Hugo Traub, Občanská nauka československá, 1921

Hugo Traub, brněnský historik a učitel, v práci Občanská nauka československá, Brno: A. Píša, 1921, s. 43-44, popisuje státní znak Československé republiky:

"Státní znak2) republiky je trojí: malý, střední a veliký. 1. Malý znak: na červeném štítě stříbrný dvouocasý lev vé skoku, vpravo hledící, úst rozžhavených, s jazykem vyplazeným, drápy a čelenku vše zlaté barvy, nesoucí na prsou červený

2) Třeba rozlišovali od dosavadních zemských znaků, jichž užívání v životě veřejném povoluje příslušné ministerstvo v dohodě s ministerstvem vnitra. Obce a okresní zastupitelstva měla dotud právo užívati ho.

štítek se třemi modrými vrchy, z nichž na prostředním vyšším je vztýčen stříbrný kříž dvojitý (slovenský znak). 2. Střední znak má dva štíty, přední a zadní. Na předním je znak český (lev jako shora se štítkem na prsou), zadní je čtvercový. V horním pravém poli je znak slovenský (tři vrchy s křížem Cyrilometodějským), v levém horním znak Podkarpatské Rusi (štít nazdél rozdělený, v pravém, modrém poli tři zlatá břevna, v levém, stříbrném stojící červený medvěd vpravo hledící). V pravém spodním poli je znak moravský (stříbrně a červeně šachovaná orlice v pravo hledící s čelenkou v modrém poli), v levém spodním poli znak slezský (na zlatém štítě černá orlice). 3. Posléze veliký státní znak se skládá ze štítu předního a zadního; na předním je znak český, zadní je rozdělen na sedm polí třemi vodorovnými pruhy tak, že vrchní dva jsou rozpůleny, třetí, spodní, je dělen třikráte. V horním pravém poli je znak slovenský, v levém znak Podkarpatské Rusi, v pravém středním je moravsкý, v levém středním slezský, v pravém poli spodním je znak Těšínská (na modrém štítě zlatá orlice vpravo hledící), ve středním poli spodním znak Opavska (štít červeně a bíle rozpůlený), v levém spodním znak Ratibořská (štít rozpůlený, v pravém poli modrém zlatá orlice s čelenkou, v pravo hledící, levé pole bíle a červeně rozpůlené). Po pravé i levé straně štítu stojí zlatý lev dvouocasý s čelenkou jakožto stráže štítu. Pod štítem se vine stuha s heslem: „Pravda vítězí“1).

1) Je to heslo nejnárodnějšího krále českého, Jiřího z Poděbrad"

Československý kreslíř měsíčník pro výtvarnou výchovu: měsíčník výtvarné a technické výchovy

Československý kreslíř měsíčník pro výtvarnou výchovu: měsíčník výtvarné a technické výchovy, Praha: Státní nakladatelství, 1937-1938, č. 3, s. 73-76:

"Vladimír Hýl: Symboly státní svrchovanosti v technické výchově. Pro vyznačení státní svrchovanosti užívá se všeobecně určitých symbolů jako jsou vlajky, znaky, písmena a hesla. Tyto symboly jsou zpravidla důležitou historickou památkou, poněvadž mají vztah ke vzniku státu nebo k důležitým událostem v jeho historii. Svou úpravou mohou naznačovati složení státu z jednotlivých historických celků.

Symboly připomínají jednoduchou markantní a každému srozumitelnou zkratkou ideu státní pospolitosti a svrchovanosti. Vlajka je odznakem pravomoci státu a připomíná nám povinnosti k státnímu celku. Pocity úcty oddanosti a věrnosti, kterými nás naplňuje vědomí národní pospolitosti přenášíme na tento symbol. Znaky připomínají nám kus historie státu, jsou symbolem slavné národní minulosti a výrazem pouta, jež nás k ní víže. Státní heslo „Pravda vítězí“ vyjadřuje ideu našeho boje za osvobození a hlavní mravní princip politiky našeho státu.

V západoevropských zemích těší se státní symboly odedávna zvláštní úctě všeho občanstva. U nás tomu tak nebylo, poněvadž až do převratu byly to odznaky nepřátelské státní moci, která nás jen vykořisťovala a utiskovala. Teprve od převratu snažíme se vytvořiti i u nás stejnou tradici úcty k státním odznakům.

К vytvoření této tradice nejvíce přispívá škola. V občanské nauce, dějepise a po př. i jinde poznají děti složení a smysl státních odznaků, při školních slavnostech učí se jich používati a dívati se na ně s náležitou úctou. Škola má při-vésti děti k tomu, aby

1. znaly dokonale státní symboly jak po stránce vnější, tak po stránce jejich smyslu,
2. aby věděly, kdy a jak jich správně užívati,
3. aby cítily k nim povinnou úctu.

Zvláštní pozornost lze věnovati symbolům státní svrchovanosti v předmětech technické výchovy, t. j. v kreslení, rýsování a ručních pracích. Není třeba, abychom o nich soustavně učili, ale příležitostně zaraďujeme je do programu vyučovacího jako vhodnou učebnou látku. Při příležitosti oslavy národního svátku můžeme kresliti vlajky, znaky, v ručních pracích vyráběti praporky, transparenty, nápisy, připravovati dekoraci třídy a pod. a při tom poučovati o složení, užití a významu státních odznaků. Látku vybíráme a upravujeme co do nesnadnosti podle stupně, na kterém úkol pracujeme.

V kreslení věnujeme především pozornost státní vlajce. Malujeme ji v různých polohách a velikostech z představy, podle vzoru na tabuli, podle skutečnosti a v různých komposicích. Od XVI. století byly českými státními barvami bílá a červená podle znaku země České (bílý lev v červeném poli), po převratu byla к nim přidána modrá. Vlajka má tvar obdélníku, jehož délka a šířka jsou v poměru 3 : 2 (obr. 1.). Horní část je bílá, spodní červená; od žerdě až do středu zasahuje modrý klín, zabírající celou výšku vlajky. Žerď vlajky je ozdobena pruhy bílo-červeno-modrými, ale tak, že modré pásky mají jen poloviční šířku. Žádná jiná ozdoba na vlajce ani na žerdi nesmí býti. Vlajka je upevněna na žerdi lankem, aby se mohla zvedati a stahovati.

V I. třídě kreslíme vlajku plošně. Tvar naučí se žáci sestrojovati pravítkem a kružítkem v měřictví. Procvičíme tyto úkoly:

a) nakresliti správně vlajky libovolné velikosti,
b) nakresliti vlajku podle udaného jednoho rozměru,
c) kresliti vlajky v různých polohách.

Na výkres kreslíme vlajku buď jednotlivě (obr. 2.), nebo v různém seskupení či v komposiční úpravě (obr. 3.). Jako modři použijeme nejvhodněji ultramarinu, jako červeni rumělky.

Ve druhé třídě poučíme žáky o správném zavěšení a umístění vlajky. Vlajka vyvěšuje se na žerdi kolmé, je-li na střeše budovy nebo na volném prostranství a na žerdi šikmé, je-li na průčelní stěně budovy (obr. 4.). Horní roh vlajky přiléhá těsně ke konci žerdě. Vlajka se vztyčuje rychle a spouští pomalu (na lodích vyvěšuje se vlajka jen od východu do západu slunce). Je-li více různých vlajek, tedy státní vlajka musí býti nejvýše nebo na nejčelnějším místě.

Státní vlajka vyvěšuje se na veřejných i soukromých budovách při slavnostních příležitostech, označují se jí lodi a československý majetek v cizině, nosí se v čele průvodů a při pohřbech vynikajících osobností. Na znamení smutku vztyčuje se vlajka jen do polovice žerdi. Obr. 6.

