (viz článek Františka Píchy Zemský znak ve výzdobě moravských sněmovních tisků otištěný ve sborníku Genealogické a heraldické informace 2016, Brno 2017, s. 67-81, který vydává Moravská genealogická a heraldická společnost (MGHS).

Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, B 17 Moravské místodržitelství – patenty, karton č. 59, sign. L3-1

Výstava Morava jako součást českého státu - vitrína s tématem Středověká práva země

Do knihy návštěv zapsal týž den, kdy jsme ji navštívili i my, čili 17. listopadu, návštěvník výstavy, Pražan, a svým způsobem Brňan, jak se podepsal, tato slova:

"Mé milé Brno, Má milovaná Moravo. Strávil jsem zde 8 a 1/2 roku života - někdy krásného, jindy méně, ale přesto sem jezdím rád a s hrdostí pohlédnu na úžasné archiválie MZA - zemské desky především, ale též prameny zobrazující znak Moravy - moravskou orlici. Ať vlajka Moravy vlaje hrdě na stožárech, tak jako český lev, hrdě se mi skví na oděvu.
Sláva Brnu, Sláva MZA, Sláva Moravě."


Moravskou vlajku mohou návštěvníci vidět hned po vstoupení do výstavního sálu. Je hned za dveřmi vedle stěny s úvodním textem celé výstavy. Tématu moravského znaku se věnuje vedle dalších historických témat vitrína s textem nadepsaným slovy Středověká práva země, která vedle landfrýdu obsahuje tzv. Fridrichův erbovní list a Tovačovskou knihu otevřenou na foliu s červeně psanou rubrikou "Markrabství moravské svobodné jest".


"Středověká práva země

Moravské stavy s panovníkem nebo mezi sebou uzavíraly smlouvy, landfrýdy (v překladu "zemský mír"), v nichž se zavazovaly k zachovávání míru a řádu v zemi. První z nich byl uzavřen mezi markrabaty Joštem a Prokopem, olomouckým biskupem a moravský­mi pány zřejmě na konci roku 1387. Instituce landfrýdů je pro moravský stavovský stát pozdního středověku charakteri­stická. Staly se stálým zařízením, které nabylo zvláštních význačných rysů, s nimiž se jinde v tak rozvinutých formách nesetkáváme. Pravidla v nich obsažená byla závazná. Šlechtic, který by k landfrýdu odmítl přistoupit, by byl považován za zemského škůdce. Ve srovnání s českými poměry je zřetelné, že landfrýdy byly jednotícím právním poutem pro celou Moravu. Jako dohody šlechty o do­držování právního řádu v zemi nahrazovaly před vydáním vlastního zemského zřízení v roce 1535 kodifikaci zemského práva. (05)

Ukázkou mezinárodních vlivů ve složité době vlády českého krále Jiřího z Poděbrad a vměšování se do vnitřních zá­ležitostí českých zemí je naopak erbovní list římského císaře Fridricha III. z roku 1462, vydaný z podnětu moravského zemského hejtmana a maršálka Českého království Jindřicha z Lipé morav­ským stavům, měnící původní tinkturu moravské orlice. Stříbrná pole šachování moravské orlice erbovní list měnil na zlatá a vytvářel tím nový „sta­vovský“ znak. Toto císařské privilegi­um nebylo Jiřím z Poděbrad potvrzeno a nevešlo do běžné užívací praxe. Později, na konci 18. století a zvláště od 1. poloviny 19. století, byl znak zachycený er­bovním listem vydáván za znak Moravy a ve vztahu k Čechám uplatňován nikoli jako posilující a jednotící prvek státnosti, jako je tomu v případě (od poloviny 13. století) shodných barev českého lva i moravské orlice, ale naopak jako o pokus o její narušení. Tato situace se vystupňovala zvláště po roce 1848 a vyvolávala spory vyjádřené dvojakou barevností Moravany a zemskými úřady používaných symbolů. Listina tak není příkladem rozvoje vzájemné státnosti, ale naopak vnějšího mocenského zasahování s odstředivými tendencemi. (06)

Kniha Ctibora Tovačovského z Cimburka objasňovala základy platného moravského zemského práva. Vznikla v osmdesátých letech 15. století jako svědectví o jeho obyčejových pravidlech, uplatňovaných při událostech, jichž byl autor očitým svědkem. V souvislosti s otázkou volby krále a vztahů jednotlivých zemí České koruny byl do textu zařazen článek s rubrikou "že Markrabství moravské svobodné jest", který byl výrazem zemské autonomie a suverenity moravského zemského práva. (07)"

Vítání svatomartinského vína v Bořeticích 10. listopadu 2018

Vlajkosláva v Bořeticích před hotelem 10. listopadu 2018, v den vítání svatomartinského vína. Vinné sklepy budou zřejmě o něco dál. Pohled na vlajky směřuje přes terasu objektu, ze kterého byly fotografovány. Na okrajích řady vlajkových stožárů se při prvním pohledu můžeme domnívat, že vidíme vlajku Moravy a vlajku České republiky, a uprostřed vlajku Bořetic a Republiky Kraví Hora (Svobodná spolková republika Kraví hora).

Především, není tam vůbec (překvapivě prostá) vlajka Bořetic (dle barev štítu bez figur), jen nějaká firemní/reklamní vlajka Hotelu kraví Hora, a pak rádoby vlajka „Svobodné spolkové republiky Kraví Hora“ (na nevhodný říšský způsob – znak na svislé bikolóře), která evidentně vychází ze znaku a vlajky Bořetic. Je ovšem pravdou, že obecní vlajka Bořetic je až příliš prostá a zaměnitelná, ale to byla jejich právoplatná volba. Symbolika spolku Kraví Hora (při existenci platného komunálního symbolu) pak prostý lid dokonale mate. Možná se kvůli tomu bořetičtí jednou obrátí na vyhlédnutého odborníka s prosbou o oficiální změnu (polepšení) vlajky. Ten se tomu jistě bránit nebude a navrhne vlajku heraldickou, kterou pozná každý, kdo znak zná.

