Lidové noviny, 2. září 1897, s. 1-2
Poznámka: Srovnej popis výzdoby nádraží v Hulíně v Moravské orlici a v Lidových novinách, a na tomto místě použitá slova: "zemských" (Lidové noviny) a "V barvách bíločervené" (Moravská orlice), v Bystřici: "zemských" a "zemským barvám stavovským červené a žluté" (Lidové noviny) a "barva červenožlutá", "Červeň a žluť nejsou, jak historicky dokázáno, uznanými barvami země moravské, ale jen nastrčenými barvami starých stavů moravských" (Moravská orlice). V Hulíně bychom si mohli myslet, že jsou Lidovými novinami za zemské barvy považovány bílá a červená, jestliže si přečteme popis hulínského nádraží v Moravské orlici, a třeba vyjdeme i z tohoto pořadí. Že tam byly, to je zřejmé. Že se dají označit za zemské barvy, to je také normální. V Bystřici je ovšem vedle "zemských" v Lidových novinách ještě použito označení "českých", což jsou na Moravě, když se to vezme v následujícím pořadí, červená a bílá. Dalo by se tedy očekávat, že by tu měl být nějaký rozdíl, když už nic jiného tak alespoň v pořadí předtím vyjádřených barev? O užití označení "zemských" by se bez delšího přemýšlení při prvním čtení těch novin dalo přemýšlet jako o barvách, které jsou následně rozebrány jako "stavovské zemské", červená a žlutá, vůči kterým se má potřebu ozvat dopisovatelův (nebo korektorův) hlas v Moravské orlici v tom smyslu, že to nejsou uznané zemské barvy, ale "nastrčené barvy starých moravských stavů". Ledaže bychom odvážně počítali s nápadem, že i v Bystřici jsou pro novináře Lidových novin zemskými bílá a červená, tak jako jsou červená a bílá barvami českými, a že žlutou a červenou ignoruje, i když o zvláštnosti jejich hojného užití "v českém městě" dále píše. :-) Ale protože víme, že se v tom dvouřadí stožárů v Bytřici červená a žlutá často a pravidelně objevuje, tak to vypadá na zbytečné vytváření neexistujícího problému, jehož řešením je jednoduše přijmout myšlenku, že náš výklad logiky, jejž bychom chtěli mít odvozen z otištěného textu přesně a správně, se musí potýkat s takovými maličkostmi, až nám vlastní nápaditost někdy přijde k neuvěření (počítat s takovou slovní a významovou obratností moravského novináře, což je pro nás spekulace, a představovat si určitý význam textu, který nám vyhovuje, nebo u kterého si můžeme představit, že by onen novinář tento význam mohl chtít a třeba jen trochu naznačit - to je ta hra s co když), a je třeba postupovat při četbě novin s určitou opatrností. V Hulíně novináře při zhlédnutí červenobílých praporů jednoduše napadlo slovo zemský - bílá a červená, v Bystřici při stejné nebo podobné kombinaci barev zase přinejmenším český, a jiné barvy mohl popsat také jako zemské. A co by to pro něj taky mohlo být jiného, když je tak někdo už dávno předtím nazval, a na konci 80. let "stavy"/zemské úřady dostaly z Vídně potvrzeno písemně, že když to tak chtějí, určitých barev mohou klidně užívat. Ale co když? :-)
Královská návštěva na Moravě
(Od zvl. zpravodaje "Lid. Novin".)
V Bystřici pod H., dne 31. srpna.
(...)
Od stanice k stanici je zjevno, že obyvatelstvo očekává vzácnou návštěvu. Nádraží v Hulíně, kde císaře a krále uvítají zástupcové měst Hulína a Kroměříže, arcibiskup dr. Kohn a biskup dr. Bauer s kapitolami jménem katolického duchovenstva, jest velmi pěkně dekorováno prapory barev zemských a říšských, chvojovými věnci a znaky království a zemí. Velmi mile působí zelená a praporová výzdoba nádraží holešovského, kde zastupitelstvo města pozdraví na hanácké půdě královského hosta. Nádherně je vyzdobeno nádraží bystřické, kde vlastně odbyde se hlavní uvítání se strany země, okresu a města. Z Vídně odjede panovník v 5. hod. 30. min. ráno a přijede do Bystřice o 9 hod. 30 min. Z nádraží odjede povozem do zámku bar. Laudona, odkudž po krátkém oddechu se odebéře s malým průvodem na Hostýn. Ku poctě panovníkově je ve středu večer osvětlení města a pochodňový průvod do zámku. Ve čtvrtek počnou manévry a v sobotu o 4. hodině odpolední odjede císař a král opět do Vídně. V příhodné chvíli navštíví obecní a měšťanskou školu v nové nádherné budově a továrnu na nábytek z ohybaného dřeva bratří Thonetů. Obyvatelstvo bystřické připravilo se k panovníkově návštěvě se skvělou okázalostí. Bohaté dekorace domů, slávobrány a ve všech ulicích dvojřadí vysokých, zeleně ověnčených stožárů s prapory v barvách českých, zemských a říšských činí opravdu dojem velkolepý. Co však zvlášť mile působí, že všechny domy i chaloupky čistě jsou nalíčeny. Dům i domeček - každý jako z cukru. Vše nalíčeno, nabarveno, natřeno a vymyto. V tom je charakteristický rys našeho lidu. Tato pieta působí, dojímá. Od nádraží k městu vede kolem vkusných vil, jak jsme již pravili, dvouřadí stožárů s prapory a činí malebný dojem. Toto stožárové dvouřadí rozvětvuje se do všech ulic. Na nároží ulic Mlýnské a Nádražní nachází se první slávobrána s říšským znakem a korunou na vrcholi. Ozdobena jest přečetnými prapory a znaky města a zemí koruny české. Na náměstí vede druhá slávobrána, k zámku třetí, v Horní ulici je čtvrtá a v Tovární pátá. Před továrnou bratří Thonetů je nádherná, bohatě zdobená slávobrána. Továrna vůbec je skvěle vyzdobena draperiemi, zelení, praporci a znaky. Ovšem české barvy jsou bratřím Thonetům neznámé, cizé. Přes to, že z českého lidu zbohatli, nectí a neznají jeho barev. Zvláštní jest při výzdobě města, že se tak příliš holduje zemským barvám stavovským červené a žluté. Velice vkusně dekorována je radnice. V bohaté červenobílé draperii umístěny jsou znaky města, zemí koruny české a říšský a reliefy krále a královny. Na výzdobu města věnovala obec na 10000 zl. Také celá řada soukromých domů je velmi pěkně dekorována draperiemi, zelení a znaky, zvláště hotel u "města Vídně". Na všech slávobránách umístěny jsou elektrické obloukové lampy. - Od prvního zábřesku slunečního bylo v městě živo. Na všech stranách s chvatem se dokončovala dekorace domů, čety pionýrů upravovaly cesty a říčku Bystřičku, aby vše tvořilo ladný celek. Hned prvním vlakem přibylo do města mnoho hostí a každý další přivážel jich zástupy z různých končin Moravy. Zejména Valaši a Slováci v bohatých národních krojích zpestřili život na ulicích. Prohlédli si město a vystoupli na Hostýn. Uvítají mocnáře a vykonají svou obvyklou roční pobožnost. Hotely, zájezdní hostince jsou přeplněny hostmi a také v rodinách každého lůžka je použito. Sídlí v Bystřici generální štáb a četné důstojnictvo zaujalo byty soukromé. Na domech připevněny jsou tabulky označující, kteří důstojníci tam bydlí. Na zámku, kde je již stálá vojenská stráž 21. pěš. pluku, oznamuje tabulka, že je tam vrchní řízení manévrů. V zámku zřízena c. a k. dvorní pošta, telegrafní a telefonní stanice, přístupné po čas manévrů ve dne v noci. K poště té přiděleni jsou úředníci a zřízenci z Brna. Na nádvoří zámku je také stálá hasičská stráž, již obstarává dobrovolný sbor - s "německým" velením. Dvorní povozy a kuchyň dopraveny byly do zámku již minulý týden. Před zámkem stojí celá řada najatých kočárů k účelům manévrovým. V zámku umístěna je také polní tiskárna k účelům vojenským. C. k. okr. hejtman z Holešova sídlí v Bystřici v zájmu, aby dbal o náležitá bezpečnostní opatření. Do Bystřice povoláno bylo značné množství četnictva ze všech končin Moravy. Zvláštní jest, že pan hejtman sám bez městské rady a občanského pořadatelstva učinil disposice k uvítání panovníkovu na nádraží. - Po poledni vyvolal v četném obecenstvu na náměstí značné vzrušení mladík, který s praporem českých barev po hromosvodu vyšplhal se téměř ku špici kostelní věže a tam prapor upevnil. Při návštěvě arcibiskupa dra. Kohna provedl tento smělý lezec tentýž kousek a dostal za to tři neděle vězení. Jak patrno, trest jej nepolepšil. Prapor český vesele vlaje s věže kostelní.
(...)
Lidové noviny, 3. září 1897, s. 1
(...)
Obec Lhota a Chvalčov, jimiž vede cesta k úpatí Hostýna, byly ozdobeny do poslední chaloupky prapory českých barev a obyvatelstvo srdečně zdravilo svého krále. Cestou na Hostýn kázal panovník několikráte zastaviti a s potěšením užíval malebného rozhledu. Ve vyšších místech Hostýna uvítaly již panovníka zástupy poutníků v národních krojích. Na hranicích poutnického chrámu u valů zřízeny byly dva sruby chvojí ověnčené s mohutnými prapory.
Zobrazují se příspěvky se štítkemČervenožlutá bikolóra. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemČervenožlutá bikolóra. Zobrazit všechny příspěvky
Moravská orlice, manévry v září 1897 v Bystřici pod Hostýnem - císař a král na Moravě
Moravská orlice, 2. 9. 1897, číslo 200, s. 1, 2
Císař a král na Moravě.
Z Bystřice p. Hostýnem, 31. srpna.
(Původní zpráva "Moravské Orlice".)
Jedeme do Bystřice pod Hostýnem. Už od stanice rousinovské chápeme, že jsme článkem velkého poutnického řetězu, který zatahuje se pod svatý vrch z celé Moravy. Přisedají muži i ženy, vypravené na pouť, s mocnými uzly, a růženci na krku a s modlitebními knížkami v rukách, oddaně složených do klína rozložitých sukní. Usedají skromně a tichounko v kouty vaggonu v sebe nějak zapadlé, jako vytržené z ostatního světa, a mlčí, jako v kostele se rozhlížejí očima z nichž duše je upjata někam v neznámou dáli. A najednou v tom mlčení jako ve snách jmou se sborem prozpěvovat Marianskou píseň -- Železná potvora vlaku tříská a houká, - ale zpěv line se v intervallech mezi jeho údery do čistého srpnového rána tak sladce, tak třesavě sladce! -
S touto notou konečně v tuto dobu už pravidelně se tu setkáte. Ale přisedají do vlaku noví a noví lidé - a na těch už je znát, že do Bystřice nevede je tentokrát jen Hostýn ale ta neobyčejná podívaná, která na tyto dny návštěvou panovníkovou a císařskými manévry byla sem uchystána. V Kojetíně a nejvíc v Hulíně už všude poznáváme, že jedeme do střediska rozlehlé "války v míru" -- a více než to: že blížíme se k místu, ve kterém česká Morava po letech opět na své půdě pozdraví svého panovníka. Hulínské nádraží celé se topí v záplavě praporů, draperií a chvojí. V barvách bíločervené a černožluté je vyšňořeno. Zde už také přisedají do vlaku první zástupy Slováků v malovaných svých krojích, krásní urostlí mužové, starci mohutní a čiperné ženy. Hanáci nemají daleko a přijedou zvláštním vlakem.
Ale Valaši už také pěšky i vlakem - nejvíce pěšky - přispěchali pod drahý svůj Hostýnek k nevídanému divadlu. Tady setkáváme se se starým Valáškem, který vypráví, jak kdysi přes řepná pole, zmole i lesy, přes řeky i kopce daleko utíkal, aby spatřil císaře pána - a jak by to bylo, aby teď jej neměl uvidět, když bude "u nás tak blízko"!
A tak už dnes ulice klidného města pod Hostýnem jsou jako řeky tekoucích barev: tak se tady pestří ve svých krojích několik krajů Moravy.
***
Do veselých barev lidového kroje mísí se tu ovšem už dnes všude pestrá uniforma vojenská. Za každým krokem potkáš generála nebo aspoň důstojníka generálního štábu, hluboce pohříženého i na ulici v záhady map a náčrtů. Pionýři, myslivci, zemská obrana, dragóni, dělostřelci, pěšáci - všecko se tu míhá v pochodu, ve službě i při domácí práci na domech, ulicích a dvorech.
Generální štáb má v Bystřici hlavní svůj stan. Na vratech domů všude čtete tabulky se jmény vysokých důstojníků. "Vrchní vedení manévrů" má sídlo v zámku barona Laudona. Zde také, v prvním dvoře, uchystán je nádherný, většinou vídeňskými zřízenci upravený byt pro císaře a krále Františka Josefa. U hlavní brány starobylého panského sídla postavena je čestná stráž. Obstarává ji pěší pluk č. 21. Hned v prvním dvoře zámeckém postavena je bystřická hasičská stráž se stříkačkou - a s německým velením. Zde je také polní tiskárna k účelům vojenským a c. a k. dvorní poštovský, telegrafní i telefonní úřad, který má službu ve dne v noci. Od poštovního ředitelství v Brně je sem přidělena řada poštovních úředníků, listonošů i sluhů a roznašečů depeší.
Přicházíme sem k polednímu. Všecko jako v době válečné! Pod rozlehlým, dlouhým stanem je tu nachystána na nekonečných stolech menáž a k úhlednému plechovému náčiní zasedají hladoví vojáci, listonoši, civilní posluhové, vozkové a jiné osoby v malebné směsici. Už také manévrový illustrator vídeňského "Extrablattu" je tu, a usednuv na lavici vojenské stráže, skizzuje si tento obrázek do své mapy -- K účelům manévrovým najato bylo a dojelo sem velké množství fiakrů a soukromých povozů z okolních měst, i z Vídně. Mají všichni široké žluté pásy s čísly na rukávech.
Vedle vojáků také četnické chocholy silně se tu míhají. Všechny stanice od Hulína počínajíc jsou ozdobeny prapory, ale také všude uvidíte páry četníků, jejichž výložky červenají se i v polích podle železniční trati. Ze všech okolních stanovišť do dalekého okruhu, staženi jsou četníci na tyto dny do okolí Bystřice. Arrangement na železnici i na nádražích ponechal si ve srozumění se správou dráhy okresní hejtman holešovský, Vacha. Instance samosprávné naprosto nemají s tím co činiti.
Praporová i draperiová výzdoba na nádražích všude je přesně provedena v českých barvách národních a císařských. U Holešova pozorujeme, že také silnice vedoucí od nádraží do města je zatýčena stožáry s malými praporky. Zde prý panovník na zpáteční cestě se zastaví a přijme hold zástupců města i kraje.
V Bystřici samé dekorace i přípravy k zítřejšímu osvětlení zásluhou neúnavného starosty p. Ed. Pospíšila jsou nejrozsáhlejší. Nejen ulice Nádražní, Sarkandrova, náměstí, ulice Květná, Sušilova a Panská, kterými císař do zámku z nádraží po příjezdu pojede, ale také všecky ostatní ulice bystřické jsou slavně vyzdobeny. Velké stožáry s chvojím a praporci všude se týčí, a za tímto lesem barevných sloupů vyšňořují se domy prapory, zelením, sousošími, medaillony a p.
Mezi vyvěšenými prapory nápadně tlačí se do popředí barva červenožlutá.
Zvlášť jaksi s officielním nátěrem na budovách veřejných, obecních, na slavnostních branách a stožárech je vystrkována. Proč? Červeň a žluť nejsou, jak historicky dokázáno, uznanými barvami země moravské, ale jen nastrčenými barvami starých stavů moravských - proč tedy s nimi tolik plýtvat ve výzdobě českého města?
Továrna Thonetova si ovšem ani takovými heraldickými záhadami hlavu neláme. V její dekoraci není potuchy po tom, že závod tento pracuje českými silami v českém kraji, na české Moravě. Jinak ovšem ta dekorace ukazuje, že ji dali pořídit - millionáři.
Šest slavnostních bran postaveno je na bystřických ulicích. Jedna na nároží ulice Nádražní a Mlýnské, druhá nedaleko hôtelu "u města Vídně", který sám vkusně je vyzdoben, třetí u kostela, čtvrtá na Horní ulici, pátá na počátku Tovární ulice, šestá pak u továrny Thonetovy. Na ulicích postaveny tři tribuny. Vkusně ozdobeny jsou budovy radnice, školy, fary a p. Elektrické lampy obloukové zavěšeny jsou na stožárech.
O polednách celé bystřické náměstí, přeplněné cizími zástupy, uvedlo do vzrušení závratné divadlo, které prováděl na samé špici chrámové věže 22letý jeden hrdina. Vylezl okénkem srázné střechy věžové na zelený její plech, po železe hromosvodu vyšplhal se až pod jablko kříže a zde přivázal, nohama se přidržuje hromosvodu, jinak úplně volný a nijak nechráněn, ke střeše vesele vlající prapor červenobílý. Chlapík ten už jednou podobné hrdinství provedl za návštěvy knížete arcibiskupa na Hostýně a tenkrát to odpykal třínedělním vězením. Jaký honorář teď se mu za jeho nadšené lnutí k výšinám kostelní věže dostane, není ještě známo. Ale pod věží už čekal na hrdinu policajt, - a statečný lezec vesele s věže mu salutoval.
***
Povozy a koně s císařských stájí včera už sem přibyli.
To se rozumí, že těchto dnů silně využije pro svůj zisk také - obchod. Potloukají se tu už po ulicích a hospodách podomníci nejpestřejších fysiognomií a "odborů". I čtyři stateční "Bosňáci", chlapi jako skály, táhnou se tu v zástupech a nabízejí své lesklé zboží.
V hostincích už dnes je nával cizinců překotný. Bytu nelze už nikde dostat. Všechno je zalehnuto vojskem a těmi z "civilu", kteří si pospíšili. Nejen hotely a zájezdné hostince - i soukromé byty, dům za domem, jsou obsazeny do poslední postele.
Slunce dnes dopoledne hýřivě zahrnovalo celý zdravý ten kraj svou bílou krásou. Ale odpoledne zlověstný vichr se zvedal, prapory vydouval, prach smetal a na obzor kolem do kola sháněl naběhlou šeď mraků.
Ale to nevadí, aby ulice bystřické stále víc a více nebyly zahrnovány rozteklými zástupy cizích hostí. Lid, vojsko a cizí turisté v jediném chuchvalu všude se proplétá. Vozy, vlaky i cesty ze všech směrů stále přilévají nové proudy do vzedmutých vln toho moře.
***
A Hostýn? -
Svatě zadumaný, čistý a vysoký, jako vždycky, klidně shlíží do toho shluku dole.
I ten se svátečně strojí - neboť panovník, hned krátko po příjezdu, zavítá do starých zdí jeho slovanské svatyně.
S Javorníkem je Hostýn nejvyšší bod terrainu, na němž provedeno bude v příštích dnech velkolepé vojenské divadlo.
Snad od dob tatarského pokoření nebyl svědkem takového rozpjetí vojenských sil.
Dva praporce vysoko jsou vztýčeny na jeho vrcholu, výš ještě, než týčí se k nebesům témě jeho marianské svatyně - v těch místech vesele plápolají k modrému nebi, kde měla stát vojenská rozhledna, přívaly červencovými smetená. Jinak se nezměnilo nic v ponuré jeho kráse.
Svatý je, svatý a vznešený, českému srdci tak drahý stále.
Jakoby celý ten kraj, v jehož středu hostýnský kostel týčí svou nabělalou střechu, byl veliký chrám, do něhož modlit se chodí celá Morava, tak všecko je tu vždycky prosáklé a provanuté blízkostí svatého místa. Na všech cestách, na silnicích i na lesních pěšinkách potkáváte i teď stále zástupy putujících. Pěšky i na vozech, bosi a s ranci na zádech, ve strakatých chumáčích i osaměle poutníci valí se k posvátnému vrchu. Celé řetězy jich zatahují kraj, spínají jej se všech stran a spjatý jakoby zvedaly ho blíže k božímu sídlu: tak podivně blízko, tak chrámově blízko zdá se odtud odevšad k nebesům.
***
Odpolední vlaky přinesly teprve nepřehledné, obrovské přímo davy hostí. Nekonečné proudy valí se stále v zástupech nepřetržitě z nádraží k městu. Mezi těmi veliké množství lidu v krojích, ze všech krajů Moravy. Svítí a jásá to v barvách na všech stranách, a tato živá krása lidového kroje přikrývá tu značně převládající nával vojenských uniforem.
Odpoledními vlaky přijeli sem z Brna místodržitel baron Spens-Booden s okresním hejtmanem Svitavským, dále zemský hejtman hrabě Vetter z Lilie, který z Přerova dojel kočárem, přísedící zemského výboru dr. Promber a dr. Tuček. Posl. dr. Žáček a dr. Ullrich přijedou večer. Hodnostáře vítala na nádraží městská rada s p. starostou Pospíšilem v čele. Mezi příchozími je zvláště silný kontingent duchovenstva, které k slavnostem hostýnským sjíždí se se všech stran.
