Rovnost. Zemský orgán českoslovanské strany sociálně-demokratické na Moravě, 29. 10. 1918
Permanentní služba moravského Národního výboru.
Moravští členové Národního výboru československého úřadují každodenně nepřetržitě ve dne i v noci ve starém zemském domě, Joštova třída, v úřadovně přísedícího Sonntaga, telefon číslo 1475.
Upozorňujeme českou veřejnost na Moravě, aby se obracela ve všech vážných a nalehavých případech na tuto korporaci, a žádáme, aby se nic nepodnikalo bez jejího souhlasu.
Zachovejme důstojný klid!
Převratné události vyvolaly rozechvění, které by mohlo zameziti zajištění organisace pro obyvatelstvo československého státu nesmírně právě v této době důležité.
Na základě rozkazu Národního výboru v Praze klade se Vám co nejrozhodněji na srdce, abyste za každou cenu zachovali klid a službu vykonávali co nejhorlivěji a co nejsvědomitěji. Každý, kdo tohoto příkazu Národního neuposlechne, je škůdcem naší svaté věci.
V Brně, 28. října 1918.
Jan Pelikán. železnič. zpravodaj pro Moravu.
Rovnost. Zemský orgán českoslovanské strany sociálně-demokratické na Moravě, 30. 10. 1918
Slavný den.
Tužba milionů českých duší, krásný sen, jejž nejhoroucnější česká srdce snila, stal se včera skutkem. Již nejsme raby cizí zvůle, již nemusíme malomocně skláněti hlavy pod cizí jařmo - jsme svobodným, na všecky strany volným národem! Národem, který o svých dalších osudech bude rozhodovat sám, bez diktátů z Vídně.
Radost nevýslovná září se všech českých tváří. Naši dosavadní otrokáři věsí malomocně hlavy a s tupou resignací odevzdávají se osudu. Česká předměstí brněnská mají od včerejška slavnostní vzhled. Prapory v barvách českých a slovanských vlají s každé skoro chaloupky. Člověk by ani nemyslil, že v nynější nouzi o kus tkaniva bylo ještě tolik praporů uchováno. Čeští lidé na potkání pozdravují se blaženým úsměvem a němým stiskem ruky.
"Vyhráli jsme to!" - "Konec útisku a nucené přetvářce!" To možno vyčísti z rozradostněných tváří. Mládež, muži i ženy vetkli si na radostí se dmoucí prsa slovanské trikolory. Jiní nesou v ruce červeno-bílé praporky s odznakem "Českého Srdce". A jas, blaženost nevýslovná září se všech tváří... I slzy radosti třpytí se v očích mužů...
"Tatínek přijde domů!" - "Náš Jeník se vrátí z fronty!" - "To je dnes všecko krásné! Tak to mělo být už dávno!" - slyšíte splývati z úst chvějících se radostí. Při veškeré bídě a nouzi je v rodinách veselo. Blažené úsměvy, vzrušený hovor o míru a svobodě, nadšení, jásot - to je nyní obrázek českého lidu, který po třistaleté porobě odhazuje okovy a volně si oddychuje...
Jen brněnské činžáky pochmurně hledí se stísněnou náladou a zoufalým smutkem. Tu a tam s českého domu vlaje český nebo slovanský prapor - ostatní halí se v teskné mlčení. Za to předměstí jásají v barvách červené, modré a bílé. Jaký to rozdíl, jaký netušený obrat! Kdysi také vlály prapory s českých domů, ale tak zamlkle, teskně... To tehdy, když Rakousko, to staré, nenáviděné, černožluté Rakousko oslavovalo nějaké vítězství, jmeniny nebo narozeniny císařovy a když policajti běhali s rozkazem, že je nařízeno vyvěsit prapory...
I lásku nám chtěli nakomandovat. Musili jsme jásat, třeba nám srdce pukalo, radovat se nad vítězstvím svých utlačovatelů. Slibovali nám, že nás zotročí ještě více, že český národ vyhubí, že budeme "takhle malincí", že české školy nám pozavírají, že se už v Brně nebude smět mluvit česky a při tom nám brutálně nařizovali, abychom vítězství tyranie oslavovali a nad svým budoucím pokořením nebo zničením dokonce jásali!
Leč bylo psáno jinak v knihách Osudu. Zpupný imperátor Východní Marky, despota vítězného meče, Vilém Rex, odvozující svou moc od samého boha, chystající se ovládnout Francii, Anglii a celý svět, byl od samých bran Paříže zahnán za pomoci hrdinných vojů Čechoslováckých a dnes ve svrchované malomoci očekává ortel svého vlastního národa, jejž vedl neúprosně na jatka až takřka k plnému vykrvácení. Krutá, ale spravedlivá Nemesis triumfuje. Slaví své vítězství Právo a Spravedlnost. Moc, založená na bezpráví, hroutí se pokořená na kolena.
