Moravané na olympiádě

Začaly nám zimní olympijské hry. Je tu další olympiáda, na níž (platí obecně pro sportovce) slovy Pierra de Coubertina "není důležité zvítězit, ale zúčastnit se". Pod jakými barvami budeme (pomyslně, nebo na tváři, na oblečení) držet palečky sportovcům z Moravy? Nějací moravští sportovci tam přece odjeli? Tak předně - je to jeden "český olympijský tým" (české země), a v něm jsou zástupci z Čech, Moravy a Slezska (předpokládejme, že tam je i nějaký Slezan :).

S moravskými barvami na olympiádě

I když se v televizích s hlavními ředitelstvími a studii umístěnými v Praze (z jejich pohledu logicky) často mluví jen o sportovcích z Čech (ať už tím naši přátelé myslí cokoli, v užším - samotné Čechy, i širším smyslu - celá Česká republika; jo, oni to říkají nějak jinak, zkomoleně), tak třeba na ČT (sportovní zpravodajství) je v grafice uvedena ČR, a pro našince je to, jako to bylo vždycky. Jsme součástí České republiky a většinou se tu tleská těm, kteří vystupují pod barvami, jak je zobrazuje bílo-červeno-modrá trikolóra. Ty vidíme mj. na pruhovaných čepicích výpravy. Hlavně, aby bylo dost sněhu. A ačkoli se u leckterého vlastence vlastní účast omezuje jen na zhlédnutí pár záběrů ve zpravodajství (např. když někdo ze závodníků něco (medaili) vyhraje), tak ten tělocvik, to je důležitá věc. Sledovat hry lze na sportovním kanálu České televize.

62. tradiční moravský ples v Praze na Žofíně

Na 62. tradiční moravský ples v Praze zve text: "Začínáme tradičním slavnostním defilé všech krojovaných účastníků a krátkými ukázkami tanců z jednotlivých regionů. V průběhu večera bude ve Velkém sále k vidění i předtančení Moravské besedy. Domácí aj přespolní, zapište si do nového kalendáře! Největší folklórní akce v Praze na Žofíně ♥ Morava pěkně pohromadě na jednom místě - dechová hudba Podlužanka, která bude hrát po celý večer ve Velkém sále, cimbálové muziky, tanečníci, a zpěváci předních folklorních souborů ze Slovácka, Valašska i Hané (budou odtajněni již brzy ;-) )."



Účinkují: dechová hudba Podlužanka, která bude hrát po celý večer ve Velkém sále. Cimbálové muziky, tanečníci, a zpěváci předních folklorních souborů ze Slovácka, Valašska i Hané budou vystupovat v průběhu večera v Malém sále a Rytířském sále a budou to např.: Slovácký krúžek v Praze, Valašský folklorní spolek Krušpánek, Hanáci z Prahy a dále soubory ze Strážnice, Uherského Brodu, Lipova, Hanáckého Slovácka a další krojované skupiny či spolky. Celkem uvidíte pestrou skladbu krojů v počtu okolo 450 krojovaných účastníků. Ples probíhá ve všech prostorách Paláce Žofín. Začíná slavnostním defilé všech krojovaných účastníků a krátkými ukázkami tanců z jednotlivých regionů. Ve všech sálech i dalších prostorách vyhrávají po celou dobu cimbálové muziky, v průběhu večera bude ve Velkém sále k vidění předtančení Moravské besedy.

Moravský ples, rok 2017. Moravo, Moravo, Moravěnko milá.
Moravská orlice. Hanáci

Galerie znaků českých zemí v hlavě dokumentu s hymnou České republiky

Výrobek nabízený obchodem Alerion s označením Česká národní hymna v rámu, v jehož  horní části je umístěna galerie znaků českých zemí v dnešním rozsahu daném hranicemi ČR, je provázen textem: "Vyzdobte vaši zeď originálně zpracovaným symbolem české státnosti – národní hymnou. Malebné grafické zpracování s lidovými motivy a teplé barvy v žlutohnědých odstínech zútulní nejen kanceláře úřadů, ale i obydlí každého patriota. Toto osobité zpracovaní české státní hymny - Kde domov můj, může rovněž sloužit jako krásný upomínkový předmět pro vzácné hosty či dárek pro vaše nejbližší."


Morava. Čechy. Slezsko. Pokud by někoho napadlo říct, no ovšem, je to "pořád" ten Louda, tak odpovědí mu bude, že Loudova stylizace je jistě záměrná, neboť ji všichni znají. Ale pozor – v galerii znaků vidíme, že u moravské orlice je správné pořadí tinktur (stříbrno-červeného) šachování a byla provedena řádná úprava ocasů obou orlic v patě štítu. A také bylo opraveno křížení ocasů českého lva. Všimněte si, že (čestnější – heraldicky pravý) kosmý ocas je správně překřížený nad šikmým. Na Loudově originálu je překřížení obráceně (chybně). Jde o podobný drobný nedostatek jako u pořadí tinktur šachovnice moravské orlice.


 K české hymně, která se v 1. polovině 19. století (1834) objevuje nejprve v Čechách, je pěkný článek Česká hymna, kde jsou uvedeny umělecké a jiné podrobnosti ke skladbě a textu, publikovány různojazyčné verze písně (vedle české - myšleno jazykově, německá a maďarská, a také slovenská a dokonce latinská verze) a poskytnuty nahrávky umožňující porovnat vlastní pěvecký výkon s dalšími zpěváky.

Poslední oficiální verzi z roku 2008 nazpívala opěrní pěvkyně a sopranistka Kateřina Kněžíková z Národní divadla.