(...)
Moravská orlice, 3. 9. 1897, číslo 201, s. 1, 2
Císař a král na Moravě.
Z Bystřice p. Hostýnem, 1. září.
(Původní zpráva "Moravské Orlice")
Slavně uvítala dnes celá Morava svého panovníka na české své půdě. Napsali jsme: celá Morava, a nic není třeba odvolávat z toho slova. První pozdravila na moravské půdě českého krále Haná v Hulíně a v Holešově výkvětemsvého rolnictva; slavně uvítalo Podhorácko v Bystřici p. H. císaře a krále, a na slovanském Hostýně jásaly v ústrety panovníkovi všechny kmeny české Moravy ve zpívajících, nádherných svých krojích. Bylo to divadlo v pravdě nádherné, které před očima panovníka a na jeho uvítanou dnes rozvinula česká Morava divadlo vlastní neporušenosti, divadlo věrné a oddané duše lidové a divadlo nevý(...)tné českosti této krásné země.
Znatelny jsou tady všude ještě stopy nedávných odbojů živelných, vzpoury mračen lesů a řek podél trati před Bystřicí výmoly hluboké, strže, stromy překácené a půda urvaná smutně ještě rýsují se v obraze luzného kraje, - ale lid, tímto neštěstím v samém základě své existence otřesený, v bujaré radosti, nadějný a oddaný spěchá, ne, aby žaloval, ale aby s celou silou oddaného slovanského srdce vítal královského hosta.
A se zadostiučiněním konstatujeme, že byl to tento královský host sám, který ve všem a všude, hned při prvním svém kroku do kraje postiženého hněvem živlů, soustrastně sám sám a první doptával se na dosah pohrom a jevil s obyvatelstvem nejčistší účasť - -
Vyčasilo se nám na královské slavnosti v plné kráse září.
Včera večer mračna nahrnula se na Hostýn i Bystřici, a po 9. hodině prudce bouřilo za lijavce a větru. Před bouří ještě korso bystřické mělo v pravdě velkoměstský ráz. Elektrické lampy rozlévaly mléčné své světlo na obrovské massy lidu, jež hrnuly se křížem krážem se všech stran. Barvy krojů a uniforem i světlé látky dekorací v tom ozáření tak pohádkově svítily. Ačkoli Bystřice byla už plna hostí, daleko větší zástupy ještě uchýlily se zatím na Hostýn. Tam už včera nevídaně nádherný obraz poutnictva z celé Moravy oslnil a uchvátil všecky, kdož jej shlédli. I večer ještě a v noci za deště a bouře dlouhá processí lidu ubírala se na Hostýn.
V Bystřici nebylo kde spát, a na Hostýně přátelsky otevřen poutníkům kostel, a pod širým nebem probdělo tam na tisíce jiných ve vzrušeném očekávání jitra.
Nával v bystřických hostincích, zvláště za deště, byl nesmírný. Časně ráno ještě obloha byla zakaboněna, ale déšť ustal.
V šest hodin už na ulicích bylo rušno jako za nejvyššího vrchole dne. Obecenstvo z okolí, spolky veteránské a hasičské, dlouhé průvody venkovanů procházely městem. Trubky hasičské a kapely veteránské zvučely se všech stran.
V osm hodin už na náměstí bylo jako v úle. Zde, před radnicí, seřaďovaly se spolky, dávaly se povely a disposice.
Zde také shledávali jsme hosty ze všech krajů Moravy. Pořadatelé na kolech, generálové na koních, dragónská a hulánská oddělení, prapory spolků, kočáry hodnostářů - všecko mihalo se tu v barevné směsici. Dnes vidíme tu už řadu vzrostlých mužů ve vážném kroji hanáckém. Slováci skoro vesměs už včera uchýlili se na Hostýn. Ale za to rozkošná nová skupina Valachů v čistě bílých pláštích, s černými klobouky a opánky postavila se stranou vzrušených davů a budila pozornost všech. Také průvody dětí z nejvzdálenějších vesnic bylo tu vidět.
O osmé hodině už slunce zasmálo se protrženými mraky. Nerozzářilo se docela, ostalo až do poledne skoro ukryto za mraky, ale den byl přece slavnosti přízniv. Nesprchlo už, - a tak celý vjezd panovníkův dál se pod oblohou shovívavě zjasněnou. K desáté hodině už špalír po ulicích bystřických byl sestaven.
(...)
Špalír rozestaven byl velmi malebně; za ním ještě kupily se ovšem zástupy jiného obecenstva. Také všechna okna v domech na ulicích, kterými císař měl jet, byla hustě obsazena diváky. Četní majitelé domů pořídily si vlastní, malé improvisované tribuny, které už od časného rána byly obsazeny.
Zatím dvorní vlak už vjel na moravskou půdu. První zastávka na uvítání byla v Hulíně.
Místodržitel baron SpensBooden časně ráno vydal se tam z Bystřice.
Na nádraží hulínské dostavila se kapitula olomoucká s knížetem-arcibiskupem drem. Th. Kohnem v čele, dále biskup brněnský dr. Fr. Sal. Bauer, (...). Když císař vystoupil v Hulíně z vlaku, přivítal jej nejprve místodržitel, který pak představil mu postupně ostatní hodnostáře.
Kníže arcibiskup oslovil panovníka nejprve česky a pak německy, načež císař podobně odpověděl. Po tom císaři a králi skládali hold oddanosti zástupcové Kroměříže, Hulína i okresu. Císař se všemi rozmlouval, vyptávaje se na místní poměry, na úrodu atd.
(...)
Další zastávka byla v Holešově, kde císaři složili hold zástupcové města se starostou Pokorným v čele.
V Bystřici p. H. ovšem přirozeně bylo uvítání nejokázalejší a nejslavnější. Nádraží bystřické, obrácené svým traťovým průčelím k zeleným úbočím podhostýnským plným silného vzduchu hor, bylo upraveno dekoračně velmi vkusně.
Úprava stala se tak, že císař nevystupoval na vlastní, skrovný nádražní perron, ale na volné prostranství před výjezdem k městu. Rozlehlé toto prostranství, vysypané žlutým pískem, bylo zahraženo ze dvou stran háji smrkových stromků, na stranách ke trati a k silnici bylo pak úplně volné a širokými koberci pokryto.
Na dvou zahražených stranách byly postaveny velké plátěné, vyčalounované stany, na nichž mělo se dít uvítání v případě, že by počasí bylo deštivé. Nebylo jich však užito, protože uvítání panovníka mohlo se dát na této volné prostoře pod širým nebem před tváří samého lidu. --
Zde shromáždil se o 9 hodině: zemský výbor moravský s tajným radou hrabětem Vettrem z Lilie v čele; tento byl ve fialové uniformě husarského majora. Vedle členů zemského výboru stanuli poslanci Rozkošný a Bubela. Po levé straně u samé budovy nádražní postavil se kruh šlechty z kraje: tajný rada hrabě Vrbna z Holešova, baron Stillfried ve stejnokroji císařského komořího, hrabě Seilern v řádovém kroji Johanitů, baron Skrbenský z Dřevohostic v uniformě hulánského plukovníka a baron Bojakovský z Malhotic; dále tu byly šlechtičny hraběnka Hatzfeldová z Lipníka, hraběnka Vrbnová, rozená princezna bavorská, sličná, plavovlasá mladá dáma, a choti ostatních výše uvedených šlechticů.
V průčelní straně prostranství, přímo proti trati, postavilo se celé obecní zastupitelstvo města Bystřice p. H. se starostou p. Edvardem Pospíšilem; v pravo pak, čelem k nádraží, starostové ze soudního okresu bystřického. Z úředních funkcionářů byli tu okresní hejtmani Vacha z Holešova a Svitavský z Brna, farář kons. rada P. Kreml, okresní soudce Steckmann a berní Neusser.
Příjezd dvorního vlaku očekával na kolejích zástupce inspektora dopravy severní dráhy Swiczinsky s četnými cizími řády na prsou.
Když ráno bylo znamení, že dvorní vlak vyjel ze stanice holešovské, napjaté očekávání dostoupilo vrcholu.
Bylo právě půl desáté, když inspektor dal znamení, že vlak objevil se na kolejích v zářezu před stanicí bystřickou. Hasičská hudba z továrny Thonetovy zanotovala císařskou hymnu.
Nádherný dvorní vlak, provázený ředitelem dopravy severní dráhy, vládním radou Kutilkem, a inspektorem dopravy, císařským radou Husníkem, stanul v nádraží. Císař vystupuje na můstek vagónu ještě, když vlak jel, a první seskočil pružným krokem. Za panovníkem bezprostředně vystoupil z vagónu místodržitel baron Spens, za ním dvorní hodnostáři. Císař po několika krocích stanul nejprve u zemského hejtmana hraběte Vettra, který vítal panovníka jménem obyvatelstva země moravské nejprve německy a pak česky.
Panovník rovněž nejprve německy a pak česky odpověděl, děkuje za projev oddanosti a klada důraz na to, aby oba kmeny národní na Moravě klidně a svorně spolu žily.
Císař pak oslovil po řadě jednotlivé členy zemského výboru. Vůči zemskému hejtmanovi panovník dotekl se pochvalně činnosti zemského sněmu moravského. (...)
Starosta p. Pospíšil opětně ujistil panovníka, bude-li spokojen s pobytem ve městě, že to bude pro jeho obyvatelstvo radost největší.
(...)
Panovník přívětivě se usmíval a kynul rukou. Na to opět hbitě překročil silnici a vrátil se ke skupině šlechty, kde zejména živě rozmlouval s hraběnkou Vrbnovou, rozenou Elvírou princeznou bavorskou
Pak panovník ubíral se přímo k povozu, do něhož usedl po jeho bok místodržitel baron Spens. Zástupy ve špalírech provolávaly hřímavé sláva, které pak burácelo celým městem. Za povozem císařovým jely pak kočáry s dvorními hodnostáři, se členy zemského výboru, a obecní radou atd. Z dálky duněly výstřely z hmoždířů.
U brány zámecké uvítal panovníka baron Laudon a generalita, vedoucí manévry.
Po krátkém odpočinku ve 3/4 na 11. hod. předpolednem vyjel císař na Hostýn.
Ze zámku vyjely mezi obrovské špalíry na náměstí čtyři kočáry, v nichž jel císař s baronem Laudonem, místodržitel, okresní hejtmani Vácha a Svitavský, ministr vojenství baron Krieghammer a náčelník generálního štábu baron Beck.
Obce Lhota a Chvalčová, kterými císař jel, byly prapory ozdobeny. Obyvatelstvo panovníka bouřlivě pozdravovalo. Na zatáčce silnice k lesu stálo lesní úřednictvo barona Laudona a pozdravilo voláním Hoch. Cestou do příkré silnice císař několikrát dal povoz zastavit a rozhlížel se na nádherné panorama rozhledu, všude už sluncem z plna ozářeného. Všude už stál lid, panovníka pozdravující.
U náspu, na němž postaveny základy nové rozhledny, a který ozdoben je prapory a velkými reprodukcemi Svobodových ilustrací z Rukopisu králodvorského (Pobití Tatarů), uvítalo císaře processí Slováků z Blatnice.
Vůdcové processí pozdravili císaře zvoláním: "Pochválen buď Pán Ježíš Kristus".
Císař odpověděl česky: "Až na věky Amen!"
Poslanec dr. Stojan provolal pak slávu císaři a králi. Tisícerou ozvěnou, jako bouře do lesů zalehlá, zvolání to opětováno bylo ze zástupů. Hudba hrála, a lid zpíval "Tisíckrát pozdravujeme Tebe".
Pak s věže hostýnské svatyně zazněly fanfáry. Dr. Stojan podal císaři na památku výtisk této písně.
Císař patrně hluboce dojat pohledem na obrovské zástupy lidu, v rozmluvě s drem. Stojanem chválil zpěv i kroj lidový, který bohužel stále více mizí, a vyslovil podivení nad nesmírným počtem účastníků této slavnosti a radost nad projevy jeho nadšení. "Více už jste nemohli učinit" pravil císař.
Počítá se, že na Hostýně toho dne bylo shromážděno na 50000 lidu z celé Moravy.
(...)
Prohlédnuv si kostel, vyšel panovník opět na schodiště. Hluboce dojat stanul. Na svahu před kostelem obrovské zástupy českého lidu z Moravy, hlava na hlavě, opět jásaly svému králi v ústrety.
Byly to zástupy nepřehledné, a volání nekonečné. Jako barevné moře, hučící v jásavé bouři, to bylo --
(...)
Na zpáteční cestě ke kostelu císař projevil radost nad svojí návštěvou tohoto památného místa jakož i nad jeho obnovou.
Když vsedal panovník do povozu, zástupy opět provolávaly mu bouřlivě slávu.
byla už jedna hodina s poledne, když císař sjížděl s památného vrcholu Hostýna.
***
Večer bylo skvělé osvětlení města a pochodňový průvod. Císař s balkonu zámeckého přijímal hold lidu.
(...)
Zemský hejtman a členové zemského výboru dr. Žáček, dr. Tuček, dr. Ullrich a dr. Promber ubytováni jsou v zámku barona Laudona. Včera večer byla v zámku první dvorní hostina, které súčastnil se také zemský hejtman.
(...)
Císař a král na Moravě.
Z Bystřice p. Hostýnem, 31. srpna.
(Původní zpráva "Moravské Orlice".)
Jedeme do Bystřice pod Hostýnem. Už od stanice rousinovské chápeme, že jsme článkem velkého poutnického řetězu, který zatahuje se pod svatý vrch z celé Moravy. Přisedají muži i ženy, vypravené na pouť, s mocnými uzly, a růženci na krku a s modlitebními knížkami v rukách, oddaně složených do klína rozložitých sukní. Usedají skromně a tichounko v kouty vaggonu v sebe nějak zapadlé, jako vytržené z ostatního světa, a mlčí, jako v kostele se rozhlížejí očima z nichž duše je upjata někam v neznámou dáli. A najednou v tom mlčení jako ve snách jmou se sborem prozpěvovat Marianskou píseň -- Železná potvora vlaku tříská a houká, - ale zpěv line se v intervallech mezi jeho údery do čistého srpnového rána tak sladce, tak třesavě sladce! -
S touto notou konečně v tuto dobu už pravidelně se tu setkáte. Ale přisedají do vlaku noví a noví lidé - a na těch už je znát, že do Bystřice nevede je tentokrát jen Hostýn ale ta neobyčejná podívaná, která na tyto dny návštěvou panovníkovou a císařskými manévry byla sem uchystána. V Kojetíně a nejvíc v Hulíně už všude poznáváme, že jedeme do střediska rozlehlé "války v míru" -- a více než to: že blížíme se k místu, ve kterém česká Morava po letech opět na své půdě pozdraví svého panovníka. Hulínské nádraží celé se topí v záplavě praporů, draperií a chvojí. V barvách bíločervené a černožluté je vyšňořeno. Zde už také přisedají do vlaku první zástupy Slováků v malovaných svých krojích, krásní urostlí mužové, starci mohutní a čiperné ženy. Hanáci nemají daleko a přijedou zvláštním vlakem.
Ale Valaši už také pěšky i vlakem - nejvíce pěšky - přispěchali pod drahý svůj Hostýnek k nevídanému divadlu. Tady setkáváme se se starým Valáškem, který vypráví, jak kdysi přes řepná pole, zmole i lesy, přes řeky i kopce daleko utíkal, aby spatřil císaře pána - a jak by to bylo, aby teď jej neměl uvidět, když bude "u nás tak blízko"!
A tak už dnes ulice klidného města pod Hostýnem jsou jako řeky tekoucích barev: tak se tady pestří ve svých krojích několik krajů Moravy.
***
Do veselých barev lidového kroje mísí se tu ovšem už dnes všude pestrá uniforma vojenská. Za každým krokem potkáš generála nebo aspoň důstojníka generálního štábu, hluboce pohříženého i na ulici v záhady map a náčrtů. Pionýři, myslivci, zemská obrana, dragóni, dělostřelci, pěšáci - všecko se tu míhá v pochodu, ve službě i při domácí práci na domech, ulicích a dvorech.
Generální štáb má v Bystřici hlavní svůj stan. Na vratech domů všude čtete tabulky se jmény vysokých důstojníků. "Vrchní vedení manévrů" má sídlo v zámku barona Laudona. Zde také, v prvním dvoře, uchystán je nádherný, většinou vídeňskými zřízenci upravený byt pro císaře a krále Františka Josefa. U hlavní brány starobylého panského sídla postavena je čestná stráž. Obstarává ji pěší pluk č. 21. Hned v prvním dvoře zámeckém postavena je bystřická hasičská stráž se stříkačkou - a s německým velením. Zde je také polní tiskárna k účelům vojenským a c. a k. dvorní poštovský, telegrafní i telefonní úřad, který má službu ve dne v noci. Od poštovního ředitelství v Brně je sem přidělena řada poštovních úředníků, listonošů i sluhů a roznašečů depeší.
Přicházíme sem k polednímu. Všecko jako v době válečné! Pod rozlehlým, dlouhým stanem je tu nachystána na nekonečných stolech menáž a k úhlednému plechovému náčiní zasedají hladoví vojáci, listonoši, civilní posluhové, vozkové a jiné osoby v malebné směsici. Už také manévrový illustrator vídeňského "Extrablattu" je tu, a usednuv na lavici vojenské stráže, skizzuje si tento obrázek do své mapy -- K účelům manévrovým najato bylo a dojelo sem velké množství fiakrů a soukromých povozů z okolních měst, i z Vídně. Mají všichni široké žluté pásy s čísly na rukávech.
Vedle vojáků také četnické chocholy silně se tu míhají. Všechny stanice od Hulína počínajíc jsou ozdobeny prapory, ale také všude uvidíte páry četníků, jejichž výložky červenají se i v polích podle železniční trati. Ze všech okolních stanovišť do dalekého okruhu, staženi jsou četníci na tyto dny do okolí Bystřice. Arrangement na železnici i na nádražích ponechal si ve srozumění se správou dráhy okresní hejtman holešovský, Vacha. Instance samosprávné naprosto nemají s tím co činiti.
Praporová i draperiová výzdoba na nádražích všude je přesně provedena v českých barvách národních a císařských. U Holešova pozorujeme, že také silnice vedoucí od nádraží do města je zatýčena stožáry s malými praporky. Zde prý panovník na zpáteční cestě se zastaví a přijme hold zástupců města i kraje.
V Bystřici samé dekorace i přípravy k zítřejšímu osvětlení zásluhou neúnavného starosty p. Ed. Pospíšila jsou nejrozsáhlejší. Nejen ulice Nádražní, Sarkandrova, náměstí, ulice Květná, Sušilova a Panská, kterými císař do zámku z nádraží po příjezdu pojede, ale také všecky ostatní ulice bystřické jsou slavně vyzdobeny. Velké stožáry s chvojím a praporci všude se týčí, a za tímto lesem barevných sloupů vyšňořují se domy prapory, zelením, sousošími, medaillony a p.
Mezi vyvěšenými prapory nápadně tlačí se do popředí barva červenožlutá.
Zvlášť jaksi s officielním nátěrem na budovách veřejných, obecních, na slavnostních branách a stožárech je vystrkována. Proč? Červeň a žluť nejsou, jak historicky dokázáno, uznanými barvami země moravské, ale jen nastrčenými barvami starých stavů moravských - proč tedy s nimi tolik plýtvat ve výzdobě českého města?
Továrna Thonetova si ovšem ani takovými heraldickými záhadami hlavu neláme. V její dekoraci není potuchy po tom, že závod tento pracuje českými silami v českém kraji, na české Moravě. Jinak ovšem ta dekorace ukazuje, že ji dali pořídit - millionáři.
Šest slavnostních bran postaveno je na bystřických ulicích. Jedna na nároží ulice Nádražní a Mlýnské, druhá nedaleko hôtelu "u města Vídně", který sám vkusně je vyzdoben, třetí u kostela, čtvrtá na Horní ulici, pátá na počátku Tovární ulice, šestá pak u továrny Thonetovy. Na ulicích postaveny tři tribuny. Vkusně ozdobeny jsou budovy radnice, školy, fary a p. Elektrické lampy obloukové zavěšeny jsou na stožárech.
O polednách celé bystřické náměstí, přeplněné cizími zástupy, uvedlo do vzrušení závratné divadlo, které prováděl na samé špici chrámové věže 22letý jeden hrdina. Vylezl okénkem srázné střechy věžové na zelený její plech, po železe hromosvodu vyšplhal se až pod jablko kříže a zde přivázal, nohama se přidržuje hromosvodu, jinak úplně volný a nijak nechráněn, ke střeše vesele vlající prapor červenobílý. Chlapík ten už jednou podobné hrdinství provedl za návštěvy knížete arcibiskupa na Hostýně a tenkrát to odpykal třínedělním vězením. Jaký honorář teď se mu za jeho nadšené lnutí k výšinám kostelní věže dostane, není ještě známo. Ale pod věží už čekal na hrdinu policajt, - a statečný lezec vesele s věže mu salutoval.
***
Povozy a koně s císařských stájí včera už sem přibyli.
To se rozumí, že těchto dnů silně využije pro svůj zisk také - obchod. Potloukají se tu už po ulicích a hospodách podomníci nejpestřejších fysiognomií a "odborů". I čtyři stateční "Bosňáci", chlapi jako skály, táhnou se tu v zástupech a nabízejí své lesklé zboží.
