Vztahy
Prováděcí: 29/1955 Sb., 123/1930 Sb., 512/1920 Sb.
Aktivní derogace: 300/1919 Sb.
Pasivní derogace: 163/1960 Sb., 30/1945 Sb.II, 222/1939 Sb., 269/1936 Sb., 341/1920 Sb.
252/1920 Sb.
Zákon
ze dne 30. března 1920,
kterým se vydávají ustanovení o státní vlajce, státních znacích
a státní pečeti.
Změna: 269/1936 Sb.
Změna: 222/1939 Sb.
Změna: 30/1945 Sb.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na
tomto zákoně:
§ 1
Vlajka státní (národní) skládá se ze spodního pole červeného
a vrchního bílého, mezi něž jest vsunut modrý klín od žerdi do
středu vlajky.
Poměr jednotlivých částí vlajky jest patrný z připojeného
obrazce.
§ 2
Standarta presidentova jest bílá s okrajem skládajícím se z
plaménků střídavě bílých, červených a modrých. Uprostřed bílého
pole vetkán velký státní znak.
§ 3
Vláda se zmocňuje stanoviti pro rozličné obory správy státní
příslušné vlajky a prapory a vydati ustanovení o užívání barev
státních v životě veřejném.
§ 4
Malý znak republiky Československé jest: Na červeném štítě
stříbrný dvouocasý lev ve skoku v pravo hledící, úst rozžavených,
s jazykem vyplazitým, drápy a čelenkou, vše zlaté barvy, nesoucí
na svých prsou červený štítek s třemi modrými vrchy, z nichž na
prostředním vyšším vztyčen jest stříbrný kříž patriarší.
§ 5
Střední znak republiky Československé má dva štíty, přední a
zadní.
Na předním (srdečním) jest znak český: na červeném štítě
stříbrný dvouocasý lev ve skoku v pravo hledící, úst
rozžavených, s jazykem vyplazitým, drápy a čelenkou, vše zlaté
barvy.
Zadní štít jest čtvrcený. V jeho horním pravém poli jest
znak slovenský: na červeném štítě tři modré vrchy, z nichž na
prostředním vyšším vztyčen jest stříbrný kříž patriarší. V levém
horním poli znak Podkarpatské Rusi: štít na zdél rozdělený; v
pravém, modrém poli tři zlatá břevna, v levém, stříbrném poli
stojící červený medvěd v pravo hledící. V pravém spodním poli
znak moravský, na modrém štítě v pravo hledící orlice s čelenkou,
stříbrně a červeně šachovaná. V levém spodním poli znak slezský:
na zlatém štítě v pravo hledící černá orlice s čelenkou o červené
zbroji se stříbrnou pružinou na prsou, zakončenou jetelovými
trojlístky a uprostřed zdobenou křížkem.
§ 6
Veliký znak republiky Československé skládá se ze štítu
předního a zadního.
Na předním jest znak český: na červeném štítě stříbrný
dvouocasý lev ve skoku v pravo hledící, úst rozžavených,
s jazykem vyplazitým, drápy a čelenkou, vše zlaté barvy.
Zadní štít jest rozdělen na sedm polí třemi vodorovnými
pruhy tak, že vrchní dva jsou rozpůleny, třetí spodní třikráte
dělen. V horním pravém poli jest znak slovenský: na červeném
štítě tři modré vrchy, z nichž na prostředním vyšším vztyčen jest
stříbrný kříž patriarší. V levém horním poli jest znak
Podkarpatské Rusi: štít na zdél rozdělený; v pravém, modrém poli
tři zlatá břevna, v levém, stříbrném poli stojící červený medvěd
v pravo hledící. V pravém spodním poli znak moravský: na modrém
štítě v pravo hledící orlice s čelenkou stříbrně a červeně
šachovaná. V levém středním poli znak slezský: na zlatém štítě
v pravo hledící černá orlice s čelenkou o červené zbroji se
stříbrnou pružinou na prsou, zakončenou jetelovými trojlístky
a uprostřed zdobenou křížkem. V pravém spodním poli znak
Těšínska: na modrém štítě zlatá orlice v pravo hledící. Ve
spodním středním poli znak Opavska: štít červeně a bíle
rozpůlený. V levém spodním poli znak Ratibořska: štít rozpůlený;
v pravém modrém poli zlatá orlice s čelenkou v pravo hledící,
levé pole bílé a červeně rozpůlené.
Po pravé i levé straně štítu stojí zlatý lev dvouocasý s
čelenkou jakožto strážce štítu. Pod štítem vine se stuha, na níž
se čte heslo: "Pravda vítězí."
Podrobnosti jednotlivých znaků jsou patrny z připojených
obrazců.
§ 7
Vláda se zmocňuje stanoviti nařízením, kdy kterého znaku má
býti užíváno.
§ 8
Státní pečeti chová předseda vlády.
Na malé státní pečeti jest vyobrazen malý státní znak, kolem
něhož čte se v kruhu nápis: Republiky Československá.
Na veliké státní pečeti umístěn jest veliký státní znak i se
strážci štítu a heslem. Kolem něho v kruhu čte se nápis: Republika Československá.
§ 9
Státní pečeti chová předseda vlády.
Vláda se zmocňuje, aby zvláštním nařízením stanovila, kdy
kterou pečetí státní pečetiti a jakých pečetí a razítek mají
užívati veřejné úřady.
§ 10
zrušen
§ 11
zrušen
§ 12
Ministr vnitra se pověřuje, aby v dohodě se zúčastněnými
ministry provedl tento zákon, jenž se stává ihned účinným.
T. G. Masaryk v. r.
Tusar v. r.
Švehla v. r.
