Hraniční kameny, mezní značky

Na úvod pár slov: Citace z Wikipedie k zemské hranici a péči o ni ve třetím tisíciletí - je vtipná a svědčí o tom, že "revoluce požírá své děti":

"V moravských organizacích působí jistý důchodce Jaroslav Nesiba, který se zabývá jak obnovou starých hranicíčních kamenů, tak ale také občasným umísťováním nových hraničních kamenů. A ten internet prakticky ignoruje, momentálně ho nemá, o katastrálních hranicích v dobách existence zemí ví velké kulové a když ho člověk upozorní na to, že současné katastrální hranice jsou jiné než v roce 1948, tak se jen vytáčí a kecá o "živých hranicích". A výsledkem je to, že klidně ty nové kameny umísťuje na současné katastrální hranice! A jakou hodnotu takové kameny mají, když nejsou na zemské hranici?"

O hraničních kamenech a jejich standardizaci, užití a významu v dnešní době se lze dočíst v článku o hraničním kamenu na Wikipedii, kde se současně můžeme podívat na několik obrázků hraničních kamenů postavených na hranici mezi Moravou a Čechami, nebo na jejich provedení ve světě. Jejich užití v rámci jednoho státu je odkazováno do minulosti. Nás by mělo zajímat, jak hraniční kameny České republiky ke svým barvám přišly. Jestli totiž jejich vzhled, barevné provedení, důsledně vychází z národních barev, a jen tomu se má připisovat, jak nás napadne, když se na ně díváme.

Případné užití určitých barev v nějakém symbolickém významu může v případě hranice mezi Čechami a Moravou být pozdějším moderním výkladem, jak se to má dnes dělat, i když důvodně očekáváme, že kdyby naši předci chtěli a měli ty trvanlivé barvy, tak by to tak na zemských hranicích jistě taky udělali (zemské barvy, dekor). Takto to vypadá, že jestli někde barvy byly, tak jsou značně setřeny. Za takovou běžně dostupnou barvu bychom mohli považovat bílou. Ale zase bychom se mohli v některých případech setkat s více barevnými vrstvami, a tak je dobře, že je to tak, jak to je. Z toho už se dá vycházet. Písmenem pro Moravu by jednoznačně bylo M. Mluvíme tu o meznících hranic územních celků.

Jiná věc je značení cesty k různým významným místům na Moravě, jako je pramen řeky Moravy, viz níže. Tady je ve výhodě ten, koho zajímá, co se mu děje za humny. Někdo vezme klacek, jiný (lihovou) fixu, další si připraví ještě onačejší vybavení, a vyrazí do terénu na obhlídku. Ano, takoví jsou naši spoluobčané, a to tento osobnostní profil nezahrnuje všechny odstíny jejich povah. Je to takový průměr běžného chování, kterým se každý dle svých schopností snaží zajistit obecné blaho. Aby věci byly tak, jak mají být, a vůbec mezi námi vládlo porozumění, což se nejlépe děje v klidu. Dělení na "my a oni" je iluzorní v tom smyslu, že nikdo jiný než my tu není.

Na výlety se chodí v dobré náladě, pokud se při procházce křičí, tak nadšením. Je na vás, abyste si nepřipadali jako uličníci, takže se dopředu duševně připravte pohledem na znění zákona o státních symbolech, kde je popsán vzhled všech jednotlivých součástí státního znaku. Protože s sebou nesete kromě užitečných nástrojů mír a radost, tak všechno dobře dopadne.

Hraniční kámen na cestě česko-polského přátelství
směrem k Pomezním Boudám, Sněžka, Krkonoše

Vnější barvou kamenů na pomezí Moravy a Čech je prostá barva kamene. Na internetu se dá narazit i na nápad, kdy by se dobrovolníci ujali obnovy a údržby některých dosud stojících hranečníků. Jistě nejde o to je hned obarvit zemskými barvami. Jednak ty kameny většinou nevypadají, že by byly natřeny v době vzniku, takže by se měly nechat tak, jak jsou. A pak by v případě nových kamenů hned vyvstala otázka, jakými barvami natřít a z jakého pověření. Bylo by to o tom, zda natřít všechny (jen na papíře existující kameny), nebo jen některé na ukázku, na kterých místech. Jde o to, aby to byla opravdu hranice mezi Moravou a Čechami. Zrovna toto není úkolem jen tak někoho, a vůbec ne kohokoli, určovat.