V hostincích už dnes je nával cizinců překotný. Bytu nelze už nikde dostat. Všechno je zalehnuto vojskem a těmi z "civilu", kteří si pospíšili. Nejen hotely a zájezdné hostince - i soukromé byty, dům za domem, jsou obsazeny do poslední postele.
Slunce dnes dopoledne hýřivě zahrnovalo celý zdravý ten kraj svou bílou krásou. Ale odpoledne zlověstný vichr se zvedal, prapory vydouval, prach smetal a na obzor kolem do kola sháněl naběhlou šeď mraků.
Ale to nevadí, aby ulice bystřické stále víc a více nebyly zahrnovány rozteklými zástupy cizích hostí. Lid, vojsko a cizí turisté v jediném chuchvalu všude se proplétá. Vozy, vlaky i cesty ze všech směrů stále přilévají nové proudy do vzedmutých vln toho moře.
***
A Hostýn? -
Svatě zadumaný, čistý a vysoký, jako vždycky, klidně shlíží do toho shluku dole.
I ten se svátečně strojí - neboť panovník, hned krátko po příjezdu, zavítá do starých zdí jeho slovanské svatyně.
S Javorníkem je Hostýn nejvyšší bod terrainu, na němž provedeno bude v příštích dnech velkolepé vojenské divadlo.
Snad od dob tatarského pokoření nebyl svědkem takového rozpjetí vojenských sil.
Dva praporce vysoko jsou vztýčeny na jeho vrcholu, výš ještě, než týčí se k nebesům témě jeho marianské svatyně - v těch místech vesele plápolají k modrému nebi, kde měla stát vojenská rozhledna, přívaly červencovými smetená. Jinak se nezměnilo nic v ponuré jeho kráse.
Svatý je, svatý a vznešený, českému srdci tak drahý stále.
Jakoby celý ten kraj, v jehož středu hostýnský kostel týčí svou nabělalou střechu, byl veliký chrám, do něhož modlit se chodí celá Morava, tak všecko je tu vždycky prosáklé a provanuté blízkostí svatého místa. Na všech cestách, na silnicích i na lesních pěšinkách potkáváte i teď stále zástupy putujících. Pěšky i na vozech, bosi a s ranci na zádech, ve strakatých chumáčích i osaměle poutníci valí se k posvátnému vrchu. Celé řetězy jich zatahují kraj, spínají jej se všech stran a spjatý jakoby zvedaly ho blíže k božímu sídlu: tak podivně blízko, tak chrámově blízko zdá se odtud odevšad k nebesům.
***
Odpolední vlaky přinesly teprve nepřehledné, obrovské přímo davy hostí. Nekonečné proudy valí se stále v zástupech nepřetržitě z nádraží k městu. Mezi těmi veliké množství lidu v krojích, ze všech krajů Moravy. Svítí a jásá to v barvách na všech stranách, a tato živá krása lidového kroje přikrývá tu značně převládající nával vojenských uniforem.
Odpoledními vlaky přijeli sem z Brna místodržitel baron Spens-Booden s okresním hejtmanem Svitavským, dále zemský hejtman hrabě Vetter z Lilie, který z Přerova dojel kočárem, přísedící zemského výboru dr. Promber a dr. Tuček. Posl. dr. Žáček a dr. Ullrich přijedou večer. Hodnostáře vítala na nádraží městská rada s p. starostou Pospíšilem v čele. Mezi příchozími je zvláště silný kontingent duchovenstva, které k slavnostem hostýnským sjíždí se se všech stran.
(...)
Moravská orlice, 3. 9. 1897, číslo 201, s. 1, 2
Císař a král na Moravě.
Z Bystřice p. Hostýnem, 1. září.
(Původní zpráva "Moravské Orlice")
Slavně uvítala dnes celá Morava svého panovníka na české své půdě. Napsali jsme: celá Morava, a nic není třeba odvolávat z toho slova. První pozdravila na moravské půdě českého krále Haná v Hulíně a v Holešově výkvětemsvého rolnictva; slavně uvítalo Podhorácko v Bystřici p. H. císaře a krále, a na slovanském Hostýně jásaly v ústrety panovníkovi všechny kmeny české Moravy ve zpívajících, nádherných svých krojích. Bylo to divadlo v pravdě nádherné, které před očima panovníka a na jeho uvítanou dnes rozvinula česká Morava divadlo vlastní neporušenosti, divadlo věrné a oddané duše lidové a divadlo nevý(...)tné českosti této krásné země.
Znatelny jsou tady všude ještě stopy nedávných odbojů živelných, vzpoury mračen lesů a řek podél trati před Bystřicí výmoly hluboké, strže, stromy překácené a půda urvaná smutně ještě rýsují se v obraze luzného kraje, - ale lid, tímto neštěstím v samém základě své existence otřesený, v bujaré radosti, nadějný a oddaný spěchá, ne, aby žaloval, ale aby s celou silou oddaného slovanského srdce vítal královského hosta.
A se zadostiučiněním konstatujeme, že byl to tento královský host sám, který ve všem a všude, hned při prvním svém kroku do kraje postiženého hněvem živlů, soustrastně sám sám a první doptával se na dosah pohrom a jevil s obyvatelstvem nejčistší účasť - -
Vyčasilo se nám na královské slavnosti v plné kráse září.
Včera večer mračna nahrnula se na Hostýn i Bystřici, a po 9. hodině prudce bouřilo za lijavce a větru. Před bouří ještě korso bystřické mělo v pravdě velkoměstský ráz. Elektrické lampy rozlévaly mléčné své světlo na obrovské massy lidu, jež hrnuly se křížem krážem se všech stran. Barvy krojů a uniforem i světlé látky dekorací v tom ozáření tak pohádkově svítily. Ačkoli Bystřice byla už plna hostí, daleko větší zástupy ještě uchýlily se zatím na Hostýn. Tam už včera nevídaně nádherný obraz poutnictva z celé Moravy oslnil a uchvátil všecky, kdož jej shlédli. I večer ještě a v noci za deště a bouře dlouhá processí lidu ubírala se na Hostýn.
V Bystřici nebylo kde spát, a na Hostýně přátelsky otevřen poutníkům kostel, a pod širým nebem probdělo tam na tisíce jiných ve vzrušeném očekávání jitra.
Nával v bystřických hostincích, zvláště za deště, byl nesmírný. Časně ráno ještě obloha byla zakaboněna, ale déšť ustal.
V šest hodin už na ulicích bylo rušno jako za nejvyššího vrchole dne. Obecenstvo z okolí, spolky veteránské a hasičské, dlouhé průvody venkovanů procházely městem. Trubky hasičské a kapely veteránské zvučely se všech stran.
V osm hodin už na náměstí bylo jako v úle. Zde, před radnicí, seřaďovaly se spolky, dávaly se povely a disposice.
Zde také shledávali jsme hosty ze všech krajů Moravy. Pořadatelé na kolech, generálové na koních, dragónská a hulánská oddělení, prapory spolků, kočáry hodnostářů - všecko mihalo se tu v barevné směsici. Dnes vidíme tu už řadu vzrostlých mužů ve vážném kroji hanáckém. Slováci skoro vesměs už včera uchýlili se na Hostýn. Ale za to rozkošná nová skupina Valachů v čistě bílých pláštích, s černými klobouky a opánky postavila se stranou vzrušených davů a budila pozornost všech. Také průvody dětí z nejvzdálenějších vesnic bylo tu vidět.
O osmé hodině už slunce zasmálo se protrženými mraky. Nerozzářilo se docela, ostalo až do poledne skoro ukryto za mraky, ale den byl přece slavnosti přízniv. Nesprchlo už, - a tak celý vjezd panovníkův dál se pod oblohou shovívavě zjasněnou. K desáté hodině už špalír po ulicích bystřických byl sestaven.
(...)
Špalír rozestaven byl velmi malebně; za ním ještě kupily se ovšem zástupy jiného obecenstva. Také všechna okna v domech na ulicích, kterými císař měl jet, byla hustě obsazena diváky. Četní majitelé domů pořídily si vlastní, malé improvisované tribuny, které už od časného rána byly obsazeny.
Zatím dvorní vlak už vjel na moravskou půdu. První zastávka na uvítání byla v Hulíně.
Místodržitel baron SpensBooden časně ráno vydal se tam z Bystřice.
Na nádraží hulínské dostavila se kapitula olomoucká s knížetem-arcibiskupem drem. Th. Kohnem v čele, dále biskup brněnský dr. Fr. Sal. Bauer, (...). Když císař vystoupil v Hulíně z vlaku, přivítal jej nejprve místodržitel, který pak představil mu postupně ostatní hodnostáře.
Kníže arcibiskup oslovil panovníka nejprve česky a pak německy, načež císař podobně odpověděl. Po tom císaři a králi skládali hold oddanosti zástupcové Kroměříže, Hulína i okresu. Císař se všemi rozmlouval, vyptávaje se na místní poměry, na úrodu atd.
(...)
Další zastávka byla v Holešově, kde císaři složili hold zástupcové města se starostou Pokorným v čele.
V Bystřici p. H. ovšem přirozeně bylo uvítání nejokázalejší a nejslavnější. Nádraží bystřické, obrácené svým traťovým průčelím k zeleným úbočím podhostýnským plným silného vzduchu hor, bylo upraveno dekoračně velmi vkusně.
Úprava stala se tak, že císař nevystupoval na vlastní, skrovný nádražní perron, ale na volné prostranství před výjezdem k městu. Rozlehlé toto prostranství, vysypané žlutým pískem, bylo zahraženo ze dvou stran háji smrkových stromků, na stranách ke trati a k silnici bylo pak úplně volné a širokými koberci pokryto.
Na dvou zahražených stranách byly postaveny velké plátěné, vyčalounované stany, na nichž mělo se dít uvítání v případě, že by počasí bylo deštivé. Nebylo jich však užito, protože uvítání panovníka mohlo se dát na této volné prostoře pod širým nebem před tváří samého lidu. --
Zde shromáždil se o 9 hodině: zemský výbor moravský s tajným radou hrabětem Vettrem z Lilie v čele; tento byl ve fialové uniformě husarského majora. Vedle členů zemského výboru stanuli poslanci Rozkošný a Bubela. Po levé straně u samé budovy nádražní postavil se kruh šlechty z kraje: tajný rada hrabě Vrbna z Holešova, baron Stillfried ve stejnokroji císařského komořího, hrabě Seilern v řádovém kroji Johanitů, baron Skrbenský z Dřevohostic v uniformě hulánského plukovníka a baron Bojakovský z Malhotic; dále tu byly šlechtičny hraběnka Hatzfeldová z Lipníka, hraběnka Vrbnová, rozená princezna bavorská, sličná, plavovlasá mladá dáma, a choti ostatních výše uvedených šlechticů.
V průčelní straně prostranství, přímo proti trati, postavilo se celé obecní zastupitelstvo města Bystřice p. H. se starostou p. Edvardem Pospíšilem; v pravo pak, čelem k nádraží, starostové ze soudního okresu bystřického. Z úředních funkcionářů byli tu okresní hejtmani Vacha z Holešova a Svitavský z Brna, farář kons. rada P. Kreml, okresní soudce Steckmann a berní Neusser.
Příjezd dvorního vlaku očekával na kolejích zástupce inspektora dopravy severní dráhy Swiczinsky s četnými cizími řády na prsou.
Když ráno bylo znamení, že dvorní vlak vyjel ze stanice holešovské, napjaté očekávání dostoupilo vrcholu.
Bylo právě půl desáté, když inspektor dal znamení, že vlak objevil se na kolejích v zářezu před stanicí bystřickou. Hasičská hudba z továrny Thonetovy zanotovala císařskou hymnu.
Nádherný dvorní vlak, provázený ředitelem dopravy severní dráhy, vládním radou Kutilkem, a inspektorem dopravy, císařským radou Husníkem, stanul v nádraží. Císař vystupuje na můstek vagónu ještě, když vlak jel, a první seskočil pružným krokem. Za panovníkem bezprostředně vystoupil z vagónu místodržitel baron Spens, za ním dvorní hodnostáři. Císař po několika krocích stanul nejprve u zemského hejtmana hraběte Vettra, který vítal panovníka jménem obyvatelstva země moravské nejprve německy a pak česky.
Panovník rovněž nejprve německy a pak česky odpověděl, děkuje za projev oddanosti a klada důraz na to, aby oba kmeny národní na Moravě klidně a svorně spolu žily.
Císař pak oslovil po řadě jednotlivé členy zemského výboru. Vůči zemskému hejtmanovi panovník dotekl se pochvalně činnosti zemského sněmu moravského. (...)
Starosta p. Pospíšil opětně ujistil panovníka, bude-li spokojen s pobytem ve městě, že to bude pro jeho obyvatelstvo radost největší.
(...)
Panovník přívětivě se usmíval a kynul rukou. Na to opět hbitě překročil silnici a vrátil se ke skupině šlechty, kde zejména živě rozmlouval s hraběnkou Vrbnovou, rozenou Elvírou princeznou bavorskou
Pak panovník ubíral se přímo k povozu, do něhož usedl po jeho bok místodržitel baron Spens. Zástupy ve špalírech provolávaly hřímavé sláva, které pak burácelo celým městem. Za povozem císařovým jely pak kočáry s dvorními hodnostáři, se členy zemského výboru, a obecní radou atd. Z dálky duněly výstřely z hmoždířů.
U brány zámecké uvítal panovníka baron Laudon a generalita, vedoucí manévry.
Po krátkém odpočinku ve 3/4 na 11. hod. předpolednem vyjel císař na Hostýn.
Ze zámku vyjely mezi obrovské špalíry na náměstí čtyři kočáry, v nichž jel císař s baronem Laudonem, místodržitel, okresní hejtmani Vácha a Svitavský, ministr vojenství baron Krieghammer a náčelník generálního štábu baron Beck.
Obce Lhota a Chvalčová, kterými císař jel, byly prapory ozdobeny. Obyvatelstvo panovníka bouřlivě pozdravovalo. Na zatáčce silnice k lesu stálo lesní úřednictvo barona Laudona a pozdravilo voláním Hoch. Cestou do příkré silnice císař několikrát dal povoz zastavit a rozhlížel se na nádherné panorama rozhledu, všude už sluncem z plna ozářeného. Všude už stál lid, panovníka pozdravující.
U náspu, na němž postaveny základy nové rozhledny, a který ozdoben je prapory a velkými reprodukcemi Svobodových ilustrací z Rukopisu králodvorského (Pobití Tatarů), uvítalo císaře processí Slováků z Blatnice.
Vůdcové processí pozdravili císaře zvoláním: "Pochválen buď Pán Ježíš Kristus".
Císař odpověděl česky: "Až na věky Amen!"
Poslanec dr. Stojan provolal pak slávu císaři a králi. Tisícerou ozvěnou, jako bouře do lesů zalehlá, zvolání to opětováno bylo ze zástupů. Hudba hrála, a lid zpíval "Tisíckrát pozdravujeme Tebe".
Pak s věže hostýnské svatyně zazněly fanfáry. Dr. Stojan podal císaři na památku výtisk této písně.
Císař patrně hluboce dojat pohledem na obrovské zástupy lidu, v rozmluvě s drem. Stojanem chválil zpěv i kroj lidový, který bohužel stále více mizí, a vyslovil podivení nad nesmírným počtem účastníků této slavnosti a radost nad projevy jeho nadšení. "Více už jste nemohli učinit" pravil císař.
Počítá se, že na Hostýně toho dne bylo shromážděno na 50000 lidu z celé Moravy.
(...)
Prohlédnuv si kostel, vyšel panovník opět na schodiště. Hluboce dojat stanul. Na svahu před kostelem obrovské zástupy českého lidu z Moravy, hlava na hlavě, opět jásaly svému králi v ústrety.
Byly to zástupy nepřehledné, a volání nekonečné. Jako barevné moře, hučící v jásavé bouři, to bylo --
(...)
Na zpáteční cestě ke kostelu císař projevil radost nad svojí návštěvou tohoto památného místa jakož i nad jeho obnovou.
Když vsedal panovník do povozu, zástupy opět provolávaly mu bouřlivě slávu.
byla už jedna hodina s poledne, když císař sjížděl s památného vrcholu Hostýna.
***
Večer bylo skvělé osvětlení města a pochodňový průvod. Císař s balkonu zámeckého přijímal hold lidu.
(...)
Zemský hejtman a členové zemského výboru dr. Žáček, dr. Tuček, dr. Ullrich a dr. Promber ubytováni jsou v zámku barona Laudona. Včera večer byla v zámku první dvorní hostina, které súčastnil se také zemský hejtman.
(...)
Moravská orlice, manévry v září 1897 v Bystřici pod Hostýnem - královská návštěva na Moravě
Manévry 1. až 4. září 1897 konající se za účasti císaře Františka Josefa I. v Bystřici pod Hostýnem.
Lidové noviny, 2. 9. 1897, číslo 199
Královská návštěva na Moravě.
(Od zvl. zpravodaje "Lid. Novin".)
V Bystřici pod H., dne 31. srpna.
(...)
Královská návštěva je dnes jedinou myšlénkou kraje, ano i ostatní Moravy, neboť ze všech končin naší milé vlasti český lid zatoužil, aby holdovati mohl svému králi.
(...)
Budiž vítán, jasný panovníku, českému lidu na Moravě!
---
Od stanice k stanici je zjevno, že obyvatelstvo očekává vzácnou návštěvu. Nádraží v Hulíně, kde císaře a krále uvítají zástupcové měst Hulína a Kroměříže, arcibiskup dr. Kohn a biskup dr. Bauer a kapitolami jménem katolického duchovenstva, jest velmi pěkně dekorováno prapory barev zemských a říšských, chvojovými věnci a znaky království a zemí. Velmi mile působí zelená a praporová výzdoba nádraží holešovského, kde zastupitelstvo města pozdraví na hanácké půdě královského hosta. Nádherně je vyzdobeno nádraží bystřické, kde vlastně odbyde se hlavní uvítání se strany země, okresu a města. Z Vídně odjede panovník o 5. hod. 30 min. ráno a přijede do Bystřice o 9 hod. 30 min. Z nádraží odjede povozem do zámku bar. Laudona, odkudž po krátkém oddechu se odebéře s malým průvodem na Hostýn. Ku poctě panovníkově je ve středu večer osvětlení města a pochodňový průvod do zámku. Ve čtvrtek počnou manévry a v sobotu o 4. hodině odpolední odjede císař a král opět do Vídně. V příhodné chvíli navštíví obecní a měšťanskou školu v nové nádherné budově a továrnu na nábytek z ohybaného dřeva bratří Thonetů. Obyvatelstvo bystřické připravilo se k panovníkově návštěvě se skvělou okázalostí. Bohatá dekorace domů, slávobrány a ve všech ulicích dvojřadí vysokých, zeleně ověnčených stožárů s prapory v barvách českých, zemských a říšských činí opravdu dojem velkolepý. Co však zvlášť mile působí, že všechny domy i chaloupky čistě jsou nalíčeny. Dům i domeček - každý jako z cukru. Vše nalíčeno, nabarveno, natřeno a vymyto. V tom je charakteristický rys našeho lidu. Tato pieta působí, dojímá. Od nádraží k městu vede kolem vkusných vil, jak jsme již pravili, dvouřadí stožárů s prapory a činí malebný dojem. Toto stožárové dvouřadí rozvětvuje se do všech ulic. Na nároží ulic Mlýnské a Nádražní nachází se první slávobrána s říšským znakem a korunou na vrcholi. Ozdobena jest přečetnými prapory a znaky města a zemí koruny české. Na náměstí vede druhá slávobrána, k zámku třetí, v Horní ulici je čtvrtá a v Tovární pátá. Před továrnou bratří Thonetů je nádherná, bohatě zdobená slávobrána. Továrna vůbec je skvěle vyzdobena draperiemi, zelení, praporci a znaky. Ovšem české barvy jsou bratřím Thonetům neznámé, cizé. Přes to, že z českého lidu zbohatli, nectí a neznají jeho barev. Zvláštní jest při výzdobě města, že se tak příliš holduje zemským barvám stavovským červené a žluté. Velice vkusně dekorována je radnice. V bohaté červenobílé draperii umístěny jsou znaky města, zemí koruny české a říšský a reliefy krále a královny. Na výzdobu města věnovala obec na 10000 zl. Také celá řada soukromých domů je velmi pěkně dekorována draperiemi, zelení a znaky, zvláště hotel u "města Vídně". Na všech slávobránách umístěny jsou elektrické obloukové lampy. - Od prvního zábřesku slunečního bylo v městě živo. Na všech stranách s chvatem se dokončovala dekorace domů, čety pionýrů upravovaly cesty a říčku Bystřičku, aby vše tvořilo ladný celek. Hned prvním vlakem přibylo do města mnoho hostí a každý další přivážel jich zástupy z různých končin Moravy. Zejmena Valaši a Slováci v bohatých národních krojích zpestřili život na ulicích. Prohlédli si město a vystoupli na Hostýn. Uvítají mocnáře a vykonají svou obvyklou roční pobožnost. Hotely, zájezdní hostince jsou přeplněny hostmi a také v rodinách každého lůžka je použito. Sídlí v Bystřici generální štáb a četné důstojnictvo zaujalo byty soukromé. Na domech připevněny jsou tabulky označující, kteří důstojnící tam bydlí. Na zámku, kde je již stálá vojenská stráž 21. pěš. pluku, oznamuje tabulka, že je tam vrchní velitel řízení manévrů. V zámku zřízena byla c. a k. dvorní pošta, telegrafní a telefonní stanice, přístupné po čas manévrů ve dne v noci. K poště té přiděleni jsou úředníci a zřízenci z Brna. Na nádvoří zámku je také stálá hasičská stráž, již obstarává dobrovolný sbor - s "německým" velením. Dvorní povozy a kuchyň dopraveny byly do zámku již minulý týden. Před zámkem stojí celá řada najatých kočárů k účelům manévrovým. V zámku umístěna je také polní tiskárna k účelům vojenským. C. k. okr. hejtman z Holešova sídlí v Bystřici v zájmu, aby dbal o náležitá bezpečnostní opatření. Do Bystřice povoláno bylo značné množství četnictva ze všech končin Moravy. Zvláštní jest, že pan hejtman sám bez městské rady a občanského pořadatelstva učinil disposice k uvítání panovníkovu na nádraží. - Po poledni vyvolal v četném obecenstvu na náměstí značné vzrušení mladík, který s praporem českých barev po hromosvodu vyšplhal se téměř ku špici kostelní věže a tam prapor upevnil. Při návštěvě arcibiskupa dra. Kohna provedl tento smělý lezec tentýž kousek a dostal za to tři neděle vězení. Jak patrno, trest jej nepolepšil. Prapor český vesele vlaje s věže kostelní.