Nařízení ze dne 20. srpna 1920 k provedení zákona ze dne 30. března 1920, č. 252 Sb. z. a n., kterým se vydávají ustanovení o státní vlajce, státních znacích a státní pečeti
Vztahy
Nadřazené: 252/1920 Sb.
Pasivní derogace: 163/1960 Sb., 30/1945 Sb.II, 280/1939 Sb., 269/1936 Sb.
512/1920 Sb.
Nařízení vlády
republiky Československé
ze dne 20. srpna 1920
k provedení zákona ze dne 30. března 1920, č. 252 Sb. z. a n.,
kterým se vydávají ustanovení o státní vlajce, státních znacích a
státní pečeti.
Změna: 269/1936 Sb.
§ 1
K výzdobě státních úřadů a soudů užívá se státní vlajky nebo
praporu podle ní utvořeného.
§ 2
Pokud se označuje svrchovanost státní nebo státní majetek
pruhy ve státních barvách, buďtež pruhy tyto bělo-červeno-modré.
Opakují-li se barvy, budiž pruh modrý o polovinu užší nežli pruh
červený nebo bílý.
§ 3
K označení státních úřadů, soudů, ústavů a podniků, jakož i
státního majetku užívá se s výjimkou případů uvedených v §§ 4 a 5
malého státního znaku.
§ 4
Středním státním znakem označují se státní úřady a soudy
společné celému státu.
§ 5
Pokud jest třeba ve styku zahraničním státního znaku, užívá
se k tomu velikého státního znaku. Téhož znaku užívá president
republiky a Národní shromáždění při slavnostních příležitostech.
§ 6
Velikou státní pečetí (§ 8 zákona) pečetí se při
slavnostních příležitostech mezinárodních; jinak pečetí se malou
státní pečetí.
President republiky pečetí dopisy a listiny, nevyžadující
podle ústavní listiny spolupodpisu odpovědného člena vlády, pokud
nemají povahy zcela soukromé, pečetí shodnou s velkou pečetí
státní, avšak s nápisem v kruhu: "President republiky
Československé".
§ 7
Státní úřady, soudy, ústavy a podniky užívají úřední pečeti,
na níž jest zobrazen malý státní znak, kol něhož v kruhu jest
uvedeno stručné označení dotyčného úřadu a jeho sídla. O jazyku,
v němž toto označení má býti uvedeno, obsahují bližší předpisy
prováděcího nařízení k zákonu ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb.
z. a n., jímž se stanoví zásady jazykového práva v republice
Československé.
Ministerstvo zahraničních věcí určí, pokud zahraniční úřady
republiky Československé užívají úřední pečeti s velikým státním
znakem.
§ 8
zrušen
§ 9
zrušen
§ 10
zrušen
§ 11
O používání vlajek, praporů a znaků v oboru správy vojenské
budou vydány předpisy zvláštní.
§ 12
Nařízení toto stává se ihned účinným a provedení jeho
přísluší ministru vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.
Tusar v. r.
Švehla v. r.
Johanis v. r.
Habrman v. r.
Dr. Dérer v. r.
Dr. Engliš v. r.
Dr. Winter v. r.
Staněk v. r.
Dr. Vrbenský v. r.
Dr. Meissner v. r.
Dr. Markovič v. r.
269/1936 Sb.
ZÁKON
ze dne 21. října 1936
o užívání vlajek, znaků a jiných symbolů,
jakož i stejnokrojů a odznaků, a o opatřeních
proti závadným označením.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na
tomto zákoně:
ČÁST I.
Vlajky, znaky a jiné symboly.
§ 1
Státní symboly.
Státní vlajku, státní znaky a jiné symboly státní
svrchovanosti, jakož i jejich užívání upravuje - pokud dále není
jinak stanoveno - zákon ze dne 30. března 1920, č. 252 Sb. z. a
n., kterým se vydávají ustanovení o státní vlajce, státních
znacích a státní pečeti.
§ 2
Pojem vlajek.
Co se v tomto zákoně ustanovuje o vlajkách, platí stejně i o
praporech, praporcích (standartách) a jiných podobných
předmětech.
§ 3
Jiné než státní symboly.
(1) Ministerstvu vnitra náleží v jednotlivých případech k
žádosti stanoviti anebo z vážných důvodů měniti vlajky a znaky
svazků územní samosprávy - ač nejde-li o znaky, které jsou částí
státního znaku -, při čemž jest pokud možno přihlížeti ke
stanovisku příslušného svazku.
(2) Jiné korporace mohou míti své zvláštní vlajky nebo znaky
jen tehdy, jestliže jsou podle stanov (organisačních předpisů) k
tomu oprávněny a obdržely-li k tomu povolení zemského úřadu.
(3) K žádosti buď trojmo připojen barevný nákres i přesný
popis vlajky nebo znaku. Nákres vlajky musí zobrazovati obě její
strany. Popis znaku budiž podán podle okolností heraldicky
a s potřebnými vysvětlivkami.
(4) O žádosti korporace rozhoduje úřad maje na zřeteli
veřejné zájmy.
(5) Zemský úřad může, vyžaduje-li toho veřejný zájem,
povolení, udělené korporacím podle odstavce 2 nebo jim zachované
podle § 20, odst. 2, věty 1, odníti nebo dodatečně vázati
podmínkami, jež uzná ve veřejném zájmu za nutné.
(6) Jiné vlajky a znaky než uvedené v odstavcích 1 a 2
nevyžadují povolení; jinak však ustanovení tohoto zákona platí i
pro ně.
§ 4
Trvalé veřejné užívání státních
a jiných veřejných symbolů.
(1) Trvale veřejně užívati státní vlajky, státního znaku nebo
některé jeho části smí jen ten, kdo k tomu obdržel povolení
zemského úřadu.