První sloka

Kde domov můj,
kde domov můj.
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách,
v sadě skví se jara květ,
zemský ráj to na pohled!
A to je ta krásná země,
země česká, domov můj,
země česká, domov můj

Druhá sloka

Kde domov můj,
kde domov můj.
V kraji znáš-li Bohu milém,
duše útlé v těle čilém,
mysl jasnou, vznik a zdar,
a tu sílu vzdoru zmar?
To je Čechů slavné plémě,
mezi Čechy domov můj,
mezi Čechy domov můj!

Zemí českou, o které se tu zpívá, jsou myšleny (všechny) české země - ve smyslu Čech, Moravy a Slezska, jak o nich mluví Ústava České republiky.

Pokud by někdo chtěl vyzkoušet, zda je možno píseň Kde domov můj se stejným nápěvem zazpívat (vyzkoušet) i v trochu jiné textové úpravě, tedy v úpravě ne tak známé, chápané jako zaměření se na určitou ze zemí toho našeho svazku, míněno zemsky, i když je jasné, že někdo by to zase rád viděl k tomu zemskému smyslu zároveň i ve významu jazykovém či národnostním, tak si navodit takovou určitou náladu snad také může. Pak už to není oficiální hymna, ale pořád je to pěkná písnička. Dále je nejprve uvedena země a za ní jsou označeni její obyvatelé.

Čechy, Češi:

Text zůstává stejný, v první sloce si na příslušném místě představí velké Č.

Morava, Moravané:

První sloka

Kde domov můj,
kde domov můj.
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách,
v sadě skví se jara květ,
zemský ráj to na pohled!
A to je ta krásná země,
země moravská, domov můj,
země moravská, domov můj

Druhá sloka

Kde domov můj,
kde domov můj.
V kraji znáš-li Bohu milém,
duše útlé v těle čilém,
mysl jasnou, vznik a zdar,
a tu sílu vzdoru zmar?
To je Moravanů slavné plémě,
mezi Moravany domov můj,
mezi Moravany domov můj!

Slezsko, Slezané:

První sloka

Kde domov můj,
kde domov můj.
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách,
v sadě skví se jara květ,
zemský ráj to na pohled!
A to je ta krásná země,
země slezská, domov můj,
země slezská, domov můj

Druhá sloka

Kde domov můj,
kde domov můj.
V kraji znáš-li Bohu milém,
duše útlé v těle čilém,
mysl jasnou, vznik a zdar,
a tu sílu vzdoru zmar?
To je Slezanů slavné plémě,
mezi Slezany domov můj,
mezi Slezany domov můj!

Česká vlajka, moravská vlajka a slezská vlajka, československá vlajka a opět česká vlajka (České republiky)

Protože vysvětlení podoby naší dnešní státní vlajky (podle potřeby) navazuje na naši historii, dějiny českých zemí (zemí Koruny české - z nich pro dnešní symboliku významné zvláště Království české, Markrabství moravské a slezská knížectví: po roce 1742 Rakouské Slezsko, které se z větší části shoduje s územím dnešního Českého Slezska), následující jednoduchý přehled si klade za cíl tuto historii stejně tak jednoduše a přehledně vyjádřit pomocí pěkných zemských vlajek (u bikolór a trikolór podáno ideálním způsobem).

(Heraldická) vlajka Čech, česká vlajka, český lev
Vlajka Čech v podobě bíločervené bikolóry (dvoubarevná)
(Heraldická) vlajka Moravy, moravská vlajka, moravská orlice
Vlajka Moravy v podobě bíločervenomodré trikolóry (tříbarevná)
Vlajka Moravy v podobě bíločervené bikolóry (dvoubarevná)
(Heraldická) vlajka Slezska, slezská vlajka, slezská orlice
Vlajka Slezska v podobě černožluté bikolóry (dvojbarevná)

Nejprve jsou pro ten účel představeny heraldické prapory, na nichž je symbolika jasně zřetelná, a hned za nimi následují zvláště od 19. století hojně používané bikolóry a trikolóry. Přitom za Rakouského císařství (Habsburská monarchie) se v 19. století a až do konce monarchie (Rakouska-Uherska) v roce 1918 používaly další varianty těchto pruhovaných vlajek: červenobílá (Čechy), červenobílá (Morava), červenobílomodrá (Morava) - a tyto dvě varianty s pořadím červená-bílá na Moravě v té době klidně mohly převažovat (přesně dle červenobílého znázornění šachování moravské orlice), červenomodrobílá (Morava), žlutočerná (Slezsko; to aby se to nepletlo s vlajkou Rakouského císařství. Neboli u slezské bikolóry se užívalo i obrácené pořadí pruhů, aby nebyla zaměnitelná s císařskou vlajkou). Je tím zachycena symbolika na platné znaky našich zemí navázaných, dle zdejších (středoevropských) pravidel nakreslených a používaných praporů (vlajek).

(Heraldická) vlajka Moravy, moravská vlajka, moravská orlice
Vlajka Moravy v podobě červenobílomodré trikolóry (tříbarevná)
Vlajka Moravy v podobě červenobílé bikolóry (dvoubarevná)

Pro vlajky tvořené barvami převzatými ze znaků (dle pravidel převodu tinktur) se ve vexilologii používá neoficiální pracovní termín tzv. "hladká" vlajka.