Jak jsme již zmínili, panuje v městě od časného rána nejživější ruch. Proudy obecenstva, v němž zlatem září uniformy generálů a plukovníků, hrnou se sem tam, jako na nejskvělejší velkoměstské promenádě, až dekoratéři naříkají. I v mládeži byl šum od rána. Byla svolána do nové budovy školní, aby k návštěvě králově nacvičila a zopakovala své zpěvy. Také Thonetova tovární kapela pilně zkouší, aby přednes skladeb byl nejdokonalejší. Všude je patrno, že obyvatelstvo chystá se k svátečnímu dnu. Členové obecního zastupitelstva a pořadatelského výboru se starostou p. Ed. Pospíšilem v čele od rána do večera byli v činnosti. Velice se zavděčil pořadatelský výbor s městskou radou obecenstvu zřízením tribun v ulicích.
Nebe všem přípravám přálo po celý den. Dopoledne zjevily se na obloze hrozivé mráčky, ale větřík je rozehnal. Vedro k polednímu bylo nesnesitelné. Potrváli horko po čas manévrů, budou cvičení v hornaté krajině vojsku svízelem velikým.
(...)
Povozem z Přerova přibyl odpoledne do Bystřice k uvítání mocnáře zem. hejtman hr. Vetter z Lilie, vlakem pak z Brna přísedící zemského výboru dr. Tuček a dr. Promber. Večer přijedou dr. Žáček a dr. Ulrich. Rovněž do Bystřice přibyl c. k. místodržitel bar. Spens-Booden s c. k. okr. hejtmanem Svitavským, dále dvorní rada Slaný. Z vojenských hodnostářů přibyli generál jízdectva Windischgrätr a ministr války Krieghammer. K uvítání zem. výboru a místodržitele dostavila se na nádraží deputace městské rady a p. starostou v čele. Hosty uvítal také majitel bar. Laudon. S vlaky přijely také z okolních měst spolky vojenských vysloužilců, které k uvítání panovníka přihlásily na 600 členů. Z Olomouce přibyl gen. vikář Weinlich, který uvítá císaře na Hostýně.
Lidové noviny, 3. 9. 1897, číslo 200, s. 1
(...)
Na to vsedl s místodržitelem do vozu a za volání "slávy" odjížděl k městu. V prvním voze jel starosta Pospíšil a za vozem dvorním celá řada kočárů s hodnostáři. Jízda městem byla triumfální. Tisíce a tisíce osob v ulicích a na tribunách vítaly panovníka nadšeným "sláva". Král na vše strany srdečně zdravil. U zámku uvítal mocnáře hostitel bar. Laudon a generalita. Panovník odebral se do komnat, pro něho s velikou nádherou upravených. Po krátkém odpočinku vsedl opět s místodržitelem do vozu a v průvodu okr. hejtmana Wachy, Svitavského, ministra vojenství Krieghammera a chefa gen. štábu Becka odjel na Hostýn. Obec Lhota a Chvalčov, jimiž vede cesta k úpatí Hostýna, byly ozdobeny do poslední chaloupky prapory českých barev a obyvatelstvo srdečně zdravilo svého krále. Cestou na Hostýn kázal panovník několikráte zastaviti a s potěšením užíval malebného rozhledu. Ve vyšších místech Hostýna uvítaly již panovníka zástupy poutníků v národních krojích. Na hranicích poutnického chrámu u valů zřízeny byly dva sruby chvojí ověnčené s mohutnými prapory.
(...)
Lidové noviny, 2. 9. 1897, číslo 199
Královská návštěva na Moravě.
(Od zvl. zpravodaje "Lid. Novin".)
V Bystřici pod H., dne 31. srpna.
(...)
Královská návštěva je dnes jedinou myšlénkou kraje, ano i ostatní Moravy, neboť ze všech končin naší milé vlasti český lid zatoužil, aby holdovati mohl svému králi.
(...)
Budiž vítán, jasný panovníku, českému lidu na Moravě!
---
Od stanice k stanici je zjevno, že obyvatelstvo očekává vzácnou návštěvu. Nádraží v Hulíně, kde císaře a krále uvítají zástupcové měst Hulína a Kroměříže, arcibiskup dr. Kohn a biskup dr. Bauer a kapitolami jménem katolického duchovenstva, jest velmi pěkně dekorováno prapory barev zemských a říšských, chvojovými věnci a znaky království a zemí. Velmi mile působí zelená a praporová výzdoba nádraží holešovského, kde zastupitelstvo města pozdraví na hanácké půdě královského hosta. Nádherně je vyzdobeno nádraží bystřické, kde vlastně odbyde se hlavní uvítání se strany země, okresu a města. Z Vídně odjede panovník o 5. hod. 30 min. ráno a přijede do Bystřice o 9 hod. 30 min. Z nádraží odjede povozem do zámku bar. Laudona, odkudž po krátkém oddechu se odebéře s malým průvodem na Hostýn. Ku poctě panovníkově je ve středu večer osvětlení města a pochodňový průvod do zámku. Ve čtvrtek počnou manévry a v sobotu o 4. hodině odpolední odjede císař a král opět do Vídně. V příhodné chvíli navštíví obecní a měšťanskou školu v nové nádherné budově a továrnu na nábytek z ohybaného dřeva bratří Thonetů. Obyvatelstvo bystřické připravilo se k panovníkově návštěvě se skvělou okázalostí. Bohatá dekorace domů, slávobrány a ve všech ulicích dvojřadí vysokých, zeleně ověnčených stožárů s prapory v barvách českých, zemských a říšských činí opravdu dojem velkolepý. Co však zvlášť mile působí, že všechny domy i chaloupky čistě jsou nalíčeny. Dům i domeček - každý jako z cukru. Vše nalíčeno, nabarveno, natřeno a vymyto. V tom je charakteristický rys našeho lidu. Tato pieta působí, dojímá. Od nádraží k městu vede kolem vkusných vil, jak jsme již pravili, dvouřadí stožárů s prapory a činí malebný dojem. Toto stožárové dvouřadí rozvětvuje se do všech ulic. Na nároží ulic Mlýnské a Nádražní nachází se první slávobrána s říšským znakem a korunou na vrcholi. Ozdobena jest přečetnými prapory a znaky města a zemí koruny české. Na náměstí vede druhá slávobrána, k zámku třetí, v Horní ulici je čtvrtá a v Tovární pátá. Před továrnou bratří Thonetů je nádherná, bohatě zdobená slávobrána. Továrna vůbec je skvěle vyzdobena draperiemi, zelení, praporci a znaky. Ovšem české barvy jsou bratřím Thonetům neznámé, cizé. Přes to, že z českého lidu zbohatli, nectí a neznají jeho barev. Zvláštní jest při výzdobě města, že se tak příliš holduje zemským barvám stavovským červené a žluté. Velice vkusně dekorována je radnice. V bohaté červenobílé draperii umístěny jsou znaky města, zemí koruny české a říšský a reliefy krále a královny. Na výzdobu města věnovala obec na 10000 zl. Také celá řada soukromých domů je velmi pěkně dekorována draperiemi, zelení a znaky, zvláště hotel u "města Vídně". Na všech slávobránách umístěny jsou elektrické obloukové lampy. - Od prvního zábřesku slunečního bylo v městě živo. Na všech stranách s chvatem se dokončovala dekorace domů, čety pionýrů upravovaly cesty a říčku Bystřičku, aby vše tvořilo ladný celek. Hned prvním vlakem přibylo do města mnoho hostí a každý další přivážel jich zástupy z různých končin Moravy. Zejmena Valaši a Slováci v bohatých národních krojích zpestřili život na ulicích. Prohlédli si město a vystoupli na Hostýn. Uvítají mocnáře a vykonají svou obvyklou roční pobožnost. Hotely, zájezdní hostince jsou přeplněny hostmi a také v rodinách každého lůžka je použito. Sídlí v Bystřici generální štáb a četné důstojnictvo zaujalo byty soukromé. Na domech připevněny jsou tabulky označující, kteří důstojnící tam bydlí. Na zámku, kde je již stálá vojenská stráž 21. pěš. pluku, oznamuje tabulka, že je tam vrchní velitel řízení manévrů. V zámku zřízena byla c. a k. dvorní pošta, telegrafní a telefonní stanice, přístupné po čas manévrů ve dne v noci. K poště té přiděleni jsou úředníci a zřízenci z Brna. Na nádvoří zámku je také stálá hasičská stráž, již obstarává dobrovolný sbor - s "německým" velením. Dvorní povozy a kuchyň dopraveny byly do zámku již minulý týden. Před zámkem stojí celá řada najatých kočárů k účelům manévrovým. V zámku umístěna je také polní tiskárna k účelům vojenským. C. k. okr. hejtman z Holešova sídlí v Bystřici v zájmu, aby dbal o náležitá bezpečnostní opatření. Do Bystřice povoláno bylo značné množství četnictva ze všech končin Moravy. Zvláštní jest, že pan hejtman sám bez městské rady a občanského pořadatelstva učinil disposice k uvítání panovníkovu na nádraží. - Po poledni vyvolal v četném obecenstvu na náměstí značné vzrušení mladík, který s praporem českých barev po hromosvodu vyšplhal se téměř ku špici kostelní věže a tam prapor upevnil. Při návštěvě arcibiskupa dra. Kohna provedl tento smělý lezec tentýž kousek a dostal za to tři neděle vězení. Jak patrno, trest jej nepolepšil. Prapor český vesele vlaje s věže kostelní.
Jak jsme již zmínili, panuje v městě od časného rána nejživější ruch. Proudy obecenstva, v němž zlatem září uniformy generálů a plukovníků, hrnou se sem tam, jako na nejskvělejší velkoměstské promenádě, až dekoratéři naříkají. I v mládeži byl šum od rána. Byla svolána do nové budovy školní, aby k návštěvě králově nacvičila a zopakovala své zpěvy. Také Thonetova tovární kapela pilně zkouší, aby přednes skladeb byl nejdokonalejší. Všude je patrno, že obyvatelstvo chystá se k svátečnímu dnu. Členové obecního zastupitelstva a pořadatelského výboru se starostou p. Ed. Pospíšilem v čele od rána do večera byli v činnosti. Velice se zavděčil pořadatelský výbor s městskou radou obecenstvu zřízením tribun v ulicích.
Nebe všem přípravám přálo po celý den. Dopoledne zjevily se na obloze hrozivé mráčky, ale větřík je rozehnal. Vedro k polednímu bylo nesnesitelné. Potrváli horko po čas manévrů, budou cvičení v hornaté krajině vojsku svízelem velikým.
(...)
Povozem z Přerova přibyl odpoledne do Bystřice k uvítání mocnáře zem. hejtman hr. Vetter z Lilie, vlakem pak z Brna přísedící zemského výboru dr. Tuček a dr. Promber. Večer přijedou dr. Žáček a dr. Ulrich. Rovněž do Bystřice přibyl c. k. místodržitel bar. Spens-Booden s c. k. okr. hejtmanem Svitavským, dále dvorní rada Slaný. Z vojenských hodnostářů přibyli generál jízdectva Windischgrätr a ministr války Krieghammer. K uvítání zem. výboru a místodržitele dostavila se na nádraží deputace městské rady a p. starostou v čele. Hosty uvítal také majitel bar. Laudon. S vlaky přijely také z okolních měst spolky vojenských vysloužilců, které k uvítání panovníka přihlásily na 600 členů. Z Olomouce přibyl gen. vikář Weinlich, který uvítá císaře na Hostýně.
Lidové noviny, 3. 9. 1897, číslo 200, s. 1
(...)
Na to vsedl s místodržitelem do vozu a za volání "slávy" odjížděl k městu. V prvním voze jel starosta Pospíšil a za vozem dvorním celá řada kočárů s hodnostáři. Jízda městem byla triumfální. Tisíce a tisíce osob v ulicích a na tribunách vítaly panovníka nadšeným "sláva". Král na vše strany srdečně zdravil. U zámku uvítal mocnáře hostitel bar. Laudon a generalita. Panovník odebral se do komnat, pro něho s velikou nádherou upravených. Po krátkém odpočinku vsedl opět s místodržitelem do vozu a v průvodu okr. hejtmana Wachy, Svitavského, ministra vojenství Krieghammera a chefa gen. štábu Becka odjel na Hostýn. Obec Lhota a Chvalčov, jimiž vede cesta k úpatí Hostýna, byly ozdobeny do poslední chaloupky prapory českých barev a obyvatelstvo srdečně zdravilo svého krále. Cestou na Hostýn kázal panovník několikráte zastaviti a s potěšením užíval malebného rozhledu. Ve vyšších místech Hostýna uvítaly již panovníka zástupy poutníků v národních krojích. Na hranicích poutnického chrámu u valů zřízeny byly dva sruby chvojí ověnčené s mohutnými prapory.
(...)
Jan Havelka, Erb a zemské barvy markkrabství moravského, Komenský, 1880
Jan Havelka se v práci Kratičké dějiny Moravy z roku 1881 moravským zemským znakem zaobírá krátce až na konci, na stranách 67, 68. Jeho výklad odpovídá závěrům, které o rok dříve předložil v dvojdílném článku uveřejněném v časopise Komenský:
"Zbývá nám ku konci vzmíniti se ještě o erbu zemském a moravských enklávách.
Erb moravský za dob nejstarších totožným byl s erbem českým, totiž bílý lev v červeném poli. Později, snad od toho času, když Morava na markrabství jest povýšena, byla erbem zemským korunovaná orlice vpravo hledící a bílo čili stříbrně a červeno šachovaná v modrém poli. Když pak za panování krále Jiříka Poděbradského stavové moravští zároveň se stavy českými císaře Bedřicha IV. povstalci ve Vídni obklíčeného z tísně té vysvobodili, tu ze vděčnosti císař stavům moravským roku 1462. propůjčil privilej, by do budoucnosti za erb zemský užívali orlice zlatě čili žlutě a červeno kostkované v modrém poli.
Tenť tedy erb jest dosud platným, ačkoliv také orlice podle starého spůsobu - totiž bílo a červeno kostkovaná - posud naskýtá se.
Moravské barvy zemské jsou modrá, zlatá neboli žlutá a červená."
Erb moravský za dob nejstarších totožným byl s erbem českým, totiž bílý lev v červeném poli. Později, snad od toho času, když Morava na markrabství jest povýšena, byla erbem zemským korunovaná orlice vpravo hledící a bílo čili stříbrně a červeno šachovaná v modrém poli. Když pak za panování krále Jiříka Poděbradského stavové moravští zároveň se stavy českými císaře Bedřicha IV. povstalci ve Vídni obklíčeného z tísně té vysvobodili, tu ze vděčnosti císař stavům moravským roku 1462. propůjčil privilej, by do budoucnosti za erb zemský užívali orlice zlatě čili žlutě a červeno kostkované v modrém poli.
Tenť tedy erb jest dosud platným, ačkoliv také orlice podle starého spůsobu - totiž bílo a červeno kostkovaná - posud naskýtá se.
Moravské barvy zemské jsou modrá, zlatá neboli žlutá a červená."
Článek Jana Havelky, Erb a zemské barvy markkrabství moravského, in: Komenský č. 8, z roku 1880, s. 434-436, 451-455, lze kvůli výskytu dost velkého překlepu při popisu šachování orlice v zemském znaku srovnat s článkem v novinách Moravská orlice: Erb a zemské barvy markrabství Moravského, in: Moravská orlice, 18. 9. 1863, č. 158, kde jsou "bílé a zlaté kostky" zase nepřesně použity v souvislosti se sněmem roku 1848: "Země moravská podrží dosavádní svůj erb zemský totiž orlici v pravo hledící v poli modrém a bílo-zlatě kostkovanou. Zemské barvy jsou zlatá a červená.".
Havelkův text a jeho vyznění srovnejme s článkem Vincence Brandla, Zemský erb čili znak markrabství Moravského, in: Obzor List pro poučení a zábavu. Redaktor: Vladimír Šťastný, roč. IX., 1886, Brno, 1886.
Přesné znění textu dvorního dekretu z 23. prosince 1807, který je v článku Jana Havelky argumentačně využíván tak, jak jej používaly "stavy", když se na konci 30. let 19. století obrátily do Vídně, aby dosáhly změny v roce 1836 publikovaného velkého státního znaku, říká něco jiného. Dekret byl totiž vykládán v poněkud upraveném znění, které vyhovovalo postoji dávajícímu přednost zlatočervenému šachování. Text tohoto dvorního dekretu byl na těchto stránkách zveřejněn již dříve: 23. prosince 1807, Vídeň - moravská stavovská uniforma, dvorský dekret. Zajímavá je právě ta část, kde stojí: "auf den
Epaulets der mährische Adler nach seinen Farben das ist roth und weiβ
erhaben gestickt." Pozměněný text byl pak na začátku roku 1807 zapsán v Knize normálií: "auf den Epaulets der mähr(ische) Adler nach seinen Farben, das ist
roth, und weiβ gold erhaben gestikt", aby později zůstalo už jen slovíčko gold. Nedávno se (2014) dekretem z roku 1807 zabýval ve svém příspěvku František Pícha. A pokud se podíváme na dokumenty z úředních jednání s Vídní z druhé poloviny 19. století, tak si všimneme, že si toho bíložlutého hybridu úředníci, který ale v případě dekretu z 23. prosince 1807, jejž po letech zkoumali, vznikl dopsáním do Knihy normálií - z nějakého důvodu, nebo prostě při zdokonalování historie, také všimli a v poznámce na okraji aspoň jednoho konceptu poznamenali.
A co je zase toto: "orlice zlaté a bílo kostkované": "Zároveň dodáno výslovně, že se omylem tím nikterak neruší privilej z roku 1462, že stavové moravští i nadále v erbu moravském užívati mají orlice zlaté a bílo kostkované a že..."?!. V Havelkově textu jde, jak říká rozum, o překlep. Nebo toto opravdu z Vídně v 30. letech 19. století v odpověď na "stížnost", jak píše Jan Havelka, napsali? Ve Vídni přece neměli možnost nahlédnout do Knihy normálií fyzicky se nacházející v Brně, aby tam četli ten zvláštní zápis: "weiβ gold". Řeklo by se, že: první slovo tu znamená, jak to je, druhé, jak si někdo přeje, aby to bylo. V pozdějších dokumentech bylo slovo weiss už vynecháno, a s takto upravenou informací přesvědčeně o přesnosti jejího původu, co se týče existence dvorního dekretu, který ji má obsahovat, nakládáno. Nebo když se pokusíme uvažovat jinak, kdyby měl ve Vídni úředník po ruce přepsaný latinský text Fridrichova privilegia, byl by schopen si příslušnou pasáž přeložit tím způsobem, aby byl kvůli odpovědi do Brna, odkud mu píší něco o zlatočerveném šachování, pokud možno přesný a vyšlo mu z toho tohle? To vypadá spíš jako matoucí nesmysl, který je Havelkou, který byl svým postojem, jak je vidět v článku, celkem pro zlatou a červenou, vyvrácen hned tvrzením v dalším odstavci: "I z tohoto rozhodnutí patrno, že platným nyní erbem moravským jest orlice červeno a žluto kostkovaná." Takže překlep. K tomu, aby bylo jasno, že takovéto věci se občas stávají, malá poznámka: V práci Claudea Françoise Chazota, De la gloire de l'aigle: emblème, symbole, enseigne militaire et décoration, chez les peuples anciens et modernes z roku 1809 je zase, když si blason přeložíme, popsána stříbrná šachovnice v stříbrném poli štítu místo modrého. Možná tento autor viděl nějaký nedovybarvený erbovník nebo zkomolený přepis, kdo ví.
