Historický exkurs a úvaha o poměrech v užívání šachování moravské
orlice pocházející z podzimu 1908 (datováno 27. listopadem 1908), dávající pohlédnout na způsob
uvažování a východiska, názory a vnímání věci u zastánce zlatočerveného
šachování na začátku 20. století, po několika desetiletích prosazování
změny v barvách vyššími úřady, který vedle konstatování stavu, jak jej
nahlížel při studiu dokumentů, klade otázky k zodpovězení. Autorem je Berthold Bretholz, který o tom později sepsal zprávu. Některé
motivy při práci s historickými údaji plédující pro jiné než tradiční
do začátku 19. století používané stříbrno-červené šachovánání moravské
orlice jako symbolu země Morava jsou při argumentování opakovány i v
dnešní době.
Poznámky pod čarou jsou v přepisu uvedeny na příslušných místech přímo v textu v červeně zbarvených závorkách. Poznámky k údajům v textu jsou provedeny červenou kurzívou.
Dobrozdání o zemském znaku.
Ve smyslu dotazu učiněného v sezení sněmovním ze dne 1. října 1908, bylo zemskému archivu uloženo:
"zjistiti, vyšetřiti a vylíčiti dějinný vývoj našeho znaku zemského i našich barev zemských a zároveň zkonstatovati nynější právní faktický stav otázky té."
Tento úkol mohu prozatím splniti jenom částečně; vyžaduje totiž tato otázka jednak heraldického studia, kterého nelze konati s bibliografickým materiálem, který je k disposici v Brně, jednak studia v archivech vídeňských, po případě pražských, jak to vysvitne z vývodu následujících.
Zmíněný dotaz zakládá se hlavně na faktě, který zjistil zvěčnělý mor. zemský archivář V. Brandl (Zemský erb čili znak markrabství Moravského v "Obzoru" ročník IX. čís. 1 (1886)), že totiž císař Bedřich IV. zlepšil v roce 1462 moravský znak v tom smyslu, že šachy moravské orlice, které dotud byly červené a bílé (stříbrné) měly býti nahrazeny červenými a žlutými (zlatými), že se však ve skutečnosti také po roce 1462 až do 19. století užívala moravská orlice barvy červené a bílé a že tyto barvy platily také za barvy zemské.
Tento rozpor mezi privilegovaným právem a praxí skutečně existuje a lze jej doložiti nepochybnými příklady, které již často byly uváděny, a ne jednou byla řešena otázka, zda zlepšení znaku císařem Bedřichem IV. upadlo jenom v zapomenutí nebo zda je později stavy neuznávali, a co asi bylo příčinou, že tato privilej nedoznala náležitého ocenění. Dotyčné rozbory jsou však irrelevantní, protože privilej císaře Bedřicha IV. byla císařem Ferdinandem II. v roce 1628 znovu potvrzena. Tím je také dokázána právní platnost privileje z r. 1462.
Tímto potvrzením stará privilej z r. 1462 nabyla plné platnosti a byla pro stavy závazná, ať se na Bedřichovu privilej z r. 1462 pohlíželo jakkoliv. Je však s podivením, že barvy červená a žlutá se jako barvy zemské všeobecně neujaly ani po roce 1628. Také pro tuto druhou periodu od roku 1628 byly již několikrát sneseny doklady, jež svědčí o tom, že orlice se šachy červenými a bílými zůstala v platnosti, a bylo také vysloveno určité tvrzení, že se do roku 1848 za zemský znak moravský všude užívalo jen orlice se šachy červenými a bílými (Helfert o tom pojednává ve článku "Der Brünner Landtag im J. 1848 und das mährische Landeswappen", který vyšel v časopise Zeitschrift des Vereines für die Geschichte Mährens. Roč. I (1897) seš. 2, str. 25).
V tomto všeobecném znění není toto tvrzení správné. Různé doklady nasvědčují tomu, že stavové moravští ve století 18. a na počátku 19. dobře věděli, že zemské barvy dle Bedřichovy privileje z r. 1462 a dle potvrzení této privileje Ferdinandem II. z r. 1628 jsou červená a žlutá (zlatá). O některých byla již zmínka v pojednáních dřívějších (Na př. v Chytilově práci "Notizen über das mähr. Landeswappen und die damit in Verbindung stehenden offiziellen Landesfarben dieses Markgrafthums" a ve "Schriften der hist. stat. Sektion" seš V (1853) str. 54), na jiné upozorňuji na tomto místě po prvé.
