Tomáš Cimrhanzl, Zeměpis pro nižší třídy středních škol, 1874

CIMRHANZL, Tomáš. Zeměpis pro nižší třídy středních škol. V Praze: Nákladem B. Tempského, 1874, s. 83.

Znak Moravy

"Znak: Orlice stříbrně a červeně šachovaná, v pravo hledící, korunovaná, v poli modrém."

Poznámka: tak jako jsou četné knihy z 2. poloviny 19. století a začátku 20. století (určené školním dítkům apod.), kde je popsána moravská orlice, tak jsou četné i doklady, kdy je v těchto příručká popsána červenozlatě šachovaná orlice v modrém poli štítu. Od tohoho se potom liší i vypsání zemských barev, buď bílá, červená a modrá, nebo žlutá, červená a modrá, či bílá a červená, nebo žlutá, červená, nebo i bílá a modrá (tu ovšem zmiňují prameny i pro starší dobu, například padesátá léta 19. století).

Je nám pak vcelku jedno, kde byla tato díla vydána, když obojí má v nakladatelských údajích uvedeno, že bylo vydáno "v Praze". Toto se proplétá s dalšími díly, v nichž se lze shledat i s různými jinými překvapeními, zvláštnostmi odkazujícími na nějakou tradici, z pohledu autora možná ne tak dávnou, jako u Váni-Mcelského čteme zmínku o bílomodré bikolóře, nebo snad (z našeho pohledu) i nepřesnostmi (oproti dnešnímu popisu), viz například popis slezské orlice u téhož autora.

Například:

KOLISKO, Hugo Theodor. Stručný zeměpis pro mládež. V Praze: nákl. vlast., 1906, s. 17.

"Znak jest orlice zlatě a červeně šachovaná v modrém poli. Národní barvy jsou: zlatá, červená a modrá." 

KOVÁŘ, Matěj Radoslav. Obraz vlasti české: země- a dějepisné vypravování vlastenecké mládeži škol národních. V Olomúci: Nákladem Eduarda Hölzel-a, 1870, s. 43-44.

"Znakem království českého jest stříbrný lev s korunou na hlavě, proti levé straně napřaženými tlapami a dvojitým ocasem — v poli červeném; jsou tedy barvy zemské bílá a červená. Znak tento sluší rozeznávati od znaku zemí koruny české, kterýž obsahuje mimo již popsaného znaku, jakožto středu, ještě znak moravský (běločerveně kostkovanou orlici v poli modrém), slezský (černého orla ve zlatém poli), horno- a dolnolužický, jakož i těšínský, zátorský a osvětímský." 

VÁŇA-MCELSKÝ, Josef Jaroslav. V jubilejním roce: kytice vlasteneckých vzpomínek. Velké Meziříčí: Vaněk, 1908, s. 28.

"Moravské markrabství má jméno od hlavní řeky zemské Moravy. Erb zemský jest orlice zlatě (nebo po starším způsobě stříbrně) a červeně kostkovaná s korunou a s křídly rozprostřenými v modrém poli. Barvy zemské jsou zlatá a červená (dříve bílá a modrá). Slezské vévodství má jméno od říčky Slenzy. Dnešní rakouské Slezsko jest jenom zbytkem Slezska původního, jehož hlavním městem byla Vratislav. Před 500 lety spojil je s korunou českou král český Karel IV. Erb vévodství slezského jest černý orel s korunou se stříbrným křížkem na prsou ve zlatém poli. Křížek sám i spočívá na stříbrném půlměsíci, jehož rohy mají podobu jetelových trojlístků. Barvy zemské jsou zlatá a černá."

Hugo Gerhard Ströhl: Tabulka rakousko-uherských vlajek a kokard z roku 1900

Obrázek tabulky Flaggen und Fahnen (vlajky a prapory) - Flaggen der Kriegs- und Handels-Marine. Landesfarben und Cocarden von Oesterreich-Ungarn Und Liechtenstein nacházející se v práci Huga Gerharda Ströhla Oesterreichisch-Ungarische Wappenrolle byl převzat z příspěvku Zastave in kokarde - Od Marije Terezije do leta 1894 zveřejněného 24. srpna 2015 (autor: Aleksander Hribovšek) na stránkách Slovinská heraldika.

Hugo Gerhard Ströhl, Oesterreichisch-Ungarische Wappenrolle, tab. XVIII,
výřez, král Václav z Čech (10. Čechy, 11. Morava)

Ve větším rozlišení jinde na internetu zde.

Moravskou vlajku Hugo Gerhard Ströhl zachytil jako žlutočervenou bikolóru.

Citace obrázku: STRÖHL, H. G. Oesterreichisch-Ungarische Wappenrolle, Dunaj: Anton Schrol & Co., 1900

Hugo Gerhard Ströhl, Oesterreichisch-Ungarische Wappenrolle, tab. XX

Výše uvedené obrázky zřejmě prošly grafickým editorem, který odebral něco z prachu, který se na předloze usadil. Na Wikipedii je sken celé strany. Ten je pro účel tohoto příspěvku jen mírně oříznut o nepotřebný okraj.

Hugo Gerhard Ströhl, Oesterreichisch-Ungarische Wappenrolle, tab. XX

Hugo Gerhard Ströhl: Oesterreichisch-Ungarische Wappenrolle: die Wappen ihrer K.u.k. Majestäten, die Wappen der durchlauchtigsten Herren Erzherzoge, die Staatswappen von Oesterreich und Ungarn, die Wappen der Kronländer und der ungarischen Comitate, die Flaggen, Fahnen und Cocarden beider Reichshälften, sowie das Wappen des souverainen Fürstenthumes Liechtenstein, Vienna 1890; reprint a revize v roce 1900.

A.

1. cesarska in kraljeva standarta (do 1894)
2. poveljniška zastava admirala
3. položajna zastava admiralov; kontraadmiral jo izobesi na zadnjem, viceadmiral na prednjem in admiral na srednjem jamboru (do 1894)
4. komodorjev plamenec
5. plamenec starešine (razlika od komodorjevega je v načinu izobešanja)
6. zastava vojne mornarice (do 1915)
7. zastava na premcu (nem. Gösch ali Bugflagge, ang. jack)
8. vimpel (ang. masthead pennant)
9. zastava trgovske mornarice
10. zastavi pilota
11. častni zastavi za posebne dosežke kapitanov trgovske mornarice; belo so prejeli tisti, ki so odprli novo svetovno trgovsko pot ali se izkazali s kakšnim drugim častivrednim dejanjem, rdečo pa tisti, ki so se izkazali med sovražnim ali roparskim napadom na ladjo ter bojem;
12. zastava Avstrije
13. kokarda Avstrije
14.zastava Ogrske
15. kokarda Ogrske
16. zastava Koroške, Češke, Solnograške in Predarlske
17. zastava Goriške in Gradiščanske, Gornje Avstrije in Tirolske
18. zastava Spodnje Avstrije in Dalmacije
19. zastava Štajerske
20. zastava Moravske
21. zastava Kranjske
22. zastava Bukovine
23. zastava Trsta
24. zastava Istre
25. zastava Šlezije
26. zastava Hrvaške
27. zastava Slavonije
28. zastava Reke
29. zastava Sedmograške
30. nacionalne barve Poljske
31. barve Rutenije
32. slovanske nacionalne barve

A. kokarda kneževine Liechtenstein
B. hišne barve kneževine
C. deželne barve kneževine

Bosna je uporabljala rdeče-rumeno.

B.