Vlajka Československé republiky (od 1918-1920)
Vlajka Československé republiky (od 1920-1939, 1945-1992)

Vlajka Protektorátu Čechy a Morava (1939-1945)

V letech 1939-1945 se na území Čech a Moravy používala tzv. protektorátní vlajka. Rozhodující slovo při jejím vytvoření měl Karel Schwarzenberg, který tím bránil zavedení jakéhokoliv fašistického nebo nacistického symbolu do stávajících prvorepublikových symbolů či nových. Prostě se držel striktně zemských znaků (opět naše "osvědčené" jádro státu - vedle sebe (spolu) znaky Čech a Moravy, viz již na pečetích Přemysla Otakara II. atd.) a vexilologicky naprosto čisté a nekonfliktní vlajky, tvořené logicky a správně společnými dvěma či třemi tinkturami těchto dvou znaků.

Ostatně "všechny hladké" vlajky (bikolóry/trikolóry) vznikly v 19. století (i dříve) z původních (livrejových) státních/zemských barev dle heraldických znaků. Vztah státních/národních barev a státní vlajky je logický - stejný obsah jen jiná protokolární forma.

Vlajka České republiky (od 1993)

Symboly jsou dány do souvislosti s od roku 1920 používanou vlajkou Československé republiky (ČSR), kdy těch našich zemí bylo aspoň o dvě více (Slovensko, Podkarpatská Rus a další historické země, které se objevily ve velkém státním znaku), takže bylo snazší tomu, kdo by se snad zeptal, ze zvědavosti, nebo protože byl všímavý, vysvětlit, proč na vlajce s modrým klínem není použita i žlutá barva, kterou najdeme nejen na českém lvu a moravské orlici (zbroj), ale hojně na znaku Slezska, a vlajkou nástupnické České republiky (ČR), od roku 1993 až podnes.

Český lev
Moravská orlice
Slezská orlice

Vlajky Čech, Moravy a Slezska respektující barvy a figury dnešního velkého státního znaku České republiky a platné podoby krajských znaků a vlajek krajů (použité ukázky heraldických vlajek jsou převzaty ze stránek firmy Alerion).

Na Českých vexilologických stránkách České vexilologické společnosti, z.s., byl v lednu 2018 zveřejněn obrázek opravdu velké vlajky České republiky vyrobené firmou Libea, s. r. o.: "Ke 100. výročí založení Československa vyrobila Libea, s. r. o. státní vlajku České republiky o rozměrech 12 x 18 metrů. Dne 18. ledna 2018 byla zapsána do České databanky rekordů jako největší vlajka České republiky.". Pokud jste někdy pomýšleli na to, že by bylo pěkné mít vlajku 6 na 9 metrů, tak rozměry této vlajky jasně ukazují, kterým směrem by se mohlo vaše myšlení dále ubírat.

Vlajka ČR, 16. ledna 2018 na Masarykově náměstí v Pelhřimově

Na své stránce pak Libea informuje o "cestě rekordní vlajky z libereckých Vratislavic přes Pelhřimov, město rekordů, do Brna na výstaviště". Vítejte na Moravě.

Přesné rozměry vlajky: 1806 x 1211 centimetrů, plocha 218,7 metrů čtverečních, hmotnost 24,9 kilogramů. Vlajka byla vyrobena v souladu se zákonem o státních symbolech. Na její výrobu bylo spotřebováno 148 metrů látky v šíři 153 centimetrů, 61 metrů lemovky a 60 kusů kovových oček.

Výstava Symbolická moc českých korunovačních klenotů na Pražském hradě ve Vladislavském sále

Výstava Symbolická moc českých korunovačních klenotů na Pražském hradě ve Vladislavském sále - slovy Františka Palackého "v Čechách a v Moravě" (tj. v Čechách i na Moravě); sv. Václava nevyjímaje.

Dne 16. ledna 2018 ukazovali v televizních zprávách, že na Pražském hradě ve Vladislavském sále je (snad díky novému řediteli hradních památkářů Petru Kroupovi, kunsthistorikovi z Brna, kde byl úspěšný) skvělá vexilologická prezentace.

Po starých zámeckých schodech se vystoupalo k Černé věži,
kde byli návštěvníci před pokračováním v cestě odborně pro-
hlédnuti, aby se pak mohli zařadit na konec řady čekajících

Děje se tak, jak píší na stránkách Pražského hradu, "U příležitosti 25. výročí vzniku České republiky a na počátku jubilejního roku 2018, ve kterém si připomínáme 100. výročí založení Československa, budou ve Vladislavském sále Pražského hradu od 16. do 23. ledna 2018 mimořádně vystaveny české korunovační klenoty.". Výstava má název Symbolická moc českých korunovačních klenotů.

Vlajkový stožár pokrytý státní trikolórou. Historizující bílá
korouhev s přemyslovskou plamennou (svatováclavskou) orlicí

Korunovační klenoty jsou v nové (lepší) vitríně (umožňující prohlídku ze všech stran), navíc provázené po stranách „zmenšeninami“ (dřevěných) vlajkových stožárů od Matyášovy brány, ale navíc pokrytých státní trikolórou a to přesně podle prvorepublikového vzoru, kdy se ovíjející, opakující trikolóra zobrazovala s o polovinu užším modrým pruhem (z proporčně estetických důvodů).

Bíločervenomodrá trikolóra České republiky
v prvorepublikové podobě (formě)

Na těchto stožárech jsou pak „historizující“ korouhve, červená s českým (původně „moravským“) lvem a modrá s moravskou orlicí – takže ideální prezentace onoho „prvotního dodnes trvajícího konceptu“ Přemysla Otakara II. (včetně dokonalé shody tří našich tinktur) a symboliky dvou teritoriálně úplných historických zemí (tisíciletého nerozlučitelného jádra našeho státu - ČR).