Pečeť moravských stavů při listině ze dne 17. října 1720, dle níž stavové přistoupili na pragmatickou sankci, visí na šňůře červené a zlaté; tato listina, která je vázána v červeném aksamitu, je opatřena dvěma červenými a dvěma žlutými šňůrami k svázání desk.
Vklad pragmatické sankce do zemských desk je foliový svazek s malovanými erby, který se chová v zem. archivu, má na titulním listě poprsí císaře Karla VI., obklopené četnými allegoriemi; toto poprsí je nad moravskou orlicí se šachy červenými a zlatými.
Rovněž v knize moravského rytířstva, založené 1673, na jejímž titulním listě je velká orlice se šachy červenými a bílými, vidíme na str. 46 erb Deblinův s medaillonem císaře Karla VI., který s vznáší nad moravskou orlicí se šachy červenými a zlatými.
Na fol. 46 není erb Deblínů, ale Salavů z Lípy (Salavové z Lípy)! Erb Deblínů je na fol. 32. Je obklopen znakem Čech, Uher, Rakouska, Moravy (orlice je správně, je stříbrnočervená) a Slezska. Na fol. 46. je
invencí malíře zlatě provedeno téměř vše, včetně černého (zde
zlatého - sic!) císařského orla a pochopitelně i šachování orlice
"strážící medailon Karla VI.!
To slouží na doklad, že již na počátku 18. stol. stavovští malíři erbů malovali orlici nejen se šachy červenými a bílými (stříbrnými), nýbrž také se šachy červenými a žlutými (zlatými) neb alespoň, že šachy červené a žluté jim nebyly neznámy.
Mimo to bylo již dříve a často poukazováno na to, že v roce 1807 zavedená uniforma pro pány stavy byla barvy červené, zlaté a modré.
Tato uniforma byla zavedena Nejvyšším reskriptem ze dne 23. prosince 1807, jehož opis byl připojen k protokolu sezení mor. slez. gubernia ze dne 8. ledna 1908. V opise tohoto reskriptu čteme, že císař mezi jiným stavům povolil, aby na epauletách byla vypoukle vyšívaná moravská orlice ve svých barvách, totiž v červené a zlaté.
Při dvorské kanceláři - jak se dovídáme z aktů pozdějších - platily při obnově státního znaku v letech 1804 a 1806 dle tradice za barvy zemské nadále červená a bílá, ale Nejvyšším reskriptem z r. 1807 bylo prohlášeno, že barvy červená a zlatá (žlutá) jsou pravé barvy zemské.
Originál dvorského dekretu podepsaného Františkem I. z 23. prosince 1807 však říká něco jiného (celé znění reskriptu); k tomu nově článek: Pícha František: Poznámky k historii moravského zemského znaku v I. polovině 19. století., Genealogické a heraldické informace 2013, Brno 2014. Vzhled uniformy je popsán následovně:
"Diese Uniform soll, wie es die mitfolgende Abbildung zeiget, roth
der Kragen und Aufschläge Kornblau, die Weste und Beinkleider aber weiβ,
und nicht nur der Kragen und die Aufschläge, sondern auch die Uniform
selbst mit einer einfachen Goldstikerey, dann mit goldenen Epaulets
versehen, auf den Epaulets der mährische Adler nach seinen Farben das ist roth und weiβ erhaben gestickt,
ferner der Hut mit keinen Quasten, sondern nur mit Federn, und einer
einfachen goldenen Schlinge gezieret, endlich der Griff des Degens von
Silber, und das Port d´Epee Silber und roth seyn." - "na náramenících vypoukle vyšita moravská orlice podle svých barev, to jest červená a bílá".