Pohled na vyvěšené vlajky, zleva: Morava, Kraví Hora,
Hotel, Česká republika

U čtyř vlajek vždy platí čestná dvojice uvnitř, takže pozice vlajky ČR je na kraji sestavy špatně. Bere se z pohledu příchozího k objektu, tj. stožáry, předpokládáme, stojí rovnoběžně před průčelím budovy (fotka je asi zezadu na budovu, před níž stojí ony stožáry), stejně jako kdyby šlo o fasádní držáky přímo na průčelí, stožáry jsou „jen“ předsunuty (před toto průčelí) vstříc příchozímu.

Takže od parkoviště (z hlavního komunikačního směru ke vchodu) by přicházející měli hledět na tuto sestavu stožárů před objektem, jejž zdobí (asi) takto:

3. Kraví Hora + 1. ČR + 2. Morava + 4. Hotel

Tato orlice má ovšem červený jazyk. Jedná se tu o vlajku v podobě heraldického praporu s červenobíle šachovanou orlicí se žlutou korunou, žlutou zbrojí a s červeným (!) jazykem v modrém listu vlajky, jejíž grafiku si lze prohlédnout ve starším příspěvku, který se dále věnoval jiným v posledních letech nově utvořeným vlajkám majícím podle svých tvůrců symbolizovat Moravu. U nich už ovšem barva jazyka orlice, posuzováno z hlediska barevnosti jejího šachování, je celkem "detail".


Lze se domnívat, že vlajky jsou před hotelem vyvěšeny trvale. K tomu se podotýká, že na noc nemají vlajky (prapory) viset – hlavně proto, že nejsou (nebo v minulosti nebyly) vidět. Nebylo žádné noční osvětlení nebo nasvícení. Také déle vydržely. Zbytečně se neopotřebovávaly. A každé vyvěšení byl a je obřad (s troubeným budíčkem a pak večerkou). Tak to dělají mnozí (např. Američané) dodnes – před domkem na anglickém trávníku ráno vztyčí vlajku na samostatný stožár a zahájí hrdě pracovní den.

Blanenské vítání svatého Martina

Občané a návštěvníci Blanska jsou každý rok městem Blanskem, jakožto hlavním pořadatelem, co nejsrdečněji zváni na další ročník Blanenského vítání svatého Martina; 12. ročník, ve dnech 9.–11. listopadu 2018.

2018
2018

Následující záběry jsou z předchozích ročníků. Krásná moravská vlajka je to první, čeho si na záběrech povšimneme (povšimněme).

2017
Rok 2015. Ti „křižáci“ (templáři?) s hrncovými přilbami 13. sto-
letí jsou působiví. Škoda jen, že nemají čtvercové prapory
(bandéria, jako z roku 1260), ale „moderní vlajky/prapory“

Jak probíhaly jednotlivé ročníky, ukazují četné fotografie v galeriích. Od roku 2015 zachycují i jedoucího sv. Martina nebo některého družiníka s moravskou vlajkou.

2016
2016
2016
2016
2016

Stejné je to na událost doprovázejících akcích. Z fotografií je vidět, že historické skupiny dále použily (ukázky jízdy aj.) i historickou českou vlajku s českým lvem (Čechy).

2016
2016
2016

V propagačním záznamu z Blanenského vítání svatého Martina (jízdy ulicemi) je moravská vlajka vidět na více místech videozáznamu.

Rok 2013. Ti mušketýři mají parádní
vojenský moravský prapor (s bíločerveným
plamenným lemem)

V předchozích ročnících je přítomen historický moravský prapor také, konkrétně v roce 2013.

Bíločervené bikolóry by se v tomto („středověkém“) kontextu nechápaly jako ryze „zemské barvy Čech“, ale jako panovnické barvy českých králů a moravských markrabat (tj. Svatováclavské koruny, Zemí koruny české). To je jednoznačně mnohovrstevnaté.

Viz proto i ono šachování moravské orlice (v těchto tinkturách stanovené Přemyslem Otakarem II.) a bílo-červené lemy voj. praporů, stejně tak barvy znaku (královského) města Brna, ale i třeba barvy Opavského vévodství (erbu nemanželského syna Přemysla Otakara II.) atd. apod.

Viz proto onen lem moravského vojenského historického praporu ve stylu 17. století (naše vojenské prapory ostatně od této doby Třicetileté války mají právě onen bílo-červený aj. plamenný lem a odtud vlastně počíná tradice lemu současné prezidentské vlajky i lícové strany moderních vojenských praporů naší armády, rubová je pak vždy odlišná).

Líc vždy se státní symbolikou. Rub vždy individuálně
pro tu kterou jednotku (s logem a nápisy)

Co vy na to? s archivářem Tomášem Černušákem - pořad o výstavě Morava jako součást českého státu

Dne 5. listopadu 2018 proběhla vernisáž k výstavě Morava jako součást českého státu. Fotografie z vernisáže, z nichž na jedné vidíme ve výstavním sále přítomnou moravskou vlajku, jsou k vidění na stránkách Moravského zemského archivu.

Užití obrázku se znakem Moravy nad vedutou Brna
2. poloviny 17. století v pozvánce na vernisáž výstavy


Na fotografii s moravskou vlajkou stojí uprostřed ředitel MZA v Brně Ladislav Macek. Vedle něj napravo je ředitel Odboru archivní správy a spisové služby Jiří Úlovec. Do řeči se s nimi dal mladý schopný historik.

Listina krále Jana Lucemburského
z 18. června 1311
Antifonář se zpěvníkem královny Elišky Rejčky,
první čtvrtina 14. století

O výstavě veřejnost informuje pozvánka na stránkách Kam v Brně: "6.11.-24.11., 10:00 - 18:00 (mimo NE a PO)

Morava jako součást českého státu - společný vývoj od středověku do 20. století

Moravský zemský archiv v Brně vás v souvislosti se 100. výročím československé státnosti zve na výstavu "Morava jako součást českého státu - společný vývoj od středověku do 20. století (události, jevy, osobnosti)." Výstava bude prezentovat mimořádné skvosty z depozitářů Moravského zemského archivu, které se veřejnosti představují zcela ojediněle a jen omezenou dobu.

Výstava bude otevřena od 6. do 24. listopadu 2018, vždy od úterý do soboty, 10-18 hodin (neděle a pondělí zavřeno). Vstup zdarma."