Zajímavé je pro nás vidění autorovy současnosti jím samým, protože na rozdíl od minulosti měl toto z první ruky:
"S jedné strany užívá se jakožto zemského praporu barev dvou, totiž žluté a červené; prapor ten posud jistou měrou úředně byl schvalován, slavný zemský sněm při zasedáních svých tenže prapor rozvinuje a také v nejnovějších pomůckách učebných za zemské barvy moravské udávají se žlutá a červená,
odpovídající barvám, jimiž orlice erbu našeho jest kostkována. Ale kdo
bedlivě pozoroval u nás prapory za příčinou nějakých slavností vyvěšené,
nemohl neznamenati, že řečený prapor žluto-červený jaksi se neujímá, že vztyčuje se poměrně velmi zřídka, což zajisté nápadno, když povážíme, že to má býti prapor zemský. Moravanům národnosti české prapor ten proto jest poněkud proti mysli,
poněvadž mu schází potřebné tradice a poněvadž prý jeví se jakožto dvě
třetiny praporu velkoněmeckého, z něhož schází jen jediná barva černá.
S druhé strany, totiž se strany naší české zase se zálibou vztyčuje se jakožto odznak zemský prapor opatřený staršími barvami moravskými: červenou, bílou a modrou.
Prapor ten jest sice u moravských Čechů velmi v lásce, ale až dotud
míval proti sobě obyčejně cenzúru úřední jakož i výtku moravských Němců,
kteří praví, že není to prapor zemský, nýbrž všeslovanský. Výtka ta
není arci podstatná, poněvadž řečené tři barvy moravské: červeno-bílo-modrá
jsou starší nežli trikolóra slovanská a tudíž zhola nemožno, aby starší
naše trikolóra zemská pocházela od novějšího praporu všeslovanského."
Jan Havelka zmiňuje červenobílomodrou trikolóru oblíbenou podle něj hlavně česky mluvícím moravským obyvatelstvem, zatímco německy mluvící obyvatelstvo mělo mít radši červenožlutou bikolóru, jak je jím generalizováno; malá otázka ve věci červenožlutých barev a německého obyvatelstva Moravy: Věříte všemu, co čtete? Havelka tu může vycházet ze své zkušenosti pro určitou oblast Moravy. A pokud vyjdeme z Havelkova názoru, že v jeho době aktuální "zastaralost" zemského znaku se stříbrnočerveně šachovanou orlici (z pohledu zemských úřadů) rozhodla podobu, jakou by tehdy měla mít moravská vlajka, pak si dnes můžeme říct, že červenozlatě šachovaná orlice, která se nakonec v roce 1915 dostala do středního znaku Rakouska-Uherska a tím nabyla oficiálnosti na této úrovni, je dávno zastaralá také. Takže analogicky ke shorapopsanému přístupu má dnes moravská vlajka jedno rozhodující východisko: barvy moravské orlice, barvy bílou, červenou a modrou:
"Ale postatnou zajisté námitkou proti červeno-bílo-modrému praporu
moravskému jest ta okolnosť, že nyní již neodpovídá barvám erbu
zemského, že jest anachronismem, že jest zastaralým.
Tak tedy věci se mají s oběma nyní obvyklými zemskými prapory moravskými: o
jednom, jenž není českému obyvatelstvu velmi sympathický, není určité
tradice historické, kdy a kým byl zaveden; druhý zase jest zastaralý a
obyvatelstvu německému ne po chuti."
A potom tu v Janu Havelkovi máme když ne autora tak sympatizanta červenožlutomodré trikolóry:
"Zdá se mi, že právě nynější doba smířovací byla by nejvhodnější, aby
tento spor zajisté mrzutý se uklidnil. Podle skromného mínění mého dalo
by se docíliti smíření a jednoty co do barev zemských dosti snadno.
Netřeba nic jiného, než utvořiti podle platných v heraldice pravidel
prapor z těch právě barev, které v nynějším erbu moravském jsou
zastoupeny, totiž prapor červeno-žluto-modrý."
Jenže zemský výbor měl na věc názor jasný a stanovisko pevné, takže z toho zemsky oficiálně nic nebylo, jak je vidět z vyjádření místodržitelství ze srpna 1880 v záležitosti zemských barev, které se objevily v kalendářích coby barvy Moravy: 10. srpna 1880, Brno - presidium místodržitelství 1) policejnímu ředitelství v Brně, 2) starostům v Jihlavě, ve Znojmě, v Uherském Hradišti, Olomouci a Kroměříži ve věci moravských zemských barev v kalendářích. Tady byla ovšem trikolóra pojata, když odtud převezmeme její popis, kde je uváděno "gold-roth-blau", v pořadí žlutá, červená a modrá.
A když Jan Havelka na základě předpokladu platnosti Fridrichova privilegia z roku 1462 nakonec vyjadřuje svůj názor na to, jak by měla správně vypadat moravská vlajka: " Vždyť zajisté byl by pravým odznakem moravským prapor modrý (místo štítu) opatřený orlicí žluto a červeno kostkovanou!", tak vlastně popisuje heraldický prapor, jak byl v minulosti po staletí jako symbol Moravy používán, popisován a obrazem zachycen v umění, akorát šlo o bíločerveně šachovanou orlici v modrém listu vlajky.
1) Jan Havelka, Erb a zemské barvy markkrabství moravského, in: Komenský č. 8, 1880, s. 434-436.
Erb a zemské barvy markkrabství moravského.
Podává Jan Havelka.
Ke zvláštnostem milé naší vlasti moravské patří mimo jiné zajímavý úkaz ten, že nemáme nyní ani ustáleného erbu zemského ani jedněch barev zemských uznaných všeobecně, což již ve mnohých případech vedlo k nedorozuměním a nesrovnalostem mrzutým, ba až nedůstojným. Z té příčiny umínil jsem si napsati tu několik řádků, aby pomocí vlasteneckého učitelstva věc vešla u známosť co možná širokou, než se snad intervencí slavného sněmu moravského rozhodne trvale a platně.
Pokud mi známo, vyšly již dva spisy o moravském erbu, a sice od vlasteneckých badatelů Monsa a Chytila1) a materiál jimi sebraný činí také podklad pojednání tohoto.
(...)
1) Monse, Historischer Versuch über das Landeswappen des Markgrafthums Mähren. - J. Chytil, Das Landeswappen und die Landesfarben Mährens. - Viz také mé pojednání dotyčné v časopisu Matice moravské r. 1877.
2) Jan Havelka, Erb a zemské barvy markkrabství moravského, in: Komenský č. 8, 1880, s. 451-455.
Erb a zemské barvy markkrabství moravského.
Podává Jan Havelka. - (Dokončení.)
Dále pak od začátku století XIV., jmenovitě od Jana Lucemburského počínaje, erb moravský na pečetích nikde jinak nezobrazuje se než orlicí kostkovanou a v této podobě výhradné zachoval se erb též až do našich časů.
Kdežto tedy erb markkrabství moravského nazpět do minulosti sledovati lze až do věku XII., o zemských barvách moravských památka ani přibližně v minulosť nezasahuje tak daleko.
Jakých barev zemských, jakého praporu zemského na Moravě užíváno bylo až do polovice století XV., neznámo docela a nikde na pečetích až do roku 1462 vystopovati nemůžeme, jakými barvami moravská orlice původně byla kostkována.
Prvního světla o věci dostává se nám teprv touže listinou císaře Bedřicha IV., kterou jak kostkování orlice tak složení barev moravských na nový spůsob se mění.
Císař Bedřich IV. totiž chtěje se vděčným prokázati stavům moravským za to, že zároveň se stavy českými, vedeni jsouce králem Jiříkem Poděbradským proti povstalému obyvatelstvu města Vídně a některým nepřátelským šlechticům rakouským, na pomoc mu přispěli, milerád vyhověl jejich prosbě a povolil zvláštním privilejem ze dne 7. prosince r. 1462, aby erb moravský až do té doby obvyklý, totiž korunkou opatřená orlice na pravo hledící, bílo a červeno kostkovaná v modrém poli, tou měrou změněn býti směl pro budoucnosť, by na místo bílo a červeno kostkované orlice nastoupila orlice zlato a červeno kostkovaná a sice opět v modrém poli.
Teprv tedy z této listiny, jejíž prvopis chová se v archivě zemském, dovídáme se, že až do roku 1462 zemský erb moravský skládal se ze tří barev: z červené, bílé a modré, a že tudíž také prapor zemský byl trojbarevný, totiž červeno-bílo-modrý. Jestli zemské tyto barvy obvyklými byly od prvopočátku nebo jestli zavedeny byly snad tehdy, když místo dvouocasého lva orlice v erbě moravském zavládla, nebo jestli snad nedlouho jen před rokem 1462 barvy ty byly zemskými barvami moravskými, udati nelze; avšak podobá se pravdě, že tyto barvy zároveň vznikly s kostkovanou orlicí moravskou, a že starší barvy zemské s českým praporem byly totožné.
Než z téže listiny vidno, že od roku 1462 zemské barvy moravské přeměnily se na červenou, žlutou (což podle heraldických pravidel tolik jest jako "zlatou") a modrou, a že odtud moravská orlice směla a měla býti zlato čili žluto a červeno kostkována. Výsadní změna ta erbu zemského císařem Ferdinandem II. dne 26. června r. 1628 na novo byla potvrzena a taktéž dne 23. prosince r. 1807 zvláštním reskriptem císaře Františka I.
Reskript řečený jest proto zvláště zajímavým, poněvadž z něho jasně na jevo jde, že modrá barva na jisto patří do nynějšího erbu a tudíž i praporu moravského, což ostatně dle zásad heraldických ani dost málo nemůže býti pochybno. Reskriptem tím totiž císař František I. stavům moravským za vděk, že v čas invaze francouzské r. 1805 tak statečně a věrně bránili císaře i vlasť, udílí zvláštní výsadu toho znění, že ti stavové moravští, jimž přísluší zasedati na sněmu zemském, nositi smějí stejnokroj ze zemských barev složený a sice: červený šat, límec a výložky modré jako charpa a na límci a výložkách, jakož i na šatě samém zlaté krumplování; mimo to na zlatých náramcích vypukle vyšívanou červenozlatou orlici moravskou. Stejnokroje toho stavové moravští také až do roku 1848 užívali.
Není mi povědomo, že by od té doby z vyšších míst nějaká další změna erbu nebo barev moravských byla bývala dovolena nebo nařízena, a takto když přihlížíme k historickému vývoji věci a k úředním o ní rozhodnutím, nemůžeme neznamenati, že nynější, jedině platný erb markkrabství moravského jest červeno a zlato (čili žluto) kostkovaná orlice v modrém poli, a prapor zemský že složen jest z barev tří, totiž z červené, žluté (čili zlaté) a modré.
Je sice pravda, že starší erb moravský, bílo a červeno kostkovaná orlice v modrém poli nebyl výslovně zrušen ani r. 1462 ani později, a že ani zemské barvy starší, červená, bílá a modrá nebyly zřejmo vyhlášeny za neplatny, než to rozumí se vlastně samo sebou, a když roku 1462 stavové moravští nového erbu, nových zemských barev se doprošovali, nikomu z nich jistotně nenapadlo, aby budoucně byly erby moravské dva a barvy zemské dvoje. Tak jako ve starší době na místo českého lva v erbě moravském nastoupila orlice, a starý erb pominul, třebas zvolna, ale konečně přece docela, tak také od roku 1462 na místě bílo a červeno kostkované orlice zavládla v erbu našeho markkrabství orlice zlatě a červeně kostkovaná v modrém poli a takto jedině může míti platnosť úřední.
Slyšel jsem také námitku, že privilej z roku 1462 toliko stavů se týkal a nikoliv země moravské, a že tedy erb zemský i nadále zůstal nezměněn. Arci privilej onen byl Bedřichem IV. udělen stavům, avšak nikterak v tom smyslu, jakoby výsada udělovala se šlechtě jediné. Stavové tehdejší byli jedinou platnou reprezentací celé země asi tak, jako nyní jest zemský sněm, a co stavům zemským udílelo se, uděleno bylo celé zemi, a změna erbu, od stavů moravských tehdy vyžádaná, erbu zemského se týkala.
Ale tím nebudiž řečeno, že by u nás ode dávna nebylo bývalo vážných okolností rušivých, jimiž zamezovalo se, aby nový zemský erb, nové barvy zemské hned po roce 1462 vešli u platnosť všeobecnou a užívání jednomyslné.
Jest to úkazem zajisté na nejvýše podivným, že ačkoliv celá záležitosť byla úplně jasnou, přece od roku 1462 až do nynějška staršího erbu moravského, totiž bílo a červeno kostkované orlice v modrém poli, užíváno bylo často též ze strany úřadů, i nejvyšších, tedy docela oficielně.
Tak nacházíme starší tento erb zemský ve všech téměř tištěných zemských řádech markkrabství moravského, jmenovitě z let 1545, 1562, 1604 a 1628; ve všech, nejvyšším písařem zemským do tisku daných sneseních sněmovních až do roku 1836, ba na velké a malé pečeti moravského výboru zemského až do doby nejnovější nacházela se orlice červeno a bílo kostkovaná.*)
Věc ta jest tím nápadnější, poněvadž týž zemský výbor moravský velmi usilovně protestoval, když roku 1836 z nejvyšších míst orlice červeno a bílo kostkovaná zase umístěna byla do erbu moravského a takto, pravda jen omylem, starší erb zase uváděl se ku platnosti. Událosť celá jest zajisté zajímavá dosti, abych se zmínil o ní obšírněji.
Za příčinou nedávného dosednutí na trůn císaře Ferdinanda I. publikován byl totiž r. 1836 nově sestavený nejvyšší císařský erb státní, který jak známo mimo jiné zahrnuje v sobě také všecky naše erby zemské. Nuž a tam zobrazen byl moravský erb zemský červeno a bílo kostkovanou orlicí v modrém poli, tedy docela proti privileji císaře Bedřicha IV. z roku 1462. Z té příčiny také zemský výbor moravský hned tehdy na věc stěžoval si u předsednictva vysoké c. k. dvorní kanceláře ve Vídni a prosil, aby podle privileje z roku 1462 a jeho stvrzení z let 1628 a 1807 ve velkém erbě státním místo bílo a červeno kostkované orlice položena byla orlice zlatě a červeno šachovaná. Na tuto stížnosť zajisté odůvodněnou došlo rozhodnutí c. k. dvorní kanceláře ze dne 7. dubna r. 1838, ve kterém se praví, že vřadění staršího erbu moravského do velkého erbu státního stalo se skutečně jen omylem, že však - an velký erb státní již publikován jest nejen ve všech zemích rakouských, nýbrž i ve všech zahraničních státech, kde říše naše má své poslance a zástupce - na ten čas omyl opraven býti nemůže. Zároveň dodáno výslovně, že se omylem tím nikterak neruší privilej z roku 1462, že stavové moravští i nadále v erbu moravském užívati mají orlice zlaté a bílo kostkované a že c. k. dvorní kancelář právě již zavedla pátrání, aby se pro budoucnosť všecky erby zemské řádně vyšetřily a ustálily i ve velkém erbě státním.
I z tohoto rozhodnutí patrno, že platným nyní erbem moravským jest orlice červeno a žluto kostkovaná.
Když Jeho Veličenstvo nynější Císař pán vládu nastoupil, tehdejší zemský výbor moravský, opět obrátil se k vys. ministerstvu, aby při sestavování erbu státního, jež tehdy se očekávalo, co do moravského odznaku přihlíženo bylo ke privileji z roku 1462. Žádosť ta měla za následek, že pak již nadále jak ve velikém erbu státním tak ve všelikých úředních publikacích moravský erb zobrazován byl orlicí žluto a červeno kostkovanou v modrém poli; a týmže spůsobem vyznačen jest zemský odznak náš taktéž ve všech učebných pomůckách, které poslední dobou dosáhly nejvyššího schválení.
Tedy co se erbu týče, nejsme jednomyslnosti a jednoty úplné již daleci.
Ale jinak jest se zemskými barvami, pokud vyznačují se spůsobem praporů, stužek mnohobarevných a j. V této příčině až dosud jest nelad veliký.
S jedné strany užívá se jakožto zemského praporu barev dvou, totiž žluté a červené; prapor ten posud jistou měrou úředně byl schvalován, slavný zemský sněm při zasedáních svých tenže prapor rozvinuje a také v nejnovějších pomůckách učebných za zemské barvy moravské udávají se žlutá a červená, odpovídající barvám, jimiž orlice erbu našeho jest kostkována. Ale kdo bedlivě pozoroval u nás prapory za příčinou nějakých slavností vyvěšené, nemohl neznamenati, že řečený prapor žluto-červený jaksi se neujímá, že vztyčuje se poměrně velmi zřídka, což zajisté nápadno, když povážíme, že to má býti prapor zemský. Moravanům národnosti české prapor ten proto jest poněkud proti mysli, poněvadž mu schází potřebné tradice a poněvadž prý jeví se jakožto dvě třetiny praporu velkoněmeckého, z něhož schází jen jediná barva černá.
S druhé strany, totiž se strany naší české zase se zálibou vztyčuje se jakožto odznak zemský prapor opatřený staršími barvami moravskými: červenou, bílou a modrou. Prapor ten jest sice u moravských Čechů velmi v lásce, ale až dotud míval proti sobě obyčejně cenzúru úřední jakož i výtku moravských Němců, kteří praví, že není to prapor zemský, nýbrž všeslovanský. Výtka ta není arci podstatná, poněvadž řečené tři barvy moravské: červeno-bílo-modrá jsou starší nežli trikolóra slovanská a tudíž zhola nemožno, aby starší naše trikolóra zemská pocházela od novějšího praporu všeslovanského. Pravdy na věci jest jen tolik, že červeno-bílo-modrý prapor moravský náhodou sestává z těchže barev jako prapor všeslovanský; nebo jinak bychom týž prapor náš stejným právem vydávati mohli za francouzský, ruský, anglický, holandský, meklenburský, chilský, paraguayský nebo za prapor spojených států severoamerických, poněvadž ve všech těchto říších skupenina barvy červené, bílé a modré užívá se za odznak zemský; a stejným právem bychom červeno-žlutý prapor moravský usouditi mohli španělským, poněvadž náhodou Hispanie tyže barvy prapor má za odznak svůj. A takových podobností nahodilých uvesti se dá ještě velmi mnoho.
Ale postatnou zajisté námitkou proti červeno-bílo-modrému praporu moravskému jest ta okolnosť, že nyní již neodpovídá barvám erbu zemského, že jest anachronismem, že jest zastaralým.
Tak tedy věci se mají s oběma nyní obvyklými zemskými prapory moravskými: o jednom, jenž není českému obyvatelstvu velmi sympathický, není určité tradice historické, kdy a kým byl zaveden; druhý zase jest zastaralý a obyvatelstvu německému ne po chuti.
Zdá se mi, že právě nynější doba smířovací byla by nejvhodnější, aby tento spor zajisté mrzutý se uklidnil. Podle skromného mínění mého dalo by se docíliti smíření a jednoty co do barev zemských dosti snadno. Netřeba nic jiného, než utvořiti podle platných v heraldice pravidel prapor z těch právě barev, které v nynějším erbu moravském jsou zastoupeny, totiž prapor červeno-žluto-modrý.
Takto by Moravané čeští v zemském odznaku alespoň dvě barvy viděli sobě milé, jednu totiž bílou obětovali by rádi k vůli smíru a sjednocenosti; moravští Němci zase shledávali by v odznaku zemském taktéž dvé svých barev národních a třetí totiž černou jistě s ochotou pustili by mimo se na vykoupení míru. A takto by v zemském praporu velmi krásně zračila se bratrská sjednocenosť Čechů a Němců moravských, jakož i ta ctnosť jejich vlastenecká, že jakkoliv jsouce kmene různého, rádi čásť svých zájmů národních obětují ve prospěch krásné domoviny společné, k lesku a slávě drahé vlasti své.
Tak by také nikdo zemským barvám našim nemohl vytýkati heraldickou nekonzekventnosť; nebo těžko skutečně vyložiti si lze, proč právě modrá barva, barva to erbovního štítu a praporu, tedy barva nejvíce do oka padající ze zemských barev měla by býti vyloučena. Vždyť zajisté byl by pravým odznakem moravským prapor modrý (místo štítu) opatřený orlicí žluto a červeno kostkovanou! - a z toho přece vidno, že modř každým řádem čítati se musí k barvám zemským.
Doufejme tedy, že také vzhledem ku praporu zemskému nastane brzo žádoucí sjednocenosť po celé naší vlasti moravské.
*) K vůli jistějšímu porozumění podotýkám tu, že jistým čárkováním a tečkováním heraldické barvy i na pečetích i černým toliko vyznačeny býti mohou zřetelně. Tak na př. znamená rovnoběžné čárkování kolmé barvu červenou, čárkování vodorovné barvu modrou, čárkování šikmé od levé ku pravé ruce barvu zelenou, šikmé od pravé ruky k levé barvu purpurovou, čárkování složené z rovnoběžných přímek vodorovných i kolmých barvu černou; je-li plocha tečkovaná, znamená to barvu zlatou nebo žlutou. Plocha beze všech čárek a teček značí barvu bílou nebo stříbrnou.
Lidové Noviny, President republiky Tomáš Garrigue Masaryk na Moravě na konci června 1924
Lidové Noviny, 20. 6. 1924 - ráno
President republiky na Moravě.
Doma
rt - Brno 19. června.
(...)
President navštívil za časného odpoledne město Hustopeč, kdysi nedobytnou baštu německou. Německé obyvatelstvo vítalo ho, nezapírajíc svého němectví a odlišnosti svého myšlení a cítění. Jejich "Heil!" snažilo se vyrovnati pozdravům obyvatelstva českého. President ocenil uznale německou houževnatou vytrvalost a pracovitost. V těch okamžicích měli jsme dojem, že dlouhé nepřátelství utichá jako hladina vodní, která se může občas rozčeřit, hodí-li se kamenem, ale která se opět usadí a ustálí v klidné zrcadlo, až kola vln budou stále širší a nižší a posléze docela zaniknou. Vítali jsme osvoboditele z poroby a byl vítán rovněž osvoboditel z neplodné nenávisti.