Pokus o překlad do angličtiny:

1. Imperial-Royal Standart (up to 1915)
2. Command Admiral flag
3. Positional Admirals flag; Rear-Admiral if displayed on the rear, Vice-Admiral Admiral if displayed on the middle mast (up to 1915)
4. Commodore pennant
5. Older pennant (the difference from 4. is the mode of display)
6. Flag of the Navy (until 1915)
7. Navy jack
8. Masthead pennant
9. Merchant marine flag
10. Pilot flag
11. honorary flag for special achievement of captains of the merchant navy; white received by those who have opened a new world trade route or proven themselves by any other worthy acts, and the red ones, by those who have proved themselves when faced with hostile or predatory attacks on a ship and fought;
12. Flag of Austria
13. cockade of Austria
14. Flag of Hungary
15. cockade of Hungary
16. Flag of Carinthia, the Czech Republic, Salzburg and Vorarlberg
17. Flag Gorizia and Burgenland, Upper Austria and Tyrol
18. Flag of Lower Austria and Dalmatia
19. Flag of Styria
20. Flag of Moravia
21. Flag of Carniola
22. Flag of Bukovina
23. Flag of Trieste
24. Flag of Istria
25. Flag of Silesia
26.  Flag of Croatia
27. Flag of Slavonia
28. Flag of Rijeka
29. Flag of Transylvania
30. the national colors of Poland
31. colors of Ruthenia
32. Slavic national colors

A. cockade of the Principality of Liechtenstein
B. Home colors of the principality
C. Land colors of the principality

Bosnia uses red-yellow.

Český kapesní vojenský kalendář, 1899

Český kapesní vojenský kalendář, roč. 2, Brno: Pap. knihtiskárna benediktinů rajhradských, 1899, Český kapesní vojenský kalendář. s. 19.

"Vojenské prázdniny.

Vánoce od 24. prosince do 2. ledna.
Velikonoce od zeleného čtvrtka do n. úterka.
Narozeniny Jeho Veličenstva císaře a krále.
Masopustní pondělí a úterý, popeleční středa.

Zemské barvy rak.-uherského mocnářství.

Čechy: bílá, červená.
Bukovina: modrá, červená.
Charvatsko: bílá, červená.
Korutany: zlatá, červená, bílá.
Morava: zlatá, červená.
Dol. Rakousy: modrá, zlatá.
Solnohrady: červená, bílá.
Sedmihrady: modrá, červená, zlatá.
Štýrsko: bílá, zelená.
Terst: červená, bílá,červená.
Vídeň: červená, bílá.
Dalmácie: modrá, zlatá.
Halič: modrá, červená, zlatá.
Illirsko: modrá, zlatá.
Pomoří: zlatá, červená, modrá.
Krajina: bílá, modrá, červená.
Horní Rakousy: bílá, červená.
Slezsko: zlatá, stříbrná, černá.
Slavonsko: modrá, bílá, zelená.
Tyroly: bílá, červená.
Uhry: červená, bílá, zelená.
Bosna a Hercegovina: modrá, červená, bílá.

Obchodní vlajka Rakouska-Uherska.

Červená, bílá, zelená (erb) červeno-zelený.

Válečná vlajka Rakouska-Uherska.

Červená, bílá, červená (erb) červený."

Moravia ein Blatt zur Unterhaltung, zur Kunde des Vaterlandes, des gesellschaftlichen und industriellen Fortschrittes, 1848

Moravia ein Blatt zur Unterhaltung, zur Kunde des Vaterlandes, des gesellschaftlichen und industriellen Fortschrittes. Noviny Moravia byly vydávány v letech 1838-1848.

Moravia, Brünn, 23. března 1848, č. 36, s. 143:

Brünner Portefeuille.

* Seit einiger Zeit beginnen die Nationalgardisten neben oder unter den weißen Cocarben am Hute auch noch bie Buchstaben N. G. nach dem Beispiele Wiens, zu tragen. Andere tragen die Buchstaben N. G. in einem Strahlenkränze, und über selben den österreichischen Doppeladler; das ganze Emblem ist aus dünnem, weiß lackirtem Holze geschnitten, und von der Erfindung des Hrn. Einsler.

* Die weißen Cocarden und Schleifen beginnen hie und da mit rothen Rändern getragen zu werden, dieß sind die mährischen und böhmischen Landesfarben. In Steiermark trägt man sie, wie wir hören, weiß und grün; in Ungarn roth und grün. Wenn es so fort geht, wird wohl jede Stadt, ihre eigene Cocarde tragen. Wo bleibt dann das Symbol des einigen Oesterreich, weiß, die Farbe aller Farben?

* Ein ehrlicher Landmann kam unlängst in die Stadt und sah mit Verwunderung die weiße Cocorde aus jeder Kopfbedeckung, die weiße Schleife bei Jedem im Knopfloche. Staunend fragte er nach der Bedeutung des ihm unbekannten Abzeichens. Man erklärte ihm die Sache. "Wenn dem so ist," meinte er, in eine Bandhandlung tretend, "so verkaufet mir auch etwas von dieser Constitution!"

Moravia, Brünn, 13. dubna 1848, č. 45, s. 179:

Brünner Portefeuille.

(...)

* Die schwarz-gold-rothe Cocarde beginnt man hier immer häufiger zu tragen. Solche Fahnen wehen bereits von mehren Privatgebäuden. Sie ist vorläufig nicht so sehr als Ausdruck des Anschlußes zu Deutschland anzusehen, da wir sie selbst bei slawischen Mährern sehen, vielmehr bedeutet sie häufig das Abzeichen der mährischen Repealer (Gegner der mährisch-böhmischen Union). Uebrigens ist die schwarz-gold-rothe Cocarde auch für den Mährer sehr wichtig. Schwarz und gold sind die Farben des Kaiserthumes Oesterreich, dem jeder gesinnungsvolle Mährer, der es mit seinem Vaterlande wahrhaft aufrichtig meint, stets treu bleiben muß, und wird; gold und roth sind aber auch die Farben Mährens, denn sein Wapenschild ist ein gold und roth geschachter Adler im himmelblauen Felde, und die mährische Tricolore wäre also Gold, Roth, Blau. Weiß und roth sind die Farben Böhmens, das im Wapenschilde einen weißen Löwen im rothen Felde führt. Schwarz, Gold, Roth, ist sonach nicht bloß die deutsche, sondern auch die österreichisch-mährische Cocarde, und kein Mährer, der sich für den innigen unmittelbaren Anschluß Mährens an das Kaiserreich ausspricht, darf, selbst wenn er nicht für Deutschland wäre, Bedenken tragen, Schwarz, Gold, Roth anzunehmen. Blau als Farbe des mährischen Banners würde die vierte Farbe bilden, wenn vierfärbige Cocarden üblich wären. F — f.

Moravia, Brünn, 11. července 1848, č. 83, s. 328:

Brünner Portefeuille.

(...)

* Am 9. Juli bezog die Nationalgarde zum ersten Male die neue Hauptwache im Kaunitz'schen Hause. Wahrlich das ist eine Hauptwache, die muß man loben! Eine auständig decorirte Reihe von Zimmern, theils für die Wachmannschaft zur Rast mit feinen schwellenden Lotterbettlein, theils zu den Sitzungen des Verwaltungsrathes, theils für die Dienstgeschäfte der Nationalgarde vorgerichtet, begrüßen freundlich den Eintretenden, während von Außen ein Schranken zum Anlehnen der Gewehre sammt Schilderhaus in mährischen Farben, gelb und roth, die Bestimmung der Localität anzeigt. — Wenn es nur schon auch mit dem Uniformiren der Garden vorwärts ginge, es gibt noch gar Viele, die der vollkommenen Ausrüstung entbehren.

Moravia, Brünn, 3. srpna 1848. č. 93. s. 368.

Journal - Revue.