Landfrýd z roku 1412 uzavřený mezi Václavem IV.
a moravskými stavy

Na obrázku, který byl předtím publikován jako ilustrační k článku Nejcennější právní a katastrální dokument v zemi je k vidění v Brně, který ovšem obsahuje i některé nepřesnosti či přímo omyly, je zachycena vitrína s vystavenými originály moravských zemských desek. Novinářský "přístup" se projevil, když pomineme celé první souvětí perexu, ve znění jeho zakončení: "jaké v české historii existují" Na to reagoval v diskuzi pod článkem jeden ze čtenářů připomínkou: "Moravské zemské desky jsou jedním z nejvzácnějších dokumentů, nikoliv v české historii, ale v moravské!" Podobně květnatá (a nepřesná) vyjádření obsahuje článek Blesku: Unikátní středověké tisky nevyčíslitelné hodnoty: Na pár dní je ukážou v Brně.

Náhodný vtipný čtenář tohoto článku v Blesku si o některých zahrnutých ideách myslí toto:

"Přepište dějiny, žádný Němec, ale Moravan vynalezl knihtisk o sto let dříve. :-)!
Já bych prosil vystavit 150 díl "desky/fošny" z roku 2018. :)
Tak třeba byl mezi těmi stavy i nějaký šlechtic rodem z Čech. :)
Blesk je super čtení, každá babka, jdoucí v neděli z kostela se staví pro rohlíky a Blesk v Albertu. :)"

K diskuzi pod článkem na "novinkách" pak poznamenává:

"No, dalo by se mu odpovědět, že vlastně (přeneseně) nejvzácnějším z dokumentů i v té české ("celorepublikové") historii (doplnění smyslu redakcí: jsou moravské zemské desky), protože jsou nejstarší dochované tohoto druhu (na rozdíl od Čech) ...:
Takže každý Moravan by měl být o to hrdější, neboť toto v Praze nemají. :)"

Kniha, kterou na obrázku k článku vidíme ve vitríně nalevo, v sobě zahrnuje prvních pět knih brněnské řady. Začíná Knihou Erharda z Kunštátu z let 1348–1350. Kniha napravo, Kniha Ješka či Jana ze Šternberka, je její až šestou knihou z let (1370) 1373–1384.

Kniha Ješka či Jana ze Šternberka

Dne 5. listopadu byl vysílán rozhlasový pořad Co vy na to? s archivářem Tomášem Černušákem. Na stránce rozhlasového archivu je uložen záznam pořadu (stránka archivu nazvána: V Moravském zemském archivu jsou dočasně k vidění „korunovační klenoty Moravy“) s úvodní textovou informací o výstavě Morava jako součást českého státu zahájené 6. listopadu 2018: "Moravský zemský archiv poprvé po desítkách let vystaví unikát - část Moravských zemských desk, ale také antifonář královny Elišky Rejčky či závěť Vratislava z Pernštejna.", který je možno si stáhnout, rovnou poslechnout a sdílet.

Česká kronika Přibíka Pulkavy z Radenína
Erbovní list Fridricha III. z roku 1462

Moravský zemský archiv v Brně k výstavě uspořádané k stému výročí vzniku samostatného státu 1918–2018 vydal katalog Morava jako součást českého státu. Společný vývoj od středověku do 20. století. Události – jevy – osobnosti, v němž před částí s vlastními obrázky exponátů nalezneme studie k některým tématům (Karel Mlateček: Morava na počátku vlády Jana Lucemburského; Tomáš Černušák: Reforma církevních řádů na Moravě v předbělohorském období; Jitka Padrnosová: Marie Terezie a školství; Bohumír Smutný: K počátkům mechanického předení vlny v Zábrdovicích; Petr Sychra: Rozvoj železniční dopravy na Moravě aneb "Všechny svoje symfonie bych dal za to, kdybych vynalezl lokomotivu"; Michaela Růžičková: Vývoj ženského hnutí na Moravě v 19. století; Ivo Durec: T. G. Masaryk a Rajhrad). Jednotlivé části po studiích následujícího katalogu jsou uvozeny texty, jež jsou na výstavě umístěny na stěnách vedle vitrín s dokumenty:

Formování vztahu Čech a Moravy ve středověku
Středověká práva země
Moravské zemské desky
Česká královna na Moravě: Eliška Rejčka
Konfesní poměry v 16. století
Pernštejnové - přední aristokratický rod Moravy
Stavové versus panovník – Morava na začátku 17. století
Rekatolizace a upevnění panovnické moci v pobělohorském období
Osvícenské reformy
Industrializace Moravy jako určující fenomén období 19. a 20. století
Revoluční rok 1848 na Moravě
Národní a ženské hnutí na Moravě
Morava jako dopravní uzel
Národnostní otázka a vznik samostatné republiky

Katalog zakončuje seznam vystavených předmětů a seznam pramenů a literatury.

Co vy na to? - přepsáno z odposlechu záznamu

Miloš Šenkýř: "Lidé v následujících dnech poprvé po mnoha letech a v některých případech úplně poprvé uvidí nejvýznamnější archivní listiny dokládající historii Moravy. Začíná pořad Co vy na to? a jeho příjemný poslech přeje Miloš Šenkýř. A ve studiu už vítám hosta Tomáše Černušáka z Moravského zemského archivu. Dobrý den."

Tomáš Černušák: "Dobrý den."

Miloš Šenkýř: "Pane doktore, asi se nedá začít jinak. Co vlastně tedy z těch trezorů pro následující dny vytáhnete a co veřejnosti představíte."