Vlajky nemá se používati zbytečně.

Pro dekoraci velikých budov použijeme raději dlouhých praporů. (7) Vlajka je příliš krátká a na monumentální budově by se ztrácela. Prapor může býti libovolně dlouhý, ale podržuje celkovou úpravu vlajky. Modrý klín při veliké délce nelze však dělati až do středu, poněvadž by příliš úzké trojúhelníkové plochy působily neklidným dojmem. Prapor je přibit přímo na žerdi, která se upevňuje v poloze vodorovné. Podle těchto pravidel žáci znázorní kresbou správné vyvěšení vlajky, vlajku ve smutku, ozdobení domu prapory, více vlajek různých států a pod. Vlajky malují plošně.

Ve III. třídě malujeme vlajku zvlněnou podle skutečnosti nebo z představy a případně jí doplníme vhodnou komposicí. Obr. 8. Namalujeme vlajky Malé dohody (Rumunsko: tři svislé pruhy, modrý, žlutý a červený; Jugoslavie: tři vodorovné pruhy, modrý, bílý a červený nahoře). Obr. 5.

Nosí-li se vlajka v průvodě, tedy ji neseme kolmo vzhůru, nikoli šikmo. Neskláníme ji před žádnou osobou anebo věcí, nedopustíme, aby se dotekla země nebo vlekla vodou. Nedáváme na ni nikdy žádný nápis ani ji nepoužíváme к reklamě. Vlajka nesmí býti součástí ani ozdobou oděvu.

Nesnadnějším úkolem je kreslení státních znaků. Kreslíme je podle tabule nebo podle velikých vzorů vydaných Státním nakladatelstvím. V I. tř. malujeme znak Slovenska (tři vrchy s dvojitým křížem připomínající Tatru, Matru a Fatru a působení Cyrila a Metoděje), obr. 10., nebo znak Podkarpatské Rusi (tři zlatá břevna v modrém poli a červený medvěd v bílém poli). Slovenský znak je částí znaku bývalých Uher; podkarpatoruský znak byl vytvořen po převratu, poněvadž toto území nikdy nemělo státní samostatnosti.

Ve II. třídě malujeme znak moravský, obr. 9. (červenobíle šachovaná orlice na bílém štítě se zlatými drápy a zobákem — pochází z XIII. století), český (bílý lev na červeném štítě, pochází z XII. století, kdy vystřídal původní znak sv. Václava, černou orlici v bílém poli) nebo bývalé země slezské (černá orlice ve žlutém poli se stříbrným srpkem na prsou).

Ve III. třídě malujeme střední znak státní, obr. 11., nebo veliký znak. Střední znak má dva štíty, přední a zadní. Na předním je znak země České, na zadním znaky slovenský, podkarpatoruský, moravský a slezský. Veliký znak má vespod o tři pole více, na nichž je znak těšínský (zlatá orlice na modré půdě), opavský (červenobílý štít) a ratibořský (zlatá orlice v modré půdě v jedné, a červený a bílý pruh v druhé polovici). Velký znak je držen dvěma zlatými lvy s červenými jazyky a vespod je stuha s nápisem „Pravda vítězí“.

Symbolem státu jsou také písmena ČSR, která se obecně používají na jeho označení u nás i v cizině. Cvičíme rozličné sestavy těchto písmen v I. tř. v písmu groteskovém (obr. 12.), v II. tř. v písmu plošném (obr. 14.) a prostorovém (obr. 16.).

V III. třídě pokusíme se o složitější úkoly. Žáci napíší plakát pro oslavu národního svátku (obr. 13.) a provedou návrhy na dekoraci třídy (obr. 15.). Při návrhu na dekoraci se musí počítati s materiálem, který máme po ruce a s možností provedení. Na ukázce je stůl přikrytý kobercem, na něm dvě palmy a busta presidentova, což všechno buď je ve škole, nebo žáci přinesou z domu. Pruhy na zdi jsou z krepových papírů, nápis je vystřižen z kreslicího papíru a přišpendlen.

Obdobně pracujeme i v ručních pracích.

V I. tř. žáci dělají malé vlajky. Vlajky lepíme z barevného plakátového papíru (v obchodě pod názvem „kulér“). Střih vysvětlíme žákům na tabuli. (Obr. 18.) Modrý klín poněkud přečnívá, aby se okrajem mohla vlajka přilepiti na špilku.

V II. tř. uděláme transparenty na okna. Trans- parenty jsou prosvětlované obrazy, kterých se užívá к reklamním a slavnostním účelům. Nakreslíme návrh, který svým námětem se vztahuje ke slavnostní příležitosti. Tvary musejí býti zjednodušené a výrazné. Návrh provedeme na silnějším kreslicím papíře a vystřihneme kostru (žebra široká asi 5 mm), kterou natřeme černou barvou. Kostru ze zadu přelepíme tenkými průsvitnými barevnými papíry. Večer zavěsíme transparent do okna a prosvětlíme. (Obr. 17.)

Ve III. třídě žáci namalují státní znaky nebo vlajku na stěně školní budovy. Úkol není nesnadný. Znak se nakreslí na balicím papíru v žádoucí velikosti (zvětší se podle čtvereční sítě). Zadní stranu papíru potřeme málo klíženou černou barvou a po uschnutí překreslíme vzor rydlem na stěnu. Malujeme obyčejnými klihovými barvami. Stříbrnou a zlatou bronz rovněž rozděláváme v klihové vodě. Kontury obtahujeme černou barvou. К uspokojivému namalování není třeba zvláštní zručnosti; hotové obrazy znaků působí velmi dekorativním dojmem a jsou pěknou ozdobou školy.

Obrázky 2—17 jsou práce žáků odb. uč. Vl. Hýla z měšťanské školy ve Slezské Ostravě."

Vídeňské illustrované noviny 27. května 1920 - Státní znaky Československé republiky

Vídeňské illustrované noviny z 27. května 1920, Vídeň: A. Hrazdíra, 1920, číslo 22, s. 3:

"STATNÍ ZNAKY REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ. Ve schůzi Národního shromáždění ze dne 30. března t. r. byl přijat za zpravodajství posl. Dr. Hnídka, jenž zastupoval do Vídně i odcestovavšího tehdy zpravodaje ústavního výboru dr. B. Zahradníka, zákon o státních znacích republiky Československé. Zákon byl nyní panem presidentem podepsán, takže nabyl platnosti. Přinášíme obrazy státních znaků, vypracované prof. Kyselou a dáváme к nim toto vysvětlení:

Poněv(a)dž naše ústavní listina prohlásila za barvy republiky bílou, červenou a modrou, bylo tím již dáno základní složení vlajky státní. Seskupení proved(e)no tak, že na červenobílém praporu umístěna bude barva modrá v podobě klínu, jehož základna tvoří celou šíři vlajky při žerdi a jehož výše se rovná polovině délky vlajky. Barvy takto splývající v organický celek znázorňují nedílnost našeho státu a vyhovují jak principu estetickému, tak i heraldickému.

Standarda presidentova jest bílá s okrajem z plaménků střídavě bílých, červených a modrých. Na obou stranách uprostřed je velký, státní znak. Vláda pak se zmocňuje, by stanovila ještě jiné státní vlajky a prapory, na příklad vojeské a ji- né. Zákon rozeznává tři znaky státní: malý, znak, středíní a velký. Znak malý tvoří český lev, znak historického státu českého, chovající na srdci svém znak slovenský. Střední znak má na štítě středním českého lva. V horním poli znak Podkarpatské Rusi, v pravém poli znak moravský, v levém pak znak slezský. Podkarpatská Rus znaku svého nikdy neměla, proto navrhnut rozpůlený štít, v jehož pravé polovici jsou v modrém poli tři zlatá břevna, v levé polovici pak v bílém poli červený med- věd v pravo hledící.