Telegraph. In den ersten Tagen des verflossenen Monats Juni war eine zahlreiche Deputation von Wiener Garden hier um den Brünnern für die Sympathien, die sie bei jeder Gelegenheit für die Residenz an den Tag legten, zu danken, und ihnen bei dieser Gelegenheit eine Fahne zum Andenken zu übergeben. Als Erwiederung hierauf ging am 30. Juli von hier eine Deputation von mehreren Hundert Nationalgarden, Bürgern und Studenten mit einem Extra-Train nach Wien, um den Wiener Brüdern gleichfalls eine Fahne zu überbringen. — Diese Fahne, die bereits durch einige Tage zur öffentlichen Besichtigung auf der Hauptwache der Nationalgarde hier ausgestellt war, und die, nebenbei gesagt, ein Meisterwerk der Goldstickereien genannt werden kann, ist von weißem Gros de Naples, am Rande herum mit goldgestickten Blättern verziert und reich mit Goldfransen umgeben. Auf der einen Seite sind mit Gold die Worte: "Anerkennung für den 13. 14. März, den 15. und 26. Mai 1848" gestickt, umgeben von einem goldenen Lorbeerkranze. Auf der andern Seite das mährische Wappen mit dem Namenszuge F. III., in Bezug auf die von diesem Kaiser uns Mährern verliehenen wichtigen Privilegien. Die Fahne ist mit zwei kostbaren Bändern geschmückt, welche auf einer Seite die österreichen Farben „weiß und roth," auf der andern die mährischen Farben, „roth und gelb" zur Schau tragen. Die mit Gold gestickten Devisen dieser Bänder sind folgende : Am ersten Bande auf der mährischen Seite: „Freiheit, Gleichheit, Recht, Einigkeit," auf der österreichischen Seite: „In der Einigkeit ruht die Kraft und Stärke." Am zweiten Bande auf der mährischen Seite: „Den Wahrern der Freiheit, die dankbare Nationalgarde Brünns." Auf der österreichischen Seite: „Freiheit ist das heilige Gesetz der Menschheit." Das reichverzierte vergoldete Kränzlein ist mit zwei gold-rothen Quasten behängen, die Fahnenstange mit den mährischen Landesfarben, gelb und roth bemalt. Die ganze Fahne ist wirklich sehr schön, nur hat sie meiner Ansicht nach, ihrem Zwecke zu Folge, nämlich als ein Geschenk der Brünner für die Wiener, den Fehler, daß sie nicht hier, sondern in der Residenz verfertigt wurde. Beim Sticken der Fahne in Wien hat sich auch ein sonderbarer Fehler eingeschlichen, welcher natürlich verbessert werden mußte. Der Sticker machte nämlich am zweiten Fahnenbande, auf der mährischen Seite ein e statt eines a und so hieß es statt „den Wahrern der Freiheit" — „den Wehrern der Freiheit." Wäre nicht übel diese Vokalveränderung, nur müßte dann die Fahne statt an unsere treuen tapferen Wiener Brüder, an die Schwarz-gelben nach Innsbruck oder Ischl gesendet werden. M. Illisch.

Moravia, Brünn, 7. září 1848. č. 108. s. 400.

Berichte aus der Heimat.

Auspitz. Am 20. August d. J. konnte man in dem hiesigen Städtchen eine ganz besondere Bewegung wahrnehmen. Von Fern und Nahe hatte sich eine außerordentliche Volksmasse herangedrängt; denn es war bekannt geworden, daß an diesem Tage eine Wiener Deputation der Nationalgarde eine Fahne überbringen werde.

In der That langten zu diesem Zwecke 37 Vertreter der sämmtlichen Gardebranchen mit dem vormittägigen Personenzuge auf der Saitzer Station an, welche sofort auf bereit gehaltenen Wägen nach Auspitz fuhren.

Die Garde des Städtchens war in Parade auf dem Platze, nebenan die Musikbande aufgestellt. Der Deputation ging bloß ein Zug von 36 weiß gekleideten Mädchen, mit den mährischen Farben geschmückt, unter Anführung zweier Garden und dem Vortritte einer zweiten wohlgeübten Musikbande, ferner einige anwesende Brünner Garden auf angemessene Entfernung entgegen.

Die abgestiegenen Deputirten bewegten sich nun im wohlgeformten Zuge, von einer imposanten Volksmenge begleitet, mit der entfalteten prächtigen Fahne der Stadt zu. Auf dem Platze angekommen, erfolgte nach einer kräftig gehaltenen Rede die feierliche Uebergabe des wirklich herrlichen Paniers, worauf die Deputation in der Stadtkirche einem solennen Gottesdienste beiwohnte, unter dem die gewöhnlichen Dechargen abgefeuert und mit Pöllerschüßen erwiedert wurden.

Nach beendigtem Hochamte defilirten sämmtliche Garden bis vor das Rathhaus, worauf die Volkshymne, sodann das Volkslied: ,,Was ist des Deulschen Vaterland" mit wahrer Begeisterung von der Menge abgesungen wurde. Die Fahne blieb sofort am Wachtposten der öffentlichen Schau ausgestellt.

Dieß Brutergeschenk, Tags zuvor in der Kirche zur hl. Ursula in Wien feierlichst geweihet, ist herrlicher Arbeit, von weißer Farbe, und zeigt auf einer Seite im Lorbeerkranze: „13. 14. 15. März 1848;" die Enden halbarabeske Stikerei und schwere Fransen, alles von schwerem Golde und mit wahrer Kunstfertigkeit von dem Convente der WW. EE. Frauen Ursulinerinnen unentgeltlich und auf das herrlichste gestickt. Die Fahnenstange ist roth mit Silber gehalten, auf gleiche Art eines der Fahnenbänder gestickt mit den Worten: „den Brüdern in Auspitz im Namen der Wiener;" das andere enthält Gold im Weiß die Worte: „Für Gott, Kaiser und Vaterland;" und: „Gestickt vom Convent bei St. Ursula." Die ganze Feier dieses, für Auspitz unvergeßlichen Tages, war durch das schönste Wetter begünstiget.

Jos. Christen,
Garde der 1. Compagnie in Auspitz.

Moravia, Brünn, 23. listopadu 1848, č. 141, s. 532:

Die Volkstribune

Proßnitz (Forts.) Nach dieser beiderseitig eingenommenen Position erschienen um 1/4 10 Uhr 24 festlich gekleidete Jungfrauen bei der Frau Fahnenmutker und begleiteten dieselbe nach geschehener Aufwartung und Bewillkommung, zu den für sie vor dem Altare errichteten Ehrenplatz und umstanden dieselbe gleichfalls als eine Ehrenwache. Der Anblick dieser festlich gekleideten Mädchen (sie hatten Schärpen und Kränzen in den Landesfarben) gewährte wahrhaftig einen schönen Anblick.

Hierauf machten vom Altare aus bis zu Hause des Herrn Bürgers Habel (allwo die Fahnenbestandtheile aufbewahrt waren) , eine Abtheilung der Nationalgarde eine doppelte Spalier, durch welche sich drei Herren Nat. G. Officiere als Deputation mit dem Hrn. Fahnenjunker in das benannte Haus begaben, um die Fahnentheile unter Mitbegleitung der mit Schärpen und Kränzen ebenfalls in Landesfarben festlich gekleideten Jungfrauen (Stickerinnen der Adlerseite) auf den Festplatz zu übertragen.

Nach geschehener Uebertragung und Deponirung der Fahnentheile aus den decorirten Tisch, erschien Se. Hochw. der Hr. Dechant und Stadtpfarrer Johann Hundsfeld mit dem hochw. Clerus auf dem Festplatze vor dem Altare und nahmen die für sie errichteten Ehrenplätze ein.

Nun bestieg der hochw. Hr. Garde-Kaplan P. Carl Sicha die im Quarre errichtete Kanzel und hielt auf freiem Platze eine die Festlichkeit betreffende kräftige Rede in böhmischer Sprache, in welcher er im 1. Theile von der österr. Freiheit auf der historischen Grundlage der Gesammtmonarchie mit Habsburg, und im 2. Theile auf der Grundlage der stäatsbürgerlichen und Nationalitäts-Gleichberechtigung sprach; nach welcher Beendigung um 1/2 12 Uhr ein solennes Hochamt abgehalten wurde, wobei Eiblers 5te Messe unter der Direction des Hrn. Jos. Fogt mit einer wirklich ausgezeichneten Präcision aufgeführt und die vorschriftmäßigen General-Dechargen und Pöllerschüsse abgefeuert wurden.

Nach geendigtem Hochamte um 3/4 1 Uhr wurde die heil. Handlung der Fahnenweihe vorgenommen, worauf die Nägeleinschlagung unter wahrhaft patriotischen Sprüchen begann.