Modrá korouhev s moravskou orlicí
Červená korouhev s českým lvem

A nad tím vším (v klenbě sálu) je zavěšená státní vlajka. Dokonalá souhra a shoda symboliky! Inu Hrad, co dodat, to je pracoviště!

Vlajka České republiky zavěšená pod stropem
Vladislavského sálu

Na druhé straně pak ve staré (původní prvorepublikové) vitríně jsou svatováclavské relikvie a na postranních (identických trikolórových) stožárech historizující bílé korouhve s přemyslovskou plamennou (svatováclavskou) orlicí. To nemá chybu!

Opravdu, málo co se jim na hradě takto povedlo, jako tohle. Při návštěvě výstavy si lze popsané nafotit – focení je tam totiž překvapivě povoleno (bez blesku). Datum a místo konání: Vladislavský sál Pražského hradu 16.-23. ledna 2018. Skvělá instalace!

Pro umocnění zážitku si stačilo připnout na kabát odznak v podobě trikolóry, o kterém se psalo v článku Tři společné barvy trikolóry, tři naše historické země, jedna krásná republika. Drobný zdobný odznak evokuje šperk. Druhou možností je pak obyčejná látková trikolóra, což je pro běžné nošení nepraktické (neforemné, a „velké“). Jestli si odznáčku někdo všimne, bude záležet i na jeho vhodném umístění. Když na něj upozorníte své známé, lidé jsou překvapení, jak je to pěkné. Dostanete sílu, narovnáte se a nosíte jej a vystavujete na odiv s radostí.

Položíme-li po zhlédnutí korouhví české a moravské země otázku: "Takže, a co Slezsko?" "Kde je (proč tu není) jeho korouhev?" No, je to asi proto, že tři stožáry by se špatně kolem vitríny instalovaly, ale šlo by to. Udělalo by se to tak, že za vitrínou „uprostřed“ by se postavil stožár se lvem a po stranách 2 stožáry a obě orlice, slezská a moravská).

Nehledě na to, že z úplných historických zemích opravdu tvoří (republiku) „jen“ Čechy a Morava - tj. stálé a neměnné jádro státu už tisíc let (ČR vlastně vypadá jako český stát v každém století – proto i ten Palackého název - všechny jiné vedlejší země velikostně kolísají – přibývají nebo ubývají), Slezska máme dnes „kousíček“, navíc znaky Čech a Moravy konstituoval „sám“ král Přemysl Otakar II., (vratislavskou orlici užívanou nyní pro celé Slezsko nikoliv!), je to tedy ryze „naše (domácí)“ heraldická symbolika, navíc právě ony obsahují naše dvě/tři společné státní barvy – oba znaky vynikají právě ve spojení s prvorepublikovou trikolórou a vlajkou s klínem. A vedle přemyslovské plamenné (svatováclavské) orlice (korouhví) a relikvií sv. Václava by se slezská korouhev naprosto nehodila (jako nelogická kompozice).

Z pohledu dnešního dne to ovšem vypadá tak, že Slezsko jakkoli velké je tu s námi v České republice. Je společně s Čechami a Moravou uvedeno v Ústavě České republiky, vážíme si ho, a tak si je (jeho korouhev) přejeme při slavnosti vidět společně s nimi (s jejich korouhvemi).Tak třeba někdy jindy.

Je ovšem dobře pochopitelné, že výstava byla "cíleně esteticky" koncipována - ryze na identické barvy bikolóry/trikolóry = znaky Čech a Moravy se státní vlajkou a svatováclavskou korunu (pocházející z doby, kdy se Slezská území teprve začínala "připojovat"), a kde by ten třetí (lichý) stožár prostě "kompozičně/instalačně vadil", pokud by se v sále někde teoreticky/prakticky umístil, aby "nepřekážel", jak již bylo napsáno. Jistě, všechno jde, když se chce, ale možný je i kompromis daný jinými podmínkami na místě ... Nebo by musely na dvou stožárech po stranách vitríny s korunou viset korouhev svatováclavská a česká, jenže pak by u vitríny s relikviemi sv. Václava byly naprosto nelogicky korouhve moravská a slezská ... Stejně tak se tam "nevzpomíná" ani na Slovensko/Uhry, Lužici atd.

Moravský znak na medaili Moravského průmyslového muzea


Moravské (živnostenské, řemeslné) průmyslové muzeum v Brně - medaile k roku 1873 - "za zásluhy", jak se říká v textu opisu na jedné straně medaile. Medaile zřejmě byla vydána jindy než v roce 1873; ten je připomínkou roku založení muzea, k čemuž došlo v roce 1873 (k dějinám muzea, o jeho založení viz dále). Je to medaile za zásluhy. Kdyby byla vydána k nějakému výročí, např. 20 let trvání muzea, tak by tam snad bylo 1873-1893, nebo také ne.

Medaile asi bude z přelomu století. Je to takové „secesně historizující". Ten „prázdný střed“ je určen pro vyrytí obdarovaného.

Zdá se, že u šachované orlice je tam zlaté šrafování (podobně jako na znacích Moravy fasády bývalé nové sněmovny – dnes ústavního soudu) z dané doby, chápané tehdy i později v této "tečkované" podobě částí společnosti jako to správné zbarvení ve znaku Moravy.

Text v opisech přítomný na obou stranách medaile zní takto:

* FÜR HERVORRAGENDE LEISTUNGEN AUF KUNSTGEWERBLICHEM GEBIETE


= "Za vynikající výkony v uměleckořemeslné/uměleckoprůmyslové oblasti"

* MÄHRISCHES GEWERBEMUSEUM IN BRÜNN 1873
= "Moravské průmyslové muzeum v Brně 1873"


Moravský znak je v kartuši medaile Moravského průmyslového muzea v Brně, s letopočtem 1873 v opise. Německý opis / německý opis a kartuše pro udělení, Nesignováno, Ag 37 mm, 24,252 g.