Tomáš Černušák: "Já možná začnu trochu šířeji. Vlastně posláním archivů včetně toho našeho není dělat výstavy. My plníme vlastně jiné úkoly. Především je to samozřejmě přebírání dokumentů trvalé historické hodnoty, jejich zpracování, zpřístupnění badatelům. Důležitý je segment třeba digitalizace archiválií. Spolupracujeme na formaci vysokoškolských studentů archivnictví nebo se věnujeme vědeckovýzkumné činnosti, a to ještě nepočítám vlastně státní dohled nad výkonem spisové služby. Výstavy jsou v archivech takový fenomén posledních desetiletí, v naších zemích. Tvoří, řekněme, jakousi třešničku na dortu naší práce. Němečtí kolegové pro tuto činnost pro širší veřejnost, nebo určenou širší veřejnosti, používají termín archivní pedagogika. A to je vlastně i cílem naší výstavy, prezentovat významné dokumenty, které se týkají dějin Moravy. Máme výbornou příležitost. Je stoleté výročí československé státnosti. A my jsme se na rozdíl od mnoha jiných institucí rozhodli jít jinou cestou. To znamená, nezkoumáme nebo neprezentujeme dokumenty, které se týkají posledních sto let, ale které se týkají rozvoje státnosti a kultury před více než sto lety. To znamená, zaznamenáváme dobu od středověku, ale končíme přibližně tím rokem devatenáctsetosmnáct."

Miloš Šenkýř: "Takže se pochlubte, co vlastně představujete. Co jste vybrali."

Prvních šest knih brněnské řady Moravských
zemských desek zachovaných ve dvou svazcích

Tomáš Černušák: "No, my jsme nachystali vlastně návštěvníkům výstavy takové dokumenty, které se vystavují zcela výjimečně a v dohledných desetiletích se vystavovat s největší pravděpodobností vůbec nebudou, a které se za standardních okolností badatelům ani půjčit nedají ani ve studovně. Jako takový klenot, řekněme moravský klenot, něco jako korunovační klenoty naše, tak považujeme samozřejmě moravské zemské desky. To znamená ty hlavní právní dokumenty, které vznikaly už od poloviny čtrnáctého století. Ale kromě toho jsme tam vlastně v různých epochách ukázali i jiné dokumenty, nejen ze středověku ale až vlastně po po dvacáté století."

Miloš Šenkýř: "Buďte ještě trošku konkrétnější, ..."

Tomáš Černušák: "Aha, ..."

Miloš Šenkýř: "A přidejte ještě některou zajímavost."

Tomáš Černušák: "Dobře. Přidám. Jedním z takových vizuálně zajímavých exponátů je třeba Antifonář královny Elišky Rejčky. Jeden z mála, který je uchováván vlastně tady v Brně v našich fondech, který je taky kulturní památkou, který se vyznačuje mimořádnou výtvarnou kvalitou, odpovídající době vzniku první poloviny čtrnáctého století. Takovou zajímavostí třeba tady tohodle rukopisu je to, že ten středověký malíř tam s velkou oblibou maloval různé draky. Jo. Který jsou tam na těch iluminovaných iniciálách. Až přijdou návštěvníci, můžou se bavit tím, že na jedné z těch iniciál, která je tam vystavena, můžou pátrat, kde je tam schovaný drak."

Miloš Šenkýř: "Tam je škoda, že nebudou moct listovat. Samozřejmě, to je ale ..."

Tomáš Černušák: "No, to je samozřejmě škoda, to u těchto exponátů v podstatě možné jakoby není. Jsou tam základní listiny, které vydávali panovníci ve prospěch Moravy. To znamená udílení různých privilegií a práv. Je tam vystaveno privilegium císaře Fridricha III. s povýšením vlastně moravského znaku do té podoby červen ..., červen ..., zlatočervené, která pozď ..., stavy, stavy v té době v podstatě využív ..., jaksi akceptována nebyla. Máme tam vystavený originál závěti Vratislava z Pernštejna ..."

Miloš Šenkýř: "Tady se asi sluší poznamenat, že vy jste objevitel tohoto dokumentu."

Tomáš Černušák: "No, já jsem takový v uvozovkách objevitel, on, tadytle archiválie byla celou dobu součástí inventáře a byla běžně přístupná, jen si jí nikdo nevšimnul. A když se konala v v Praze velká výstava k Pernštejnům, tak my jsme ji při revizích takhle jaksi objevili a tehdy se zjistilo, že to je opravdový jediný dochovaný exemplář originál. Ony byly dva, jeden pro Čechy, jeden pro Moravu. Závěti, kterou, jak je psána opravdu vlastní rukou Vratislava Pernštejna. To tam vyplývá přímo jakoby z tohoto textu. Jo? Ale my samozřejmě saháme i dál, vlastně k těm dějinám modernějším až do dvacátého století. Jsou tam třeba rukopisy moravských vlastenců z poloviny devatenáctého století, které zaznamenávají události k roku osmnáctsetčtyřicetosm. Jsou tam dokumenty, které se týkají roku devatenáctsetosmnáct, materiály k industrializaci dopravy. A jedno téma tam máme i takové zajímavé jako rozvoj železniční sítě jako fenomén industrializované země."

Miloš Šenkýř: "Nabízí se otázka, proč jenom do toho dvacátéhočtvrtého jedenáctý?"

Tomáš Černušák: "No, archiválie vlastně podléhají při vystavování vždycky přísné kontrole. Na to existují vlastně standardy používané vlastně vypracované pracovníky Národního archivu a specialisty, kteří se tímto problémem zabývají nebo těmito otázkami zabývají, a každý z těch dokumentů je rozčleněn do určité kategorie, a podle toho, v jaké je škále citlivosti, tak se může určitou dobu vystavovat. Tam musí být, musí být totiž splněna celá řada podmínek. Jednak světelných, jednak tepelných, jednak vlhkostních. Ty nesmějí být překročeny, a proto vlastně takto cenné exponáty, jako jsou zejména ty na tom pergamenu, nebo iluminované rukopisy mohou být vystavovány pouze tři týdny a potom už celou řadu let potom ne. Jinak k těm normám, tam je to číselně stanoveno tak, že my vlastně můžeme je osvicovat světlem pouze v síle padesáti luxů. Ideální teplota pro vystavování takovýchto dokumentů je těch patnáct až osmnáct stupňů. To je, to je norma. Může teda jít až k dvaceti stupňům, dočasně. A relativní vlhkost by měla být padesátpět procent. Čili udržet vlastně tady tydle podmínky není nijak jednoduché, a hlavně, během těch tří týdnů my vyčerpáme u těch nejvzácnějších archiválií světelný limit, který mohou oni během roku akceptovat, nebo během několika let. Čili, po skončená výstavy je zase zavřeme do depozitářů a vystavovány mohou být až se souhlasem našich restaurátorek po uplynutí příslušného času."