Na cestě Nosislavou.
(...)
V Nosislavě nedaleko evangelického kostela visel přes silnici bílý prapor s nápisem zdaleka viditelným: Na věky živ buď!
(...)
V Hustopeči.
(...)
Město ozdobeno bylo nejen prapory barev městských, modrobílé, na věžích chrámů a na radnici byly dva velké prapory černo-červeno-zlaté a černo-červeno-zlaté vlajky naplňovaly okna domů na náměstí. Na volném místě u radnice stál jednoduchý stolek, pokrytý zeleným suknem a několik židlí.
(...)
Tři dámy v bílých toaletách přistoupily k presidentovi, nesouce stříbrný pohár, naplněný vínem révy z vinohradů hostopečských, a starosta města požádal presidenta, aby okusil, co plodí úrodná půda nejbližšího okolí.
(...)
Návrat.
Za nádherného letního podvečera navracel se president několika dědinami, kudy dnes již projel, a pak odbočil na cestu přes Krumvíř ke Kloboukám, k Rozařínu a Moutnici. I v těchto obcích obyvatelstvo připravilo mu uvítání plné dětinské radosti a vděčnosti. Každá dědina vyzdobila se po svém. A nejen dědina, touha, aby president nemohl zapomenouti na jejich lásku, pudila je k tomu, že zdobili i telegrafní tyče a stromoví, daleko za obcemi. U jedné z těchto dědin spatřili jsme vlajky na telegrafních tyčích, jinde kmeny stromů byly ovázány stuhami v národních barvách, skoro všude byla silnice uprostřed osady vroubena chvojím a břízami.
(...)
Lidové Noviny, 20. 6. 1924 - odpoledne
President doma.
sh. - Brno 20. června.
Moravské Slovensko, města i dědiny, v širokém pruhu od Židlochovic po Bojkovice, slaví velké svátky. Domy jsou olíčeny lépe než o Božím hodě, podrovnávky všech barev planou na prudkém červnovém slunci, i v postranních uličkách je zameteno před každou chaloupkou. Prapory a praporečky se vesele třepetají, leckde cesty posijány kvítím, a kde neměli dost růží, nejraději by byli i ploty zakryli růžičkami z červeného a bílého hedvábného papíru.
(...)
Jako ani po padesátiletém pobytu v Praze neodložil rodného nářečí, prozrazuje naráz svůj původ slovenským snáď a nerád, tak i jinak se osvědčoval vždy Moravanem a Slovákem.
(...)
A ježto láska budí lásku, moravský lid splácí presidentovi jeho příchylnost k domovině opravdovou úctou a láskou. Moravané nevzplanou rychle a neprojevují své lásky vzrušenými výkřiky. Nelze mluvit o obligátním "nadšení" při vítání presidenta v moravských městech a dědinách. Je to, jako když se vrátí otec po dlouhé době domů. Děti se trochu ostýchají, ale každé se hrne, aby tatínka uvidělo a přivítalo. Příjezd presidentův opravdu pohnul celým krajem. Lidé opouštějí práci na polích a s kosami a hráběmi na ramenou vroubí cesty, aby spatřili svého velikého krajana. A kdo jej slyší mluvit, raduje se, že tento slavný Evropan zůstal opravdu jejich svým tělesným rázem, temperamentem i způsobem mluvy. T. G. Masaryk přesvědčuje Moravu, že možno zůstati Moravanem při věrnosti k národní jednotě bez separatismu a bez moravského sněmu.
(...)
Se Sokolem celé české Brno a celá Morava uvítá presidenta na horké půdě slavných sletových dnů r. 1914. Je nám tak dobře a blaze, vždyť je tatíček zase doma.
(...)
Zítra v Brně.
- Brno 20. června.
Pan president republiky přijede do Brna zítra v 15.30 hodin autem z Židlochovic. Ulice brněnské nabyly již dnes dopoledne svátečního rázu květinovou, obrazovou, praporovou a j. výzdobou domů i obchodů.
(...)
Denní zprávy.
Jubilejní vzpomínka.
V roce 1914 byla v Holešově pořádána Hanácko-valašská výstava, která při přípravách slibovala veliký úspěch, výstava, jejíž zahájení bylo těsně po sarajevském atentátu, a výstava, která předčasně skončila několik dnů po vyhlášení mobilisace. Několik dnů po tom, když návštěvníci i vystavovatelé - mužského rodu - přes Holešov v dlouhých vlacích odjížděli ve stejnokrojích rakouských vojínů do Haliče.
Jeden den výstavy má vztah k letošnímu zájezdu presidenta Masaryka na Moravu. Bylo to několik dnů po zahájení, několik dnů po oficiálních návštěvách, když ráno na výstavišti se rozhlásilo, že výstavu navštíví říšský poslanec za valašskomeziříčský okres profesor Masaryk.(...)
Byl pěkný, slavný den, když profesor Masaryk, říšský poslanec, procházel výstavu a utěšoval pořadatele, že to dlouho trvat nebude, a že pak na výstavě bude teprve veliká návštěva. To byl jen nějaký týden před tím, kdy pak musely býti červenomodrobílé výstavní pavilony natřeny vápnem, kdy potom nastala persekuce a útisk všeho českého. A byla to poslední návštěva říšského poslance dra Masaryka na Moravě.
Na Moravu zavítal již pak jako president samostatného státu českého po válce a po zažehnání velikého nebezpečí, které národu českému hrozilo, a které on změnil v radost a svobodu.
(...)
Lidové Noviny, 21. 6. 1924 - ráno
President republiky na Moravě.
Němci a president.
rt - Brno 20. června
(...)
Překvapením největším bylo arciť město Znojmo. Usilovalo se ještě nedávno, aby bylo odtrženo od našeho státu. A objevilo se dnes, že v republice nazývají je svým domovem s pýchou Češi i Němci. Na domech německých vlály vedle praporů červeno-zlatých naše vlajky. Zdálo se, že Němci napjali veškeré síly, aby nezůstali pozadu. Zračil se v jejich snaze tradiční rys německé povahy: smysl pro pořádek a zakořeněná úcta k státnímu zřízení.
(...)
V Pohořelicích.
Přesně podle ustanoveného programu odejel dnes president ze zámku židlochovského o 9. hod. K jeho průvodu připojil se dnes také ministr vnitra Malypetr a zemský hejtman dr. Pluhař. První obcí, kterou president projel, byly Vojkovice, ves většinou německá. Na pokraji byla oslavná brána a na domech střídaly se vlajky československé s prapory barev německých. Za nedlouho vjelo auto na říšskou silnici, ovroubenou s obou stran nádherným stromořadím vysokých akátů. Pohled na úrodnou rovinu, na které vlní se již prošedávající žita, byl úchvatný. Cestu presidentovu vroubily čestné stráže hasičské a zejména mnoho cestářů v parádních uniformách. Před Pohořelicemi očekávala presidenta sokolská jízda, která ho doprovázela městem. Ulice byly již od rána přeplněny davy obyvatelstva místního i z okolí, různými organisacemi, spolky českými a německými. Menšinové obce byly hojně zastoupeny školní mládeží, kterou sem vypravil odbor Národní Jednoty v Dolních Kounicích a tamní starosta Gottwald. Špalír tvořily tělocvičné spolky německé, sionistické a především Sokolstvo v krojích. Před tribunou uprostřed města byl les praporů sokolských.
(...)
Když president domluvil, ozvaly se na ochozu kostelní věže opět fanfáry z Libuše, které zněly velmi jemně a čistě vysoko pod jasným letním nebem.
Ve smíšeném kraji.
Za Pohořelicemi projížděl president obcemi vesměs s německým obyvatelstvem. Nechtěla z nich zůstati ani jediná pozadu, zbudovaly u silnice oslavné brány, ozdobené v národních barvách a v barvách státních, s nápisy na uvítanou skoro vesměs českými. Po levé straně silnice stály pravidelně děti české, po straně pravé děti německé. Měly v rukou praporečky a byly ověnčeny květy, děti německé téměř všude chrpami. Mezi jednotlivými obcemi stáli na stráži hasiči, kteří oznamovali si příjezd presidentův trubkovými signály. Na těchto mužích byla patrna železná disciplina vojenská. Zdravili uctivě a z celého jejich chování bylo zřejmo, jak hluboko u nich zakořenila úcta k autoritě státní. S polí přibíhalo dělnictvo a toho bylo téměř všude nejvíce z vítajících. Malebné skupiny starců a stařen čistého německého typu mávaly srdečně na všechna auta presidentovy družiny. Byl to pohled skutečně povznášející a potěšující, neboť prozrazoval, že německé obyvatelstvo, i když má své stížnosti a trpkosti, cení si vysoko pořádku, uznává moc úřadů a je věrno své zděděné tradici. Zvlášť krásné bylo přivítání v obci Branišovicích a u Miroslavi. Tam shromáždilo se obyvatelstvo několika dědin, české i německé, a v družném shromáždění vítalo presidenta jásavým voláním. Lidé toužili podati presidentovi kytice a dosáhli opět na několika místech toho, že auto presidentovo jelo buď zcela zvolna nebo se zastavilo. Čím blíže přijížděl president ke Znojmu, tím bylo zřejmější, že obyvatelstvo obou národností soupeří nejen v okázalosti, nýbrž také v srdečnosti projevů oddanosti.
U křižovatky miroslavské zastavilo auto presidentovo a vládní komisař z Miroslavi Kříž pozdravil presidenta jménem obce a českého obyvatelstva, člen městské rady Tichy jménem obyvatelstva německého. Školní děti z okolí byly seskupeny po obou stranách cesty, označeny praporky v barvách německých a státních a s očima planoucíma radostí presidenta pozdravily. Rovněž upřímně zdraven byl president v obcích Kršenci a Lechovicích.
Na pokraji města Znojma stál na vyvýšenině špalír české drobotiny, takže stráň byla jimi poseta jako zahrádka.
Znojmo.
Dávno, ba snad ještě nikdy neprožilo Znojmo tak svátečních chvil jako dnes. Od časných hodin ranních sjížděly se do města zástupy venkovského lidu. Vlaky ke Znojmu byly přeplněny svátečně oděnými lidmi, lid toužící shlédnout presidenta sjížděl se z venkova na zdobených vozech. Znojemsko je zemědělský kraj, jak zdůrazňují opětovně řečníci a president přijel do města právě v době senoseče. Krásný den nutkal k pilné práci na polích, leč kdo jen mohl spěchal dnes do města slavit významný svátek. Město bylo do slova v záplavě praporů v barvách státních, městských i německých, domy zdobeny byly bohatě praporky, věnci, koberci a portréty presidentovými. Zde byl domek jako poset bíločervenými praporky, vedle zas praporky červeno-žlutými. O půl 10. hodině začalo se řaditi vojsko do špalírů, od Vídeňské třídy na náměstí Republiky a odtud až ke hradu. Přicházely spolky s prapory, hasiči, Sokol, Orli, spolky německé s praporečníky v historických krojích i německé spolky studentské. Znojemsko sešlo se dnes celé bez rozdílu národnosti, Češi i Němci, svorně k uvítání hlavy státu.
Všude byl vzorný pořádek a klid. Školní děti, vojsko i ostatní obecenstvo řadilo se v klidu a rychle a po 10. hodině čekalo již všechno v řadách na příchod vzácného hosta. Krátce po 11. hodině přijelo první auto. Řady se pohnuly, ale bylo to malé zklamání, president v něm nebyl. Přijel v 11.30 hod. Vídeňskou třídou a ulicí na Vídeňce. Železniční most, vedoucí přes Vídeňskou ulici byl bohatě ozdoben kvítím a věnci, na mostě stály dvě bohatě zdobené lokomotivy a podle nich železniční zřízenci.
Auta zastavila se u oslavné brány na náměstí Republiky. Právě dozněly fanfáry z Libuše a hudba zahrála státní hymny. Pak se presidentovi hlásil starosta města dr. Mareš a ostatní civilní i vojenští hodnostáři. Po přehlídce čestné roty zastavil se president u skupiny děvčat. Žačka páté třídy české školy obecné Böhmová přivítala presidenta jadrným českým proslovem, žačka první třídy německé školy měšťanské Stägnerová proslovem německým. Obě slibovaly za děti, že se chtí přičiniti, aby si získaly bohatého vědění a staly se takto řádnými občany státu.
(...)
Na náměstí Komenského utvořilo žactvo gymnasia pyramidu, na jejímž vrcholu stál hoch s rozvinutým praporem, za touto pyramidou vítězů byla na náměstí Svobody tribuna D. T. J. Ulice k hradu byly věnčeny nepřetržitou guirlandou a na několika místech přepásány oblouky z pestrých stuh. V blízkosti hradu byla byla ulice obstoupena nejmenší školní drobotinou, českou i německou. Jejich jásavé volání podobalo se ptačímu cvrlikání, které nemělo konce. Na prostranství před zámkem bylo opět několik pěkných skupinek, mezi nimiž zvlášť upoutala pozornost jehlancovitá skupina dívek, nad nimiž vznášely se dlouhé splývavé fábory. Zde presidentu byla opět podána kytice a uvítalo ho kuratorium musea Kopalova. S věže starodávného hradu Přemyslovců zaznívaly fanfáry. President byl uveden do hradních místností, kde je nyní umístěno historické museum a odtud na vysoký pavlán. Tam bylo oficiální uvítání. Jakmile president vystoupil na pavlán, ozvaly se fanfáry od pavilonku s protější stráně a rozléhaly se ozvěnou čarovně krásným údolím Dyje.
(...)
Na zpáteční cestě.
(...)
V Dobšicích byl překvapen českou i německou mládeží, která s hasiči zastavila jeho auto, vstoupila do něho a odevzdala mu za Čechy a Němce po košíku třešní. Košíček malého Čecha bylo ozdoben trikolorou ve státních barvách, košíček děvčátka trikolorou německou. Kdosi z průvodu presidentova poznamenal, že by tento výjev mohl býti symbolický, setkávají-li se při takové příležitosti český klučina a německé děvčátko. K tomu dodal kterýsi místní občan: "A bylo by to dobré."
(...)
Lidové Noviny, 21. 6. 1924 - odpoledne
Před deseti lety a dnes.
H - Brno 21. června.
Deset let je jen vteřina v dějinách města, měřeno jen časem, ale těch deset let, které má Brno za sebou a kterých teď vzpomíná zase uprostřed slavnostního ruchu, se musí měřit událostmi, nejen časem, a takto měřeno je těchto deset let epochou nesmírnou a jedinečnou. Před deseti lety bylo Brno jevištěm vzpoury utištěné menšiny proti většině silnější početně i hospodářsky a podporované vším, co v této zemi a v onom státě mělo moc. Brněnský volkstag před devatenácti lety byl ještě vzpoura zoufalá, třeba byla vítězná - snad právě proto byla vítězná - sokolský slet před deseti lety byl již vzpourou uváženou, připravenou a sebevědomou. Dnes zase volají prapory na ulicích své barevné výzvy, zase se valí davy ulicemi s rozzářenými a odhodlanými tvářemi, ale jaký pohádkový rozdíl! Náčelník českoslovanského státu je hostem českého Brna, českého od starosty po policii, českého naveskrz. Hlava se točí, měří-li se vzpomínkami příboj událostí za pouhých deset let. Před deseti lety velká česká slavnost v Brně nutně byla bitvou - nejen v obrazném smyslu slova - dnes je tu česká slavnost, která je manifestací síly, která již zvítězila a která nemá s kým zápasit. Před deseti lety jsme lomcovali pouty nevědouce, že nás v příští chvíli sevrou pevněji než dříve, dnes svobodni radujeme se z návštěvy osvoboditele a představitele své svobody. A tehdejší nepřátelé slaví náš svátek zdvořile a uctivě s námi...
(...)
Neděle v Brně.
v - Brno 21. června.
(...)
Denní zprávy.
Očekávání.
Brno se připravilo a čeká.
Růženec radostných chvil je každé očekávání - jak teprve toto nejradostnější! Umlkají slova, aby mluvily vlajky na stožárech, na domech, v oknech, vlajky nám nejdražších a nejveselejších barev: červená-modrá-bílá. Vlají a třepetají se, jsou vnějšími projevy našich citů, vyjadřují a povzbuzují naši společnou radost.
Před třemi lety vítalo Brno pana presidenta, krajana a osvoboditele. Vzpomínáme dosud s rozechvěním na onen nepřetržitý příboj nadšení, jenž se rozléval ulicemi města, zachvacoval a vynášel kde koho z mělčin všednosti k vzácným výšinám nezapomenutelných dojmů a zážitků. Osvobozené Brno, české Brno ví nejlíp, čím vděčí myšlence a činu našeho osvoboditele. Náš vztah k němu je souhrn úcty a lásky, a není hranic, jimiž bychom mohli v nich býti omezováni.
Úcta a láska ať projeví se zase po třech letech dnes i zítra, ať nás všechny zase oživí, ať zesílí a zvroucní náš život!
Brno se připravilo a čeká.
adv.
President republiky na Moravě.
Doma
rt - Brno 19. června.
(...)
President navštívil za časného odpoledne město Hustopeč, kdysi nedobytnou baštu německou. Německé obyvatelstvo vítalo ho, nezapírajíc svého němectví a odlišnosti svého myšlení a cítění. Jejich "Heil!" snažilo se vyrovnati pozdravům obyvatelstva českého. President ocenil uznale německou houževnatou vytrvalost a pracovitost. V těch okamžicích měli jsme dojem, že dlouhé nepřátelství utichá jako hladina vodní, která se může občas rozčeřit, hodí-li se kamenem, ale která se opět usadí a ustálí v klidné zrcadlo, až kola vln budou stále širší a nižší a posléze docela zaniknou. Vítali jsme osvoboditele z poroby a byl vítán rovněž osvoboditel z neplodné nenávisti.
Na cestě Nosislavou.
(...)
V Nosislavě nedaleko evangelického kostela visel přes silnici bílý prapor s nápisem zdaleka viditelným: Na věky živ buď!
(...)
V Hustopeči.
(...)
Město ozdobeno bylo nejen prapory barev městských, modrobílé, na věžích chrámů a na radnici byly dva velké prapory černo-červeno-zlaté a černo-červeno-zlaté vlajky naplňovaly okna domů na náměstí. Na volném místě u radnice stál jednoduchý stolek, pokrytý zeleným suknem a několik židlí.
(...)
Tři dámy v bílých toaletách přistoupily k presidentovi, nesouce stříbrný pohár, naplněný vínem révy z vinohradů hostopečských, a starosta města požádal presidenta, aby okusil, co plodí úrodná půda nejbližšího okolí.
(...)
Návrat.
Za nádherného letního podvečera navracel se president několika dědinami, kudy dnes již projel, a pak odbočil na cestu přes Krumvíř ke Kloboukám, k Rozařínu a Moutnici. I v těchto obcích obyvatelstvo připravilo mu uvítání plné dětinské radosti a vděčnosti. Každá dědina vyzdobila se po svém. A nejen dědina, touha, aby president nemohl zapomenouti na jejich lásku, pudila je k tomu, že zdobili i telegrafní tyče a stromoví, daleko za obcemi. U jedné z těchto dědin spatřili jsme vlajky na telegrafních tyčích, jinde kmeny stromů byly ovázány stuhami v národních barvách, skoro všude byla silnice uprostřed osady vroubena chvojím a břízami.
(...)
Lidové Noviny, 20. 6. 1924 - odpoledne
President doma.
sh. - Brno 20. června.
Moravské Slovensko, města i dědiny, v širokém pruhu od Židlochovic po Bojkovice, slaví velké svátky. Domy jsou olíčeny lépe než o Božím hodě, podrovnávky všech barev planou na prudkém červnovém slunci, i v postranních uličkách je zameteno před každou chaloupkou. Prapory a praporečky se vesele třepetají, leckde cesty posijány kvítím, a kde neměli dost růží, nejraději by byli i ploty zakryli růžičkami z červeného a bílého hedvábného papíru.
(...)
Jako ani po padesátiletém pobytu v Praze neodložil rodného nářečí, prozrazuje naráz svůj původ slovenským snáď a nerád, tak i jinak se osvědčoval vždy Moravanem a Slovákem.
(...)
A ježto láska budí lásku, moravský lid splácí presidentovi jeho příchylnost k domovině opravdovou úctou a láskou. Moravané nevzplanou rychle a neprojevují své lásky vzrušenými výkřiky. Nelze mluvit o obligátním "nadšení" při vítání presidenta v moravských městech a dědinách. Je to, jako když se vrátí otec po dlouhé době domů. Děti se trochu ostýchají, ale každé se hrne, aby tatínka uvidělo a přivítalo. Příjezd presidentův opravdu pohnul celým krajem. Lidé opouštějí práci na polích a s kosami a hráběmi na ramenou vroubí cesty, aby spatřili svého velikého krajana. A kdo jej slyší mluvit, raduje se, že tento slavný Evropan zůstal opravdu jejich svým tělesným rázem, temperamentem i způsobem mluvy. T. G. Masaryk přesvědčuje Moravu, že možno zůstati Moravanem při věrnosti k národní jednotě bez separatismu a bez moravského sněmu.