(2) Trvale veřejně užívati vlajek a znaků svazků územní
samosprávy nebo jiných veřejných korporací smí vedle korporace, o
jejíž vlajku nebo znak jde, jen ten, kdo k tomu obdržel povolení
okresního úřadu. Je-li znak svazku územní samosprávy částí
státního znaku, uděluje povolení zemský úřad. Povolení může býti
uděleno jen tehdy, prokáže-li žadatel, že se zamýšleným užíváním
projevila souhlas korporace, o jejíž vlajku nebo znak jde.
(3) Na území Československé republiky smí trvale veřejně
užívati symbolů státní svrchovanosti cizích států kromě osob
exterritoriálních a konsulů těchto států jen ten, kdo k tomu
obdržel povolení zemského úřadu, příslušného podle svého bydliště
(sídla); je-li jeho bydliště (sídlo) v cizině, je k vydání
povolení příslušným zemský úřad v Praze. Povolení může býti
uděleno jen tehdy, prokáže-li žadatel, že úřady státu, o jehož
symbol svrchovanosti jde, nemají proti žádanému způsobu užívání
námitek.
(4) Trvalým rozumí se též takové užívání, jež se děje po
delší dobu nebo se častěji opakuje.
(5) V žádosti o povolení budiž zejména též vylíčen způsob a
rozsah zamýšleného užívání. O žádosti rozhoduje úřad maje na
zřeteli veřejné zájmy. Vyžaduje-li toho veřejný zájem, může úřad
povolení, pokud se týče dosavadní právo (§ 20, odst. 2, věta 2)
odníti nebo dodatečně vázati podmínkami, jež uzná ve veřejném
zájmu za nutné.
(6) Užívání symbolů uvedených v tomto paragrafu, pokud bude
povoleno podnikům výdělečným, je podrobeno roční taxe do 10 000 Kč
ve prospěch státní pokladny, jde-li o symbol svazku územní
samosprávy, ve prospěch tohoto svazku. Taxu vyměří úřad při
udělení povolení.
(7) O odvolání z rozhodnutí zemského úřadu vydaného v prvé
stolici rozhoduje ministerstvo vnitra v dohodě s příslušným
odborným ministerstvem.
§ 5
Příkaz k přechodnému veřejnému
užívání státních symbolů.
Okresní úřad může, žádá-li toho veřejný zájem, přikázati jak
ve způsobu všeobecných nařízení, tak i pro jednotlivé případy, aby
státní vlajky, státních znaků nebo jejich částí bylo přechodně
veřejně užito, a stanoviti způsob, jakým se má tak státi.
§ 6
Vadné provedení státních a
jiných veřejných symbolů,
ochrana před napodobením.
Veřejné užívání státní vlajky, státních znaků nebo jejich
částí, dále vlajek a znaků svazků územní samosprávy je zakázáno i
když jsou splněny podmínky uvedené v předchozích paragrafech,
je-li způsob provedení těchto symbolů s hlediska heraldického
podstatně vadný a zejména, může-li tato závada vzbuditi veřejné
pohoršení nebo vésti k záměně těchto symbolů s jiným symbolem
(předmětem). Rovněž je zakázáno veřejně užívati předmětů nebo
vyobrazení, jež svým provedením mohly by vzbuditi zdání, jakoby to
byly tyto symboly.
§ 7
Přípustnost a způsob užívání
státních a jiných symbolů.
(1) Zakázáno je jakékoliv užívání státní vlajky, státního
znaku nebo některé jeho části, jež by se jevilo nevhodným,
nepřiměřeným nebo jako projev neúcty k těmto symbolům.
(2) Užívati veřejně jiných vlajek, znaků nebo jiných symbolů
jest zakázáno, jevilo-li by se to vzhledem k rázu takového symbolu
nebo vzhledem ke způsobu jeho užití nebo podle povahy skutku jako
projev proti vzniku, samostatnosti, celistvosti, jednotnosti nebo
demokraticko-republikánské formě Československé republiky nebo
jako projev neúcty ke státní vlajce nebo státnímu znaku, nebo
mohl-li by užitím symbolu býti ohrožen veřejný klid a pořádek.
(3) Není-li dále jinak stanoveno, je dovoleno přechodně
veřejně vyvěšovati při příležitostech širšího významu jiné vlajky
než státní jen tehdy, jsou-li zároveň vyvěšeny nejméně ve stejném
počtu a na předních místech státní vlajky alespoň téže velikosti a
úpravy.
(4) Užije-li se k přechodné vnitřní výzdobě místností veřejně
přístupných jiných vlajek než státních, musí býti zároveň na
čelném místě užito alespoň jedné vlajky státní důstojné úpravy a
větších rozměrů, než jsou rozměry použitých vlajek jiných. Totéž
platí pro nošení vlajek ve veřejných průvodech a jiných
shromážděních pod širým nebem.
(5) Při slavnostních příležitostech mezinárodní povahy musí
býti státní vlajky užito v čele vlajek ostatních zastoupených
států tak, aby vlajka žádného cizího státu ji nepřevažovala
počtem, velikostí nebo úpravou.
(6) Ustanovení odstavců 3, 4, věty 1 a odstavce 5 nevztahuje
se na užívání symbolů státní svrchovanosti cizích států osobami
exterritoriálními a konsuly těchto států. Ustanovení odstavců 3 a 4 neplatí pro užívání symbolů smutečních.