Miloš Šenkýř: "A ještě k tomu musíte splnit bezpečnostní limity."

Tomáš Černušák: "No ještě k tomu musíme splnit bezpečnostní limity, To znamená ta výstava je permanentně pod dohledem kamerového systému, našeho interního, a při výstavě je samozřejmě vždycky přítomen některý z pracovníků nebo bezpečnostní služby, kteří zabezpečují tam ochranu."

Miloš Šenkýř: "Vy jste zvolili název, který by mohl být pro spoustu patriotů trošku provokativní."

Tomáš Černušák: "My jsme zvolili jako název záměrně trochu provokativní označení Morava jako součást českého státu. A musím říct, že záhy poté, snad tentýž den, co jsme to vyvěsili na na Fejsbůk, tak se nám tam ozvaly nějaké takové kritické připomínky, na které já jsem teda nejprve reagoval, ale potom jsem z toho rezignoval, protože to se mi zdálo, že to nemá moc smysl. Každopádně hodnocení tady těchto pisatelů na Fejsbůk bylo poněkud předčasné, než tu výstavu vlastně viděli. Já bych chtěl vlastně všechny posluchače ujistit, že cílem výstavy není řešit nebo nějak otvírat nebo uzavírat diskuzi o státoprávním vymezení mezi Čechami a Moravou. Ale naším cílem bylo vlastně prezentovat Moravu jako součást většího celku, určité oblasti, která se vyvíjela navzájem v úzkém vztahu. A to nemyslím jen ve vztahu státoprávním, ale třeba i hospodářském, náboženském, kulturním, politickém. Prostě, jádro českých zemí probíhalo bez ohledu na svébytný vývoj Moravy s vlastními privilegijemi vždycky ve vzájemném vztahu. A to je cíl naší výstavy."

Miloš Šenkýř: "Než se dostaneme k těm moravským zemským deskám ..."

Tomáš Černušák: "Hm"

Miloš Šenkýř: "... k té nejvýznamnější části, zastavme se ještě u antifonáře Elišky Rejčky ..."

Tomáš Černušák: "Hm"

Miloš Šenkýř: "... protože je to jenom jedna z několika rukopisných knih, které královna nechala zhotovit během doby, kdy žila tady v Brně. Je to jediná královna pohřbená v Brně, dokonce trojnásobná královna, dvojnásobná královna česká a jednou královna polská. Nepřemýšleli jste o tom, že byste zkusili dát dohromady všechny ty knihy, že by se podařilo je dát vedle sebe."

Tomáš Černušák: "No tak, přiznám se, že o tom jsme nepřemýšleli, ale je to zajímavý nápad někdy do budoucna, bych takto řekl. Ono, my jsme se soustředili v naší výstavě především na ty dokumenty, které pocházejí z našich fondů. To znamená buď z nás anebo máme zapůjčenu jednu archiválii ze Státního okresního archivu v Jihlavě. Je to především z toho důvodu, že z hlediska právního i logistického je to nejjednodušší varianta. A náš archiv oplývá šedesátidvěma kilometry materiálu, ze kterých můžeme pro podobnou výstavu nabídnout dostatek materiálu."

Miloš Šenkýř: "Jenom zkuste přiblížit, těch šedesátdva kilometrů, to znamená co, aby to posluchači pochopili."

Tomáš Černušák: "Jo, takhle. V podstatě, aby se to dalo dobře představit. Jsou to všechny knihy a kartony, když je poskládáte do jedné řady za sebou, vedle sebe, tak vám vytvoří řadu dlouhou šedesátdva kilometrů, z našich depozitářů. To znamená, člověk by mohl po ní kráčet hypoteticky řadu dní."

(znělka)

Miloš Šenkýř: "Hostem pořadu Co vy na to je Tomáš Černušák z Moravského zemského archivu. Je jedním z garantů unikátní výstavy, kterou bude archiv hostit ve svém sídle v Brně až do dvacátéhočtvrtého listopadu. Říkám to správně?"

Tomáš Černušák: "Ano."

Miloš Šenkýř: "Vraťme se tedy k té nejvzácnější části, k moravským zemským deskám. I ony letos mají vlastně osmičkové výročí. Jakou část z moravských zemských desk vlastně lidé uvidí?"

Tomáš Černušák: "Ze samotných moravských zemských desk uvidí návštěvníci tři exempláře. Jsou to dvě nejstarší knihy z roku 1348, a potom je to jeden obal, který je vlastně vystaven v části věnované rodu Pernštejnů. Ale, samozřejmě musí si každý návštěvník uvědomit, že, to co tam uvidí, je samozřejmě jenom výběr, nejenom u těch zemských desk, ale i u ostatních exponátů. My jsme sledovali poměrně dlouhé období, k němuž existuje obrovské množství dokumentů. Takže i to, co my prezentujeme, je jistým způsobem omezené a selektivní. Ovšem domníváme se, že ty zásadní jevy, fenomény či osobnosti to prezentuje tak, aby každý návštěvník si z toho odnesl určité poznatky o tom, jak se vlastně historická země Morava vyvíjela v kontextu českých zemí od středověku až do roku devatenáctsetosmnáct, než začala nová fáze české respektive československé státnosti."

Miloš Šenkýř: "Připomeňme, že české zemské desky shořely, ty původní, a také v evropském rozměru patří ty naše k těm nejstarším a nejobdivovanějším."

Tomáš Černušák: "No, je to taky důvod, proč jsou vyhlášeny jako jeden ze tří archivních souborů v naší republice, k národním kulturním památkám. Tam patří samozřejmě Korunní archiv v Praze, Třeboňská sbírka v Českých Budějovicích, a pak už pouze jenom Moravské zemské desky. Pro Čechy samozřejmě existovaly a existují také zemské desky, ale ta jejich středověká část sahající do třináctého století shořela při velkém požáru Pražského hradu v roce patnáctsetčtyřicetjedna. Toto neštěstí se těm našim deskám minulo, takže my je máme uchovávány od roku třináctsetčtyřicetosm, kdy je karel IV. po vzoru českých desek vlastně založil. Nejstarší dvě knihy, které existují, tak právě budou součástí naší výstavy a budou tak vystaveny zcela ojediněle, protože, pokud si dobře vzpomínám, tak v posledních desetiletích se takto originály nikdy nevystavovaly."