Rychlebské hory, Smrk. Historické trojmezí
Kladska, Moravy a Slezska

Jinak se také můžeme zeptat, komu patří stávající kameny. Může to být obec, na jejímž katastrálním území se kámen nachází. Může být, je-li kámen na obecním pozemku. Nebo tu může být situace, kdy se  jedná o pozemek, který je součástí seznamu veřejného statku. O ten se taky někdo stará. Jiným vlastníkem pozemků je stát, který je zastupován; například Lesy České republiky. Dále se kámen může nacházet v držení kteréhokoli jiného soukromého vlastníka, který ke kameni přišel jako fyzická osoba i se zakoupeným pozemkem. Nebo se může při údržbě brát ohled na nárok dnes právně neexistující země a její předpokládaný obnovený správní obvod? Země má historicky nástupce.

Mají kameny na starost kraje, když se podíváme na dnešní uspořádání této úrovně správy? Vystupovat se musí jménem toho, co je, a vstupovat násilně do platným právních vztahů se nesmí, takže je bezpečnější si ty kameny prohlížet z dálky, s odstupem. Na obrázku níže, kde je kámen vedle silnice, vám nikdo v úmyslu si na něj šáhnout zřejmě bránit nebude. Taky nás napadne, jestli jsou u všech ukázek níže kameny vyfotografovány v původním umístění. Co když byly některé během doby posunuty, přemístěny, odvlečeny? Byla-li by potřeba něco značit, aby se zachovala historie, barvy bikolóry či trikolóry se dají snadno využít jako turistické značky a i jinak, viz dále.

Původní hraniční kámen na pomezí Čech a Moravy v Herálci
Starší stav hranečníku v Herálci

Co se tím vlastně má naznačit? Při každém vytyčování hranic je jistě potřeba být zvláště opatrný, aby si ten krok někdo nevykládal jako ohrožení veřejného pořádku. Takové věci jsou předmětem dohod a rozvážných úvah těch, kteří se v tom vyznají. V terénu tu věc mají ve správě pohraničníci? Ty si ale lze představit, jak střeží mezistátní hranici, kdežto tady se jedná o vyznačení vnitrostátní linie. V tomto případě se ten záměr chápe, pokud k němu někdo má možnost přikročit, jako společensky prospěšná obnova historické památky. Vypadá to spíše na úkol pro památkáře. Na obrázcích je vidět, že některé kameny jsou nakloněny a pomohlo by jim, kdyby je někdo, než skončí někde ve škarpě nebo ještě někde úplně jinde, narovnal.

Borovnice (Morava)-Lačnov (Čechy)

Tak daleko, že by se to mělo provést tak, aby tyto kameny byť vzdáleně připomínaly státní hranici, dosud zřejmě málokdo ve svých úvahách zašel, i když by to vypadalo pěkně a názorně, protože to už je věc, kterou přísluší schvalovat a nařizovat autoritě - státu.


Poblíž pramene Moravy. Hraniční průsek.
Bialské hory. Vzpomínka na Československo.

Některé myšlenky na značkování pomyslné čáry, jak se dá vyčíst z formulací, se ubírají prostším a údajně pro občanstvo stravitelnějším směrem. Jde při nich o to, že by se dalo poměrně snadno a rychle přizpůsobit turistické značení, "aby se to prostě lidem vžilo do paměti". Vznikla by tak svého druhu turistická trasa. A tady se patří zopakovat otázku výše: Jakými barvami. Aby se jedné skupině činorodých lidí nestalo, že hned ve druhém sledu, a někdy už v prvním, za nimi/před nimi půjde skupina, která si koupí jednu ze dvou používaných barev poněkud úplně jinou. Nápověda: O červenou ani modrou tu nejde, o těch není sporu.


O tom, že lidé, kteří mají rádi moravskou orlici, by už hbitě, svižně a rychle měli začít uvažovat o častějších výletech do přírody, a hlavně jednat, svědčí obrázek, na němž vidíme na ukazateli po straně přilepenu značku jednoho vlastenecky se tvářícího spolku, ale nikoli moravskou orlici, jak ji na Moravě známe, a jak ji chápe zákon o státních symbolech - stříbrnočerveně šachovaná orlice v modrém poli. Není to sice tak drzé, jako když někdo žlutočerveně šachovanou orlicí přelepí lva na malém státním znaku, jak je možno vidět na jednom obrázku umístěném na internetu, ale jak víme z úvah, cílem takové akce je lidem namluvit, že takto vypadá moravská orlice - a tím je klamat neznalé. A i kdyby tam nalepili moravskou orlici, tak se to nesluší. Třeba přijde doba, kdy správce pozemku sám bude moci zapíchnout floka s moravskou orlicí a bude to chtít udělat, pak v tom nebude ten prvek zmatení, nucení a napětí, který u Moravanů vzbuzuje fotka níže. Vezměte si to tak: Jak každý ví, ploty se nestaví proti zajícům. Ploty být nemusí.