Nach Beendigung der Nageleinschlagung wurde die neu geweihte Fahne durch Hrn. Dechant in kurzen aber sehr kräftigen Worten dem Hrn. Bataillons-Commandanten übergeben, welcher diese, nach gehaltener Gegenrede, in Begleitung der Frau Fahnenmutter, des pens. Hrn. Generalmajors Zagiczek v. Kehlfeld, mehrerer Herren Officiere von Wallmoden-Kurassier und des Erziehungshauses, des Magistrats und Commun-Repräsentanten, des Nationalgarde-Verwaltungsrathes, fremder und hiesiger Nationalgarde-Officiers und der Festjungfrauen vor das in Parade ausgestellte Garde-Bataillon trug und sie nach bedeutungsvoll gesprochenen Worten dem Hrn. Fahnenträger übergab, worauf ein Te Deum unter ausgezeichnet abgefeuerten General-Decharge und Pöllerschüßen abgehalten wurde.

Da es schon zu spät war (3/4 2 Uhr) so wurde die beiden in meiner „Erinnerung" an die Fahnenweihe abgedruckten Fahnenlieder nicht abgesungen.

Nach dem Te Deum defilirtcn zuerst das Nationalgarde-Bataillon unter klingendem Spiele mir der neugeweihten Fahne und nach diesem die obenbemerkte Bauern-Cavallerie vor der Honoration. (Schluß f.) 

Politický kalendář občanský a adresář zemí koruny České na rok, Praha, 1917, č. 1

Politický kalendář občanský a adresář zemí koruny České na rok, Praha: Nákladem vydavatelstva Politického kalendáře občanského a adresáře zemí koruny České, 1917, č. 1, s. 131.

Obálka Batovcova almanachu, roč. 25,
na rok 1917. Politický kalendář,
schematismus, statistika a adresář Čech,
Moravy a Slezska, tiskem a nákladem
F. B. Batovce v Praze

"Jednotlivé země v Rakousku.

Morava, markrabství.

Znak a zemské barvy: Bíle a červeně čtvercovaná orlice v modrém poli. — Bílá-červená-modrá. (Úředně se užívá místo staré barvy bíle-červené barvy žluto-červené.)"

Slezsko, vévodství.

Znak a zemské barvy: Černý orel ve zlatém poli. — Zlatá-černá."

Ve stejném znění byly popisy moravského a slezského znaku otištěny rok před tím v 24. ročníku almanachu na rok 1916: Politický kalendář občanský a adresář zemí koruny České na rok, Praha: Nákladem vydavatelstva Politického kalendáře občanského a adresáře zemí koruny České, 1916, č. 1, s. 199-200, a o rok později, v 26. ročníku almanachu na rok 1918: Politický kalendář občanský a adresář zemí koruny České na rok, Praha: Nákladem vydavatelstva Politického kalendáře občanského a adresáře zemí koruny České, 1918, č. 1, s. 161.

Pavel Váša, Ondřej Sekora - Zemsstí stavové se sessli v Brně

Ze dvou článků spojených v jeden dvojčlánek se společným začátkem názvu "Zemsstí stavové se sessli", tedy vlastně: "Zemsstí stavové se sessli v Praze" J. Koláříka, ilustrovaného Adolfem Hoffmeisterem, a "Zemsstí stavové se sessli v Brně" Pavla Váši otištěného v Lidových novinách, č. 36, na stranách 17-18, 26. ledna 1929, s ilustracemi Ondřeje Sekory, přinášíme přepis části týkající se prvního zasedání moravskoslezského zastupitelstva v Brně:

Zemsstí stavové se sessli
v Brně
Napsal Pavel Váša, nakreslil O. Sekora.

Brňané nejsou příliš pyšní na slávu svého města jako sídla zemských sněmů. Nevědí totiž mnoho o dějinách Brna a úhledné knížky zemřelého bibliotekáře moravského W. Schrama Ein Buch für jeden Brünner se patrně nestaly knížkami každého Brňana. Snad proto, že se obyvatelstvo v tomto městě, které se až do převratu honosilo přídomkem vídeňského předměstí, vyměňovalo rychleji než v jiných zemských hlavních městech, neboť zbohatlí Němci odcházeli do Vídně, staří úředníci na pensi do Štýrského Hradce a noví měšťané, příchozí z moravského venkova, měli dosti starostí se svými řemesly, obchody a němčinou, dychtíce se přeměniti na plnokrevné byrgry, než aby se mohli zajímat o minulost města, které je dosti ohromovalo už svou přítomností. Tak nemnoho Brňanů vědělo a snad podnes ví, že Dominikánské náměstí, kterému se tuším kdysi říkávalo Sněmovní a kam dnes paničky chodí kupovati husy, kuřata, bažanty a jiné dobré jedlé věci, je nahoře ohraničeno budovou, která bývala od sklonku 16. století zemskou sněmovnou. A město samo po převratě bez velkých rozpaků sňalo tabulku z tržnice, dřívější reduty, která připomínala významné datum z dějin moravských sněmů, že v budově, která tu stávala, arcikníže Matyáš potvrdil stavům moravským všecky svobody zemské i se slavnou moravskou svobodou náboženskou.

Tak není divu, že za války a po ní Brňané skoro zapomněli, že tak zvaný starý zemský dům je vlastně sněmovnou bývalého markrabství moravského, nejen budovou, kam se chodí za členy zemského výboru neexistujícího sněmu vymáhati všelijaké subvence, které ostatně hubeněly, jak nový stát nutil zemi šetřit a škrtal jí v rozpočtu. Zapomnělo se i v českém lidu dosti nevděčně, že se kolem této krásné Hausenovy budovy několikrát bouřilo počátkem tohoto století, když se chystal moravský pakt, a potom, když se demonstrovalo za obecné hlasovací právo.

A přece se ty vzpomínky živě vracely, když jsme v úterý procházeli vestibulem kolem vrátného v celé dávné slávě s šerpou přes prsa a lodičkou na hlavě. Na schodišti starý šum, na chodbách sluhové, spěchající důležitě s všelijakými akty - bylo patrno, že starý dům má novou premiéru. Ve chvatu příprav k první schůzi zemského zastupitelstva zapomněli sice vyvěsiti orientační tabulky, ale přece jsme našli po paměti starou žurnalistickou lóži. Nic se v ní nezměnilo od posledního předválečného zasedání roku 1913, jako bychom byli včera odtamtud odešli: tytéž odřené, pokecané stolky, táž tíseň na ploše, úzké jako divadelní galerie. Tady sedávali leta dva sněmovní referenti, glosujíce jeden humorně, druhý kousavě děje a osoby v zasedací síni, netušíce, že se jednou stanou vyslanci československého státu: Vavris a Tusar. Odtud jsme sledovali s mnohem větší dychtivostí než tentokrát ustavení prvního moravského sněmu s českou většinou po paktu z roku 1905. Kštice dra Seiferta, zatím zemřelého, byla tenkrát ještě černá a rádi jsme kvitovali, že s drem Fischerem vklouzli do sněmovny teprve, když doznělo Hoch a Sláva Františku Josefovi. Dr. Stránský ironicky pozoroval "českého" zemského hejtmana Serényiho, který těžce v ústech přemílal každé delší české slovo. Bylo to přece o kapínek lepší než za předsednictví Vettra z Lilie, který říkával při hlasování: "Ich bitte jene Herren, welche dem Antrag zustimmen, prose ony pány, které s návrhem souhlasí, sich zu erheben, račte povstat!" Ve středu v první lavici měli čestná místa církevní virilisté, které ovšem sněm vídával jen o zahájení nebo o krajně bojovném hlasování. Jinak tam sedával dobrý stařeček, velkostatkář Bakeš, nejtrpělivější posluchač z celé sněmovny, jehož bílá brada vítala i nejnudnějšího řečníka. Mezi Němci zářila tenkráte ještě rudá laterňa Rohrerova a Fischlovy licousy byly tak vzorně altösterreichisch treu und bieder. Bývaly kruté vojny, ale také veselé šarvátky, jako když Vaněk, hladě si dlouhou bradu, vytýkal páteru Šillingrovi, že hrozil, že se disciplinární rozsudek nad Konečným nesmí změniti ani o chlup, a páter Šillinger ho dobrácky opravoval, že řekl, ani o čárku. Sněmovna procházela i obstrukčními vřavami, kdy se poslanci střídali v hlídání obstrukce a v těžkém spánku na lavicích kuloárů. Ale to všecko jsou dnes jen stíny zašlých dějů a většinou i postav, z nichž některé navždy zachytil svým karikujícím perem František Gellner, dnes též jen stín.