Miloš Šenkýř: "Naposledy je viděli asi lidé na Měnínské bráně někdy v osmdesátých ..."

Tomáš Černušák: "No to bylo někdy v osmdesátých letech, to jsem byl ještě snad někde studentem, mám takový pocit. Ani já si to nepamatuju. Takže je to takový, je to naprosto ojedinělá činnost."

Miloš Šenkýř: "Lidé většinou, pokud vidí zemské desky na nějakých dokumentech, vnímají ty jejich zdobené obaly."

Tomáš Černušák: "Hm. Každý komorník, který odpovídal za vedení zemských desk, příslušný kvatern, měl právo vyzdobit si jejich obal vlastně třeba vlastním vlastním znakem. V pozdější době to zdobení je takové mnohem kvalitnější a pestřejší. Takže se tam objevují třeba i figury nebo portréty těch komorníků. Kdyby si člověk mohl zalistovat těmito dokumenty, tak vesměs uvidí, že po té vizuální stránce jsou v uvozovkách možná pro někoho trochu nudné. Je tam latinský text psaný relativně úhledným písmem. Někde je přeškrtaný. Ale, tam je nutno říst, že to nejsou iluminované rukopisy, tak jak je třeba ten rukopis královny Elišky Rejčky, ale jsou to právní knihy. To znamená, šlechta, svobodné obyvatelstvo do nich od středověku zaznamenávalo veškeré změny na pozemkové držbě a ten ty zápisy byly obligatorní, povinné. To znamená, když nějaký šlechtic chtěl něco koupit, prodat nějaký majetek a podobně, tak samotná ta transakce nebyla platná, dokuď to nebylo zaznamenáno v těchto veřejných knihách. A tím pádem tyto knihy nebyly jen obyčejnými úředními knihami, ale získaly charakter garanta fungování právního systému. A to z nich činí právě něco mezi ostatními dokumenty excelentního."

Miloš Šenkýř: "Možná by se slušelo poznamenat, že do našich životů vstupovaly ještě relativně nedávno."

Tomáš Černušák: "No, málo se ví třeba, že Moravské zemské desky jsou vedené až do dvacátých let dvacátého století. A ještě dneska k nám chodijou z různých úřadů nebo soudů žádosti o vyhledání dokumentů zejména z té novější části, které se potřebují pro různá administrativní či soudní řízení. Takže v jistém slova smyslu Moravské zemské desky mají stále právní platnost."

Miloš Šenkýř: "Je těžké o ně pečovat?"

Tomáš Černušák: "No, jako každá národní kulturní památka musí procházet každoročně fyzickou kontrolou. To znamená, příslušný správce toho fondu musí zkontrolovat každý rok, jestli, nebo několikrát za rok, jestli je ta daná památka v dobrém stavu, jestli není potřeba u ní dělat nějaký restaurátorský zásah. A musíme o tom podávat každoročně zprávu na náš nadřízený orgán, to znamená na Archivní správu Ministerstva vnitra. Ale jinak, pokud jsou dobře uložené, dobře obalené, tak ta péče vlastně o ně není nijak jako komplikovaná. Samozřejmě, pokud v to nepočítáme dodržování klimatických podmínek v daném sále, které musí odpovídat těm parametrům, jak jsem již řekl."

Miloš Šenkýř: "Jaký je to pocit s nimi pracovat?"

Tomáš Černušák: "Je to ... Musím ... Člověk si u toho uvědomuje, že drží nějakou mimořádnou vzácnost. A já samozřejmě držím v ruce každý den řadu archiválií, ale vždycky když zvednu do rukou tady tyto zemské desky, tak musím přiznat, že mě trochu zamrazí. Protože to je dokument excelentního významu a včera, když jsme je umísťovali do do příslušné vitríny, tak to bylo, tuším, poprvé, co jsem je vůbec vytáhl z krabičky, ze které jsou uložené. Takže jsem je držel tak fyzicky jakoby v obou rukou, což normálně jakoby nedělám."

Miloš Šenkýř: "Vy už jste to naznačil. Kdy bude šance vidět tyto unikáty v takové podobě znovu?"

Tomáš Černušák: "No, to Vám teďka nejsem schopen odhadnout, ale určitě to nebude za míň než za deset let. Jo, nebo možná i za víc. Ono to záleží do velké míry na našich restaurátorkách, které vlastně po skončení výstavy sečtou světelné limity, nebo ten světelný tok, které archiválie absorbovaly. Ono se to bude každý den měřit pomocí speciálního přístroje. A potom se vlastně zhodnotí, zda a kdy se budou vlastně tyto dokumenty zase vystavovat. Ale já bych z toho nerad dělal nějakou běžnou záležitost a viděl bych to opravdu jenom jako vystavování něčeho výjimečného při zcela výjimečných příležitostech. Do našeho archivu třeba chodí exkurze, které provádíme po depozitářích, ale do toho prostoru zemských desk už je nevodíme. Tam ty vlastně, to je uzavřeno, tam mají přístup omezený jenom některé osoby, které jsou k tomu pokynem vlastně oprávněny."

Miloš Šenkýř: "Takže zkuste ještě připomenout, jak bude ta výstava u vás na Palachově náměstí v ... poblíž univerzitního kampusu Bohunice v Brně otevřená."

Tomáš Černušák: "Výstava bude otevřená od šestého do dvacátéhočtvrtého listopadu a to denně kromě neděle a pondělí. Ty dva dny, neděle a pondělí, je tedy zavřeno, a denně od deseti do osmnácti hodin."

Miloš Šenkýř: "A vstup je zdarma."

Tomáš Černušák: "A vstup je zdarma."

Miloš Šenkýř: "Říká archivář Tomáš Černušák, který nás tím pozval právě na unikátní výstavu Morava jako součást českého státu, kterou připravil Moravský zemský archiv. Děkujeme za návštěvu ve vysílání Českého rozhlasu Brno a Českého rozhlasu Zlín."

Tomáš Černušák: "Nashledanou."

Miloš Šenkýř: "Příjemný poslech dalších pořadů přeje Miloš Šenkýř."