(7) Příslušníci cizích států mohou při svém hromadném
vystupování na území republiky Československé užívati veřejně
vlajky, znaku nebo jiného symbolu, dal-li k tomu pro jednotlivé
případy svolení okresní úřad, v jehož obvodu jich má býti po
vstupu na toto území po prvé užito. O toto svolení mohou žádati
buď zmínění příslušníci cizích států anebo ti, kdož pořádají na
zdejším státním území podnik, při němž má býti uvedených symbolů
veřejně užito. Zemský úřad může však toto svolení kdykoli
odejmouti. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na veřejné
užívání československých symbolů uvedených v § 1.
§ 8
Odstranění závadných symbolů.
(1) Odstraniti symboly, jichž užívání se příčí ustanovením §§
6 a 7, přikáže okresní úřad vlastníku (spoluvlastníku) nebo
uživateli či správci věci, na níž bylo symbolu na př. vyvěšením,
umístěním, zobrazením neb vystavením na odiv užito, anebo tomu,
jenž symbolu užívá. Není-li takovýchto osob anebo znamenalo-li by
vydání příkazu těmto osobám průtah ve věci, uloží tuto povinnost
obci. V příkaze může vysloviti, že závadný symbol se zabavuje nebo
že propadá. Odvolání z příkazu nemá odkladného účinku.
(2) Je-li toho naléhavě třeba, je státní bezpečnostní orgán
povinen přikázati osobám, uvedeným ve větě 1 předchozího odstavce,
prozatímní odstranění takového symbolu, po př. dáti provésti toto
odstranění a předběžně jej zabaviti.
(3) Nelze-li vzhledem ke spojení takového symbolu s movitou
věcí provésti jeho prozatímní odstranění anebo zabavení, lze
zabaviti i tuto věc.
(4) O opatřeních učiněných podle odstavců 2 a 3 musí býti
podána bezodkladně zpráva okresnímu úřadu, který co nejdříve
rozhodne, má-li býti symbol odstraněn po případě stalo-li se
prozatímní odstranění po právu, či nikoliv. Nerozhodne-li pro
odstranění, nařídí, aby předběžně zabavený symbol byl vrácen tomu,
u koho byl zabaven. Rozhodne-li pro odstranění, může zároveň
vysloviti, že závadný symbol propadá. Byla-li podle odstavce 3
předběžně zabavena movitá věc, s níž symbol jest spojen, nařídí
v rozhodnutí, aby po odstranění závadného symbolu byla věc
vrácena. Odvolání z rozhodnutí, jímž bylo odstranění vysloveno,
nemá odkladného účinku.
(5) Zabavené věci mohou býti po odstranění závadného symbolu
prodány veřejnou dražbou nebo z volné ruky za cenu, kterou úřad
stanovil, anebo jinak přiměřeně zužitkovány, je-li nebezpečí, že
se zkazí, nebo dají-li se uschovati jen s nepoměrným nákladem
a není-li jich třeba k vedení důkazu. Výtěžek nastupuje na místo
prodaných věcí. Prodej pro nepoměrný náklad na uschování se
neprovede, byla-li včas složena částka, stačící k úhradě tohoto
nákladu.
(6) Náhradu nákladů spojených s odstraněním (zabavením)
uvedených symbolů uloží okresní úřad tomu, kdo symbolu o své újmě
užil anebo k užití dal podnět. Není-li tato osoba známa nebo
nelze-li na ní náhradu vymoci, uloží se náhrada ostatním osobám
uvedeným v první větě odstavce 1, pokud lze je činiti za užití
symbolu odpovědnými.
ČÁST II.
Vojenský stejnokroj a stejnokroj četnictva.
§ 9
Pojem vojenského stejnokroje;
součástky vojenského stejnokroje
a stejnokroje četnictva.
(1) Vojenským stejnokrojem rozumí tento zákon, nestanoví-li
se výslovně nic jiného, stejnokroj příslušníků československé
branné moci, historické stejnokroje československého vojska ze
zahraničí a vojska domácího, jakož i stejnokroj osob v místním
zaopatření vojenské invalidovny.
(2) Co platí o vojenském stejnokroji a stejnokroji četnictva,
platí stejně i o jeho součástkách.
§ 10
Ochrana vojenského stejnokroje
a stejnokroje četnictva.
(1) Ochrana vojenského stejnokroje a stejnokroje četnictva se
vztahuje na jeho úpravu, jak je stanovena vojenskými (četnickými)
služebními knihami a zvláštními předpisy. Úpravou vojenského
stejnokroje a stejnokroje četnictva se rozumí střih a úprava
oděvu, výložků, ramenních pásek, odznaků hodnosti a odznaků vůbec,
úprava čepic, podbradníku a knoflíků, pásu služebního
a vycházkového a poboční zbraně.
(2) Vojenské (četnické) služební knihy a zvláštní předpisy
upravují povinnost a právo vojenských osob v činné službě i mimo
činnou službu nositi vojenský stejnokroj a povinnost a právo
příslušníků četnictva nositi stejnokroj četnictva, jakož i právo
bývalých příslušníků československého vojska ze zahraničí a vojska
domácího nositi jejich historické stejnokroje a právo osob v
místním zaopatření vojenské invalidovny nositi stejnokroj pro ně
zavedený.
(3) Nikdo nesmí veřejně nositi vojenský stejnokroj nebo
stejnokroj četnictva, nemá-li k tomu podle předpisů dotčených v
předchozím odstavci povinnost anebo právo, nebo veřejně nositi na
těchto stejnokrojích odznaky hodnosti, která mu nenáleží. Rovněž
je zakázáno veřejně nositi takový stejnokroj nebo ústroj, který je
buď v celku nebo jen v některých součástkách vojenskému
stejnokroji nebo stejnokroji četnictva tak podoben, že jej lze od
něho rozeznati jen při zvláštní pozornosti, leč by nošení takového
stejnokroje nebo ústroje buď bylo povoleno podle § 14, nebo
nařízeno zvláštním předpisem, vydaným v dohodě s ministerstvem
národní obrany - a byl-li by stejnokroj takový podoben stejnokroji
četnictva - v dohodě s ministerstvem vnitra.