To turista, který jde k prameni Moravy, sice nemusí nechat jen tak, a mnohý si s sebou nese vlastní obrázek moravské orlice, a pořádné lepidlo, nebo samolepku, a rád by dal věci do pořádku. Pokud jste ale tak jako já citliví a ohleduplní, a nechtělo by se vám ničit cizí dílo, když už s ním měl někdo tu práci, i když s ním nesouhlasíte, zanechte po sobě stopu na jiném místě, třeba z pravé strany značky umístěné na rozcestníku. Až tu spolkovou značku bude chtít její vylepovatel jednou sundat, tak si udělá výlet a udělá to sám. Kdyby vás totiž napadlo, že to uděláte za něj, tak předbíháte událostem. Chcete se vložit do něčeho, co jste nezačali. Vylep(š)ovateli byste přivodili jenom mrzutost, a to není hlavním cílem. Je to konečně navštívenka toho vylepovatele a vizitky mají i dnes ten účel, že dávají zprávu o tom, kdo je rozdává, i když na nich není jméno.

Další zmíněnou možností je vybavit se samolepkami. Podnikatel dnes vyrábí všechno, a tak je k dostání i samolepka, která se podobá jedné z historických vlajek Moravy, což je moravská orlice v modrém listu - stříbrnočerveně šachovaná orlice. Jsou ovšem i samolepky moravské orlice v modrém štítu, které jsou výmluvné, když už Moravě vlajka nějakou vyhláškou nebyla udělena. Onen malý obrázek, který vidíme přitisknutý k ukazateli navádějícímu k prameni řeky Moravy, by mohl být samolepkou. Samolepka je nabízena v odolné povrchové úpravě, ale ptejme se, jak moc musí být odolná, aby dlouhodobě vydržela povětrnostní vlivy, drsné venkovní prostředí, vlhkost, horko, mráz? Třeba ta dosavadní úprava stačí, a ta fotografie výše není jen propagační, pořízená krátce po nalepení. V případě samolepky moravské orlice si ještě všimněme, že oproti blasonu v zákoně o státních symbolech je tu ten rozdíl, dokud výrobce neudělá novou várku, že šachování začíná červenou barvou.

Až se vyprodají zásoby, mohl by se nad tím tiskař zamyslet a použít v porovnání s oficiálním popisem věrnější vzor. Věrnost popisu je, jak se ukazuje, zásadní, protože se můžete na internetu setkat se stránkami, kde chtějí poučovat malé děti a přitom tvrdí, že moravská orlice je šachovaná červenostříbrně...

Samolepka, moravská orlice v modrém listu vlajky


Hraniční kámen v Herolticích

Pokud by byly barvy hraničního kamene tři: bíločervenomodrá trikolóra, tak by se takový hraniční kámen dal vykládat jako skvělé vyjádření spojení zemí v celku České republiky pojednané v národních barvách, a nebylo by tu vůbec řeči o možné záměně s kameny na státní hranici. Takový hranečník, nebo spíše mezní značka, by odkazoval na jednotu území, které rozmezuje - zdánlivě odděluje.


Jednodušší je jistě malovat bikolóru, pokud už štítek není vyroben strojově a jen se neuchycuje k tyčce ukotvené v zemi. Mezi obrázky je ovšem jen jedna prostá a slušná ukázka kamene u mostu v Herálci, která ukazuje, jak takový hraniční kámen barvami zviditelnit.

Hraniční kámen v Jihlavě,
Sokolovská-Jiřího z Poděbrad
Hraniční kámen v obci Pustá Rybná


Mezi obrázky zaujme historický hraniční kámen, který stojí na trojmezí - Čechy, Morava, Dolní Rakousy, a je stále funkční. Jak je to uděláno - původní kámen dnes dělá sokl modernímu hranečníku? Tento kámen brán jako celek s podstavcem je viděno a popisováno odshora, jak je zvykem, červenobílý. Esteticky vypadá vzhledem k poměru, který zaujímají jednotlivé barvy, dle mého názoru od pohledu velice dobře.