Je potom otázkou, proč Berthold Bretholz tento dokument nenašel nebo neviděl ve fasciklu U 32, kde se nachází. Sám fascikl dále v textu zmiňuje jako jeden ze zdrojů svých informací. Podoba originálu dokumentu je jasně rozpoznatelná od kopií a konceptů ostatních dokumentů. Berthold Bretholz v argumentaci využívá jeho pozdější opis, ovšem ten, v němž je odklon od původního císařského znění dokončen (roth - gold). Toto změněné znění sloužilo na konci 30. let 19. století při jednání s úřady ve Vídni jako jeden z důvodů, proč změnit tradiční stříbrnočervené šachování moravské orlice ve státním znaku na zlatočervené šachování. Tento odchylný popis podoby moravské orlice, zemského znaku na náramenících stavovské uniformy, než jak je uveden v originálu dokumentu, byl ve třicátých letech zpětně vztažen k originálu reskriptu. Tímto způsobem se s informací o tom, jak měla podle reskriptu vypadat stavovská uniforma, zacházelo, jak je známo, i vždy později, a údaj byl nesprávně opakován, aniž by se přišlo na to, že ve skutečnosti to je jinak. Přítomnost dvorského dekretu mezi ostatními dokumenty k stavovské uniformě u zemské registratury Berthold Bretholz popírá. Jak to? Obyčejně lidsky mu to mohlo při procházení dokumentů uniknout.
Kdybychom se měli pokusit dát odpověď na otázky v následujícím odstavci, mohli bychom říct, že 1) Fridrichovo privilegium nebylo běžným lidem ani na začátku 2. čtvrtiny 19. století, předtím, než na něj bylo poukázáno, protože se přepis jeho textu objevil vydaný edičně, známé, a ve svém životě se s orlicí šachovanou zlatočerveně nesetkávali, 2) zvláštní uznání císaře Františka I. stavům za jejich věrnost z roku 1807 hovoří jasně.
Bohužel nedochoval se v zemské registratuře všechen materiál, který se týká povolení uniformy stavům, a co tam ještě najdeme, jsou ponejvíce koncepty a kopie. Aby v té příčině bylo docela jasno, je třeba podívati se do originálních aktů, které jsou asi ve Vídni. Rovněž je nutno pátrati v aktech, týkajících se obnovy státního erbu, proč se tu opět nebral zřetel na privilej z roku 1462 a na jeho potvrzení z r. 1628 a proč se staré barvy, červaná a bílá (stříbrná) považovaly za pravé.
Další vyjednávání, při nichž otázka barev hrála roli, konala se ještě mezi zemským výborem, guberniem a dvorskou kanceláří, když běželo o zavedení uniformy pro mor. stavovské úřednictvo v letech 1815-1817. Ale také akta, která se vztahují na toto vyjednávání (fasc. U 32 zemské registratury) jsou neúplná, nejsou v originále a neposkytují tedy žádoucí jasnosti a bezpečnosti.
Po třetí se o této otázce rokovalo v roce 1838/9. Ačkoli také v tom případě jsme odkázáni na koncepty podání zemského výboru a na kopie vyřízení dvorské kanceláře, nabýváme přece alespoň v ohledu věcném rozhledu dosti dobrého.
Když se jednalo o to, jaký státní znak se má vytisknouti na přední straně Snesení sněmovních, stavové nahlédli do heraldického popisu císařského státního znaku, který byl vydán dekrétem dvorské kanceláře ze dne 22. srpna 1836, čís. 21.911 a uveřejněn guberniálním cirkulářem ze dne 26. září 1836, čís. 33.779 a shledali, že moravský znak ve státním znaku se popisuje jako orlice se šachy bílými a červenými, kdežto zemský výbor tehdy (v roce 1838) za správný zemský znak považoval orlici šachovanou v barvě žluté a červené.
Zemský výbor přípisem ze dne 9. ledna 1839 obrátil se na gubernium se žádostí, aby dvorskou kancelář upozornilo na odchylku v heraldickém popise moravského zemského znaku ve velkém znaku státním a podporovalo jeho prosbu, aby toto nedopatření nebylo nikterak na ujmu obdarování, jehož se moravským stavům dostalo v roce 1462.