Velký státní znak obsahuje znaky všech politicky významných součástí státu. V jeho středu na srdečním štítě umístěn v červeném poli český stříbrný lev. Po stranách jeho jsou znaky Moravy a Slezska, nahoře znak Slovenska a Podkarpatské Rusi. Ve spodní třetině hlavního štítu, rozděleného na tři pole, jest první znak Těšínská, v prostředním Opavska a v levém Ratibořska.

Hlavní štít drží po obou stranách dva zlatí lvové, pod nimiž vine se stuha s nápisem: „Pravda vítězí!” Jest to heslo, pod nímž husitské poselství táhlo к sněmu basilejskému a jehož používal národní král Jiří z Poděbrad. O používání znaků státních budou vydána podrobná ustanovení. Státní pečeť zavádí se dvojí, s malým a velkým znakem'. Pečeť bude uschována u předsedy vlády, a o používání jí, jakož i o razítkách, jež v obyčejném životě zastupují pečeť, budou vydána zvláštní ustanovení. Poslední část zákona obsahuje ustanoveni o ochraně státní vlajky a státních znaků. Ku veřejnému užívání jich, zvláště na tiskopisech, vůbec, je třeba vždy úředního povolení. Zneužívání, zvláště při podnicích výdělečných, stíhá se tresty soudními, po případě policejními."

Zákon 252/1920 Sb. ze dne 30. března 1920, kterým se vydávají ustanovení o státní vlajce, státních znacích a státní pečeti, nařízení vlády 512/1920 Sb., zákon 269/1936 Sb., vládní nařízení 222/1939 Sb.

Zákon ze dne 30. března 1920, kterým se vydávají ustanovení o státní vlajce, státních znacích a státní pečeti

Vztahy
Prováděcí: 29/1955 Sb., 123/1930 Sb., 512/1920 Sb.
Aktivní derogace: 300/1919 Sb.
Pasivní derogace: 163/1960 Sb., 30/1945 Sb.II, 222/1939 Sb., 269/1936 Sb., 341/1920 Sb.

252/1920 Sb.

Zákon

ze dne 30. března 1920,

kterým se vydávají ustanovení o státní vlajce, státních znacích a státní pečeti.

Změna: 269/1936 Sb.

Změna: 222/1939 Sb.

Změna: 30/1945 Sb.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1

Vlajka státní (národní) skládá se ze spodního pole červeného a vrchního bílého, mezi něž jest vsunut modrý klín od žerdi do středu vlajky.

Poměr jednotlivých částí vlajky jest patrný z připojeného obrazce.

§ 2

Standarta presidentova jest bílá s okrajem skládajícím se z plaménků střídavě bílých, červených a modrých. Uprostřed bílého pole vetkán velký státní znak.

§ 3

Vláda se zmocňuje stanoviti pro rozličné obory správy státní příslušné vlajky a prapory a vydati ustanovení o užívání barev státních v životě veřejném.

§ 4

Malý znak republiky Československé jest: Na červeném štítě stříbrný dvouocasý lev ve skoku v pravo hledící, úst rozžavených, s jazykem vyplazitým, drápy a čelenkou, vše zlaté barvy, nesoucí na svých prsou červený štítek s třemi modrými vrchy, z nichž na prostředním vyšším vztyčen jest stříbrný kříž patriarší. 

§ 5

Střední znak republiky Československé má dva štíty, přední a zadní.

Na předním (srdečním) jest znak český: na červeném štítě stříbrný dvouocasý lev ve skoku v pravo hledící, úst rozžavených, s jazykem vyplazitým, drápy a čelenkou, vše zlaté barvy.

Zadní štít jest čtvrcený. V jeho horním pravém poli jest znak slovenský: na červeném štítě tři modré vrchy, z nichž na prostředním vyšším vztyčen jest stříbrný kříž patriarší. V levém horním poli znak Podkarpatské Rusi: štít na zdél rozdělený; v pravém, modrém poli tři zlatá břevna, v levém, stříbrném poli stojící červený medvěd v pravo hledící. V pravém spodním poli znak moravský, na modrém štítě v pravo hledící orlice s čelenkou, stříbrně a červeně šachovaná. V levém spodním poli znak slezský: na zlatém štítě v pravo hledící černá orlice s čelenkou o červené zbroji se stříbrnou pružinou na prsou, zakončenou jetelovými trojlístky a uprostřed zdobenou křížkem.

§ 6

Veliký znak republiky Československé skládá se ze štítu předního a zadního.

Na předním jest znak český: na červeném štítě stříbrný dvouocasý lev ve skoku v pravo hledící, úst rozžavených, s jazykem vyplazitým, drápy a čelenkou, vše zlaté barvy.

Zadní štít jest rozdělen na sedm polí třemi vodorovnými pruhy tak, že vrchní dva jsou rozpůleny, třetí spodní třikráte dělen. V horním pravém poli jest znak slovenský: na červeném štítě tři modré vrchy, z nichž na prostředním vyšším vztyčen jest stříbrný kříž patriarší. V levém horním poli jest znak Podkarpatské Rusi: štít na zdél rozdělený; v pravém, modrém poli tři zlatá břevna, v levém, stříbrném poli stojící červený medvěd v pravo hledící. V pravém spodním poli znak moravský: na modrém štítě v pravo hledící orlice s čelenkou stříbrně a červeně šachovaná. V levém středním poli znak slezský: na zlatém štítě v pravo hledící černá orlice s čelenkou o červené zbroji se stříbrnou pružinou na prsou, zakončenou jetelovými trojlístky a uprostřed zdobenou křížkem. V pravém spodním poli znak Těšínska: na modrém štítě zlatá orlice v pravo hledící. Ve spodním středním poli znak Opavska: štít červeně a bíle rozpůlený. V levém spodním poli znak Ratibořska: štít rozpůlený; v pravém modrém poli zlatá orlice s čelenkou v pravo hledící, levé pole bílé a červeně rozpůlené.

Po pravé i levé straně štítu stojí zlatý lev dvouocasý s čelenkou jakožto strážce štítu. Pod štítem vine se stuha, na níž se čte heslo: "Pravda vítězí."

Podrobnosti jednotlivých znaků jsou patrny z připojených obrazců.

§ 7

Vláda se zmocňuje stanoviti nařízením, kdy kterého znaku má býti užíváno.

§ 8

Státní pečeti chová předseda vlády.

Na malé státní pečeti jest vyobrazen malý státní znak, kolem něhož čte se v kruhu nápis: Republiky Československá.

Na veliké státní pečeti umístěn jest veliký státní znak i se strážci štítu a heslem. Kolem něho v kruhu čte se nápis: Republika Československá.

§ 9

Státní pečeti chová předseda vlády.

Vláda se zmocňuje, aby zvláštním nařízením stanovila, kdy kterou pečetí státní pečetiti a jakých pečetí a razítek mají užívati veřejné úřady.

§ 10

zrušen

§ 11

zrušen

§ 12

Ministr vnitra se pověřuje, aby v dohodě se zúčastněnými ministry provedl tento zákon, jenž se stává ihned účinným.

T. G. Masaryk v. r.

Tusar v. r.

Švehla v. r.

Nařízení ze dne 20. srpna 1920 k provedení zákona ze dne 30. března 1920, č. 252 Sb. z. a n., kterým se vydávají ustanovení o státní vlajce, státních znacích a státní pečeti

Vztahy
Nadřazené: 252/1920 Sb.
Pasivní derogace: 163/1960 Sb., 30/1945 Sb.II, 280/1939 Sb., 269/1936 Sb.

512/1920 Sb.