Hraniční kámen Trojmezí -
Čechy, Morava, Dolní Rakousy

Kdyby měl být takový hraniční kámen mezi Čechami a Moravou obarven na bílo-červeno, tak bychom se museli zamyslet nad vzájemným poměrem zbarvených ploch a zajímat se o to, jak se vlastně hraniční kameny jako přinejmenším orientační prvek v krajině po vzhledové stránce řeší. Hranečník na trojmezí Čech, Moravy a  Dolních Rakous je jistě díky větší bílé ploše dobře vidět. To je důležitá zásada. Při obráceném pořadí barev by poměr ploch mohl zůstat ze stejného důvodu zachován, ale vypadal by hraniční kámen, který by měl většinu z dálky viditelného povrchu bílou a patku červenou, pořád dobře? Tímto pořadím barev by se docílilo pořadí barev moravské orlice, a současně by se vyjádřila skutečnost, že se rozhodně nejedná o hranici mezi dvěma samostatnými státy. Poměr barev by se ale zřejmě musel řešit, aby byla dobře vidět i červená. Plocha, kterou zaujímá červená barva by se mohla zvětšit až tak, že by to ve vztahu k bílé bylo půl na půl.


Když se zamyslíme nad tím, jak jsou řešeny hraniční kameny na hranici České republiky a Polska, tak jednak tu může být podle místa variace v tvaru kamene, ale barevné provedení se zdá být stejné jako na hranici s Rakouskem. Příkladem je hraniční kámen na Kralickém sněžníku.

Pro schvalování, přípravu a vytyčování, a obnovu turistických značek taky budou nějaká doporučení/pravidla. Jednodušší než materiálově a nákladově náročnější (a trvanlivější) hraniční kámen je značka umístěná na strom. Jistě je potřeba se předem domluvit s majitelem/správcem pozemku, zjistit, jestli o to má zájem, nebo je proti záměru a jeho provedení. Rozhodně je nutné být připraven.

Dnes si s pomocí specializovaného programu můžete užitím veřejně dostupné mapy jako podkladu naplánovat cestu (např. OpenStreetMap), vyznačit ji body (představte si v našem případě linii hranice katastru na pomezí Moravy a Čech rozdělenou na maličké úseky, získat z podkladové mapy údaje o profilu cesty, výškových rozdílech/převýšení, toto nahrát do přenosného zařízení a nechat se strojově přesně vést po takto navržené cestě. Ale spíše by to chtělo 1) shodu na průběhu hranice, aby se to nemuselo z důvodu nejasnosti na víc místech předělávat, 2) veřejný zdroj podkladů (třeba by se ta práce dala zadat), 3) profesionální program - systém, který používají pro práci zeměměřiči.

V případě vyznačení úseku cesty, která je zároveň "přesnou" hranicí mezi Čechami a Moravou, bychom potřebovali znát, zda jsou dostupné podklady, ze kterých se generují mapy, když například nahlížíme do katastru, a využít je. V současnosti jsou taková data digitalizována. Bude nás také zajímat, jaké změny proběhly ve vymezení katastrálních území. Můžeme vzít za základ hranice katastrů obcí, které byly a jsou moravské, nebo je potřeba širší debata? Každopádně by mělo být jasné, proč je to uděláno tak a tak ve všem veřejně dostupné mapě, ze které může vycházet kdokoli, kdo vyjde s barvou ven, aby takové body v určitých rozestupech vyznačil (měřeno a ukazováno s pomocí techniky) i ten, kdo se zajímá o kontrolu takového počínání. Příčetnost především.

Tyto značky je z hlediska nákladů snazší umístit na stromy a tam, kde zrovna v tom místě strom neroste, jej nechat vyrůst, a teprve pak provést vlastní značení. Kde strom zasadit, ať ukáže technika. V minulosti byly hranice panství vyznačeny například kříži, které byly na stromech i kamenech. Těmi stromy byly buky, smrky, duby atd., prostě vedle lípy se hodí každá pořádná dřevina. V případě značky na stromě je cílem podle šablony namalovat dva stejně velké barevné pruhy. Výsledkem je bikolóra se správným pořadím barev.