V obnovené sněmovně pátráme nejprve po nádherné výzdobě, kterou v odpoledníku tak slibně vylíčil kolega Rejzek. Především vidíme nalevo splývati se stěny dlouhou černožlutou vlajku trochu již omšelou, jakoby v upomínku na staré časy rakouského poddanství, ale dnes je to vlajka slezská, neboť jsme v zastupitelstvu země moravsko-slezské. Moravská vlajka žlutočervená splývá se stěny pravé. Dole kolem zasedací síně jsou rozestaveny vavřínové stromečky a pod předsednickým stolcem více tušíme než vidíme presidentovu bustu v háji jižního stromoví. Na skrovný význam zastupitelstva, které se dole schází, výzdoba dosti honosná.

Zastupitelů je zatím pohromadě asi třetina, ačkoli již odbíjí desátá. Ale pan vicepresident je akademik a tudíž sečká akademickou čtvrthodinu. Opozdilí zastupitelé vstupují ostýchavě a skromně usedají na svá místa. Jen galerie trochu šumí, dole je ticho skoro jako v kostele. Lidovci a národní socialisté mají premiérový odznak strany bílý karafiát, respektive dvojici červeného a bílého karafiátu, sociální demokraté a komunisté jsou bez rudých karafiátů a rudých máků - zemské zastupitelstvo jim asi nestálo za ten výdaj.

Konečně je zasedací síň plná, páni zastupitelé se totiž rozsedli tak, aby nebylo tak okatě vidět, že je jim zděděný kabát hodně volný, a vzadu jim pomáhají vyplňovati prázdná místa nějací pozorovatelé, snad úředníci. Vpředu sedí pohlaváři Drobný, Stoupal, Pluhar (tento s novou, hezky přirozeně melírovanou parukou), s nimi noví virilisté, zástupcové velkého průmyslu, Sonnenschein, Kovařík a Baťa. Zlínský postrach ševců a továren obuvi na celém světě je zřejmě hrdinou dne. Neví dobře, co si má počít s dnešní svou nezaměstnaností, je to snad první den v jeho životě, co je bez práce. Na galerii vzpomínají ševce Jílka ze starého sněmu a razí vtipy, že stará sněmovna měla drobného ševce, ale velké politiky, nové zastupitelstvo velkého ševce, ale zato jen drobné politiky.

Jediná dáma paní Šídlová, není-li dobrá politička, rozumí jistě taktice, neboť si vybrala klobouk tak klopený do obličeje, že nelze rozeznat její věk. Jediné bílé gatě má lidovec pan Šuráň, který takto svým krojem zastupuje funkci Měchurovu v bývalé sněmovně. Dlouhé brady jsou jen dvoje: pan Hnátek si vzal patrně za vzor Karla Vaňka. Němec pan Heidrich brněnského Jelicka. Ale tento starý elegán by byl nepřišel do zahajovací schůze v hnědém sáčku. Vidíme jen dva kněžské kolárky, jeden na krajní pravici, druhý na krajní levici, ale tento je christlichsozial (tudíž také vládní). Málem bychom ke kněžím připočetli pana profesora Drobného, jak se za hovoru naklání ke Stoupalovi, má měkké vláčné pohyby a gesta kněze, nehledíc k širokému jeho zášijku. Inu, kdo s kým zachází, od toho schází.

Ať žijou Moravané! 1849

U prvního obrázku staženého z internetu, který zachycuje střelecký terč s stříbrnočerveně šachovanou orlicí s červeným jazykem, černou hlavou (?), zlatou korunou a zlatou zbrojí (?) v modrém poli a vročením 1849, je popisek "Střelecký spolek Prostějov, hold moravanům, 1849 Muzeum Prostějovska v Prostějově".

Orlice na terči je (jak se občas z neznalosti kreslíře dělo) stříbrno-červeně kosmo šachována!

Hlavu i pařáty má skutečně asi černou, zlatý je jen zobák s červeným jazykem - možná vzniklo přemalováním původně celé (?) černé orlice na kosmo šachovanou, neboť ve znaku Prostějova je půl černé orlice v modrém poli, která má ale historický původ v orlici moravských markrabat - spíš jde asi o malířskou licenci nebo záměr, aby orlici moravskou jen připomínala (?), když už se do ní střílí ... :)

No a pak následuje (demagogické, propagandistické, ahistorické apod.) pozlacování/požlucování úplně "všeho" stříbrného/bílého, co jakkoliv s moravskou symbolikou souvisí od (...).

Při zkoumání podobnosti orlice na dalším obrázku, který nabízí internet, si povšimneme značné podobnosti s orlicí z roku 1849 představující znak Moravy. Grafika vzniklá v grafickém editoru je očividně mladšího data, dosti nedávného. Obsahuje nějaké prvky navíc (texty: Moravský duel. Moravská trojka, Střelecký klub AVZO, Budišov nad Budišovkou, symbol terče), něco oproti originálu ubírá (rok 1849).

Díky digitálním úpravám jsou barvy upraveného obrázku živější. Bílá pole původní orlice zde ale vypadají jakoby přižlucená. To celé je jen tak mimochodem položeno na žlutočervenou bikolóru, jejíž barvy jsou opravdu odvozeny od zlatočervené orlice.

Druhá práce tak připomíná případ novoročenky odvozené z pohlednice, která dala vzniknout příspěvku s názvem Pod perutěmi moravské orlice. Práce, kázeň, odvaha. Blaho vlasti budiž nejvyšším zákonem.

Dobarven je samozřejmě i obrázek, který se stal součástí plakátu zvoucího k návštěvě žerotínské hrobky v Bludově při akci pietního shromáždění u hrobu moravského zemského hejtmana Karla staršího ze Žerotína, kde doprovází jeho podobiznu, která vypadá, jako by ji (původně) namaloval Jan Vilímek. Původní nekolorovanou grafiku si můžete prohlédnout v přípěvku Zřízení zemské Markrabství moravského z roku 1604.

Přebarvovány ovšem nejsou jen doklady, které vznikly před staletími. Hodí se k tomu i obrázky z doby docela nedávné, jak dokládá koláž dokumentu výše citující Vladimíra Menšíka: "Buďme hrdí na to, že jsme Moravané, buďme pyšni na to, v jak krásné zemi jsme se narodili. Vladimír Menšík" (nalevo je podobizna Alfonse Muchy), jehož součástí je uprostřed grafika orlice, kterou jako moravskou orlici původně vytvořil František Štorm, jak můžeme vidět např. zde.

Znak Moravy na pohlednicích - pozdrav z Moravy

Se znakem Moravy, s moravskou orlicí se občas již více než sto let můžeme setkat na některých pohlednicích. Vedle domácích moravských (z Moravy), národnostně moravských-českých, mezi jejich vydavateli nalezneme i "cizí" české (z Čech). V případě jedné z nejstarších pohlednic zobrazující "zemský znak a zemské barvy" je vydavatel Wilhelm Knorr národnosti zřejmě německé, jak by se dalo soudit podle textu na pohlednici ve znění: Geographische Postkarte v(on) Wilh(elm) Knorr, Bürgerschuldirector im Grottau, (Böhmen). Wilhelm Knorr byl v té době ředitelem měšťanské školy. Pocházel z města Grottau, což je Hrádek nad Nisou, který se nachází kousek od Liberce.

Pohlednice Wilhelma Knorra. Brno.
Vydána po roce 1890. Kolem roku 1900 (?)