(...)
Se Sokolem celé české Brno a celá Morava uvítá presidenta na horké půdě slavných sletových dnů r. 1914. Je nám tak dobře a blaze, vždyť je tatíček zase doma.
(...)
Zítra v Brně.
- Brno 20. června.
Pan president republiky přijede do Brna zítra v 15.30 hodin autem z Židlochovic. Ulice brněnské nabyly již dnes dopoledne svátečního rázu květinovou, obrazovou, praporovou a j. výzdobou domů i obchodů.
(...)
Denní zprávy.
Jubilejní vzpomínka.
V roce 1914 byla v Holešově pořádána Hanácko-valašská výstava, která při přípravách slibovala veliký úspěch, výstava, jejíž zahájení bylo těsně po sarajevském atentátu, a výstava, která předčasně skončila několik dnů po vyhlášení mobilisace. Několik dnů po tom, když návštěvníci i vystavovatelé - mužského rodu - přes Holešov v dlouhých vlacích odjížděli ve stejnokrojích rakouských vojínů do Haliče.
Jeden den výstavy má vztah k letošnímu zájezdu presidenta Masaryka na Moravu. Bylo to několik dnů po zahájení, několik dnů po oficiálních návštěvách, když ráno na výstavišti se rozhlásilo, že výstavu navštíví říšský poslanec za valašskomeziříčský okres profesor Masaryk.(...)
Byl pěkný, slavný den, když profesor Masaryk, říšský poslanec, procházel výstavu a utěšoval pořadatele, že to dlouho trvat nebude, a že pak na výstavě bude teprve veliká návštěva. To byl jen nějaký týden před tím, kdy pak musely býti červenomodrobílé výstavní pavilony natřeny vápnem, kdy potom nastala persekuce a útisk všeho českého. A byla to poslední návštěva říšského poslance dra Masaryka na Moravě.
Na Moravu zavítal již pak jako president samostatného státu českého po válce a po zažehnání velikého nebezpečí, které národu českému hrozilo, a které on změnil v radost a svobodu.
(...)
Lidové Noviny, 21. 6. 1924 - ráno
President republiky na Moravě.
Němci a president.
rt - Brno 20. června
(...)
Překvapením největším bylo arciť město Znojmo. Usilovalo se ještě nedávno, aby bylo odtrženo od našeho státu. A objevilo se dnes, že v republice nazývají je svým domovem s pýchou Češi i Němci. Na domech německých vlály vedle praporů červeno-zlatých naše vlajky. Zdálo se, že Němci napjali veškeré síly, aby nezůstali pozadu. Zračil se v jejich snaze tradiční rys německé povahy: smysl pro pořádek a zakořeněná úcta k státnímu zřízení.
(...)
V Pohořelicích.
Přesně podle ustanoveného programu odejel dnes president ze zámku židlochovského o 9. hod. K jeho průvodu připojil se dnes také ministr vnitra Malypetr a zemský hejtman dr. Pluhař. První obcí, kterou president projel, byly Vojkovice, ves většinou německá. Na pokraji byla oslavná brána a na domech střídaly se vlajky československé s prapory barev německých. Za nedlouho vjelo auto na říšskou silnici, ovroubenou s obou stran nádherným stromořadím vysokých akátů. Pohled na úrodnou rovinu, na které vlní se již prošedávající žita, byl úchvatný. Cestu presidentovu vroubily čestné stráže hasičské a zejména mnoho cestářů v parádních uniformách. Před Pohořelicemi očekávala presidenta sokolská jízda, která ho doprovázela městem. Ulice byly již od rána přeplněny davy obyvatelstva místního i z okolí, různými organisacemi, spolky českými a německými. Menšinové obce byly hojně zastoupeny školní mládeží, kterou sem vypravil odbor Národní Jednoty v Dolních Kounicích a tamní starosta Gottwald. Špalír tvořily tělocvičné spolky německé, sionistické a především Sokolstvo v krojích. Před tribunou uprostřed města byl les praporů sokolských.
(...)
Když president domluvil, ozvaly se na ochozu kostelní věže opět fanfáry z Libuše, které zněly velmi jemně a čistě vysoko pod jasným letním nebem.
Ve smíšeném kraji.
Za Pohořelicemi projížděl president obcemi vesměs s německým obyvatelstvem. Nechtěla z nich zůstati ani jediná pozadu, zbudovaly u silnice oslavné brány, ozdobené v národních barvách a v barvách státních, s nápisy na uvítanou skoro vesměs českými. Po levé straně silnice stály pravidelně děti české, po straně pravé děti německé. Měly v rukou praporečky a byly ověnčeny květy, děti německé téměř všude chrpami. Mezi jednotlivými obcemi stáli na stráži hasiči, kteří oznamovali si příjezd presidentův trubkovými signály. Na těchto mužích byla patrna železná disciplina vojenská. Zdravili uctivě a z celého jejich chování bylo zřejmo, jak hluboko u nich zakořenila úcta k autoritě státní. S polí přibíhalo dělnictvo a toho bylo téměř všude nejvíce z vítajících. Malebné skupiny starců a stařen čistého německého typu mávaly srdečně na všechna auta presidentovy družiny. Byl to pohled skutečně povznášející a potěšující, neboť prozrazoval, že německé obyvatelstvo, i když má své stížnosti a trpkosti, cení si vysoko pořádku, uznává moc úřadů a je věrno své zděděné tradici. Zvlášť krásné bylo přivítání v obci Branišovicích a u Miroslavi. Tam shromáždilo se obyvatelstvo několika dědin, české i německé, a v družném shromáždění vítalo presidenta jásavým voláním. Lidé toužili podati presidentovi kytice a dosáhli opět na několika místech toho, že auto presidentovo jelo buď zcela zvolna nebo se zastavilo. Čím blíže přijížděl president ke Znojmu, tím bylo zřejmější, že obyvatelstvo obou národností soupeří nejen v okázalosti, nýbrž také v srdečnosti projevů oddanosti.
U křižovatky miroslavské zastavilo auto presidentovo a vládní komisař z Miroslavi Kříž pozdravil presidenta jménem obce a českého obyvatelstva, člen městské rady Tichy jménem obyvatelstva německého. Školní děti z okolí byly seskupeny po obou stranách cesty, označeny praporky v barvách německých a státních a s očima planoucíma radostí presidenta pozdravily. Rovněž upřímně zdraven byl president v obcích Kršenci a Lechovicích.
Na pokraji města Znojma stál na vyvýšenině špalír české drobotiny, takže stráň byla jimi poseta jako zahrádka.
Znojmo.
Dávno, ba snad ještě nikdy neprožilo Znojmo tak svátečních chvil jako dnes. Od časných hodin ranních sjížděly se do města zástupy venkovského lidu. Vlaky ke Znojmu byly přeplněny svátečně oděnými lidmi, lid toužící shlédnout presidenta sjížděl se z venkova na zdobených vozech. Znojemsko je zemědělský kraj, jak zdůrazňují opětovně řečníci a president přijel do města právě v době senoseče. Krásný den nutkal k pilné práci na polích, leč kdo jen mohl spěchal dnes do města slavit významný svátek. Město bylo do slova v záplavě praporů v barvách státních, městských i německých, domy zdobeny byly bohatě praporky, věnci, koberci a portréty presidentovými. Zde byl domek jako poset bíločervenými praporky, vedle zas praporky červeno-žlutými. O půl 10. hodině začalo se řaditi vojsko do špalírů, od Vídeňské třídy na náměstí Republiky a odtud až ke hradu. Přicházely spolky s prapory, hasiči, Sokol, Orli, spolky německé s praporečníky v historických krojích i německé spolky studentské. Znojemsko sešlo se dnes celé bez rozdílu národnosti, Češi i Němci, svorně k uvítání hlavy státu.
Všude byl vzorný pořádek a klid. Školní děti, vojsko i ostatní obecenstvo řadilo se v klidu a rychle a po 10. hodině čekalo již všechno v řadách na příchod vzácného hosta. Krátce po 11. hodině přijelo první auto. Řady se pohnuly, ale bylo to malé zklamání, president v něm nebyl. Přijel v 11.30 hod. Vídeňskou třídou a ulicí na Vídeňce. Železniční most, vedoucí přes Vídeňskou ulici byl bohatě ozdoben kvítím a věnci, na mostě stály dvě bohatě zdobené lokomotivy a podle nich železniční zřízenci.
Auta zastavila se u oslavné brány na náměstí Republiky. Právě dozněly fanfáry z Libuše a hudba zahrála státní hymny. Pak se presidentovi hlásil starosta města dr. Mareš a ostatní civilní i vojenští hodnostáři. Po přehlídce čestné roty zastavil se president u skupiny děvčat. Žačka páté třídy české školy obecné Böhmová přivítala presidenta jadrným českým proslovem, žačka první třídy německé školy měšťanské Stägnerová proslovem německým. Obě slibovaly za děti, že se chtí přičiniti, aby si získaly bohatého vědění a staly se takto řádnými občany státu.
(...)
Na náměstí Komenského utvořilo žactvo gymnasia pyramidu, na jejímž vrcholu stál hoch s rozvinutým praporem, za touto pyramidou vítězů byla na náměstí Svobody tribuna D. T. J. Ulice k hradu byly věnčeny nepřetržitou guirlandou a na několika místech přepásány oblouky z pestrých stuh. V blízkosti hradu byla byla ulice obstoupena nejmenší školní drobotinou, českou i německou. Jejich jásavé volání podobalo se ptačímu cvrlikání, které nemělo konce. Na prostranství před zámkem bylo opět několik pěkných skupinek, mezi nimiž zvlášť upoutala pozornost jehlancovitá skupina dívek, nad nimiž vznášely se dlouhé splývavé fábory. Zde presidentu byla opět podána kytice a uvítalo ho kuratorium musea Kopalova. S věže starodávného hradu Přemyslovců zaznívaly fanfáry. President byl uveden do hradních místností, kde je nyní umístěno historické museum a odtud na vysoký pavlán. Tam bylo oficiální uvítání. Jakmile president vystoupil na pavlán, ozvaly se fanfáry od pavilonku s protější stráně a rozléhaly se ozvěnou čarovně krásným údolím Dyje.
(...)
Na zpáteční cestě.
(...)
V Dobšicích byl překvapen českou i německou mládeží, která s hasiči zastavila jeho auto, vstoupila do něho a odevzdala mu za Čechy a Němce po košíku třešní. Košíček malého Čecha bylo ozdoben trikolorou ve státních barvách, košíček děvčátka trikolorou německou. Kdosi z průvodu presidentova poznamenal, že by tento výjev mohl býti symbolický, setkávají-li se při takové příležitosti český klučina a německé děvčátko. K tomu dodal kterýsi místní občan: "A bylo by to dobré."
(...)
Lidové Noviny, 21. 6. 1924 - odpoledne
Před deseti lety a dnes.
H - Brno 21. června.
Deset let je jen vteřina v dějinách města, měřeno jen časem, ale těch deset let, které má Brno za sebou a kterých teď vzpomíná zase uprostřed slavnostního ruchu, se musí měřit událostmi, nejen časem, a takto měřeno je těchto deset let epochou nesmírnou a jedinečnou. Před deseti lety bylo Brno jevištěm vzpoury utištěné menšiny proti většině silnější početně i hospodářsky a podporované vším, co v této zemi a v onom státě mělo moc. Brněnský volkstag před devatenácti lety byl ještě vzpoura zoufalá, třeba byla vítězná - snad právě proto byla vítězná - sokolský slet před deseti lety byl již vzpourou uváženou, připravenou a sebevědomou. Dnes zase volají prapory na ulicích své barevné výzvy, zase se valí davy ulicemi s rozzářenými a odhodlanými tvářemi, ale jaký pohádkový rozdíl! Náčelník českoslovanského státu je hostem českého Brna, českého od starosty po policii, českého naveskrz. Hlava se točí, měří-li se vzpomínkami příboj událostí za pouhých deset let. Před deseti lety velká česká slavnost v Brně nutně byla bitvou - nejen v obrazném smyslu slova - dnes je tu česká slavnost, která je manifestací síly, která již zvítězila a která nemá s kým zápasit. Před deseti lety jsme lomcovali pouty nevědouce, že nás v příští chvíli sevrou pevněji než dříve, dnes svobodni radujeme se z návštěvy osvoboditele a představitele své svobody. A tehdejší nepřátelé slaví náš svátek zdvořile a uctivě s námi...
(...)
Neděle v Brně.
v - Brno 21. června.
(...)
Denní zprávy.
Očekávání.
Brno se připravilo a čeká.
Růženec radostných chvil je každé očekávání - jak teprve toto nejradostnější! Umlkají slova, aby mluvily vlajky na stožárech, na domech, v oknech, vlajky nám nejdražších a nejveselejších barev: červená-modrá-bílá. Vlají a třepetají se, jsou vnějšími projevy našich citů, vyjadřují a povzbuzují naši společnou radost.
Před třemi lety vítalo Brno pana presidenta, krajana a osvoboditele. Vzpomínáme dosud s rozechvěním na onen nepřetržitý příboj nadšení, jenž se rozléval ulicemi města, zachvacoval a vynášel kde koho z mělčin všednosti k vzácným výšinám nezapomenutelných dojmů a zážitků. Osvobozené Brno, české Brno ví nejlíp, čím vděčí myšlence a činu našeho osvoboditele. Náš vztah k němu je souhrn úcty a lásky, a není hranic, jimiž bychom mohli v nich býti omezováni.
Úcta a láska ať projeví se zase po třech letech dnes i zítra, ať nás všechny zase oživí, ať zesílí a zvroucní náš život!
Brno se připravilo a čeká.
adv.
Moravská orlice, oslava prvního a dalších výročí 28. října 1918 v Brně
Moravská orlice, 30. 10. 1919
Oslava 28. října v Brně.
Prvé výročí našeho osvobození ze staleté poroby oslaveno bylo českým lidem v Brně způsobem imposantním. Obrovská účast lidu na společné národní oslavě na náměstí Svobody a v přilehlých ulicích svědčila nejlépe o nadšení širokých vrstev českého lidu, těšícího se z nabyté samostatnosti, kterou nedá si již nikým vzít.
Domy byly vyzdobeny prapory v národních a slovanských barvách, rovněž tak výklady a pavlače. Také některé domy Němců ozdobeny byly prapory. S německého domu vlál prapor červenožlutý. Oslava započala ranním budíčkem a vypálením 28 dělov. ran ze Špilberku.
(...)
Pak se konaly na náměstí Svobody a Lažanského společné tábory lidu, kterých zúčastnilo se také Sokolstvo v krojích a s prapory. Mluvila celá řada řečníků s několika tribun najednou.
(...)
Generálova řeč byla provázena frenetickým potleskem zástupů, řečnickou tribunu obklopujících. Ku konci zahrála hudba obě národní hymny, jakož i Marseillaisu. O půl 12. hodině dopolední vznesl se nad město aeroplán, který několikráte zakroužil, shazuje letáčky k upisování československé státní půjčku vybízející. Před Besedním domem konal se četně navštívený tábor studentstva.
Na Zelném trhu konala česká strana sociálně demokratická svou zvláštní oslavu táborem lidu, který byl poměrně slabě navštíven. Řečníci mluvili pro socialistickou republiku a chválili ruské bolševiky.
Odpoledne konal se slavnostní průvod městem, jenž vzdor nepříznivému počasí skvěle se vydařil.
(...)
Moravská orlice, 30. 10. 1923
Oslavy 28. října.
(...)
V Brně.
Ráno o půl sedmé hodině zaduněly nad Brnem dělové rány a obě vojenské hudby procházely ulicemi města, jehož domy i jednotlivé příbytky ozdobeny byly prapory státních barev.
(...)
Moravská orlice, 30. 10. 1925
Oslavy 28. října.
Brno.
Nikdy jsme nepochybovali o tom, že jádro našeho lidu se přece vzpamatuje a že vrátí se mu rozmysl a rozvaha a že omrzí jej poslouchati do únavy stále jen nepoctivé "šlágry" o mozolech, potu, krvi a j. v. při každé možné jen příležitosti a jmenovitě pak za každoročních vzpomínek národního osvobození 28. měsíce října. Dočkali jsme se tohoto obratu v myslích a duších našeho lidu a včerejší oslava národního svátku nesla se již docela jiným směrem a duchem.
(...)
Slavnostní odevzdání praporu 43. pěšímu pluku spojeno bylo ve středu ráno s přehlídkou všech vojenských útvarů brněnské posádky a s přísahou nováčků. Vojsko bylo rozestavěno na Zelném trhu a v přilehlých ulicích. Přehlídku vykonal zemský velitel generál Podhajský s generalitou a štábem. K odevzdání praporu dostavili se hodnostáři všech zemských a městských úřadů, legionáři v krojích i civilním obleku, zejména bývalí příslušníci pluku, četné deputace spolků tělocvičných, kulturních a národních. V průvodu presidenta zemské politické správy Černého a jeho choti přišla též dr. Alice Masaryková. Přítomni byli také konsulové francouzský, rumunský, dánský atd. Starosta dr. Macků, s nímž přišli též členové městské rady, po krátkém proslovu odevzdal prapor zemskému veliteli generálu Podhajskému. Pak bylo na prapor připnuto několik bohatých stuh a generál Podhajský odevzdal jej veliteli pluku plukovníku Glosovi. Plukovník Glos s poděkováním přijal prapor. Hudba zahrála národní hymny a plukovník Glos promluvil k vojsku. Svůj projev skončil provoláním Zdaru panu presidentu republiky, což vojsko i obecenstvo opětovalo. Následovala přísaha nováčků česky, rusínsky a německy. Přehlídku vojsk na Nám. svobody přijal generál Podhajský s průvodem civilních i vojenských hodnostářů. Vedle něho byl umístěn dekorovaný prapor. K vojenským slavnostem přišlo obecenstvo v nepřehledných zástupech.
Úchvatný byl hold školní mládeže a obojího dorostu presidentu republiky před jeho pamětní deskou v rohu německé gymnasijní budovy na náměstí Komenského. Nepřehledné moře obecenstva plnilo náměstí a celé jeho prostranné okolí do všech směrů. Část úředních a vojenských kruhů byla stejně četná jako při holdu prvním. Oběma pak přítomna byla dr. Alice Masaryková. Za svého nádherného a dojemného defilé dětí, i těch nejdrobnějších, zasypaly dětičky podium tribuny celé kytičkami a květinkami. Byly tu Kollárovy slzy i zpěv. Slzy pohnuté radosti a zpěvy nadšení a lásky útlých dušiček našich nejdražších.
(...)
Moravská orlice, 30. 10. 1926
Oslavy 28. října.
(...)
Na náměstí Svobody se konala slavnost vztyčení státní vlajky za účasti zástupců civilních a vojenských úřadů, vojska a legionářů.
(...)
Oslava 28. října v Brně.
Prvé výročí našeho osvobození ze staleté poroby oslaveno bylo českým lidem v Brně způsobem imposantním. Obrovská účast lidu na společné národní oslavě na náměstí Svobody a v přilehlých ulicích svědčila nejlépe o nadšení širokých vrstev českého lidu, těšícího se z nabyté samostatnosti, kterou nedá si již nikým vzít.
Domy byly vyzdobeny prapory v národních a slovanských barvách, rovněž tak výklady a pavlače. Také některé domy Němců ozdobeny byly prapory. S německého domu vlál prapor červenožlutý. Oslava započala ranním budíčkem a vypálením 28 dělov. ran ze Špilberku.
(...)
Pak se konaly na náměstí Svobody a Lažanského společné tábory lidu, kterých zúčastnilo se také Sokolstvo v krojích a s prapory. Mluvila celá řada řečníků s několika tribun najednou.
(...)
Generálova řeč byla provázena frenetickým potleskem zástupů, řečnickou tribunu obklopujících. Ku konci zahrála hudba obě národní hymny, jakož i Marseillaisu. O půl 12. hodině dopolední vznesl se nad město aeroplán, který několikráte zakroužil, shazuje letáčky k upisování československé státní půjčku vybízející. Před Besedním domem konal se četně navštívený tábor studentstva.
Na Zelném trhu konala česká strana sociálně demokratická svou zvláštní oslavu táborem lidu, který byl poměrně slabě navštíven. Řečníci mluvili pro socialistickou republiku a chválili ruské bolševiky.
Odpoledne konal se slavnostní průvod městem, jenž vzdor nepříznivému počasí skvěle se vydařil.
(...)
Moravská orlice, 30. 10. 1923
Oslavy 28. října.
(...)
V Brně.
Ráno o půl sedmé hodině zaduněly nad Brnem dělové rány a obě vojenské hudby procházely ulicemi města, jehož domy i jednotlivé příbytky ozdobeny byly prapory státních barev.
(...)
Moravská orlice, 30. 10. 1925
Oslavy 28. října.
Brno.
Nikdy jsme nepochybovali o tom, že jádro našeho lidu se přece vzpamatuje a že vrátí se mu rozmysl a rozvaha a že omrzí jej poslouchati do únavy stále jen nepoctivé "šlágry" o mozolech, potu, krvi a j. v. při každé možné jen příležitosti a jmenovitě pak za každoročních vzpomínek národního osvobození 28. měsíce října. Dočkali jsme se tohoto obratu v myslích a duších našeho lidu a včerejší oslava národního svátku nesla se již docela jiným směrem a duchem.
(...)