(4) Jakým způsobem bude zabezpečen vliv vojenské správy na
ochranu vojenského stejnokroje v řízení podle tohoto zákona,
stanoví instrukce, vydaná ministerstvem vnitra v dohodě s
ministerstvem národní obrany.
ČÁST III.
Jiné než vojenské (četnické) stejnokroje.
§ 11
Rozsah úpravy.
(1) Další ustanovení tohoto zákona o stejnokrojích platí
stejně i o jejich součástkách.
(2) Veřejné nošení jiných stejnokrojů než vojenských a
četnických osobami k tomu povolanými nepodléhá žádnému omezení
podle dalších ustanovení, jde-li o stejnokroje:
1. zaměstnanců a orgánů státu, zemí a okresů a státních, zemských
a okresních ústavů, podniků a jiných zařízení,
2. osob požívajících v republice Československé exterritoriality a
konsulů,
3. příslušníků branné moci cizích států, zaměstnanců a orgánů
cizích států nebo cizozemských státních ústavů, státních
podniků, jakož i cizozemských podniků pro veřejnou dopravu, a
to vesměs s podmínkou, že vzájemnost je smluvně zaručena,
4. duchovních a řeholních osob církví a náboženských společností
státem uznaných (recipovaných), pokud tyto stejnokroje jsou
předepsány organisačními nebo bohoslužebnými předpisy církve
nebo náboženské společnosti,
5. upravené zvláštními právními předpisy, jejichž platnost zůstala
tímto zákonem nedotčena.
(3) Ministerstvo vnitra může v dohodě s ministerstvem
zahraničních věcí, po případě s jiným věcně zúčastněným
ministerstvem, povoliti v jednotlivých případech nošení
stejnokrojů zmíněných v předchozím odstavci pod č. 3 i tehdy, když
není splněna podmínka tam uvedená.
§ 12
Stejnokroje orgánů obecní
policie.
Ministerstvo vnitra stanoví směrnice pro úpravu stejnokrojů
orgánů policie vykonávané obcemi. Obce jsou povinny ve lhůtě,
která jim bude dána bezprostředním státním úřadem dohlédacím,
přizpůsobiti na svůj náklad stejnokroje těchto orgánů zmíněným
směrnicím.
§ 13
Stejnokroje jiných veřejných
orgánů a příslušníků
některých povolání.
(1) Osoby, požívající ochrany podle trestních zákonů při
výkonu svého úřadu či služby neb úředního příkazu jim daného,
mohou - pokud se na ně nevztahují již ustanovení §§ 11 nebo 12 -
nositi veřejně stejnokroj vyznačující toto jejich postavení jen
tehdy, učinily-li o tom samy nebo jejich zaměstnavatel předem
oznámení okresnímu úřadu.
(2) Ustanovení předchozího odstavce platí obdobně i o osobách
zaměstnaných při veřejné dopravě a o osobách provozujících své
povolání na místech sloužících veřejné dopravě.
(3) V oznámení podle předchozích odstavců musí býti uvedeno,
při jakých příležitostech bude stejnokroj nošen, pokud se týče
vymezen i okruh osob, pro něž je stejnokroj určen. Dále musí býti
připojen k oznámení barevný nákres přední i zadní strany
stejnokroje a přesný popis stejnokroje, jeho střihu a barvy.
(4) Úřad zakáže veřejné nošení stejnokroje, podobá-li se
vojenskému či četnickému stejnokroji nebo některému ze stejnokrojů
uvedených v § 11, odst. 2, č. 1, 2, 4 a 5 nebo některému z
obecněji známých stejnokrojů uvedených tamtéž pod č. 3 nebo
stejnokroji stanovenému podle § 12 tak, že by jej bylo lze od nich
rozeznati jen při zvláštní pozornosti, nebo byl-li by jeho nošením
ohrožen veřejný klid a pořádek nebo veřejná mravnost. Může
zakázati jeho nošení též tehdy, nesrovnává-li se ráz stejnokroje s
povahou úkonů, k nimž povolány jsou osoby zmíněné v odstavcích 1 a
2.
(5) Nezakáže-li úřad veřejné nošení stejnokroje do 8 neděl
ode dne, kdy oznámení bylo mu podáno nebo odevzdáno poště k
dopravě, nebo vezme-li úřad oznámení to na vědomí před uplynutím
této lhůty, může býti započato s jeho nošením.
(6) Úřad zakáže veřejné nošení stejnokroje též tehdy,
zjistí-li dodatečně okolnosti, odůvodňující zákaz podle první věty
odstavce 4.
§ 14
Stejnokroje korporací.
(1) K veřejnému nošení stejnokroje členy korporace je potřebí
povolení zemského úřadu. Má-li však korporace pobočné útvary v
obvodech několika zemských úřadů, jest příslušným k vydání
povolení ministerstvo vnitra.
(2) Podati žádost náleží korporaci. V žádosti musí býti
zejména též uvedeno, pro jaký okruh osob je stejnokroj určen a při
jakých příležitostech bude nošen. K žádosti - ač neprokáže-li
žadatel, že jde o stejnokroj takové podoby, jaký byl již jiné
korporaci týmž úřadem povolen - buď trojmo připojen barevný nákres
přední i zadní strany stejnokroje s přesným popisem stejnokroje,
jeho střihu a barvy.