Nařízení vlády

republiky Československé

 ze dne 20. srpna 1920

 k provedení zákona ze dne 30. března 1920, č. 252 Sb. z. a n., kterým se vydávají ustanovení o státní vlajce, státních znacích a státní pečeti.

Změna: 269/1936 Sb. 

§ 1

K výzdobě státních úřadů a soudů užívá se státní vlajky nebo praporu podle ní utvořeného.

§ 2

Pokud se označuje svrchovanost státní nebo státní majetek pruhy ve státních barvách, buďtež pruhy tyto bělo-červeno-modré. Opakují-li se barvy, budiž pruh modrý o polovinu užší nežli pruh červený nebo bílý.

§ 3

K označení státních úřadů, soudů, ústavů a podniků, jakož i státního majetku užívá se s výjimkou případů uvedených v §§ 4 a 5 malého státního znaku.

§ 4

Středním státním znakem označují se státní úřady a soudy společné celému státu.

§ 5

Pokud jest třeba ve styku zahraničním státního znaku, užívá se k tomu velikého státního znaku. Téhož znaku užívá president republiky a Národní shromáždění při slavnostních příležitostech.

§ 6

Velikou státní pečetí (§ 8 zákona) pečetí se při slavnostních příležitostech mezinárodních; jinak pečetí se malou státní pečetí.

President republiky pečetí dopisy a listiny, nevyžadující podle ústavní listiny spolupodpisu odpovědného člena vlády, pokud nemají povahy zcela soukromé, pečetí shodnou s velkou pečetí státní, avšak s nápisem v kruhu: "President republiky Československé".

§ 7

Státní úřady, soudy, ústavy a podniky užívají úřední pečeti, na níž jest zobrazen malý státní znak, kol něhož v kruhu jest uvedeno stručné označení dotyčného úřadu a jeho sídla. O jazyku, v němž toto označení má býti uvedeno, obsahují bližší předpisy prováděcího nařízení k zákonu ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n., jímž se stanoví zásady jazykového práva v republice Československé.

Ministerstvo zahraničních věcí určí, pokud zahraniční úřady republiky Československé užívají úřední pečeti s velikým státním znakem.

§ 8

zrušen

§ 9

zrušen

§ 10

zrušen

§ 11

O používání vlajek, praporů a znaků v oboru správy vojenské budou vydány předpisy zvláštní.

§ 12

Nařízení toto stává se ihned účinným a provedení jeho přísluší ministru vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.

Tusar v. r.

Švehla v. r.

Johanis v. r.

Habrman v. r.

Dr. Dérer v. r.

Dr. Engliš v. r.

Dr. Winter v. r.

Staněk v. r.

Dr. Vrbenský v. r.

Dr. Meissner v. r.

Dr. Markovič v. r.

Zákon ze dne 21. října 1936 o užívání vlajek, znaků a jiných symbolů, jakož i stejnokrojů a odznaků, a o opatřeních proti závadným označením

269/1936 Sb.

ZÁKON

ze dne 21. října 1936

o užívání vlajek, znaků a jiných symbolů, jakož i stejnokrojů a odznaků, a o opatřeních proti závadným označením.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

ČÁST I.

Vlajky, znaky a jiné symboly.

§ 1

Státní symboly.

Státní vlajku, státní znaky a jiné symboly státní svrchovanosti, jakož i jejich užívání upravuje - pokud dále není jinak stanoveno - zákon ze dne 30. března 1920, č. 252 Sb. z. a n., kterým se vydávají ustanovení o státní vlajce, státních znacích a státní pečeti.

§ 2

Pojem vlajek.

Co se v tomto zákoně ustanovuje o vlajkách, platí stejně i o praporech, praporcích (standartách) a jiných podobných předmětech.

§ 3

Jiné než státní symboly.

(1) Ministerstvu vnitra náleží v jednotlivých případech k žádosti stanoviti anebo z vážných důvodů měniti vlajky a znaky svazků územní samosprávy - ač nejde-li o znaky, které jsou částí státního znaku -, při čemž jest pokud možno přihlížeti ke stanovisku příslušného svazku.

(2) Jiné korporace mohou míti své zvláštní vlajky nebo znaky jen tehdy, jestliže jsou podle stanov (organisačních předpisů) k tomu oprávněny a obdržely-li k tomu povolení zemského úřadu.

(3) K žádosti buď trojmo připojen barevný nákres i přesný popis vlajky nebo znaku. Nákres vlajky musí zobrazovati obě její strany. Popis znaku budiž podán podle okolností heraldicky a s potřebnými vysvětlivkami.

(4) O žádosti korporace rozhoduje úřad maje na zřeteli veřejné zájmy.

(5) Zemský úřad může, vyžaduje-li toho veřejný zájem, povolení, udělené korporacím podle odstavce 2 nebo jim zachované podle § 20, odst. 2, věty 1, odníti nebo dodatečně vázati podmínkami, jež uzná ve veřejném zájmu za nutné.

(6) Jiné vlajky a znaky než uvedené v odstavcích 1 a 2 nevyžadují povolení; jinak však ustanovení tohoto zákona platí i pro ně.

§ 4

Trvalé veřejné užívání státních a jiných veřejných symbolů.

(1) Trvale veřejně užívati státní vlajky, státního znaku nebo některé jeho části smí jen ten, kdo k tomu obdržel povolení zemského úřadu.

(2) Trvale veřejně užívati vlajek a znaků svazků územní samosprávy nebo jiných veřejných korporací smí vedle korporace, o jejíž vlajku nebo znak jde, jen ten, kdo k tomu obdržel povolení okresního úřadu. Je-li znak svazku územní samosprávy částí státního znaku, uděluje povolení zemský úřad. Povolení může býti uděleno jen tehdy, prokáže-li žadatel, že se zamýšleným užíváním projevila souhlas korporace, o jejíž vlajku nebo znak jde.

(3) Na území Československé republiky smí trvale veřejně užívati symbolů státní svrchovanosti cizích států kromě osob exterritoriálních a konsulů těchto států jen ten, kdo k tomu obdržel povolení zemského úřadu, příslušného podle svého bydliště (sídla); je-li jeho bydliště (sídlo) v cizině, je k vydání povolení příslušným zemský úřad v Praze. Povolení může býti uděleno jen tehdy, prokáže-li žadatel, že úřady státu, o jehož symbol svrchovanosti jde, nemají proti žádanému způsobu užívání námitek.

(4) Trvalým rozumí se též takové užívání, jež se děje po delší dobu nebo se častěji opakuje.

(5) V žádosti o povolení budiž zejména též vylíčen způsob a rozsah zamýšleného užívání. O žádosti rozhoduje úřad maje na zřeteli veřejné zájmy. Vyžaduje-li toho veřejný zájem, může úřad povolení, pokud se týče dosavadní právo (§ 20, odst. 2, věta 2) odníti nebo dodatečně vázati podmínkami, jež uzná ve veřejném zájmu za nutné.

(6) Užívání symbolů uvedených v tomto paragrafu, pokud bude povoleno podnikům výdělečným, je podrobeno roční taxe do 10 000 Kč ve prospěch státní pokladny, jde-li o symbol svazku územní samosprávy, ve prospěch tohoto svazku. Taxu vyměří úřad při udělení povolení.

(7) O odvolání z rozhodnutí zemského úřadu vydaného v prvé stolici rozhoduje ministerstvo vnitra v dohodě s příslušným odborným ministerstvem.

§ 5

Příkaz k přechodnému veřejnému užívání státních symbolů.

Okresní úřad může, žádá-li toho veřejný zájem, přikázati jak ve způsobu všeobecných nařízení, tak i pro jednotlivé případy, aby státní vlajky, státních znaků nebo jejich částí bylo přechodně veřejně užito, a stanoviti způsob, jakým se má tak státi.