"Wilson - Masaryk," tato dvě jména jsou českými rty vyslovována s posvátnou úctou. Těmto dvěma velikánům lidstva vděčí český národ za své osvobození. Vojáci chodí již po ulicích se slovanskou trikolorou na prsou a na čapkách místo kokardy. Konec otroctví, konec militarismu! Z hastrošů, oblečených v barevné cáry, stávají se opět lidé...
Lidství triumfuje...
Neutuchající projevy v Brně.
Včera po celý den od nejčasnějších hodin ranních panovalo v Brně a na předměstích slavnostní vzrušení. Na Velkém náměstí procházely se tisíce lidí ozdobených stužkami v národních barvách. K zástupům musilo býti několikráte promluveno za nepopsatelného jásotu.
(...)
Vojsko na straně lidu.
Potěšitelným zjevem je, že naši čeští vojáci se rázem připojili k akci za zřízení Československého státu. Místo kokard nosí slovanskou trikoloru, která zdobí i mnohou vojenskou blůzu.
(...)
Vojsku i občanstvu!
České obyvatelstvo důtklivě se upozorňuje, aby vojíny, kteří nosí dosud tak zv. jablíčka na svých vojenských čapkách nenutilo k tomu, by jablíčka odstranilo. Nosení trikolor a národních barev vojínům nijak zakázáno není. Naproti tomu správa vojenská trvá na tom, aby jablíčka s čapek [...] až na další odstraněna nebyla. V zájmu vzájemné shody doufáme, že pokynům těmto bude uposlechnuto.
Různé zprávy.
(...)
Předměstí brněnská jsou ozdobena prapory, se střech téměř všech domů vlají české národní vlajky, červenobílé, červenomodrobílé a moravské zemské červenožluté. Okna bytů jsou vyzdobena květinami a stuhami a podobizny Wilsona a Masaryka hledí do radostných tváří obyvatelstva.
(...)
Kšeft je kšeft! Brněnští židé dovedli se lehce přizpůsobit novým poměrům. Sotva byl zřízen československý stát už brněnští židé, kteří mluví jen lámanou češtinou, prodávají - slovanské trikolory.
Rovnost. Zemský orgán českoslovanské strany sociálně-demokratické na Moravě, 2. 11. 1918
Na břeclavské radnici vlají slovanské prapory.
Z Vídně, 1. listopadu. (Zvl. tel. "R.")
Sem došla zpráva z Břeclavy, že tam došlo ke značným srážkám mezi Čechy a Němci. Když Češi oslavovali zřízení československého státu, byli rušeni Němci. Přes to však vyvěsili na radnici slovanské prapory. Došlo také ke srážkám mezi Čechy a německým vojskem, které právě jelo nádražím.
V poznámce níže následují odkazy na normu a dokumenty z předchozích let, na doplnění a kvůli vysvětlení k vlajkám "moravským zemským červenožlutým": 1) dopis c. k. okresní školní rady v Hustopečích z 14. února 1915 Moravskému zemskému výboru v Brně ve věci ozdobování budov veřejných škol obecných, zemské barvy (na praporech) červená a bílá (stříbrná) - červená a žlutá (zlatá), 2) vývod o moravských zemských barvách vypracovaný Bertholdem Bretholzem během posledního únorového týdne roku 1915, 3) odpověď Bertholda Bretholze moravskému Zemskému výboru z 1. března 1915 (průvodní dopis k přiloženým vývodům o dějinách zemského znaku a zemských barev markrabství moravského) a odpověď moravského Zemského výboru c. k. školní radě z 3. března 1915, 4) změna šachování moravské orlice ve znaku rakouských zemí v roce 1915, vyhláška c. k. ministerského předsedy ze dne 3. listopadu 1915, kterou byl stanoven a popsán znak rakouských zemí (české znění a německé znění), 5) dopis místodržitele z 10. ledna 1917 zemskému hejtmanu, žádost o zaslání názoru moravského Zemského výboru k vyjádření Oddělení ministerstva vnitra pro šlechtické záležitosti ke správnému pořadí zemských barev po změně státního znaku na podzim roku 1915, 6) zdůvodnění pořadí moravských zemských barev Bertholdem Bretholzem, ředitelem moravského Zemského archivu v Brně, v dopise z 18. ledna 1917 pro moravský Zemský výbor, 7) sdělení vyjádření moravského Zemského archivu o správném pořadí moravských zemských barev moravskému místodržiteli 25. ledna 1917, 8) dopis Dr. Františka Weinera, notáře v Konici, Národnímu výboru v Brně ze 7. listopadu 1918 ve věci opravy zemských barev markrabství Moravského, oprava šachování moravské orlice ze zlatočerveného/červenozlatého na stříbrnočervené, 9) Zpráva Zemského archivu v Brně z 13. ledna 1944 o moravském zemském znaku a moravských zemských barvách před rokem 1918 a v letech 1918-1938 pro Ministerstvo lidové osvěty