(3) Žádost jest zamítnouti, neobsahují-li stanovy
(organisační předpisy) korporace ustanovení o nošení stejnokrojů
nebo sleduje-li korporace podle svých stanov (organisačních
předpisů) cíle politické. Jinak rozhoduje úřad o žádosti maje na
zřeteli veřejné zájmy. Žádost, může býti zejména zamítnuta,
podobá-li se žádaný stejnokroj vojenskému či četnickému
stejnokroji nebo některému ze stejnokrojů uvedených v § 11, odst.
2, č. 1, 2, 4 a 5 nebo některému z obecněji známých stejnokrojů
uvedených tamtéž pod č. 3 nebo stejnokroji stanovenému podle § 12
nebo stejnokroji užívanému podle § 13 tak, že by jej bylo lze od
nich rozeznati jen při zvláštní pozornosti. V povolení vždy buď
vytčen okruh osob, které budou oprávněny nositi stejnokroj, a buď
uvedeno, při jakých příležitostech smí býti stejnokroj nošen;
povolení opravňuje k veřejnému nošení stejnokroje na celém území
republiky Československé.
(4) Úřad může, vyžaduje-li toho veřejný zájem, povolení
odníti, nebo dodatečně vázati podmínkami, jež uzná ve veřejném
zájmu za nutné.
(5) Členové korporací z cizího státu mohou v jednotlivých
případech na území republiky Československé veřejně nositi
stejnokroj, dal-li k tomu svolení okresní úřad, v jehož obvodu má
býti po vstupu na toto území poprvé nošen. O toto svolení mohou
žádati buď tyto korporace z cizího státu, anebo korporace,
pořádající na zdejším státním území podnik, při němž má býti
stejnokroj nošen. Zemský úřad může však toto svolení kdykoliv
odejmouti.
§ 15
Stejnokroje zaměstnanců.
(1) Pokud nejde o případy uvedené v předchozích paragrafech,
může každý zaměstnavatel (podnikatel) stanoviti stejnokroj pro své
zaměstnance. Tento stejnokroj nesmí se však podobati vojenskému
nebo četnickému stejnokroji nebo některému ze stejnokrojů
uvedených v § 11, odst. 2, č. 1, 2, 4 a 5 nebo některému z
obecněji známých stejnokrojů uvedených tamtéž pod č. 3 nebo
stejnokroji stanovenému podle § 12 nebo stejnokroji užívanému
podle § 13 tak, že by jej bylo lze od nich rozeznati jen při
zvláštní pozornosti. Totéž platí, nosí-li podnikatel tento
stejnokroj.
(2) Okresní úřad zakáže veřejné nošení stejnokroje zmíněného
v předchozím odstavci, byl-li by jeho nošením ohrožen veřejný klid
a pořádek nebo veřejná mravnost. Může je zakázati, podobá-li se
tento stejnokroj některému stejnokroji, povolenému podle § 14.
§ 16
Stejnokroje chovanců vyučovacích,
vychovávacích, léčebných
a jiných podobných ústavů.
Pro stejnokroje chovanců vyučovacích, vychovávacích,
léčebných a jiných podobných ústavů platí obdobně ustanovení § 15,
odst. 1, věty 2 a odstavce 2.
§ 17
Zákaz nepřípustných stejnokrojů
a ochrana stejnokrojů
přípustných.
Zakázáno je nositi veřejně
1. stejnokroje, jež nejsou uvedeny v předchozích paragrafech;
tento zákaz netýká se stejnokrojů národních a vžitých, zejména
stejnokrojů býv. živnostenských cechů, stejnokrojů hornických a
pod., jakož i stejných nebo sobě podobných ústrojů, veřejně
užívaných obvykle při sportu, tělocviku, práci, samaritství, ve
společnosti a pod.,
2. stejnokroj uvedený v §§ 11, 12, 13 a 14, pokud se týče služební
odznak jej nahrazující nebo doplňující, osobami nepovolanými,
jakož i takový ústroj, který buď v celku nebo jen v některých
součástkách jest podoben stejnokrojům uvedeným v § 11, odst. 2,
č. 1, 2, 4 a 5, nebo některému z obecněji známých stejnokrojů
uvedených tamtéž pod č. 3 neb stejnokroji stanovenému podle §
12 nebo stejnokroji užívanému podle § 13 tak, že jej lze od
nich rozeznati jen při zvláštní pozornosti.
ČÁST IV.
Odznaky.
§ 18
Zákaz nepřípustných odznaků.
(1) Zakázáno je veřejně nositi odznaky, jimiž se projevuje
smýšlení čelící proti vzniku, samostatnosti, celistvosti,
jednotnosti nebo demokraticko-republikánské formě Československé
republiky.
(2) Okresní úřad zakáže pro svůj obvod veřejně nositi takové
odznaky, jichž nošením by byl ohrožen veřejný klid a pořádek nebo
veřejná mravnost. Je-li takového zákazu zapotřebí v obvodech více
okresních úřadů, může jej vydati zemský úřad pro svůj obvod nebo
jeho část.
ČÁST V.
Společná ustanovení o vlajkách, znacích a jiných
symbolech, o stejnokrojích a odznacích.
§ 19
Přechodná omezení.
Ustanoveními předchozích částí není vyloučeno užití čl. 3
zákona ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., o organisaci
politické správy.
§ 20
Dřívější oprávnění.
(1) Státního znaku v pečeti (razítku) užívají toliko soudy a
státní úřady, orgány, ústavy, podniky a jiná státní zařízení;
veškerá jiná oprávnění k jeho užívání v pečeti (razítku) zanikají.
(2) Vlajky a znaky svazků územní samosprávy a jiných
korporací, jejichž vznik lze vyvoditi z předpisů dříve nebo dosud
platných nebo ze zvyklostí, zůstávají v platnosti. Rovněž
zůstávají v platnosti - s výjimkou ustanovení předchozího odstavce
- dosavadní práva k trvalému veřejnému užívání státní vlajky,
státního znaku nebo některé jeho části, jakož i vlajek a znaků
svazků územní samosprávy.