§ 6

Vadné provedení státních a jiných veřejných symbolů, ochrana před napodobením.

Veřejné užívání státní vlajky, státních znaků nebo jejich částí, dále vlajek a znaků svazků územní samosprávy je zakázáno i když jsou splněny podmínky uvedené v předchozích paragrafech, je-li způsob provedení těchto symbolů s hlediska heraldického podstatně vadný a zejména, může-li tato závada vzbuditi veřejné pohoršení nebo vésti k záměně těchto symbolů s jiným symbolem (předmětem). Rovněž je zakázáno veřejně užívati předmětů nebo vyobrazení, jež svým provedením mohly by vzbuditi zdání, jakoby to byly tyto symboly.

§ 7

Přípustnost a způsob užívání státních a jiných symbolů.

(1) Zakázáno je jakékoliv užívání státní vlajky, státního znaku nebo některé jeho části, jež by se jevilo nevhodným, nepřiměřeným nebo jako projev neúcty k těmto symbolům.

(2) Užívati veřejně jiných vlajek, znaků nebo jiných symbolů jest zakázáno, jevilo-li by se to vzhledem k rázu takového symbolu nebo vzhledem ke způsobu jeho užití nebo podle povahy skutku jako projev proti vzniku, samostatnosti, celistvosti, jednotnosti nebo demokraticko-republikánské formě Československé republiky nebo jako projev neúcty ke státní vlajce nebo státnímu znaku, nebo mohl-li by užitím symbolu býti ohrožen veřejný klid a pořádek.

(3) Není-li dále jinak stanoveno, je dovoleno přechodně veřejně vyvěšovati při příležitostech širšího významu jiné vlajky než státní jen tehdy, jsou-li zároveň vyvěšeny nejméně ve stejném počtu a na předních místech státní vlajky alespoň téže velikosti a úpravy.

(4) Užije-li se k přechodné vnitřní výzdobě místností veřejně přístupných jiných vlajek než státních, musí býti zároveň na čelném místě užito alespoň jedné vlajky státní důstojné úpravy a větších rozměrů, než jsou rozměry použitých vlajek jiných. Totéž platí pro nošení vlajek ve veřejných průvodech a jiných shromážděních pod širým nebem.

(5) Při slavnostních příležitostech mezinárodní povahy musí býti státní vlajky užito v čele vlajek ostatních zastoupených států tak, aby vlajka žádného cizího státu ji nepřevažovala počtem, velikostí nebo úpravou.

(6) Ustanovení odstavců 3, 4, věty 1 a odstavce 5 nevztahuje se na užívání symbolů státní svrchovanosti cizích států osobami exterritoriálními a konsuly těchto států. Ustanovení odstavců 3 a 4 neplatí pro užívání symbolů smutečních.

(7) Příslušníci cizích států mohou při svém hromadném vystupování na území republiky Československé užívati veřejně vlajky, znaku nebo jiného symbolu, dal-li k tomu pro jednotlivé případy svolení okresní úřad, v jehož obvodu jich má býti po vstupu na toto území po prvé užito. O toto svolení mohou žádati buď zmínění příslušníci cizích států anebo ti, kdož pořádají na zdejším státním území podnik, při němž má býti uvedených symbolů veřejně užito. Zemský úřad může však toto svolení kdykoli odejmouti. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na veřejné užívání československých symbolů uvedených v § 1.

§ 8

Odstranění závadných symbolů.

(1) Odstraniti symboly, jichž užívání se příčí ustanovením §§ 6 a 7, přikáže okresní úřad vlastníku (spoluvlastníku) nebo uživateli či správci věci, na níž bylo symbolu na př. vyvěšením, umístěním, zobrazením neb vystavením na odiv užito, anebo tomu, jenž symbolu užívá. Není-li takovýchto osob anebo znamenalo-li by vydání příkazu těmto osobám průtah ve věci, uloží tuto povinnost obci. V příkaze může vysloviti, že závadný symbol se zabavuje nebo že propadá. Odvolání z příkazu nemá odkladného účinku.

(2) Je-li toho naléhavě třeba, je státní bezpečnostní orgán povinen přikázati osobám, uvedeným ve větě 1 předchozího odstavce, prozatímní odstranění takového symbolu, po př. dáti provésti toto odstranění a předběžně jej zabaviti.

(3) Nelze-li vzhledem ke spojení takového symbolu s movitou věcí provésti jeho prozatímní odstranění anebo zabavení, lze zabaviti i tuto věc.

(4) O opatřeních učiněných podle odstavců 2 a 3 musí býti podána bezodkladně zpráva okresnímu úřadu, který co nejdříve rozhodne, má-li býti symbol odstraněn po případě stalo-li se prozatímní odstranění po právu, či nikoliv. Nerozhodne-li pro odstranění, nařídí, aby předběžně zabavený symbol byl vrácen tomu, u koho byl zabaven. Rozhodne-li pro odstranění, může zároveň vysloviti, že závadný symbol propadá. Byla-li podle odstavce 3 předběžně zabavena movitá věc, s níž symbol jest spojen, nařídí v rozhodnutí, aby po odstranění závadného symbolu byla věc vrácena. Odvolání z rozhodnutí, jímž bylo odstranění vysloveno, nemá odkladného účinku.

(5) Zabavené věci mohou býti po odstranění závadného symbolu prodány veřejnou dražbou nebo z volné ruky za cenu, kterou úřad stanovil, anebo jinak přiměřeně zužitkovány, je-li nebezpečí, že se zkazí, nebo dají-li se uschovati jen s nepoměrným nákladem a není-li jich třeba k vedení důkazu. Výtěžek nastupuje na místo prodaných věcí. Prodej pro nepoměrný náklad na uschování se neprovede, byla-li včas složena částka, stačící k úhradě tohoto nákladu.

(6) Náhradu nákladů spojených s odstraněním (zabavením) uvedených symbolů uloží okresní úřad tomu, kdo symbolu o své újmě užil anebo k užití dal podnět. Není-li tato osoba známa nebo nelze-li na ní náhradu vymoci, uloží se náhrada ostatním osobám uvedeným v první větě odstavce 1, pokud lze je činiti za užití symbolu odpovědnými.

ČÁST II.

Vojenský stejnokroj a stejnokroj četnictva.

§ 9

Pojem vojenského stejnokroje; součástky vojenského stejnokroje a stejnokroje četnictva.

(1) Vojenským stejnokrojem rozumí tento zákon, nestanoví-li se výslovně nic jiného, stejnokroj příslušníků československé branné moci, historické stejnokroje československého vojska ze zahraničí a vojska domácího, jakož i stejnokroj osob v místním zaopatření vojenské invalidovny.

(2) Co platí o vojenském stejnokroji a stejnokroji četnictva, platí stejně i o jeho součástkách.

§ 10

Ochrana vojenského stejnokroje a stejnokroje četnictva.

(1) Ochrana vojenského stejnokroje a stejnokroje četnictva se vztahuje na jeho úpravu, jak je stanovena vojenskými (četnickými) služebními knihami a zvláštními předpisy. Úpravou vojenského stejnokroje a stejnokroje četnictva se rozumí střih a úprava oděvu, výložků, ramenních pásek, odznaků hodnosti a odznaků vůbec, úprava čepic, podbradníku a knoflíků, pásu služebního a vycházkového a poboční zbraně.

(2) Vojenské (četnické) služební knihy a zvláštní předpisy upravují povinnost a právo vojenských osob v činné službě i mimo činnou službu nositi vojenský stejnokroj a povinnost a právo příslušníků četnictva nositi stejnokroj četnictva, jakož i právo bývalých příslušníků československého vojska ze zahraničí a vojska domácího nositi jejich historické stejnokroje a právo osob v místním zaopatření vojenské invalidovny nositi stejnokroj pro ně zavedený.