V horní části vidíme celkový pohled na Brno. Nalevo je vstup do staré radnice, napravo nahoře katedrála před dalšími stavebními úpravami, které jí daly dnešní vzhled. Medaile odkazuje na významnou událost - vyorání brázdy Josefem II. u Slavíkovic. Uprostřed vedle pamětní medaile vidíme německou vysokou školu technickou. Vpravo od ní je namalován Špilberk. Obrázek vlevo dole vedle znaku a stužky poukazuje na brněnské textilky. Napravo od názvu města BRÜNN jsou ještě poskytnuty dva statistické údaje: počet obyvatel v roce 1890 (95 000; k roku 1890: odtud patrně i datace pohlednice na Wikipedii) a nadmořská výška (220 m n. m.). Jiná zaznamenaná datace odkazuje k roku 1900. Je možné, že právě tehdy byla vydána, nebo onen konkrétní exemplář prošel poštou.

Výřez místa se zemským znakem v podobě zlatočerveně šachované zlatě korunované orlice v modrém poli a barvami Moravy v podobě žlutočervené bikolóry (Landes-Wappen und Landes-Farben v(on) Mähren) přináší ve větším rozlišení obrázek na Wikipedii. Jako rok vydání pohlednice se v popisu souboru udává 1890, a za místo vydání se považuje Brno. Bylo by pěkné mít v této kvalitě obrázek celé pohlednice, abychom lépe viděli na údaje o vydavateli, a abychom se mohli podívat, co je na druhé straně.

Část pohlednice Wilhelma Knorra zachycující Brno; vydána
po roce 1890. "Zemský znak a zemské barvy Moravy"

Z doby kolem roku 1900 pochází kolorovaná pohlednice se znakem Moravy vedle znaku města Vyškova. Pohlednici vydala R. Šídlová ve Vyškově.

Pohlednice Vyškova R. Šídlové se znakem města
a znakem Moravy. Kolem roku 1900 - začátek 20. století

V modrém štítu vidíme stříbrnočerveně šachovanou zlatě korunovanou orlici se zlatou zbrojí. Užití Svatováclavské koruny na znaku Moravy (v platných nezměněných původních tinkturách) je jasný a v 19. a počátkem 20. století častý motiv projevu národního uvědomění (české otázky, české státnosti, boje za státní a jazyková práva atd.) a nerozdílné jednoty Zemí Koruny české (Svatováclavské). Ostatně i dnes se v kostelích na Moravě zcela běžně a spontánně zpívá Svatováclavský chorál při výjimečných příležitostech (viz též patrocinium katedrály v Olomouci atd.). Vzpomeňme i letošní (2016, u příležitosti narození Karla IV., který nerozlučnou jednotu Čech a Moravy stvrdil svými majestáty) „přivezení“ repliky Svatováclavské koruny na Velehrad.

Detail. Znak Moravy a znak Vyškova

Z téže doby začátku 20. století pochází pohlednice, jejímž námětem je hospodářsko-průmyslová výstava ve Vyškově konaná v roce 1902. Vidíme na ní tehdy čerstvě postavenou budovu vyškovského gymnázia, znak Moravy a vlajky.

Hospodářsko-průmyslová výstava ve Vyškově.
Srdečný pozdrav. Fotografie pohlednice s prostorem
výstaviště u budovy gymnázia nabízené v aukci

Tento exemplář pohlednice není kolorován. Vzhledem ke kolorované pohlednici se znakem Moravy výše se dalo předpokládat, že pokud by barevná a takto rozmnožena byla, viděli bychom moravskou orlici a bikolóry vlající po stranách v barvách červené a bílé. Pořadí barev bikolór tu je zřejmě červená-bílá. Kolorovanou si ji lze prohlédnout v knize Vyškov. Dějiny města, 2016, s. 304, kde se potvrzují barvy vlajících bikolór červená-bílá/bílá-červená a barvy moravské orlice. Na hospodářsko-průmyslovou a národopisnou výstavu (či "hospodářskou, průmyslovou a živnostenskou výstavu ve Vyškově v nové budově gymnasijní, v budově obecných a měšťanských škol a na pozemcích sousedních" pořádanou v červenci a srpnu Klubem českých živnostníků ve Vyškově a Hospodářským spolkem vyškovským pod protektorátem JUDra. Otakara barona Pražáka, zemského a říšského poslance "za příčinou otevření budovy českého gymnasia ve Vyškově a na oslavu desetiletého trvání Klubu českých živnostníků, pomocí a přispěním České hospodářské společnosti pro markrabství Moravské, Zemské jednoty živnostenských společenstev, Ústředního spolku živnostníků na Moravě, jednot a družstev hospodářských a společenstev živnostenských politického okresu vyškovského", která měla probíhat ve dnech 27. července až 24. srpna 1902 zvaly plakáty, měla vlastní razítko.

Z roku 1903 (či tehdy prošlá poštou) je pohlednice s červenomodrobílou trikolórou a zemským znakem Moravy zveřejněná s vodoznakem "Vsetín v obrazech" vloženým do obrazu na stránkách Vsetín v obrazech. Pohlednici vydal Gustav Jelínek na Vsetíně (ve Vsetíně, nebo byl prostě ze Vsetína). Trikolóra ukazuje, v jaké barevnosti je chápán znak Moravy (moravská orlice).

Vsetín v obrazech, pohlednice z roku 1903

Zde půjde jistě o druhotné dokolorování. Pro pořadí barev v trikolóře a jejich význam jsou v podstatě dvě možná vysvětlení, která si neodporují, co se týče chápání barev moravské orlice. Nejjednodušší vysvětlení je, 1) že před sebou máme jednu z verzí historické moravské vlajky: červenomodrobílou trikolóru. Toto vysvětlení považuji za správné. Tady se pak není třeba ani zvlášť pozastavovat nad pořadím barev. Prostě to tak u této verze historické vlajky Moravy je a hotovo. Tuto a barevně shodné trikolóry, i když s jiným pořadím barev (?), jako je červenobílomodrá trikolóra, prameny označují jako slovanské prapory. Jsou vnímány prostě jako slovanské (moravské) barvy. Druhým vysvětlením, vzhledem k výše citovanému dokumentu, který jasně ukazuje na první možnost, řeklo by se vedlejším (a pokud se vám líbí první vysvětlení tak diskutabilním), je, 2) že vzhledem k roku vydání jde o trikolóru ve významu tehdy nejoblíbenějších „ruských“ - „vše/pan-slovanských“ barev a tedy jistě i ve shodě se stříbrno-červeným/červeno-stříbrným šachováním a chápáním (!) moravské orlice (barev bílo-červeno-modré – viz státní barvy ČR).

Někdo by tedy osobně prohodil pořadí bodů 1) a 2), protože je toho názoru, že na prvním místě tehdy sledovali autoři "vše/slovanské barvy" - tehdy chápané i jako "českoslovanské", nikoliv "ryze moravské", byť i to je logické, protože prostě tyto tři tinktury na znaku Moravy jsou! V jazykově českém prostředí té doby se prostě objevují bílo-červené bikolóry, nebo trikolóra s modrou (v rozličném pořadí, většinou nakonec "ruském" (považovaném za "ruské" ?) - a proto c.k. úřady "stíhaném" ...). "Žluto-červení" moravisté (jakékoliv národnosti) tak byli z obliga. :-)

Samozřejmě pořadí barev na tomto obrázku této (de fakto) ruské trikolóry, pokud ji ovšem takto chápeme, (svisle) by mělo správně být obrácené (pohledově zleva doprava) bílo-modro-červené. První možnost od nás další úvahy nad pořadím barev nevyžaduje.

Takto by totiž šlo (správně) o svisle umístěné srbské barvy (shora dolů a pohledově na objekt zleva doprava červeno-modro-bílé). První možnost elegantně nabízí řešení, jde o moravské barvy.

Z doby krátce po první světové válce je pohlednice datovaná (asi) rokem 1919. Zinkografie. Vedle celého textu písně orámovaného po třech stranách bílomodročervenou či červenomodrobílou trikolórou nachází stříbrnočerveně šachovaná orlice v modrém poli. Pod názvem písně Moravo, Moravo je notová osnova s notami a pod ní slova začátku skladby. Nakladatelem byl F. J. P.