(3) Stejně zůstávají v platnosti povolení k veřejnému nošení
stejnokrojů a odznaků vydaná podle dřívějších předpisů.
(4) Ustanovení tohoto zákona jinak vztahují se však od
počátku jeho účinnosti i na právní poměry, založené před jeho
účinností.
§ 21
Pojem veřejnosti.
Kde se v předchozích ustanoveních mluví o veřejném užívání
vlajek, znaků a jiných symbolů, a o veřejném nošení stejnokrojů a
odznaků, rozumí se tím zejména takové jich užívání (vyvěšování,
umísťování, zobrazování, stavění na odiv) a nošení, jež se děje na
místě veřejně nebo více lidem přístupném nebo tak, že jsou z
veřejného místa viditelny. Veřejným užíváním symbolů uvedených v
§§ 4 a 7 rozumí se též každé užívání těchto symbolů na
tiskopisech, ve spisech nebo na předmětech určených k
rozšiřování.
§ 22
Ustanovení trestní.
Přestupky částí I, II, III, IV a V tohoto zákona, jakož i
předpisů, příkazů a zákazů podle ustanovení těchto částí zákona
vydaných, trestají - nejde-li o čin přísněji trestný - okresní
úřady pokutou do 20 000 Kč nebo vězením (uzamčením) do 2 měsíců.
Za nedobytnou pokutu vyměří se náhradní trest vězení (uzamčení)
podle míry zavinění až do 2 měsíců.
ČÁST VI.
Označení.
§ 23
Zákaz nepřípustných označení.
(1) Na místech veřejně přístupných nebo na místech
viditelných z míst veřejně přístupných jest zakázáno jakkoli
označovati nemovité nebo movité věci nápisy, obrazy, odznaky,
barvami nebo jiným podobným způsobem, jímž se projevuje smýšlení,
čelící proti vzniku, samostatnosti, celistvosti, jednotnosti,
demokraticko-republikánské formě Československé republiky, nebo
jímž se tupí republika Československá nebo její orgány anebo jinak
ohrožuje veřejný klid a pořádek.
(2) Rovněž jest zakázáno na takovýchto místech věci movité
takto označené umísťovati nebo rozšiřovati.
(3) Zákazy v předchozích odstavcích uvedenými není omezeno
užívání symbolů státní svrchovanosti cizích států, pokud děje se v
mezích uznaných mezinárodním právem nebo mezinárodní zvyklostí.
§ 24
Ustanovení trestní.
(1) Přestupky ustanovení § 23 trestají - nejde-li o čin
přísněji trestný - okresní úřady pokutou do 10 000 Kč nebo vězením
(uzamčením) do 1 měsíce. Za nedobytnou pokutu vyměří se náhradní
trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění až do 1 měsíce.
(2) V odsuzujícím nálezu budiž dále vinníku uloženo, aby
závadné označení odstranil. Jsou-li tu přitěžující okolnosti, může
mu býti uloženo, aby odstranění to provedl osobně. Neučiní-li tak
v přiměřené lhůtě stanovené úřadem, budiž vyměřený trest zvýšen na
dvojnásobnou míru. Nejvyšší sazby trestu uvedené v odstavci 1 v
tomto případě neplatí.
§ 25
Náhrada škody a nákladu vzniklého
odstraněním závadného
označení.
(1) Byla-li trestným činem nebo odstraněním závadného
označení způsobena škoda, může býti k návrhu poškozeného
rozhodnuto v trestním nálezu nebo odděleně též o její náhradě,
pokud náhrada škody nepřesahuje částku 1 000 Kč. Jinak se odkáže
poškozený na pořad práva. Z rozhodnutí, jímž se poškozený odkazuje
na pořad práva, nelze se odvolati.
(2) Nelze-li z jakéhokoliv důvodu provésti nebo ukončiti
proti pachateli trestného činu, zmíněného v § 23, trestní řízení
podle tohoto zákona bez průtahu, uloží obci, v jejímž obvodě byl
trestný čin spáchán, politický úřad jí bezprostředně nadřízený,
vyžadují-li toho veřejné zájmy, aby ve lhůtě jím určené odstranila
závadné označení; z tohoto výroku není odvolání.
(3) Náhradu nákladu, vzniklého obci podle předchozího
odstavce, uloží osobám za škody odpovědným okresní úřad.
ČÁST VII.
Ustanovení společná a závěrečná.
§ 26
Příslušnost úřadů.
Pravomoc přiznaná tímto zákonem okresním úřadům přísluší
v obvodech působnosti státních úřadů policejních těmto úřadům
s výjimkou pravomoci uvedené v § 25, odst. 2.
§ 27
Spolupůsobení obcí.
Obce jsou i v případech, kde v tomto zákoně není tak výslovně
stanoveno, povinny spolupůsobiti při jeho provádění, jakož i při
provádění předpisů podle něho vydaných.
§ 28
Účinnost a provádění zákona.