Dle hesla na stránkách projektu Wikipedie: "Roku 1873 vzniklo z popudu kruhů průmyslníků na Moravě a Obchodní a živnostenské komory v Brně Moravské průmyslové muzeum. Bylo centrální moravskou institucí, která pečovala o zvelebování, kvalitu a rozvoj průmyslu v zemi. Muzeum se během své existence stalo centrem rozvoje průmyslového designu na Moravě, centrem sdružení rakouských uměleckoprůmyslových muzeí a později všech nestátních muzeí rakouské monarchie. Aktivity muzea měly i významný umělecký rozměr, i proto nese od roku 1907 název Muzeum umění a průmyslu a od roku 1919 Moravské uměleckoprůmyslové muzeum."

Znak Moravy na praporu spolku Kameradschaftlicher Unterstützungsverein gedienter Soldaten

Moravská orlice se vedle slezské orlice nacházela na praporu spolku Kameradschaftlicher Unterstützungsverein gedienter Soldaten, jak ukazuje záznam v digitálním archivu Zemského archivu v Opavě s obrazovou přílohou (digitální kopií dokumentu se schválením praporu) k dokumentu uloženému pod sign. 1718/2 (evidenční číslo 16285), kartonu č. 1127 ve fondu Policejní ředitelství Moravská Ostrava.

Líc (?) praporu se znaky Moravy a Slezska

Je uveden časový rozsah (období, z něhož jsou dokumenty) 1928-1940. Tento německý vzájemný podpůrný spolek (veteránský) zanikl fakticky v roce 1940. Povolení nese datum 26. července 1928. Dokumenty tvoří: výměr - vzetí na vědomí, stanovy, ohlašování valných hromad a spolkových akcí, policejní zprávy, povolení Zemského úřadu Brno k používání slezské orlice, protokol o opravě praporu, povolení k nošení stejnokroje (bez obrázku), spolkový prapor (návrh 1932) uložen zvlášť. V poznámce je uvedeno, že spolkový prapor je uložen ve zvláštní sloze.

Znaky Moravy a Slezska

Německý prvorepublikový spolek se zjevně drží přesné (platné) podoby znaků Moravy a Slezska dle středního a velkého znaku tehdejší RČS (i včetně detailů – např.  červená zbroj slezské orlice, která bývá v německém/pruském  pojetí spíše zlatá, jen jazyk červený apod.).

Znak Moravy součástí veduty Telče z roku 1871

Při procházení vedut v soupisu vedut nacházejících se v českých a slovenských archivech, tedy včetně moravských archivů zaujme ve skupině moravských orlic (znaku Moravy, i v podobě emblémů) na tovaryšských listech (např. tovaryšský list vydaný cechem sedlářů v Brně 17. ledna 1769 Josefu Hůlovi z Březnice, kde je na listu vytvořeném před rokem 1769 zachycen stylizovaný pohled na město Brno, v pozadí s hradem Špilberkem a po stranách se znaky Brna a Moravy, nebo výuční list vydaný cechem krejčích v Brně dne 16. dubna 1800 Josephu Strohmeyerovi z let 1800-1801 s celkovým pohledem na město Brno v hradbách, Koliště, hrad Špilberk a Kraví horu od východu, kde legenda je umístěna na praporci anděla na rámečku pravé horní části listu, podobně Boží oko a znaky habsbursko-lotrinský a Moravy jsou umístěny v horní části listu, v rámečku nad vedutou, či tovaryšský list vydaný cechem tkalců v moravské Třebové 19. července 1828, kde je na listu vytvořeném před rokem 1828 s celkovým pohledem na město znak Rakouska a Moravy na vavřínovém řetězu se štítkem pro číslo domu, a jiná taková osvědčení) a vyloženě jako součásti grafik s pohledy na města (např. na Brno v 18. století, kde je moravský znak zachycen vedle znaku Brna, kde si je možno pod modrou barvou moravského znaku představit blankytnou modř nebe, ale kde ovšem, protože se jedná o nebarevný obrázek, k tomu takto můžeme přistupovat pouze v myšlenkách, nebo pohled na město Jihlavu od jihozápadu, kde se v levém horním rohu vznáší anděl držící štít se znakem Moravy, a v pravém horním rohu se vznáší anděl držící štít se znakem Jihlavy, od Johanna Hen. Marzyho, datovaný rokem 1800, a jiné), veduta Telče, litografie na volném listu vydaná v roce 1871 ve Vídni.

V legendě se praví: "Dle přírody kreslil, sestavil a slovutnému pánu, panu PETRU BILKOVI, řediteli vých. ústavu a t. d. a t. d. ve Vídni nejuctivěji věnuje EDVARD STOKLAS m. z. ředitel české reální školy v Telči 1871. Pod jednotlivými obrázky uveden název zobrazeného objektu. " 

Znak Moravy součástí veduty Telče
z roku 1871, výřez se znakem

Autorem předlohy a technického zpracování je tedy E. Stoklas z Telče. Nakladatelem pán "z Waldheim(a)" z Vídně.

Záznam v databázi vedut k dokumentu říká, že veduta je rozdělena do více částí. Uprostřed je pohled na město přes Ulický rybník. Kolem pak 12 menších obrázků, na nichž jsou zobrazeny stavby v Telči i v okolí, a dva obrázky se znakem Moravy a znakem Telče.