(3) Nikdo nesmí veřejně nositi vojenský stejnokroj nebo stejnokroj četnictva, nemá-li k tomu podle předpisů dotčených v předchozím odstavci povinnost anebo právo, nebo veřejně nositi na těchto stejnokrojích odznaky hodnosti, která mu nenáleží. Rovněž je zakázáno veřejně nositi takový stejnokroj nebo ústroj, který je buď v celku nebo jen v některých součástkách vojenskému stejnokroji nebo stejnokroji četnictva tak podoben, že jej lze od něho rozeznati jen při zvláštní pozornosti, leč by nošení takového stejnokroje nebo ústroje buď bylo povoleno podle § 14, nebo nařízeno zvláštním předpisem, vydaným v dohodě s ministerstvem národní obrany - a byl-li by stejnokroj takový podoben stejnokroji četnictva - v dohodě s ministerstvem vnitra.

(4) Jakým způsobem bude zabezpečen vliv vojenské správy na ochranu vojenského stejnokroje v řízení podle tohoto zákona, stanoví instrukce, vydaná ministerstvem vnitra v dohodě s ministerstvem národní obrany.

ČÁST III.

Jiné než vojenské (četnické) stejnokroje.

§ 11

Rozsah úpravy.

(1) Další ustanovení tohoto zákona o stejnokrojích platí stejně i o jejich součástkách.

(2) Veřejné nošení jiných stejnokrojů než vojenských a četnických osobami k tomu povolanými nepodléhá žádnému omezení podle dalších ustanovení, jde-li o stejnokroje:

1. zaměstnanců a orgánů státu, zemí a okresů a státních, zemských a okresních ústavů, podniků a jiných zařízení,

2. osob požívajících v republice Československé exterritoriality a konsulů,

3. příslušníků branné moci cizích států, zaměstnanců a orgánů cizích států nebo cizozemských státních ústavů, státních podniků, jakož i cizozemských podniků pro veřejnou dopravu, a to vesměs s podmínkou, že vzájemnost je smluvně zaručena,

4. duchovních a řeholních osob církví a náboženských společností státem uznaných (recipovaných), pokud tyto stejnokroje jsou předepsány organisačními nebo bohoslužebnými předpisy církve nebo náboženské společnosti,

5. upravené zvláštními právními předpisy, jejichž platnost zůstala tímto zákonem nedotčena.

(3) Ministerstvo vnitra může v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí, po případě s jiným věcně zúčastněným ministerstvem, povoliti v jednotlivých případech nošení stejnokrojů zmíněných v předchozím odstavci pod č. 3 i tehdy, když není splněna podmínka tam uvedená.

§ 12

Stejnokroje orgánů obecní policie.

Ministerstvo vnitra stanoví směrnice pro úpravu stejnokrojů orgánů policie vykonávané obcemi. Obce jsou povinny ve lhůtě, která jim bude dána bezprostředním státním úřadem dohlédacím, přizpůsobiti na svůj náklad stejnokroje těchto orgánů zmíněným směrnicím.

§ 13

Stejnokroje jiných veřejných orgánů a příslušníků některých povolání.

(1) Osoby, požívající ochrany podle trestních zákonů při výkonu svého úřadu či služby neb úředního příkazu jim daného, mohou - pokud se na ně nevztahují již ustanovení §§ 11 nebo 12 - nositi veřejně stejnokroj vyznačující toto jejich postavení jen tehdy, učinily-li o tom samy nebo jejich zaměstnavatel předem oznámení okresnímu úřadu.

(2) Ustanovení předchozího odstavce platí obdobně i o osobách zaměstnaných při veřejné dopravě a o osobách provozujících své povolání na místech sloužících veřejné dopravě.

(3) V oznámení podle předchozích odstavců musí býti uvedeno, při jakých příležitostech bude stejnokroj nošen, pokud se týče vymezen i okruh osob, pro něž je stejnokroj určen. Dále musí býti připojen k oznámení barevný nákres přední i zadní strany stejnokroje a přesný popis stejnokroje, jeho střihu a barvy.

(4) Úřad zakáže veřejné nošení stejnokroje, podobá-li se vojenskému či četnickému stejnokroji nebo některému ze stejnokrojů uvedených v § 11, odst. 2, č. 1, 2, 4 a 5 nebo některému z obecněji známých stejnokrojů uvedených tamtéž pod č. 3 nebo stejnokroji stanovenému podle § 12 tak, že by jej bylo lze od nich rozeznati jen při zvláštní pozornosti, nebo byl-li by jeho nošením ohrožen veřejný klid a pořádek nebo veřejná mravnost. Může zakázati jeho nošení též tehdy, nesrovnává-li se ráz stejnokroje s povahou úkonů, k nimž povolány jsou osoby zmíněné v odstavcích 1 a 2.

(5) Nezakáže-li úřad veřejné nošení stejnokroje do 8 neděl ode dne, kdy oznámení bylo mu podáno nebo odevzdáno poště k dopravě, nebo vezme-li úřad oznámení to na vědomí před uplynutím této lhůty, může býti započato s jeho nošením.

(6) Úřad zakáže veřejné nošení stejnokroje též tehdy, zjistí-li dodatečně okolnosti, odůvodňující zákaz podle první věty odstavce 4.

§ 14

Stejnokroje korporací.

(1) K veřejnému nošení stejnokroje členy korporace je potřebí povolení zemského úřadu. Má-li však korporace pobočné útvary v obvodech několika zemských úřadů, jest příslušným k vydání povolení ministerstvo vnitra.

(2) Podati žádost náleží korporaci. V žádosti musí býti zejména též uvedeno, pro jaký okruh osob je stejnokroj určen a při jakých příležitostech bude nošen. K žádosti - ač neprokáže-li žadatel, že jde o stejnokroj takové podoby, jaký byl již jiné korporaci týmž úřadem povolen - buď trojmo připojen barevný nákres přední i zadní strany stejnokroje s přesným popisem stejnokroje, jeho střihu a barvy.

(3) Žádost jest zamítnouti, neobsahují-li stanovy (organisační předpisy) korporace ustanovení o nošení stejnokrojů nebo sleduje-li korporace podle svých stanov (organisačních předpisů) cíle politické. Jinak rozhoduje úřad o žádosti maje na zřeteli veřejné zájmy. Žádost, může býti zejména zamítnuta, podobá-li se žádaný stejnokroj vojenskému či četnickému stejnokroji nebo některému ze stejnokrojů uvedených v § 11, odst. 2, č. 1, 2, 4 a 5 nebo některému z obecněji známých stejnokrojů uvedených tamtéž pod č. 3 nebo stejnokroji stanovenému podle § 12 nebo stejnokroji užívanému podle § 13 tak, že by jej bylo lze od nich rozeznati jen při zvláštní pozornosti. V povolení vždy buď vytčen okruh osob, které budou oprávněny nositi stejnokroj, a buď uvedeno, při jakých příležitostech smí býti stejnokroj nošen; povolení opravňuje k veřejnému nošení stejnokroje na celém území republiky Československé.

(4) Úřad může, vyžaduje-li toho veřejný zájem, povolení odníti, nebo dodatečně vázati podmínkami, jež uzná ve veřejném zájmu za nutné.

(5) Členové korporací z cizího státu mohou v jednotlivých případech na území republiky Československé veřejně nositi stejnokroj, dal-li k tomu svolení okresní úřad, v jehož obvodu má býti po vstupu na toto území poprvé nošen. O toto svolení mohou žádati buď tyto korporace z cizího státu, anebo korporace, pořádající na zdejším státním území podnik, při němž má býti stejnokroj nošen. Zemský úřad může však toto svolení kdykoliv odejmouti.