(1) Dnem počátku účinnosti tohoto zákona pozbývají platnosti
veškeré právní předpisy, které upravují otázky tímto zákonem
upravené nebo které odporují ustanovením tohoto zákona. Zejména
pozbývají platnosti:
§§ 10 a 11 zák. č. 252/1920 Sb. z. a n.,
§§ 8 až 10 vládního nařízení ze dne 20. srpna 1920, č. 512
Sb. z. a n., k provedení zákona ze dne 30. března 1920, č. 252 Sb.
z. a n., kterým se vydávají ustanovení o státní vlajce, státních
znacích a státní pečeti,
nařízení ze dne 26. února 1917, č. 79 ř. z., jímž se upravuje
oprávnění nositi stejnokroje a odznaky,
§ 36 trestního zákona o přestupcích (zák. čl. XL/1879),
nařízení ministra s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne
28. února 1919,č. 1007 (č. 39 Úr. Nov.) o praporech, znacích a
odznacích, s výjimkou § 3,
§ 2 nařízení téhož ministra ze dne 30. srpna 1926, č. 7600
pres. (Úr. Nov. ze dne 4. září 1926), kterým se stíhají některé
činy, rušící veřejný klid a právní pořádek na Slovensku,
§ 333 trestního zákona ze dne 27. května 1852, č. 117 ř. z.,
§ 597 vojenského trestního zákona ze dne 15. ledna 1855, č. 19 ř.
z., a § 44 zák. čl. XL/1879 o přestupcích, pokud se týkají
neoprávněného nošení stejnokroje a odznaků.
(2) Jiné předpisy než uvedené v odstavci 1 zůstávají v
platnosti; jsou tedy nedotčeny zejména:
zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 300 Sb. z. a n., o
mimořádných opatřeních, ve znění zákona ze dne 10. července 1933,
č. 125 Sb. z. a n.,
zákon ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., na ochranu
republiky, ve znění zákonů pozměňujících a doplňujících,
zákon ze dne 10. prosince 1918, č. 61 Sb. z. a n., jímž
zrušují se šlechtictví, řády a tituly, s pozdějšími změnami,
zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 267 Sb. z. a n., o odstranění
nevhodných názvů,
zákon ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb. z. a n., o svátcích
a památných dnech republiky Československé,
zákon ze dne 25. října 1933, č. 201 Sb. z. a n.,
o zastavování činnosti a rozpouštění politických stran, ve znění
zákonů pozměňujících a doplňujících,
zákon ze dne 15. dubna 1920, č. 316 Sb. z. a n., o vlajce
a rejstříku lodí námořních,
zákon ze dne 19. prosince 1921, č. 479 Sb. z. a n., o ochraně
znaku a názvu Červeného kříže, a
zákon ze dne 6. ledna 1890, č. 19 ř. z., o ochraně známek, ve
znění zákona ze dne 20. prosince 1932, č. 27 Sb. z. a n. z roku
1933.
(3) Rovněž zůstávají tímto zákonem nedotčeny právní předpisy
o stejnokrojích a služebních odznacích vojska, četnictva,
zaměstnanců a orgánů státu a státních ústavů, podniků nebo jiných
státních zařízení, zaměstnanců drah, jakož i osob uvedených
v § 13, odst. 1, právní předpisy o nošení stejnokrojů při
divadelních představeních, a právní předpisy o zbraních, i když
tyto jsou součástí stejnokroje, a o právu spolkovém
a shromažďovacím.
(4) Tento zákon nabývá účinnosti 15. dnem po vyhlášení;
provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.
Dr. Beneš, v. r.
Dr. Hodža, v. r.
Dr. Černý, v. r.
222/1939 Sb.
Vládní nařízení
ze dne 19. září 1939,
jímž se mění zákon ze dne 30. března 1920, č. 252 Sb. z. a n.,
kterým se vydávají ustanovení o státní vlajce, státních znacích
a státní pečeti
Vláda Protektorátu Čechy a Morava nařizuje podle čl. II
ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938, č. 330 Sb.
z. a n.:
Čl.I
Zákon č. 252/1920 Sb. z. a n. se mění takto:
1. § 1 zní:
"(1) Vlajka Protektorátu Čechy a Morava se skládá z vrchního
pruhu bílého, středního červeného a spodního modrého.
(2) Poměr jednotlivých částí vlajky je patrný z připojeného
obrazce."
2. § 2 zní:
"Standarta státního presidenta jest tvaru čtvercového, bílá,
s vetkaným větším znakem Protektorátu Čechy a Morava."
3. § 4 zní:
L(1) Menší znak Protektorátu Čechy a Morava jest:
Na červeném štítě stříbrný dvouocasý lev ve skoku vpravo
hledící, úst rozžavených, s jazykem vyplazitým, čelenkou a zbrojí,
vše zlaté barvy.
(2) Podrobnosti jsou patrny z připojeného obrazce."
4. § 5 zní:
"(1) Větší znak Protektorátu Čechy a Morava má štít čtvrcený.
V jeho pravém horním a levém spodním poli jest znak český: na
červeném štítě stříbrný dvouocasý lev ve skoku vpravo hledící, úst
rozžavených, s jazykem vyplazitým, čelenkou a zbrojí, vše zlaté
barvy. V levém horním a pravém spodním poli znak moravský: na
modrém štítě orlice vpravo hledící, stříbrně a červeně šachovaná,
s čelenkou a zbrojí, vše zlaté barvy.
(2) Podrobnosti jsou patrny z připojeného obrazce."
5. Vypouští se § 6.
6. § 8 zní:
"(1) Pečeť Protektorátu Čechy a Morava jest dvojí: menší a
větší.
(2) Na menší pečeti jest vyobrazen menší znak Protektorátu
Čechy a Morava, kolem něhož čte se v kruhu slovní označení
Protektorátu Čechy a Morava.
(3) Na větší pečeti umístěn jest větší znak Protektorátu
Čechy a Morava, kolem něhož čte se v kruhu slovní označení
Protektorátu Čechy a Morava."
Čl.II
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provede je
ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.
Dr. Hácha v. r.
Ing. Eliáš v. r.
Ježek v. r. Dr. Šádek v. r.
Dr. Kalfus v. r. Dr. Havelka v. r.
Dr. Kapras v. r. Čipera v. r.
Dr. Krejčí v. r. Dr. Feierabend v. r.
Dr. Klumpar v. r.