Na vedutě je patrné heraldické šrafování (jasně stříbrno-červené šachování), což „nepřekvapuje“.

Moravské gymnázium v Brně na ulici Veveří

Na ulici Veveří v Brně se nachází Moravské gymnázium. Na fasádě je k vidění kovová plastika moravské orlice. Je to všeobecné ztvárnění znaku Moravy.

Moravské gymnázium v Brně
Znak Moravy

Zlato-červené šachování moravské orlice na vývěsním štítu Československé národní rady v Paříži z roku 1918

Vojenský historický ústav Praha uchovává ve svých sbírkách vývěsní štít Československé národní rady (ČNR) v Paříži z roku 1918. Orlice ve znaku, který zde zastupuje Moravu má červeno-zlaté šachování.

Vývěsní štít Československé národní rady v Paříži z ro-
ku 1918 (ve správě VHÚ - Vojenský historický ústav)

Na stránkách Československé obce legionářské se k tomuto vývěsnímu štítu: „Československá národní rada, která vznikla v roce 1916, se postupem času stala nejvyšším orgánem zahraničního odboje. Díky neutuchající práci jejích vedoucích činitelů T. G. Masaryka, E. Beneše a M. R. Štefánika a dalších byla během roku 1918 uznána postupně všemi státy Dohody jako oficiální představitel tvořícího se československého státu. Její původní sídlo v Paříži bylo v budově č. 18 na rue Bonaparte, aby se posléze přestěhovala do budovy č. 34. Plechový vývěsní štít na dřevěném podkladu tvořený znaky jednotlivých zemí budoucího státu označoval budovu, kde ČNR sídlila.“

Není to nic překvapivého. V té době (ostatně zákonně od roku 1915 tehdy "žlutá" v šachování de iure platila a zákony monarchie se přebíraly, než došlo k jejich novelizacím atd.). Naší vlajkou tehdy byla jen bílo-červená bikiolóra, provizorní státní pečetí (v Paříži) jen lev atd.

Z doby legionářů a dramatického období roku 1918 máme doloženy obě varianty. Prostě záleželo tehdy spíše na tom, kdo to vyrobil, namaloval, jakou měl předlohu, jak tomu rozuměl, jak to chápal, jak se vymezoval a podobně. Tehdy se to ještě důsledně neřešilo a nepitvalo, takže tak bylo možné i nesmyslné odstranění korunek či zbroje, což vše vidíme výše, apod. (viz i příklady chyb v té době k vidění ve slovenském znaku - červené trojvrší, modrý štít apod.). Vyřešeno to bylo až ústavou Československé republiky/Republiky československé a zákonem o státních symbolech.

Moravská orlice součástí symboliky používané Moravany

Zemské symboly jsou obyvateli Moravy často užívány na jejich úředních, soukromých, podnikových, spolkových, školských a dalších dokumentech a na domech. Herec Vladimír Menšík řekl: "Buďme hrdí na to, že jsme Moravané, buďme pyšní na to, v jak krásné zemi jsme se narodili.". A my dodáváme: "a žijeme.". Jinde zase čteme: "Moravanem býti, s moravskou myslí žíti a pochopení pro české srdce míti". A my dodáváme: "a pro moravská srdce.". A pro moravská plíce atd. (poznámka: nad hlavním vchodem do plicní léčebny zvané Sanatorka v Šumperku je, dokud se neprovede demolice ještě v 90. letech 20. století sloužícího zdravotnického objektu postaveného na konci 19. století (1899), plastika korunované šachované orlice ve štítu, jak lze snadno vidět na dostupných dokumentačních fotkách a videu zveřejněných na internetu; detail v lepším rozlišení je v v roce 2017 vydané publikaci plné fotografií Jaroslava Pavlíčka a Michaely Stuchlé Šumperská Sanatorka – nadějí, posláním, láskou… pro tisíce duší, s. 283, s rýmujícím se popiskem Moravská orlice dodnes nenápadně zdobí hlavní vchod do budovy, a je na řadě dalších historických záběrů sanatoria.).

Moravskou orlici lze tak vedle hlavičkového papíru úředních (např. stavební úřad Zemského výboru) a jiných dokumentů nalézt např. na vkladní knížce Moravské banky (v různých letech různě stylizovanou, jak můžeme vidět v nabídce různých antikvariátů; Moravská banka/Mährische bank), i na dokumentech jiných spořitelen a záložen a jinde.


V encyklopedii Brna se k budově Moravské banky (skvělá ukázka elegantního funkcionalistického stylu od architektů Bohuslava Fuchse a Ernsta Wiesnera) mimo jiné dočteme, že: "Funkční členění banky se projevuje i na řešení fasády z bílého opaxitu. Její ocelové nosné prvky byly lakovány modře - barvou moravského zemského znaku. Dnešní fasáda je replikou původní, která byla zničena v 70. letech 20. století.".

Moravská banka, orlice
na vkladní knížce, vklady
v letech 1945-1949
Moravská banka, orlice
na vkladní knížce, vklady
v letech 1939-1948


Jinak ta zlatá ražba odznaku/emblému orlice ukazuje jen šachování. Nebylo třeba a dnes také není třeba řešit barevnost - prostě klasická zlatá knižní ražba do jakkoliv barevného podkladu. Nejde o znak.

Šachovaná orlice může být součástí rozsáhlejší symboliky, jako je tomu v případě členské průkazky Společenstva mlynářů politického okresu vyškovského. Pro heraldika je to (určitě) pěkně zmršený lev a šachovaná orlice (bez korunek) ...