Moravo, Moravo, Moravičko milá

Další pohlednice se znakem Moravy, týkající se písně Moravo, Moravo, a se znakem Moravy, moravskou orlicí, ovšem nekolorované, případně s využitím heraldického šrafování naleznete v příspěvku Mikoláš Aleš, Moravo Moravo Moravičko milá.

V roce 1940 zřejmě nakreslil obrázek použitý na pohlednici s motivem jezdce držícího moravský prapor J. T. Blažek.

Moravo, Moravo, Moravičko milá,
co z tebe pochází, chasa ušlechtilá!
J. T. Blažek, 1940

Autorem znaků na pohlednici popsané jako "gotické znaky Čech, Moravy a Slezska" je Antonín Javora. Pohlednici vydalo JAKO Zlín, T. G. Masaryka 1280, 760 01 Zlín, Tisk, produkce ZLOM. Klenot Moravy je shodný s nejstarší podobou (viz Gozzoburg), jak se užíval ještě za Lucemburků (markrabat) ve 14. století. Datace: 90. léta 20. století?

Znaky českých zemí od Antonína Javory: Čechy, Morava, Slezsko

Pohlednice se znakem Moravy od Zdirada J. K. Čecha. Na druhé straně je pohlednice popsána trojjazyčně: Znak Moravy, The Arms of Moravia, Das Wappen von Mähren. Vydala Agentura Elka press, Leonid Křížek, Praha. Vydána byla (odhadem) zřejmě v 90. letech 20. století.

Znak Moravy od Zdirada J. K. Čecha

Pozdrav z Moravy je název pohlednice vydané Pofisem. Jsou na ní zachyceny poštovní známky vztahující se k moravským městům (POFIS - poštovní filatelistická služba, Praha; nakladatelství Orbis Praha). První známka vlevo nahoře věnovaná Moravské Třebové nese znak s moravskou orlicí - původní znak města. Dnešní podobu má znak Moravské Třebové od roku 1993. Tato pohlednice byla vydána (odhadem) před rokem 1989. Soudě dle letopočtů na známkách, tak nejdříve v 60. letech.

Pozdrav z Moravy

"Vzhledem k tomu, že znaky Moravské Třebové, Olomouce a moravské zemské orlice byly téměř totožné a v praxi nerozeznatelné, požádalo městské zastupitelstvo v roce 1992 ČNR o úpravu znaku a o schválení nového praporu města. Tento návrh byl dne 11. prosince 1992 schválen heraldickou komisí ČNR. Dne 15. července 1993, podle §5 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění, a v souladu s §36 a) písmeno d) zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění rozhodnutím č. 10, udělil předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky nový znak a prapor."

Na pohlednici Severomoravský kraj vydané v době ČSSR a zveřejněné (s vodoznakem) např. na stránkách Vsetín v obrazech je znak vypadající při prvním pohledu jako znak Moravy umístěn mezi znaky měst. Pak nás zarazí, že je druhý v řadě, abychom si následně všimli červeného jazyka orlice. To nás zavede k pátrání po vývoji znaku Olomouce. Podle toho se jedná o znak Olomouce platný v době vydání pohlednice.

Severomoravský kraj, rok 1971

Jde o variantu znaku Olomouce užívanou od první republiky (po odstranění císařského tereziánského polepšení v roce 1918 i písmen v roce 1934 atd.). V roce 1993 byla oficiálně přidána (navrácena) písmena SPQO (Senatus populusque Olomuncensis).

Znak Moravy mezi dalšími znaky ale najdeme např. na novější pohlednici s modrým pozadím Hrady a zámky Jižní Moravy, kde jsou záběry hradů a zámků Pernštejn, Špilberk, Plumlov, Buchlovice, Kroměříž, Lednice. Na pohlednici s červeným pozadím Hrady a zámky Jižní Moravy, kde jsou zábery Znojma, Boskovic, Čech pod Kosířem, Lešné, jsou vedle nich příslušné znaky také. U Znojma vidíme šachovanou orlici bez písmene Z. To je důležitý znak, jelikož můžeme porovnat s jinými pohlednicemi, kde je jednoznačně použit znak Znojma. U hradů jde tedy ryze o Moravu.

Na dokreslení jeden z dnes již historických znaků Olomouce
a dnešní znaky moravských měst Olomouce, Moravské Třebové,
Znojma, Jevíčka s orlicí odvozenou z moravské orlice,
se zlatým i s červeným jazykem, s přidanými písmeny.
SPQO (Olomouc), Z (Znojmo), G (Jevíčko)

V roce 2000 byla vydána pohlednice s textem Pozdrav z moravských Dačic. Kolorované perokresby dačických dominant provází znak Moravy. Pohlednici prý lze ještě získat v Městském muzeu a galerii Dačice nebo ve výtvarném atelieru Moravský dvůr v ulici Na Vyhlídce.

Pozdrav z moravských Dačic

Pohlednice je určena dačickým vlastencům (rodákům) a sběratelům pohlednic. Autorem kresby moravské orlice je Jiří Louda.

Vedle Loudova ztvárnění moravské orlice se na pohlednicích z posledních desetiletí můžeme setkat s kresbou Antonína Javory, jak vidíme i na příkladu galerie znaků českých zemí výše. Kromě pohlednice Sklenka vína neuškodí, celú bečku nevypiješ. Jihomoravská vinařská cesta a naučná vinná stezka Petra Bezruče jsou tu i další. Na pohlednici Krajská města ČR je uprostřed státní znak České republiky obklopený městskými znaky (Praha, České Budějovice, Plzeň, Karlovy Vary, Ústí nad Labem, Liberec, Hradec Králové, Pardubice, Jihlava, Brno, Olomouc, Ostrava, Zlín). Znaky měst doplňuje plaménková orlice s popiskem Střední Čechy. Na pohlednici Morava znak Moravy obklopují znaky měst Adamov, Blansko, Boskovice, Brno, Ivančice, Klobouky u Brna, Náměšť nad Oslavou, Rosice, Rousínov, Slavkov, Velká Bíteš, Vyškov. Byla rovněž vydána pohlednice se znaky českých zemí vedle sebe: Čech, Moravy a Slezska.

Se znakem Moravy se dnes setkáváme např. na vysekávaných pohlednicích měst - se znaky nynějších krajů a jejich měst vyráběných firmou Sprint, v příslušných polích krajských znaků (Jihomoravský kraj, Moravskoslezský kraj, Kraj Vysočina, Zlínský kraj, Olomoucký kraj).

V posledních letech nově utvořené vlajky mající podle svých tvůrců symbolizovat Moravu

Od začátku 3. tisíciletí (?) se mezi vlajkami, které jejich uživatelé považují za (historickou) vlajku Moravy objevuje i vlajka v podobě heraldického praporu s červenožlutě šachovanou orlicí se žlutou korunou, žlutou zbrojí a s žlutým jazykem v modrém listu. Vedle ní bylo možno se setkat i s vlajkou v podobě heraldického praporu s červenobíle šachovanou orlicí se žlutou korunou, žlutou zbrojí a s červeným (!) jazykem v modrém listu vlajky. Tuto vlajku v současnosti využívá jako spolkovou vlajku Moravská národní obec (!).

U této orlice je otázkou, zda ji (jako moravskou orlici) Jiří
Louda původně nakreslil se žlutým (resp. v případě znaku,
z něhož jsou tyto vlajky odvozeny) nebo s červeným
jazykem. Samozřejmě ji v podobě vlajky (grafika) známe
i se žlutým jazykem. A z ní odvozená grafika ji bude
zobrazovat i s prohozením barev šachování na pořadí
bílá-červená

Velehrad 5. července 2013. Povšimněme si také moravské
vlajky v podobě modročervenobílé trikolóry, což zřejmě
odkazuje na její zpodobnění na obraze Uherského Hradiště
ze 70. let 19. století

Moravská orlice je ale jen jedna (stříbrnočerveně šachovaná orlice se zlatou korunou a zlatou zbrojí v modrém poli, která je na vlajkách popisována jako bíločerveně šachovaná orlice se žlutou korunou a žlutou zbrojí v modrém poli), proto se musí ostatní od ní odlišné orlice přesně popisovat.