Plakát Mezizemská utkání mužů a žen v národní házené. Čechy - Morava 2018

V Čechách a na Moravě se stále ještě čile sportuje, což ukazuje na jaře 2018 na utkání konaná 6. května v Přešticích zvoucí plakát Mezizemská utkání mužů a žen v národní házené. Čechy - Morava 2018 v rámci oslav 90. výročí založení oddílu házené v Přešticích.


Česká a moravská korouhev na vstupu z Karlova mostu na Malou Stranu v Praze

Ony cípaté praporce na bráně mezi malostranskými mosteckými věžemi jsou korouhve s tzv. vlaštovčím ocasem. Pro náročnějšího diváka je to stylově hrozné, ošklivé, nejednotné, okopírované z různých veřejných vzorů kreseb znaků (lucemburský lev je příliš malý) atd, ale když se zaměříme na to, že vidíme vlát moravskou vlajku v Praze hned vedle Karlova mostu, tak jsme, co se týče umělecké soudržnosti této "galerie znaků", shovívavější.

Malostranské mostecké věže (2012)

A buďme upřímní, kdo z nás si toho všimne, aby k tomu ještě dodal až tak nelichotivé hodnocení? Ze státního znaku České republiky je přítomen samozřejmě český lev a moravská orlice. Černá orlice má jistě představovat Karlovo císařství (Karel IV.; dvouhlavého orla používal až Zikmund), nikoliv slezskou orlici (která by musela mít pružinu).

Česká, moravská a lucemburská korouhev
na bráně mezi malostranskými mosteckými věžemi
 Čestné pořadí je také sporné/nesprávné. Správně by to bylo takto:

3. Morava (markrabě) + 1. Říše (císař) + 2. Čechy (král) + 4. Lucembursko (hrabě)

nebo:

3. Lucembursko (vévoda) + 1. Říše (císař) + 2. Čechy (král) + 4. Morava (markrabě)

Záleží na tom, bereme-li situaci před nebo po povýšení Lucemburska z hrabství na vévodství.

Výstava Morava jako součást českého státu, 6.-24. listopadu 2018 v Moravském zemském archivu v Brně

Moravský zemský archiv v Brně zve na výstavu ke 100. výročí vzniku Československé republiky Morava jako součást českého státu, která se koná ve dnech 6.-24. listopadu 2018. Výstava si klade za cíl připomenout společný vývoj českých zemí od středověku do 20. století, zachytit některé vybrané události, jevy a osobnosti. Navštívit ji lze ve velkém sálu MZA v Brně, od úterý do soboty, v době od 10. do 18. hodiny.

Plakát výstavy MZA v Brně Morava jako
součást českého státu, 6.-24. listopadu 2018

Podle stránky Jdi do Brna bude výstava "dokumentovat vývoj Moravy jakožto součásti Zemí koruny české. Veřejnosti budou prezentovány mimořádné dokumenty z depozitářů archivu, které se vystavují jen zcela výjimečně a omezenou dobu, jako jsou např. listiny českých králů, moravské zemské desky ze 14. století, Antifonář královny Elišky Rejčky či závěť Vratislava z Pernštejna."

Moravský zemský archiv v Brně

A budete-li moci, přijďte s odznakem ve státních barvách - trikolóra (viz příspěvek Tři společné barvy trikolóry, tři naše historické země, jedna krásná republika).

Zlatá mince s motivem českého hradu Rabí

Česká národní banka vydala zlatou minci s námětem hradu Rabí ve špičkovém provedení (v nominální hodnotě 5 000 Kč); částka č. 98/2018, 5. 9. 2018, č. 198/2018 Sb., Vyhláška o vydání zlaté mince „Hrad Rabí“ po 5 000 Kč.

Byl vybrán návrh Asamata Baltaeva, protože „nejlépe reprezentuje monumentálnost hradní zříceniny“. Mince je šestou v pořadí v desetidílném cyklu zlatých mincí „Hrady České republiky“.

Na lícní straně mince je zobrazen letecký pohled na hradní areál, nabízí se pohled na hradní zříceninu z ptačí perspektivy. V pravé části mincovního pole jsou do opevněných střeleckých bašt zakomponovány figury ze znaků historických zemí České republiky, a to český lev, moravská orlice a slezská orlice. V levé části mincovního pole se nachází text „ČESKÁ REPUBLIKA“, označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky „5000 Kč“ a název cyklu „HRADY“. Značka České mincovny, která je tvořena kompozicí písmen „Č“ a „M“, je umístěna pod textem „HRADY“.


Na rubové straně mince je ztvárněn detailní pohled na pozůstatky hradních budov. V levé dolní části mincovního pole je text „HRAD RABÍ“ a ročník ražby „2018“. Značka autora mince Asamata Baltaeva, DiS., se nachází pod ročníkem ražby.

Znaky zemí České republiky se již dříve objevily na zlatých mincích vydávaných s motivy českých a moravských hradů. A najdeme je i jinde, např. na mincích s motivy mostů.

České hrady Kost (vydáno 31. května 2016):

Na lícní straně mince je v horní polovině mincovního pole kompozice znaků historických zemí České republiky. Uprostřed je český lev, vlevo od něj je moravská orlice a vpravo od něj je slezská orlice. Pod kompozicí heraldických zvířat je vyobrazen portál dveří do hradní kaple. Uvnitř portálu ve spodní polovině mincovního pole je název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“, název cyklu „HRADY“ a označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky „5000 Kč“. Značka České mincovny, která je tvořena kompozicí písmen „Č“ a „M“, je při spodním okraji mince.


Na rubové straně mince je vyobrazen hrad Kost. Při horním okraji mince jsou iniciály autora mince, akademického sochaře Zbyňka Fojtů, které jsou tvořeny kompozicí písmen „F“ a „Z“, následuje text „HRAD“ „KOST“ a ročník ražby „2016“, které jsou odděleny tečkami.