Toto podání bylo zodpověděno napřed výnosem nejvyššího kancléře hraběte Mitrovského ze dne 7. dubna 1838 (znám jej pouze z pozdější neúplné kopie z roku 1849, přípis originální v aktech chybí!), v němž se mezi jiným podotýká, že sluší litovati, že do státního znaku nedopatřením byl pojat zemský znak, který nesouhlasí s onou privilejí, že však nelze ihned měniti státní znak, protože teprve nedávno byl vypracován, ve všech rakouských státech uveřejněn a protože ho užívají všechna rakouská vyslanectví v cizině.
Pak byl dne 26. října 1839 (v našem opise omylem se uvádí rok 1838!) zemskému výboru sdělen přípis praesidia c. k. dvorské kanceláře čís. 1529 guberniu, v němž se praví, že dvorská kancelář neměla v úmyslu zrušiti originální privilej (z r. 1462) o zemském znaku, neboť nemůže býti pochybnost o právu stavů na znak, jehož nyní užívají, byť i s ním nesouhlasí moravský znak, který byl pojat do státního znaku, vypracovaného v tajné dvorské a státní kanceláři.
Uznávala tedy tehdy, v roce 1839, i c. k. spojená dvorská kancelář červenou a zlatou orlici na základě listiny z roku 1462 za správný moravský znak zemský, naproti tomu bílou a červenou orlici, jak byla popsána ve státním znaku, za falešnou, nemohla ji však okamžitě opraviti, protože oprava státního znaku nebyla tak snadná, a to tím méně, že se již tenkrát chystala rekonstrukce nového znaku státního. Jak známo, není tato rekonstrukce pro potíže statoprávní a diplomatické dosud provedena. Stavové, gubernium a dvorská kancelář měli tehdy (1838/9) za to, že jedině privilej z roku 1462 může býti směrodatná při určování moravského zemského znaku a mor. zemských barev, za které prohlašovali barvu červenou a žlutou a nikoli červenou a bílou, ačkoli si byli dobře vědomi, že se tohoto posledního složení barev odedávna na Moravě užívalo a že tyto barvy byly také základem pro popis znaku státního.
Nikdo se také neptal, proč se zemského znaku, zlepšeného privilejí z r. 1462, s orlicí červenou a žlutou všeobecně neužívalo a proč se tak dlouho mohl udržeti znak starý, orlice bílá a červená. Mluvilo se jenom o nedopatření.
Za takových poměrů rozumělo se samo sebou, že se do osnovy zemského zřízení z r. 1848 pojala jako § 6 věta:
"Země moravská podrží svůj dosavadní zemský erb, totiž v modrém poli zlatem a červenou barvou šachovaného na pravo hledícího korunovaného orla. Barvy země jsou zlatá a červená."
Na základě tohoto usnesení sněmovního zemský výbor podáním ze dne 28. března 1849 žádal c. k. ministerstvo vnitra, aby moravský znak v císařském rakouském velkém znaku byl zlepšen. Přípisem ze dne 20. dubna 1849 dostalo se mu vyřízení, že podání bylo zasláno c. k. ministerstvu zahraničnímu se žádostí, aby naň vzalo náležitý zřetel.
Dle poznámky ve Wieserově Agendě mor. stavovského zemského výboru z let 1848-1859, str. 111, vyjednávalo se také v roce 1854 o opravení orlice, šachované barvou stříbrnou a červenou, doposud se mi však nepodařilo přijíti v zemské registratuře na stopu příslušným aktům.
V registratuře je jenom ještě jeden akt, který se vztahuje na tuto otázku, totiž dotaz c. k. mor. místodržitelství ze dne 6. května 1895, zda prapory barvy modré, bílé a červené dlužno považovati za barvy moravské, na nejž zemský výbor odpověděl, že moravské zastupitelstvo za zemské barvy oficiálně užívá zlaté a červené.
Také v interpelaci, podané na slavném sněmu, položena je otázka, zda by se dle moravského znaku, totiž orlice se šachy červenými a bílými resp. červenými a žlutými na modrém poli, za barvy zemské nehodily lépe červená, bílá a modrá resp. červená, žlutá a modrá než jenom červená a bílá, resp. červená a žlutá.