Členská průkazka. Společenstvo mlynářů
politického okresu vyškovského

Je radost se na to dívat. Je to tím, jak před pár lety řekla paní Bohumila v rozhlase: "No, já každopádně teda jsem Moravanka a myslím si, že není potřeba hledat rozdíly mezi Moravany a Čechy, protože tady nejde o to, jestli jsme rozdílní nebo nejsme rozdílní, nebo jak jsme rozdílní, protože my, to není v tom, že jsme jiní, ale my jsme Moravané. Asi tak bych to řekla. My nejsme jiní, my jsme Moravané. Asi takhle, takže tak to cítím a vidím já. (...) Ale prostě, není to v těch rozdílech, je to v tom, že my se cítíme Moravany a oni se cítí Čechy.".

Přejeme vám proto do nového roku a do dalších let, kéž o stojících a nově stavěných veřejných budovách na Moravě můžete napsat "Moravská orlice dnes nápadně zdobí hlavní vchod naší budovy.".

Tři společné barvy trikolóry, tři naše historické země, jedna krásná republika

Blíží se Vánoce, nastrojíme stromeček, počkáme na Ježíška, budeme zpívat a hrát a bude se nadělovat. Pěkný dárek můžete dostat ve svátek, o narozeninách, ať už venku svítí slunce, i když prší nebo sněží. Zřejmě jste si všimli, že někteří lidé si při slavnostních příležitostech uváží šikmo pruhovanou kravatu v barvách trikolóry. Takže tu někdo šije a nabízí. Dá se pořídit a nosit. Při výběru si jen dejte pozor na to, aby barvy byly v pořadí bílá, červená, modrá. Dělá se i motýlek.

Nově se naskýtá příležitost darovat krásný odznak v podobě trikolóry. Do kapsy se jich v sáčku vleze spousta do zásoby. Věnujte jej se slovy: "Tři společné barvy trikolóry, tři naše historické země, jedna krásná republika". Tím potěšíte v nadcházejícím roce své rodiče, děti, příbuzné, přátele, přítele i přítelkyni, domácí i cizince. Jeho nošením se zároveň každému ukáže, jak vypadají české a moravské barvy. Je to tak, bílou, červenou a modrou máme na moravské orlici. Jsou to barvy znaku Moravy.



Ať žije republika. Vive la république.

Kde jej sehnat? Nabízí jej pod názvem Odznak česká trikolóra v podobě stužky firma Alerion. Když si pár korun připlatíte, získáte jej uložený v luxusní sametové krabičce. Doprovodný text zní takto: "V souvislosti s blížícím se stým výročím vzniku republiky (28. října 1918 – 2018) jsme pro vás vytvořili krásný a tvarově originální upomínkový předmět v podobě odznaku – trikolórové stužky s mašlí. Na jeho rubu je proto pamětní nápis "2018 100 LET REPUBLIKY. ALERION.CZ". Odznak nese naše státní barvy - bílou, červenou a modrou v uvedeném pořadí. Odznak s trikolórou České republiky je esteticky záměrně stylizován do podoby malé dekorativní "mašle", která promění vaši klopu na nebývale elegantní, stejně tak i jakýkoliv jiný pánský i dámský oděv. Jeho nositel se hrdě, a přitom vkusně, hlásí k tradici naší republiky a všem hodnotám, které reprezentuje. Trikolórový odznak v sobě ukrývá další symboliku - jeho výška totiž činí 17 mm, což je připomínka 17. listopadu, dalšího významného milníku v naší historii, při kterém byla trikolóra na oděvech masově užívána. Tento symbolický odznak jistě ocení každý sběratel a potěší také jako originální dárek."




Morava ve školních atlasech: Nástěnná mapa Československé republiky

Ukázka zachycení Moravy a Slezska (vyznačení hranic) ve školních atlasech (na nástěnných mapách) před a po vzniku Československa. Tehdy vznikem nástupnického státu došlo ke změně státních hranic, což se dotklo jak jižní tak severní hranice Moravy (za hranicemi zůstala třeba Ketř). U souboru níže se jedná: J. Brunclíka Atlas zeměpisný pro školy měšťanské, vydal V. Neubert, Praha 1911.

J. Brunclíka Atlas zeměpisný pro školy měšťanské,
vydal V. Neubert, Praha 1911


Na druhém obrázku dole čteme: Dle nástěnné mapy Československé republiky, západní část: Čechy, Morava a Slezsko 1:200000. Nákladem Ústředního nakladatelství a knihkupectví učitelstva českoslovanského v Praze, společnosti s r.o. Schváleno pro školy obecné, měšťanské i střední výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 25. října 1924.

Vyobrazení a popis moravského znaku u F. Christiana Hirschmentzela a Jana Petra Cerroniho

Někdy "po roce 1724" měla vzniknout práce F. Christiana Hirschmentzela Ord. Cisterciensis, historia quadripartita de regno, de marchionatu et de monasterio Wellehrad (MZA v Brně, fond G 12, Cerr II, č. 187). Ta část z obsahu díla, která nás zajímá z hlediska moravské symboliky, je v pomůcce k fondu, v němž je rukopis uložen, popsána jako: "Barevná vyobrazení na p. 129 (peníz moravského království), 130 (znak markrabství), 131 znak velehradského arcibiskupství)."


V tomto případě jsou to naprosto nekritické barokní kompiláty a umělé konstrukce, ač je to roztomilé.