Bezděz (vydáno 25. října 2016):

Na lícní straně mince je zobrazen interiér hradní kaple. Vnitřní plochy oken vyplňuje kompozice figury ze znaků historických zemí České republiky. Uprostřed je český lev, vlevo od něj moravská orlice a vpravo od něj slezská orlice. Ve spodní části jsou ve dvou řádcích umístěny název cyklu „HRADY“ a označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky „5 000 Kč“, které jsou na začátku a na konci ohraničené tečkami. Název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“ je v opisu při spodním okraji mince. Značka České mincovny, která je tvořena kompozicí písmen „Č“ a „M“, je vlevo od názvu státu.


Na rubové straně mince je zobrazen hrad Bezděz. Při levém okraji je ročník ražby „2016“, který je na začátku a na konci ohraničen tečkou, následuje text „HRAD BEZDĚZ“. Při pravém okraji mince je značka autora mince Asamata Baltaeva.

Zvíkov (vydáno 29. 5. 2018):

Lícní straně mince dominuje fragment dřevořezby oltáře oplakávání Krista, umístěný ve zvíkovské kapli sv. Václava. V horní části mincovního pole je umístěna kompozice znaků historických zemí České republiky. Značka České mincovny, která je tvořena kompozicí písmen „Č“ a „M“, je umístěna při spodním okraji mince.


Na rubové straně mince je v horní části mincovního pole kompozice dvou raně gotických polévaných dlaždic s motivem gryfa a lovecké scény. Mezi dlaždicemi je umístěn štít s motivem labutě, který užívali páni ze Švamberka. Uprostřed mincovního pole se nachází koláž 4 hradních objektů, zleva doprava jsou ztvárněny Hlízová věž, Písecká brána, věž Hláska a kaple sv. Václava. Vlevo od kompozice se nachází text „HRAD“ a vpravo text „ZVÍKOV“. Ročník ražby „2018“ je umístěn pod Píseckou bránou. Iniciály autora mince Luboše Charváta, které jsou tvořeny propojenými písmeny „L“ a „Ch“, se nacházejí pod ročníkem ražby.

Moravský hrad Pernštejn (vydáno 24. 10. 2017):

Na lícní straně mince je zobrazen detail gotických dveří s opakujícím se znakem rodu Pernštejnů. Dveře jsou v horní části překryty kompozicí znaků historických zemí České republiky. V levé horní části mincovního pole je umístěn název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“. Označení nominální hodnoty mince „5 000“ se zkratkou peněžní jednotky „Kč“ a název cyklu „HRADY“ se nachází v levé spodní části mincovního pole. Značka České mincovny, která je tvořena kompozicí písmen „Č“ a „M“, je při spodním okraji mince.


Na rubové straně mince je ztvárněna část hradu Pernštejna. V levé horní části mincovního pole je text „HRAD PERNŠTEJN“. Ve spodní části mincovního pole je zobrazen zubr s uhlířem. Iniciály autora mince Luboše Charváta, které jsou tvořeny propojenými písmeny „L“ a „Ch“, se nacházejí pod zubrem. Ročník ražby „2017“ je umístěn v levé části mincovního pole.

Moravská orlice - jubilejní dukát, 2018

V roce 2018 vyrazila Pražská mincovna a.s. minci se Svatým Václavem a moravskou orlicí. Vyryl ji Tomáš Lamač. Na aversu (lícní straně) medaile je umístěn portrét patrona českého národa, svatého Václava v přilbici. Hranu opisuje  text "SVATÝ VÁCLAV".  V mincovní ploše je výrazně uvedena jeho značka W se stylizovanou korunou a vročení 2018.


Na reversu (rubové straně) medaile je vyobrazena moravská orlice s plastickou šachovnicí.

Akademický sochař Vladimír Oppl, český akademický sochař a medailér, připravil sádrový model se svatým Václavem, pro ražbu dukátu s moravskou orlicí a svatým Václavem. Portrét svatého Václava v přilbici vynikl již dříve, když ČNB v roce 1993 hledala výtvarné motivy pro připravované oběžné mince, v soutěži o umělecké ztvárnění mince 1 Kč.

Cedule se znaky Moravy a Slezska cestou z Ostravice na Lysou Horu

Tři turisté původem z Poruby si na začátku března 2018 udělali vlakem výlet do Ostravice. Odtud se z nádraží v Ostravici vydali do Bezručovy chaty na Lysé Hoře. Hned z kraje putování vyfotili na (u) mostu přes řeku Ostravici cedule se znaky Moravy a Slezska. Značky tu oznamují zemskou hranici na řece Ostravici.

Ostravice, znak Moravy při mostu přes řeku
Ostravici, moravská orlice
Ostravice, znak Slezska při mostu přes řeku
Ostravici, slezská orlice

Z textu na stránce Po medvědích tlapách se dozvídáme, že: "Ostatně dávná hranice mezi Moravou a Slezskem protíná dnešní Ostravici přesně tak, jak se klikatí řeka stejného jména. Dnes se to připomíná i návštěvníkům této podhorské obce, protože na každém mostě přes řeku jsou smaltované tabulky s historickými znaky obou zemí, tedy Moravy a Slezska. Jako kdybyste překračovali skutečnou hranici dvou zemí."


Nabízí se srovnání s označením zemské hranice mezi Čechami a Moravou u Sirákova. Tam je použito textů Vítá vás Království české a Vítá vás Markrabství moravské odkazujících na historické státní útvary na území dnešní České republiky.

Sté výročí vzniku Československé republiky je tu, a tak se hodí si při jakékoli vycházce oděv vyzdobit slušivým odznakem ve státních barvách, o kterém bylo informováno v příspěvku Tři společné barvy trikolóry, tři naše historické země, jedna krásná republika.

Znak Moravy v knize cechovních účtů jihlavských sladovníků

V Knize cechovních účtů z let 1771-1821 cechu sladovníků v Jihlavě (č. 23), obsahující kolorované kresby nacházející se před záznamy z jednotlivých let, uložené ve Státním okresním archivu v Jihlavě, je na začátku knihy znak Moravy, umístěn nad jednou z nich.

SOkA Jihlava, Cech sladovníků Jihlava, Kniha cechovních účtů,
1771-1821, moravská orlice

Velký státní znak České republiky v obřadní síni jihlavské radnice

V obřadní síni radnice v Jihlavě byl velký státní znak ČR vzhledem ke stylu prostoru umístěn jinak, než je běžné. Je součástí stolu.