§ 15

Stejnokroje zaměstnanců.

(1) Pokud nejde o případy uvedené v předchozích paragrafech, může každý zaměstnavatel (podnikatel) stanoviti stejnokroj pro své zaměstnance. Tento stejnokroj nesmí se však podobati vojenskému nebo četnickému stejnokroji nebo některému ze stejnokrojů uvedených v § 11, odst. 2, č. 1, 2, 4 a 5 nebo některému z obecněji známých stejnokrojů uvedených tamtéž pod č. 3 nebo stejnokroji stanovenému podle § 12 nebo stejnokroji užívanému podle § 13 tak, že by jej bylo lze od nich rozeznati jen při zvláštní pozornosti. Totéž platí, nosí-li podnikatel tento stejnokroj.

(2) Okresní úřad zakáže veřejné nošení stejnokroje zmíněného v předchozím odstavci, byl-li by jeho nošením ohrožen veřejný klid a pořádek nebo veřejná mravnost. Může je zakázati, podobá-li se tento stejnokroj některému stejnokroji, povolenému podle § 14.

§ 16

Stejnokroje chovanců vyučovacích, vychovávacích, léčebných a jiných podobných ústavů.

Pro stejnokroje chovanců vyučovacích, vychovávacích, léčebných a jiných podobných ústavů platí obdobně ustanovení § 15, odst. 1, věty 2 a odstavce 2.

§ 17

Zákaz nepřípustných stejnokrojů a ochrana stejnokrojů přípustných.

Zakázáno je nositi veřejně

1. stejnokroje, jež nejsou uvedeny v předchozích paragrafech; tento zákaz netýká se stejnokrojů národních a vžitých, zejména stejnokrojů býv. živnostenských cechů, stejnokrojů hornických a pod., jakož i stejných nebo sobě podobných ústrojů, veřejně užívaných obvykle při sportu, tělocviku, práci, samaritství, ve společnosti a pod.,

2. stejnokroj uvedený v §§ 11, 12, 13 a 14, pokud se týče služební odznak jej nahrazující nebo doplňující, osobami nepovolanými, jakož i takový ústroj, který buď v celku nebo jen v některých součástkách jest podoben stejnokrojům uvedeným v § 11, odst. 2, č. 1, 2, 4 a 5, nebo některému z obecněji známých stejnokrojů uvedených tamtéž pod č. 3 neb stejnokroji stanovenému podle § 12 nebo stejnokroji užívanému podle § 13 tak, že jej lze od nich rozeznati jen při zvláštní pozornosti.

ČÁST IV.

Odznaky.

§ 18

Zákaz nepřípustných odznaků.

(1) Zakázáno je veřejně nositi odznaky, jimiž se projevuje smýšlení čelící proti vzniku, samostatnosti, celistvosti, jednotnosti nebo demokraticko-republikánské formě Československé republiky.

(2) Okresní úřad zakáže pro svůj obvod veřejně nositi takové odznaky, jichž nošením by byl ohrožen veřejný klid a pořádek nebo veřejná mravnost. Je-li takového zákazu zapotřebí v obvodech více okresních úřadů, může jej vydati zemský úřad pro svůj obvod nebo jeho část.

ČÁST V.

Společná ustanovení o vlajkách, znacích a jiných symbolech, o stejnokrojích a odznacích.

§ 19

Přechodná omezení.

Ustanoveními předchozích částí není vyloučeno užití čl. 3 zákona ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., o organisaci politické správy.

§ 20

Dřívější oprávnění.

(1) Státního znaku v pečeti (razítku) užívají toliko soudy a státní úřady, orgány, ústavy, podniky a jiná státní zařízení; veškerá jiná oprávnění k jeho užívání v pečeti (razítku) zanikají.

(2) Vlajky a znaky svazků územní samosprávy a jiných korporací, jejichž vznik lze vyvoditi z předpisů dříve nebo dosud platných nebo ze zvyklostí, zůstávají v platnosti. Rovněž zůstávají v platnosti - s výjimkou ustanovení předchozího odstavce - dosavadní práva k trvalému veřejnému užívání státní vlajky, státního znaku nebo některé jeho části, jakož i vlajek a znaků svazků územní samosprávy.

(3) Stejně zůstávají v platnosti povolení k veřejnému nošení stejnokrojů a odznaků vydaná podle dřívějších předpisů.

(4) Ustanovení tohoto zákona jinak vztahují se však od počátku jeho účinnosti i na právní poměry, založené před jeho účinností. 

§ 21

Pojem veřejnosti.

Kde se v předchozích ustanoveních mluví o veřejném užívání vlajek, znaků a jiných symbolů, a o veřejném nošení stejnokrojů a odznaků, rozumí se tím zejména takové jich užívání (vyvěšování, umísťování, zobrazování, stavění na odiv) a nošení, jež se děje na místě veřejně nebo více lidem přístupném nebo tak, že jsou z veřejného místa viditelny. Veřejným užíváním symbolů uvedených v §§ 4 a 7 rozumí se též každé užívání těchto symbolů na tiskopisech, ve spisech nebo na předmětech určených k rozšiřování.

§ 22

Ustanovení trestní.

Přestupky částí I, II, III, IV a V tohoto zákona, jakož i předpisů, příkazů a zákazů podle ustanovení těchto částí zákona vydaných, trestají - nejde-li o čin přísněji trestný - okresní úřady pokutou do 20 000 Kč nebo vězením (uzamčením) do 2 měsíců. Za nedobytnou pokutu vyměří se náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění až do 2 měsíců.

ČÁST VI.

Označení.

§ 23

Zákaz nepřípustných označení.

(1) Na místech veřejně přístupných nebo na místech viditelných z míst veřejně přístupných jest zakázáno jakkoli označovati nemovité nebo movité věci nápisy, obrazy, odznaky, barvami nebo jiným podobným způsobem, jímž se projevuje smýšlení, čelící proti vzniku, samostatnosti, celistvosti, jednotnosti, demokraticko-republikánské formě Československé republiky, nebo jímž se tupí republika Československá nebo její orgány anebo jinak ohrožuje veřejný klid a pořádek.

(2) Rovněž jest zakázáno na takovýchto místech věci movité takto označené umísťovati nebo rozšiřovati.

(3) Zákazy v předchozích odstavcích uvedenými není omezeno užívání symbolů státní svrchovanosti cizích států, pokud děje se v mezích uznaných mezinárodním právem nebo mezinárodní zvyklostí.

§ 24

Ustanovení trestní.

(1) Přestupky ustanovení § 23 trestají - nejde-li o čin přísněji trestný - okresní úřady pokutou do 10 000 Kč nebo vězením (uzamčením) do 1 měsíce. Za nedobytnou pokutu vyměří se náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění až do 1 měsíce.

(2) V odsuzujícím nálezu budiž dále vinníku uloženo, aby závadné označení odstranil. Jsou-li tu přitěžující okolnosti, může mu býti uloženo, aby odstranění to provedl osobně. Neučiní-li tak v přiměřené lhůtě stanovené úřadem, budiž vyměřený trest zvýšen na dvojnásobnou míru. Nejvyšší sazby trestu uvedené v odstavci 1 v tomto případě neplatí.

§ 25

Náhrada škody a nákladu vzniklého odstraněním závadného označení.

(1) Byla-li trestným činem nebo odstraněním závadného označení způsobena škoda, může býti k návrhu poškozeného rozhodnuto v trestním nálezu nebo odděleně též o její náhradě, pokud náhrada škody nepřesahuje částku 1 000 Kč. Jinak se odkáže poškozený na pořad práva. Z rozhodnutí, jímž se poškozený odkazuje na pořad práva, nelze se odvolati.