Slavnostní odevzdání praporu 43. pěšímu pluku spojeno bylo ve středu ráno s přehlídkou všech vojenských útvarů brněnské posádky a s přísahou nováčků. Vojsko bylo rozestavěno na Zelném trhu a v přilehlých ulicích. Přehlídku vykonal zemský velitel generál Podhajský s generalitou a štábem. K odevzdání praporu dostavili se hodnostáři všech zemských a městských úřadů, legionáři v krojích i civilním obleku, zejména bývalí příslušníci pluku, četné deputace spolků tělocvičných, kulturních a národních. V průvodu presidenta zemské politické správy Černého a jeho choti přišla též dr. Alice Masaryková. Přítomni byli také konsulové francouzský, rumunský, dánský atd. Starosta dr. Macků, s nímž přišli též členové městské rady, po krátkém proslovu odevzdal prapor zemskému veliteli generálu Podhajskému. Pak bylo na prapor připnuto několik bohatých stuh a generál Podhajský odevzdal jej veliteli pluku plukovníku Glosovi. Plukovník Glos s poděkováním přijal prapor. Hudba zahrála národní hymny a plukovník Glos promluvil k vojsku. Svůj projev skončil provoláním Zdaru panu presidentu republiky, což vojsko i obecenstvo opětovalo. Následovala přísaha nováčků česky, rusínsky a německy. Přehlídku vojsk na Nám. svobody přijal generál Podhajský s průvodem civilních i vojenských hodnostářů. Vedle něho byl umístěn dekorovaný prapor. K vojenským slavnostem přišlo obecenstvo v nepřehledných zástupech.
Úchvatný byl hold školní mládeže a obojího dorostu presidentu republiky před jeho pamětní deskou v rohu německé gymnasijní budovy na náměstí Komenského. Nepřehledné moře obecenstva plnilo náměstí a celé jeho prostranné okolí do všech směrů. Část úředních a vojenských kruhů byla stejně četná jako při holdu prvním. Oběma pak přítomna byla dr. Alice Masaryková. Za svého nádherného a dojemného defilé dětí, i těch nejdrobnějších, zasypaly dětičky podium tribuny celé kytičkami a květinkami. Byly tu Kollárovy slzy i zpěv. Slzy pohnuté radosti a zpěvy nadšení a lásky útlých dušiček našich nejdražších.
(...)
Moravská orlice, 30. 10. 1926
Oslavy 28. října.
(...)
Na náměstí Svobody se konala slavnost vztyčení státní vlajky za účasti zástupců civilních a vojenských úřadů, vojska a legionářů.
(...)
Rovnost, konec října 1918, vznik samostatného československého státu
Rovnost. Zemský orgán českoslovanské strany sociálně-demokratické na Moravě, 29. 10. 1918
Permanentní služba moravského Národního výboru.
Moravští členové Národního výboru československého úřadují každodenně nepřetržitě ve dne i v noci ve starém zemském domě, Joštova třída, v úřadovně přísedícího Sonntaga, telefon číslo 1475.
Upozorňujeme českou veřejnost na Moravě, aby se obracela ve všech vážných a nalehavých případech na tuto korporaci, a žádáme, aby se nic nepodnikalo bez jejího souhlasu.
Zachovejme důstojný klid!
Převratné události vyvolaly rozechvění, které by mohlo zameziti zajištění organisace pro obyvatelstvo československého státu nesmírně právě v této době důležité.
Na základě rozkazu Národního výboru v Praze klade se Vám co nejrozhodněji na srdce, abyste za každou cenu zachovali klid a službu vykonávali co nejhorlivěji a co nejsvědomitěji. Každý, kdo tohoto příkazu Národního neuposlechne, je škůdcem naší svaté věci.
V Brně, 28. října 1918.
Jan Pelikán. železnič. zpravodaj pro Moravu.
Rovnost. Zemský orgán českoslovanské strany sociálně-demokratické na Moravě, 30. 10. 1918
Slavný den.
Tužba milionů českých duší, krásný sen, jejž nejhoroucnější česká srdce snila, stal se včera skutkem. Již nejsme raby cizí zvůle, již nemusíme malomocně skláněti hlavy pod cizí jařmo - jsme svobodným, na všecky strany volným národem! Národem, který o svých dalších osudech bude rozhodovat sám, bez diktátů z Vídně.
Radost nevýslovná září se všech českých tváří. Naši dosavadní otrokáři věsí malomocně hlavy a s tupou resignací odevzdávají se osudu. Česká předměstí brněnská mají od včerejška slavnostní vzhled. Prapory v barvách českých a slovanských vlají s každé skoro chaloupky. Člověk by ani nemyslil, že v nynější nouzi o kus tkaniva bylo ještě tolik praporů uchováno. Čeští lidé na potkání pozdravují se blaženým úsměvem a němým stiskem ruky.
"Vyhráli jsme to!" - "Konec útisku a nucené přetvářce!" To možno vyčísti z rozradostněných tváří. Mládež, muži i ženy vetkli si na radostí se dmoucí prsa slovanské trikolory. Jiní nesou v ruce červeno-bílé praporky s odznakem "Českého Srdce". A jas, blaženost nevýslovná září se všech tváří... I slzy radosti třpytí se v očích mužů...
"Tatínek přijde domů!" - "Náš Jeník se vrátí z fronty!" - "To je dnes všecko krásné! Tak to mělo být už dávno!" - slyšíte splývati z úst chvějících se radostí. Při veškeré bídě a nouzi je v rodinách veselo. Blažené úsměvy, vzrušený hovor o míru a svobodě, nadšení, jásot - to je nyní obrázek českého lidu, který po třistaleté porobě odhazuje okovy a volně si oddychuje...
Jen brněnské činžáky pochmurně hledí se stísněnou náladou a zoufalým smutkem. Tu a tam s českého domu vlaje český nebo slovanský prapor - ostatní halí se v teskné mlčení. Za to předměstí jásají v barvách červené, modré a bílé. Jaký to rozdíl, jaký netušený obrat! Kdysi také vlály prapory s českých domů, ale tak zamlkle, teskně... To tehdy, když Rakousko, to staré, nenáviděné, černožluté Rakousko oslavovalo nějaké vítězství, jmeniny nebo narozeniny císařovy a když policajti běhali s rozkazem, že je nařízeno vyvěsit prapory...
I lásku nám chtěli nakomandovat. Musili jsme jásat, třeba nám srdce pukalo, radovat se nad vítězstvím svých utlačovatelů. Slibovali nám, že nás zotročí ještě více, že český národ vyhubí, že budeme "takhle malincí", že české školy nám pozavírají, že se už v Brně nebude smět mluvit česky a při tom nám brutálně nařizovali, abychom vítězství tyranie oslavovali a nad svým budoucím pokořením nebo zničením dokonce jásali!
Leč bylo psáno jinak v knihách Osudu. Zpupný imperátor Východní Marky, despota vítězného meče, Vilém Rex, odvozující svou moc od samého boha, chystající se ovládnout Francii, Anglii a celý svět, byl od samých bran Paříže zahnán za pomoci hrdinných vojů Čechoslováckých a dnes ve svrchované malomoci očekává ortel svého vlastního národa, jejž vedl neúprosně na jatka až takřka k plnému vykrvácení. Krutá, ale spravedlivá Nemesis triumfuje. Slaví své vítězství Právo a Spravedlnost. Moc, založená na bezpráví, hroutí se pokořená na kolena.
"Wilson - Masaryk," tato dvě jména jsou českými rty vyslovována s posvátnou úctou. Těmto dvěma velikánům lidstva vděčí český národ za své osvobození. Vojáci chodí již po ulicích se slovanskou trikolorou na prsou a na čapkách místo kokardy. Konec otroctví, konec militarismu! Z hastrošů, oblečených v barevné cáry, stávají se opět lidé...
Lidství triumfuje...
Neutuchající projevy v Brně.
Včera po celý den od nejčasnějších hodin ranních panovalo v Brně a na předměstích slavnostní vzrušení. Na Velkém náměstí procházely se tisíce lidí ozdobených stužkami v národních barvách. K zástupům musilo býti několikráte promluveno za nepopsatelného jásotu.
(...)
Vojsko na straně lidu.
Potěšitelným zjevem je, že naši čeští vojáci se rázem připojili k akci za zřízení Československého státu. Místo kokard nosí slovanskou trikoloru, která zdobí i mnohou vojenskou blůzu.
(...)
Vojsku i občanstvu!
České obyvatelstvo důtklivě se upozorňuje, aby vojíny, kteří nosí dosud tak zv. jablíčka na svých vojenských čapkách nenutilo k tomu, by jablíčka odstranilo. Nosení trikolor a národních barev vojínům nijak zakázáno není. Naproti tomu správa vojenská trvá na tom, aby jablíčka s čapek [...] až na další odstraněna nebyla. V zájmu vzájemné shody doufáme, že pokynům těmto bude uposlechnuto.
Různé zprávy.
(...)
Předměstí brněnská jsou ozdobena prapory, se střech téměř všech domů vlají české národní vlajky, červenobílé, červenomodrobílé a moravské zemské červenožluté. Okna bytů jsou vyzdobena květinami a stuhami a podobizny Wilsona a Masaryka hledí do radostných tváří obyvatelstva.
(...)
Kšeft je kšeft! Brněnští židé dovedli se lehce přizpůsobit novým poměrům. Sotva byl zřízen československý stát už brněnští židé, kteří mluví jen lámanou češtinou, prodávají - slovanské trikolory.
Rovnost. Zemský orgán českoslovanské strany sociálně-demokratické na Moravě, 2. 11. 1918
Na břeclavské radnici vlají slovanské prapory.
Z Vídně, 1. listopadu. (Zvl. tel. "R.")
Sem došla zpráva z Břeclavy, že tam došlo ke značným srážkám mezi Čechy a Němci. Když Češi oslavovali zřízení československého státu, byli rušeni Němci. Přes to však vyvěsili na radnici slovanské prapory. Došlo také ke srážkám mezi Čechy a německým vojskem, které právě jelo nádražím.
V poznámce níže následují odkazy na normu a dokumenty z předchozích let, na doplnění a kvůli vysvětlení k vlajkám "moravským zemským červenožlutým": 1) dopis c. k. okresní školní rady v Hustopečích z 14. února 1915 Moravskému zemskému výboru v Brně ve věci ozdobování budov veřejných škol obecných, zemské barvy (na praporech) červená a bílá (stříbrná) - červená a žlutá (zlatá), 2) vývod o moravských zemských barvách vypracovaný Bertholdem Bretholzem během posledního únorového týdne roku 1915, 3) odpověď Bertholda Bretholze moravskému Zemskému výboru z 1. března 1915 (průvodní dopis k přiloženým vývodům o dějinách zemského znaku a zemských barev markrabství moravského) a odpověď moravského Zemského výboru c. k. školní radě z 3. března 1915, 4) změna šachování moravské orlice ve znaku rakouských zemí v roce 1915, vyhláška c. k. ministerského předsedy ze dne 3. listopadu 1915, kterou byl stanoven a popsán znak rakouských zemí (české znění a německé znění), 5) dopis místodržitele z 10. ledna 1917 zemskému hejtmanu, žádost o zaslání názoru moravského Zemského výboru k vyjádření Oddělení ministerstva vnitra pro šlechtické záležitosti ke správnému pořadí zemských barev po změně státního znaku na podzim roku 1915, 6) zdůvodnění pořadí moravských zemských barev Bertholdem Bretholzem, ředitelem moravského Zemského archivu v Brně, v dopise z 18. ledna 1917 pro moravský Zemský výbor, 7) sdělení vyjádření moravského Zemského archivu o správném pořadí moravských zemských barev moravskému místodržiteli 25. ledna 1917, 8) dopis Dr. Františka Weinera, notáře v Konici, Národnímu výboru v Brně ze 7. listopadu 1918 ve věci opravy zemských barev markrabství Moravského, oprava šachování moravské orlice ze zlatočerveného/červenozlatého na stříbrnočervené, 9) Zpráva Zemského archivu v Brně z 13. ledna 1944 o moravském zemském znaku a moravských zemských barvách před rokem 1918 a v letech 1918-1938 pro Ministerstvo lidové osvěty
Permanentní služba moravského Národního výboru.
Moravští členové Národního výboru československého úřadují každodenně nepřetržitě ve dne i v noci ve starém zemském domě, Joštova třída, v úřadovně přísedícího Sonntaga, telefon číslo 1475.
Upozorňujeme českou veřejnost na Moravě, aby se obracela ve všech vážných a nalehavých případech na tuto korporaci, a žádáme, aby se nic nepodnikalo bez jejího souhlasu.
Zachovejme důstojný klid!
Převratné události vyvolaly rozechvění, které by mohlo zameziti zajištění organisace pro obyvatelstvo československého státu nesmírně právě v této době důležité.
Na základě rozkazu Národního výboru v Praze klade se Vám co nejrozhodněji na srdce, abyste za každou cenu zachovali klid a službu vykonávali co nejhorlivěji a co nejsvědomitěji. Každý, kdo tohoto příkazu Národního neuposlechne, je škůdcem naší svaté věci.
V Brně, 28. října 1918.
Jan Pelikán. železnič. zpravodaj pro Moravu.
Rovnost. Zemský orgán českoslovanské strany sociálně-demokratické na Moravě, 30. 10. 1918
Slavný den.
Tužba milionů českých duší, krásný sen, jejž nejhoroucnější česká srdce snila, stal se včera skutkem. Již nejsme raby cizí zvůle, již nemusíme malomocně skláněti hlavy pod cizí jařmo - jsme svobodným, na všecky strany volným národem! Národem, který o svých dalších osudech bude rozhodovat sám, bez diktátů z Vídně.
Radost nevýslovná září se všech českých tváří. Naši dosavadní otrokáři věsí malomocně hlavy a s tupou resignací odevzdávají se osudu. Česká předměstí brněnská mají od včerejška slavnostní vzhled. Prapory v barvách českých a slovanských vlají s každé skoro chaloupky. Člověk by ani nemyslil, že v nynější nouzi o kus tkaniva bylo ještě tolik praporů uchováno. Čeští lidé na potkání pozdravují se blaženým úsměvem a němým stiskem ruky.
"Vyhráli jsme to!" - "Konec útisku a nucené přetvářce!" To možno vyčísti z rozradostněných tváří. Mládež, muži i ženy vetkli si na radostí se dmoucí prsa slovanské trikolory. Jiní nesou v ruce červeno-bílé praporky s odznakem "Českého Srdce". A jas, blaženost nevýslovná září se všech tváří... I slzy radosti třpytí se v očích mužů...
"Tatínek přijde domů!" - "Náš Jeník se vrátí z fronty!" - "To je dnes všecko krásné! Tak to mělo být už dávno!" - slyšíte splývati z úst chvějících se radostí. Při veškeré bídě a nouzi je v rodinách veselo. Blažené úsměvy, vzrušený hovor o míru a svobodě, nadšení, jásot - to je nyní obrázek českého lidu, který po třistaleté porobě odhazuje okovy a volně si oddychuje...
Jen brněnské činžáky pochmurně hledí se stísněnou náladou a zoufalým smutkem. Tu a tam s českého domu vlaje český nebo slovanský prapor - ostatní halí se v teskné mlčení. Za to předměstí jásají v barvách červené, modré a bílé. Jaký to rozdíl, jaký netušený obrat! Kdysi také vlály prapory s českých domů, ale tak zamlkle, teskně... To tehdy, když Rakousko, to staré, nenáviděné, černožluté Rakousko oslavovalo nějaké vítězství, jmeniny nebo narozeniny císařovy a když policajti běhali s rozkazem, že je nařízeno vyvěsit prapory...
I lásku nám chtěli nakomandovat. Musili jsme jásat, třeba nám srdce pukalo, radovat se nad vítězstvím svých utlačovatelů. Slibovali nám, že nás zotročí ještě více, že český národ vyhubí, že budeme "takhle malincí", že české školy nám pozavírají, že se už v Brně nebude smět mluvit česky a při tom nám brutálně nařizovali, abychom vítězství tyranie oslavovali a nad svým budoucím pokořením nebo zničením dokonce jásali!
Leč bylo psáno jinak v knihách Osudu. Zpupný imperátor Východní Marky, despota vítězného meče, Vilém Rex, odvozující svou moc od samého boha, chystající se ovládnout Francii, Anglii a celý svět, byl od samých bran Paříže zahnán za pomoci hrdinných vojů Čechoslováckých a dnes ve svrchované malomoci očekává ortel svého vlastního národa, jejž vedl neúprosně na jatka až takřka k plnému vykrvácení. Krutá, ale spravedlivá Nemesis triumfuje. Slaví své vítězství Právo a Spravedlnost. Moc, založená na bezpráví, hroutí se pokořená na kolena.
"Wilson - Masaryk," tato dvě jména jsou českými rty vyslovována s posvátnou úctou. Těmto dvěma velikánům lidstva vděčí český národ za své osvobození. Vojáci chodí již po ulicích se slovanskou trikolorou na prsou a na čapkách místo kokardy. Konec otroctví, konec militarismu! Z hastrošů, oblečených v barevné cáry, stávají se opět lidé...
Lidství triumfuje...
Neutuchající projevy v Brně.
Včera po celý den od nejčasnějších hodin ranních panovalo v Brně a na předměstích slavnostní vzrušení. Na Velkém náměstí procházely se tisíce lidí ozdobených stužkami v národních barvách. K zástupům musilo býti několikráte promluveno za nepopsatelného jásotu.
(...)
Vojsko na straně lidu.
Potěšitelným zjevem je, že naši čeští vojáci se rázem připojili k akci za zřízení Československého státu. Místo kokard nosí slovanskou trikoloru, která zdobí i mnohou vojenskou blůzu.
(...)
Vojsku i občanstvu!
České obyvatelstvo důtklivě se upozorňuje, aby vojíny, kteří nosí dosud tak zv. jablíčka na svých vojenských čapkách nenutilo k tomu, by jablíčka odstranilo. Nosení trikolor a národních barev vojínům nijak zakázáno není. Naproti tomu správa vojenská trvá na tom, aby jablíčka s čapek [...] až na další odstraněna nebyla. V zájmu vzájemné shody doufáme, že pokynům těmto bude uposlechnuto.
Různé zprávy.
(...)
Předměstí brněnská jsou ozdobena prapory, se střech téměř všech domů vlají české národní vlajky, červenobílé, červenomodrobílé a moravské zemské červenožluté. Okna bytů jsou vyzdobena květinami a stuhami a podobizny Wilsona a Masaryka hledí do radostných tváří obyvatelstva.
(...)
Kšeft je kšeft! Brněnští židé dovedli se lehce přizpůsobit novým poměrům. Sotva byl zřízen československý stát už brněnští židé, kteří mluví jen lámanou češtinou, prodávají - slovanské trikolory.
Rovnost. Zemský orgán českoslovanské strany sociálně-demokratické na Moravě, 2. 11. 1918
Na břeclavské radnici vlají slovanské prapory.
Z Vídně, 1. listopadu. (Zvl. tel. "R.")
Sem došla zpráva z Břeclavy, že tam došlo ke značným srážkám mezi Čechy a Němci. Když Češi oslavovali zřízení československého státu, byli rušeni Němci. Přes to však vyvěsili na radnici slovanské prapory. Došlo také ke srážkám mezi Čechy a německým vojskem, které právě jelo nádražím.
V poznámce níže následují odkazy na normu a dokumenty z předchozích let, na doplnění a kvůli vysvětlení k vlajkám "moravským zemským červenožlutým": 1) dopis c. k. okresní školní rady v Hustopečích z 14. února 1915 Moravskému zemskému výboru v Brně ve věci ozdobování budov veřejných škol obecných, zemské barvy (na praporech) červená a bílá (stříbrná) - červená a žlutá (zlatá), 2) vývod o moravských zemských barvách vypracovaný Bertholdem Bretholzem během posledního únorového týdne roku 1915, 3) odpověď Bertholda Bretholze moravskému Zemskému výboru z 1. března 1915 (průvodní dopis k přiloženým vývodům o dějinách zemského znaku a zemských barev markrabství moravského) a odpověď moravského Zemského výboru c. k. školní radě z 3. března 1915, 4) změna šachování moravské orlice ve znaku rakouských zemí v roce 1915, vyhláška c. k. ministerského předsedy ze dne 3. listopadu 1915, kterou byl stanoven a popsán znak rakouských zemí (české znění a německé znění), 5) dopis místodržitele z 10. ledna 1917 zemskému hejtmanu, žádost o zaslání názoru moravského Zemského výboru k vyjádření Oddělení ministerstva vnitra pro šlechtické záležitosti ke správnému pořadí zemských barev po změně státního znaku na podzim roku 1915, 6) zdůvodnění pořadí moravských zemských barev Bertholdem Bretholzem, ředitelem moravského Zemského archivu v Brně, v dopise z 18. ledna 1917 pro moravský Zemský výbor, 7) sdělení vyjádření moravského Zemského archivu o správném pořadí moravských zemských barev moravskému místodržiteli 25. ledna 1917, 8) dopis Dr. Františka Weinera, notáře v Konici, Národnímu výboru v Brně ze 7. listopadu 1918 ve věci opravy zemských barev markrabství Moravského, oprava šachování moravské orlice ze zlatočerveného/červenozlatého na stříbrnočervené, 9) Zpráva Zemského archivu v Brně z 13. ledna 1944 o moravském zemském znaku a moravských zemských barvách před rokem 1918 a v letech 1918-1938 pro Ministerstvo lidové osvěty
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)