Fiktivní "velkomoravská" mince, tj. podobné (smyšlené) jako padělky mincí Libuše apod. v barokní literatuře. Stejně tak jsou podány Paprockého aj. pohádky o chorvatském původu šachovnice. Třebaže znak Chorvatska vznikl (byl vytvořen) až v 15. století:

"Jedna od najstarijih slika grba kraljevine Hrvatske iz 1495. godine nalazi se u austrijskom gradu Innsbrucku i nalazi na pročelju svoda kuće gradskog suca u Herzog-Friedrichstrasse 35. Pretpostavlja se da je nastanak hrvatskoga grba potaknuo car Maksimilijan I., iz čijeg razdoblja i potječe spomenuti grb u Innsbrucku, ali i neki drugi grbovi, sačuvani u današnjoj Njemačkoj i Austriji. Pretpostavlja se da brojnost sačuvanih hrvatskih šahiranih grbova iz vremena toga habsburgškog vladara treba zahvaliti činjenici da je mirom u Požunu od 7. studenoga 1491. njemu i njegovoj kući zajamčeno nasljedstvo ugarsko-hrvatskoga prijestolja u slučaju da tada vladajuća kuća Jagelovića ne bi imala zakonitih muških potomaka, ali i odredbi da je Maksimilijan mogao zadržati titulu ugarskog (i hrvatskog) kralja. Zbog toga ne bi bilo neobično da je upravo on potaknuo nastanak hrvatskoga šahiranog grba, ukoliko taj nije postojao prije. Habsburgovci su ipak postali ugarsko-hrvatski kraljevi tek nekoliko desetljeća kasnije, pa je vjerojatnije da su za početak korištenja toga grba ipak zaslužni tadašnji vladari Jagelovići."

No a pak tu je prostě omalovaná-vybarvená  "stavovská pečeť" dle miniatury originálu privilegia z roku 1462 a mladších typářů.

O středověkém znaku olomouckého biskupství (ač doloženého později ve 14. století, odvozeného snad dle erbu Bruna ze Šaumburku, přítele Přemysla Otakara II. a "shodné" bílo-červené bikolóry) jako znaku velehradského panonského arcibiskupství ani nemluvě - klasický mýtus, podobně jako plamenná orlice z 12./13. století retrospektivně na praporu  sv. Václava.  Čili promítání heraldických znaků do dávného předheraldického období.

Takže to není k použití.

Lze to použít jen jako "zajímavost" (preromantický pohled na věc, na přelomu mezi barokním a moderním kritickým dějepisectvím). Obsahově tam není nic zajímavého - prostě takový slepenec pověstí, jako když čtete lidová vyprávění o "dějinách" obce (lidovou etymologii typu Tišnov = Žižkovo zvolání "Tys nov" aj. bludy) , dodnes opisovaná v různých turistických průvodcích a vykládaná na zámcích pro rozptýlení - žádný doklad (opis) neznámého/nedochovaného pramene, jiného interpretačního zdroje apod. kritický úhel pohledu, analýza, zamyšlení apod., tj. něco, co dokázal v dané době již třeba Dobrovský aj. s interpretací pramenů, rozlišováním apod. Hirschmentzel je klasický barokní řeholní "dějepisec".

Hirschmenzelův rukopis je důkazem toho, že učený kněz měl k dispozici jak otisk pečeti, tak Fridrichovu listinu. Věnuje se mu pěkná diplomka: Dupalová, Jaroslava: Kristián Gottfried Hirschmentzel (1638 - 1703), osudy a dílo barokního literáta, diplomová práce, Pedagogická fakulta UK Praha, 2005, kde jsou i detaily k dataci.


Rukopis Jana Petra Cerroniho Erdbeschreibung von dem Marggrafthum Mähren mit Rücksicht auf die Kunsterzeudnise u. Naturprodukte in sowiet diese auf den Nahrungsstand Einfluss haben, datovaný rokem 1799 (MZA v Brně, fond G 11, č. 697) obsahuje: souhrnný popis Markrabství moravského (název a popis znaku, hranice, velikost, počet a charakter obyvatelstva - mj. lotrinská kolonizace v Čejči -, náboženství - připojen přehled nekatolických obcí dle krajů, věda, školství, manufaktury a obchod s nejdůležitějšími silnicemi, jazyk, vodstvo, úrodnost země, zvířena, zemské zřízení, města, osady a zámky, topografický popis jednotlivých krajů s uvedením nejdůležitějších míst dle abecedy s údaji o výrobě, charakteru a zvláštnostech.


Ač Cerroni přináší v jiných rukopisech cenná svědectví (opisy jinak zaniklých pramenů), téma znaku Moravy asi příliš na hlubinu neřešil, jako jiná, ale on prostě sbíral kdeco.

Poznámka: v přepsaném úvodu je namísto ostrého s použito zdvojené s - "ss".

"Einleitung.

Namen und Wappen des Landes.

Der Namen des Landes wird von dem Flusse Morawa oder March der das ganze Land von Miternacht gegen Mitag durchstrohmt, abgeleitet. Das Wappen war Vormals ein roth und weiss gewürfelter Adler. Kaiser Fridrich aber veränderte im Jahre 1462 durch ein eigenes Diplom die weisse Farbe in gelb - oder gold, und seitdem führet Mahren in einem blauen Felde einen aufrechtstehenden Adler mit ausgebreiteten Flügleln, welcher roth und gelb gewürfelt und mit einer Krone bedecket ist."

Zajímavé je to z hlediska šíření jevu - opisování "popisu moravského znaku v podobě žlutočervené", a jeho postupné pronikání do vědeckých prací, až je z toho pro některé tehdejší laiky pravda, kterou šíří dál. Bez povědomí o těchto dílech by nám pro závěr 18. století v seznamu prací odchylujících se od dobového povědomí o znaku Moravy zůstali tak ti rajhradští benediktini.