Den za Moravu, Brno, rok 2014

Nově se objevuje jí podobná vlajka, na níž je vpravo hledící žlutočerveně šachovaná orlice se žlutou korunou, žlutou zbrojí a s červeným jazykem v modrém listu, kterou její prodejce označuje jako tzv. markraběcí standartu. Myslí si a ve své nabídce, kterou ji koncem dubna 2016 uvedl, píše, že: "Nejedná se o vlajku v pravém slova smyslu, ale spíše o moderní podobu moravské markraběcí standarty". Podle předlohy rakouského heraldika Hugo Gerharda Ströhla z 19. století zpracoval orlici na vlajce moravský grafik Radek Novák.

Radek Novák dle Hugo Gerharda Ströhla - žluto-
červeně šachovaná orlice se žlutou korunou a zbrojí
a s červeným jazykem v modrém listu vlajky

Ať už je orlice v modrém listu šachována červenožlutě nebo žlutočerveně, je to de iure "standarta markraběte" jen (i tak čistě teoreticky) z let 1915 až 1918. Otázku způsobu provedení šachování můžeme srovnat s vyhláškou c. k. ministerského předsedy ze dne 3. listopadu 1915, kterou byl stanoven a popsán znak rakouských zemí (české znění a německé znění). Jí máme popsán státní znak po změně barev šachování orlice z roku 1915. Tuto nabídku by si mohli někteří háklivější pozorovatelé vykládat i jako: "úkrok stranou od "dráždivé" žluto-červené bikolóry k podprahové žluto-červené orlici v modrém listu!?".

Existuje vedle dalších nově utvořených vlajek (vlajky vytvořené po zrušení země Moravskoslezské), které jsou sestaveny ze žlutočervené bikolóry a modrého štítku se žlutočerveně/červeno-žlutě šachovanou orlicí v modrém poli. Tyto vznikaly na základě úvah svých tvůrců a podle všeho se (více) začaly objevovat od roku 2007. Vzešly ze zkušenosti, že pouhá žlutočervená bikolóra se pletla s vlajkou Prahy (zvláště při návštěvách hlavního města České republiky ležícího v Čechách).

Na štítku uprostřed listu vlajky je buď vpravo hledící žlutočerveně šachovaná orlice se žlutou korunou, žlutou zbrojí a žlutým jazykem v modrém poli, nebo vpravo hledící červenožlutě šachovaná orlice se žlutou korunou, žlutou zbrojí a červeným jazykem v modrém poli nebo vpravo hledící červenožlutě šachovaná orlice se žlutou korunou, žlutou zbrojí a žlutým jazykem v modrém poli. Tato varianta - červenožlutě šachované orlice se žlutým jazykem, byla v roce 2014 fotograficky zachycena umístěná na červenožluté šachovnici čtyři krát čtyři pole - na praporu čtvercového tvaru. Poznámka: na jednom obrázku je možné spatřit kusovou vlajku tvořenou jen bíločervenou šachovnicí (bez znaku), o které si sice můžeme při prvním podívání myslet, že se onou šachovnicí hlásí k Moravě, ale jde hlavně o jednu z vlajek používaných příznivci frýdecko-místeckého hokeje.

Variantou této vlajky v podobě bikolóry je žlutočervená bikolóra s modrým štítkem s vpravo hledící červenobíle šachovanou orlicí se žlutou korunou, žlutou zbrojí a červeným jazykem. Štítek je umístěn buď vpravo (blíže žerdi) nebo uprostřed.

Tento typ vlajky je někdy snad jen uměle graficky (na obrázku) zachycen v podobě s červenobíle šachovanou orlicí se žlutou korunou, žlutou zbrojí a žlutým jazykem.

Moravský den v Olomouci 28. května 2015. Vypadá to,
že k žerdi je navíc připevněna malá vlaječka, na níž
je orlice v jednom z výše popsaných barevných schémat.

Na Moravském dnu v Olomouci 28. května 2015 bylo možno spatřit vlajkonoše nesoucího žlutočervenou bikolóru s modrým štítkem uprostřed s vpravo hledící bíločerveně šachovanou orlicí se žlutou korunou, žlutou zbrojí a žlutým jazykem. Obrázek zachycuje i další symboly.

Zajímalo nás, jak tuto rozmanitou symboliku může vidět znalec. Pozvánka do slavnostního průvodu městem začínajícího ve čtvrt na jedenáct "se žluto-červenými moravskými vlaj­kami, v čele s modrou markraběcí standartou, tj. spolkovou vlajkou Moravské ná­rodní obce." je vcelku zajímavá. Něco je v ní zdůrazněno, neco je potlačeno, a něco je jinak, jak ukazuje doprovodný obrázek bílo/stříbrno-červeně šachované orlice na žlutém/zlatém pozadí napodobující polepšení znaku Marií Terezií, ale (záměrně?) špatně (jako variace na slovanskou trikolóru)?! Neboť srdeční štítek má být (rakouský) červený se stříbrným břevnem a monogramem manželů (Františka a Marie Terezie).

Text pozvánky říká, že ano, modrá vlajka je též "jednou" ze spolkových vlajek MNO. Je pravda, že ji užívají, byť nesmyslně nazývají standartou (tou je vyztužený jízdní prapor). Je to prostě modrá heraldická vlajka s (de iure platnou) moravskou orlicí! Kde se to hodí, preferují jen bikolóru, a dá se věřit tomu, že jsou schopni vytáhnout i "modrou", ale se žluto-červenou orlicí "markrabě vzor 1915-18".

Mikulčice, slovanské hradiště, 5. července 2017

Obměnou předchozí vlajky je umístění modrého štítku opět s červenobíle šachovanou orlicí se žlutou korunou, žlutou zbrojí, tentokrát ovšem patrně se žlutým jazykem na žlutočervenomodrou trikolóru, přes žlutočervené pruhy na pravé straně listu vlajky.

Den za Moravu, rok 2011. Vzadu si můžeme všimnout praporu,
který se jeví být bíločervenomodrou trikolórou

Na internetu je totiž možné narazit na grafiku znázorňující žlutočervenomodrou trikolóru, na niž je na pravé straně listu vlajky přes žlutočervené pruhy položen štítek s moravskou orlicí (bíločerveně šachovanou orlicí se žlutou korunou, žlutou zbrojí a červeným jazykem). Tato vlajka má i jí velice podobnou verzi, která má horní pruh bílý. Štítek na pravé straně listu vlajky s moravskou orlicí je položen přes bíločervené pruhy. Jedná se zřejmě o grafický návrh.

Potom existuje i obrázek bíločervenomodré trikolóry, na niž je na pravé straně listu vlajky stejně tak položen štítek s moravskou orlicí. Ve druhém popisovaném případě se nejprve uvažovalo, že se opět zřejmě jedná, soudě dle názvu souboru (v němž se objevuje označení "varianta 2") jen o grafický návrh, za který se oba obrázky daly považovat, dokud by se neobjevily fotografie dokazující uskutečnění těchto nápadů. A právě v tomto případě můžeme takový doklad vidět na fotografii ze dne za Moravu v Brně, zde v září roku 2022.

"Varianta 2"

Vedle popsaných četných nově utvořených vlajek se dnes samozřejmě používá nejstarší historická moravská vlajka - bíločerveně šachovaná orlice se žlutou korunou, zbrojí a jazykem v modrém listu vlajky.

Den Za Moravu 14. září 2019 v Brně. Bíločervenomodrá trikolóra

Den Za Moravu 14. září v Brně. Žlutočervenomodrá
a bíločervenomodrá trikolóra

Na setkáních občanů je v současnosti možné, jak ukazují obrázky, uvidět i historickou vlajku Moravy v podobě bíločervenomodré trikolóry, žlutočervenomodré trikolóry s orlicí uprostřed (?) či žlutočervené bikolóry, jež nám mají svými barvami připomínat dobu 2. poloviny 19. století a začátku 20. století (aniž by se přitom zkoumala skutečná rozšířenost vlajek s tímto pořadím pruhů v té které době).

Dne 1. března 2023 byl zveřejněn návrh na vydání zákona o zemských znacích a vlajkách.