Vidíme sice dosti často, speciálně také v zemích rakouských, že se při zemských barvách bere zřetel na barvu pole ve znaku, ale rovněž tak často, že se na ni zřetel nebere. Nemám bohužel tu v Brně k disposici potřebné heraldické knihy, abych mohl zjistiti, je-li nějaké heraldické základní pravidlo, jímž by se stanovovala, které barvy zemského znaku přicházejí v úvahu při určování zemských barev a pokud se bere zřetel na barvu pole vedle barev obrazu ve znaku.
Výsledek hořejších vývodů lze tedy shrnouti v tyto body:
1) Morava až do roku 1462 ve svém znaku měla v modrém poli korunovanou orlici, šachovanou v barvě červené a bílé (stříbrné).
2) Císař Bedřich IV. v roce 1462 tento znak zlepšil tím, že dovolil užívati orlice červené a žluté (zlaté).
3) Také po roce 1462 užívalo se všude starého znaku, totiž orlice červené a bílé, příčinu nelze zjistiti.
4) V roce 1628 císař Ferdinand II. potvrdil erbovní list císaře Bedřicha IV. z r. 1462.
5) Shledáváme, že se v 18. století při úředních projevech mor. stavů užívalo korunované orlice na modrém poli, šachované v barvě červené a zlaté rovněž tak jako orlice v barvě červené a stříbrné. Doposud se však v literatuře o moravském znaku přehlížely z části doklady pro orlici červenou a zlatou, a omylem mělo se za to, že i po roce 1628 byla známa jenom orlice šachovaná v barvě červené a stříbrné.
6) Počátkem 19. století obrátila stavovská správa pozornost na tento dvojí znak, rozhodla se na základě privileje z r. 1462 pro orlici šachovanou v barvě červené a zlaté a prohlásila orlici červenou a stříbrnou za nesprávnou přes to, že dle popisu byla také ve znaku státním; s tímto názorem o správnosti moravského znaku souhlasilo zemské gubernium i dvorská kancelář.
7) Zemský sněm v roce 1848 prohlašuje v § 6 osnovy zemského zřízení orlici šachovanou v barvě červené a zlaté za znak zemský a barvy červené a žluté za barvy zemské.
8)Zemský sněm v roce 1848 žádal, aby v tomto smyslu byl opraven mor. zemský znak v rakouském znaku státním.
9) Mor. zemský výbor v roce 1895 na dotaz c. k. místodržitelství prohlašuje barvu žlutou a červenou za oficiální barvy zemské.
10) Nedá se nikde dokázati, že se oficiálně užívalo barvy modré vedle červené a bílé, resp. červené a žluté.
Předkládaje tento prozatímní výsledek, jenž vyplynul ze zevrubného studia materiálu zemského archivu a zemské registratury, dovoluji si prositi za sdělení, mám-li ve studování této otázky pokračovati, nebo stačí-li tato zpráva.
Další studia musela by se konati v archivech vídeňských a se vztahovati na tyto body:
Jsou-li tam ještě listiny a akta, týkající se
1) zlepšení znaku v roce 1462 císařem Bedřichem IV. a
2) potvrzení tohoto zlepšení císařem Ferdinandem II. v roce 1628, kterými by se snad vysvětlilo, proč obdarování císaře Bedřicha z r. 1462 nenabylo ihned platnosti všeobecné, resp. proč se starší znak ještě tak dlouho udržoval vedle nového.
3) Lze-li tam ještě najíti akta, týkající se vyjednávání v letech 1807, 1815-1817, 1838/9, 1848; v případě kladném bude třeba je opsati, opisy legalisovati a přivtěliti zemskému archivu.
4) Bylo by třeba nahlédnouti do památných starých knih erbů ze stol. XV. a XVI., které se chovají ve dvorní knihovně a v šlechtickém archivu ve Vídni a jinde, zdali se tam mor. znak vůbec vyskytuje a v jakých barvách, a po případě poříditi fotografii pro zemský archiv. Konečně doporučovalo by se čerpati z velkých heraldických děl informace o celém souboru této otázky a také o podrobnostech, o nichž jsem se zmínil.
Toto studium, které by také mohlo míti výsledek negativní nebo takový, že by se jím podstata věci neobjasnila, a pořizování kopií vyžadovalo by práci několika týdnů ve vídeňských archivech a knihovnách.
Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, A 9 Zemský výbor, kr. 47