(2) Nelze-li z jakéhokoliv důvodu provésti nebo ukončiti proti pachateli trestného činu, zmíněného v § 23, trestní řízení podle tohoto zákona bez průtahu, uloží obci, v jejímž obvodě byl trestný čin spáchán, politický úřad jí bezprostředně nadřízený, vyžadují-li toho veřejné zájmy, aby ve lhůtě jím určené odstranila závadné označení; z tohoto výroku není odvolání.

(3) Náhradu nákladu, vzniklého obci podle předchozího odstavce, uloží osobám za škody odpovědným okresní úřad.

ČÁST VII.

Ustanovení společná a závěrečná.

§ 26

Příslušnost úřadů.

Pravomoc přiznaná tímto zákonem okresním úřadům přísluší v obvodech působnosti státních úřadů policejních těmto úřadům s výjimkou pravomoci uvedené v § 25, odst. 2.

§ 27

Spolupůsobení obcí.

Obce jsou i v případech, kde v tomto zákoně není tak výslovně stanoveno, povinny spolupůsobiti při jeho provádění, jakož i při provádění předpisů podle něho vydaných.

§ 28

Účinnost a provádění zákona.

(1) Dnem počátku účinnosti tohoto zákona pozbývají platnosti veškeré právní předpisy, které upravují otázky tímto zákonem upravené nebo které odporují ustanovením tohoto zákona. Zejména pozbývají platnosti:

§§ 10 a 11 zák. č. 252/1920 Sb. z. a n.,

§§ 8 až 10 vládního nařízení ze dne 20. srpna 1920, č. 512 Sb. z. a n., k provedení zákona ze dne 30. března 1920, č. 252 Sb. z. a n., kterým se vydávají ustanovení o státní vlajce, státních znacích a státní pečeti,

nařízení ze dne 26. února 1917, č. 79 ř. z., jímž se upravuje oprávnění nositi stejnokroje a odznaky,

§ 36 trestního zákona o přestupcích (zák. čl. XL/1879),

nařízení ministra s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 28. února 1919,č. 1007 (č. 39 Úr. Nov.) o praporech, znacích a odznacích, s výjimkou § 3,

§ 2 nařízení téhož ministra ze dne 30. srpna 1926, č. 7600 pres. (Úr. Nov. ze dne 4. září 1926), kterým se stíhají některé činy, rušící veřejný klid a právní pořádek na Slovensku,

§ 333 trestního zákona ze dne 27. května 1852, č. 117 ř. z., § 597 vojenského trestního zákona ze dne 15. ledna 1855, č. 19 ř. z., a § 44 zák. čl. XL/1879 o přestupcích, pokud se týkají neoprávněného nošení stejnokroje a odznaků.

(2) Jiné předpisy než uvedené v odstavci 1 zůstávají v platnosti; jsou tedy nedotčeny zejména:

zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 300 Sb. z. a n., o mimořádných opatřeních, ve znění zákona ze dne 10. července 1933, č. 125 Sb. z. a n.,

zákon ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., na ochranu republiky, ve znění zákonů pozměňujících a doplňujících,

zákon ze dne 10. prosince 1918, č. 61 Sb. z. a n., jímž zrušují se šlechtictví, řády a tituly, s pozdějšími změnami,

zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 267 Sb. z. a n., o odstranění nevhodných názvů,

zákon ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb. z. a n., o svátcích a památných dnech republiky Československé,

zákon ze dne 25. října 1933, č. 201 Sb. z. a n., o zastavování činnosti a rozpouštění politických stran, ve znění zákonů pozměňujících a doplňujících,

zákon ze dne 15. dubna 1920, č. 316 Sb. z. a n., o vlajce a rejstříku lodí námořních,

zákon ze dne 19. prosince 1921, č. 479 Sb. z. a n., o ochraně znaku a názvu Červeného kříže, a

zákon ze dne 6. ledna 1890, č. 19 ř. z., o ochraně známek, ve znění zákona ze dne 20. prosince 1932, č. 27 Sb. z. a n. z roku 1933.

(3) Rovněž zůstávají tímto zákonem nedotčeny právní předpisy o stejnokrojích a služebních odznacích vojska, četnictva, zaměstnanců a orgánů státu a státních ústavů, podniků nebo jiných státních zařízení, zaměstnanců drah, jakož i osob uvedených v § 13, odst. 1, právní předpisy o nošení stejnokrojů při divadelních představeních, a právní předpisy o zbraních, i když tyto jsou součástí stejnokroje, a o právu spolkovém a shromažďovacím.

(4) Tento zákon nabývá účinnosti 15. dnem po vyhlášení; provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.

Dr. Beneš, v. r.

Dr. Hodža, v. r.

Dr. Černý, v. r.

Vládní nařízeníze dne 19. září 1939,jímž se mění zákon ze dne 30. března 1920, č. 252 Sb. z. a n., kterým se vydávají ustanovení o státní vlajce, státních znacích a státní pečeti

222/1939 Sb.

Vládní nařízení

ze dne 19. září 1939,

jímž se mění zákon ze dne 30. března 1920, č. 252 Sb. z. a n., kterým se vydávají ustanovení o státní vlajce, státních znacích a státní pečeti

Vláda Protektorátu Čechy a Morava nařizuje podle čl. II ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938, č. 330 Sb. z. a n.:

Čl.I

Zákon č. 252/1920 Sb. z. a n. se mění takto: 

1. § 1 zní:

"(1) Vlajka Protektorátu Čechy a Morava se skládá z vrchního pruhu bílého, středního červeného a spodního modrého.

(2) Poměr jednotlivých částí vlajky je patrný z připojeného obrazce."

2. § 2 zní:

"Standarta státního presidenta jest tvaru čtvercového, bílá, s vetkaným větším znakem Protektorátu Čechy a Morava."

3. § 4 zní:

L(1) Menší znak Protektorátu Čechy a Morava jest:

Na červeném štítě stříbrný dvouocasý lev ve skoku vpravo hledící, úst rozžavených, s jazykem vyplazitým, čelenkou a zbrojí, vše zlaté barvy.

(2) Podrobnosti jsou patrny z připojeného obrazce."

4. § 5 zní:

"(1) Větší znak Protektorátu Čechy a Morava má štít čtvrcený. V jeho pravém horním a levém spodním poli jest znak český: na červeném štítě stříbrný dvouocasý lev ve skoku vpravo hledící, úst rozžavených, s jazykem vyplazitým, čelenkou a zbrojí, vše zlaté barvy. V levém horním a pravém spodním poli znak moravský: na modrém štítě orlice vpravo hledící, stříbrně a červeně šachovaná, s čelenkou a zbrojí, vše zlaté barvy.

(2) Podrobnosti jsou patrny z připojeného obrazce."

5. Vypouští se § 6.

6. § 8 zní:

"(1) Pečeť Protektorátu Čechy a Morava jest dvojí: menší a větší.

(2) Na menší pečeti jest vyobrazen menší znak Protektorátu Čechy a Morava, kolem něhož čte se v kruhu slovní označení Protektorátu Čechy a Morava.

(3) Na větší pečeti umístěn jest větší znak Protektorátu Čechy a Morava, kolem něhož čte se v kruhu slovní označení Protektorátu Čechy a Morava."

Čl.II

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provede je ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.

   Dr. Hácha v. r.
                        Ing. Eliáš v. r.
Ježek v. r.                              Dr. Šádek v. r.
Dr. Kalfus v. r.                         Dr. Havelka v. r.
Dr. Kapras v. r.                         Čipera v. r.
Dr. Krejčí v. r.                         Dr. Feierabend v. r.
                        Dr. Klumpar v. r.