Snímek je focen z úhlu, snad proto poslední slovo nápisu, začínající na S, není zřetelně vidět. Není tak dobře čitelné jako slova před ním. Poslední dvojčíslí roku 78 je vpravo dole. Vpravo nahoře je konec textu "NTVR QVOS SPREVIT".
Uprostřed modrého listu praporu se ve věnci nachází bíločerveně šachovaná orlice se žlutou korunou (provedeno zlatou barvou), jazykem a pařáty (provedeno zlatou barvou). Zobák vůbec moc žlutě nevypadá. Jeho zbarvení se podobá barvě dříve bílých polí (provedeno stříbrnou barvou).
 |
| V minulosti avers, v současnosti revers |
Takže pozor. Zdá se, že jde o malbu zlatým pigmentem (ten vydržel a stále se třpytí - viz též nápis, číslovky i rolverky, krom pařátů a koruny) a zčernalý/zoxidovaný stříbrný pigment šachovnice (včetně "stříbrného" zobáku - toto šachovnicové políčko na něj i vychází - zlacený je jen jazyk).
Jan Studeník v práci určené pro "žlutý dorost" Proba fides Moravorum. Poctivá víra Moravanů, 2021, prapor popisuje jako "prapor moravský proti kurucům z roku 1678. Jezdecký, modrý se zlatými třásněmi, věncem se zlato-červenou orlicí, zlatočervenými šňůrami a nápisy NON TIMENTVR QVOS SPREVIT (Ti, kterými (Bůh) pohrdl, nevzbuzují strach) (rekonstrukční kresba: Jan Studeník)". Poznámka: Překlad provedl (zřejmě) Rostislav Svoboda.
Rozměry listu: 156 x 128 cm, z toho 10 cm okolo dřevce; materiál a technika: brokát, malování; dřevec: 350 cm, Ø 2,5–7 cm, zlatá polychromie – na papírovém štítku je nápis LAND MÄHREN, bez špice.
V minulosti restaurováno.
Je hezky vidět, že to co Jan Studeník považuje za žlutou, je zřejmě odprýsklé stříbro a zažloutlé plátno:
je to vidět pod krkem a na kořenu ocasu.
Nezdá se, že by pod žlutými číslicemi 78 byl monogram LI císaře. Spíš to vypadá na číslici 11 (nebo II?).
V poznámce č. 36 k praporu (a ke své ilustraci) Jan Studeník cituje tyto zdroje: "Prapor proti uherskému povstalci Imrichu Thökölymu (1657-1705) - Mořic Trapp, Beiträge zum bürgerlichen Militärwesen Brünns der alten bis Jetztzeit, Brünner Zeitung (č. 179, příloha), Brno 7. srpna 1872; Viz položku č. 181: FAHNE (LAND MÄHREN) – anonym, Catalog der Historischen Ausstellung der Stadt Brünn (1895) (Katalog výstavy), Brno 1895; Pouze nepřímá zmínka – Kolektiv autorů, Baroko. Příběhy barokního Brna (Katalog výstavy + CD ROM), Brno 2009; Srov. nápis na praporu s biblickým žalmem: "Tuť se náramně strašiti budou, kdež není strachu. Bůh zajisté rozptýlí kosti těch, kteříž tě vojensky oblehli; zahanbíš je, nebo Bůh pohrdl jimi" – Žalm 53:6, Pošetilost bezbožných, Bible kralická, 1613".
Prapor by jistě stál za vidění v originále. Hlavně ta část se žlutými číslicemi 16 (jsou na straně, která byla "v minulosti revers, v současnosti avers". Prapor mohl být původně z roku 1611 ... stříbrně, pak žluté číslovky 1678. Tvar orlice a věnce je blízký pozdně renesančním vzorům (Sněmovním tiskům). Klidně tam mohlo být původně bíle či stříbrně 16 11 (prapor moravského oddílu z doby vpádu Pasovských?) pak opravovaný/přemalovávaný včetně žlutých číslic 16 78 (proti Kurucům).
Prostě na něm se přemalovávalo ...
Celek ukázek v práci Jana Studeníka (a vůbec není pravda, že o nich historici neměli ani potuchy, jak tvrdí v úvodu) působí samozřejmě naprosto jednostranně. Šlo mu o to ukázat, že zde bylo množství či snad dokonce více "žlutého" materiálu v běžné praxi, což ale není pravda, ovšem to by se musely publikovat i ukázky "bílé" a že by se jich našlo stejného množství (viz jenom heraldické spisy, kde Jan Studeník vezme jen ty žluté příklady).
Ovšem v důsledku zde přeci nejde o žádnou přetahovanou, kdo toho měl-má víc.
Je to pořád dokola (jak řekl již boskovický poslanec Josef Czibulka v roce 1848: "Protože zvláštnost země to žádá, navrhuji, aby se zde i zemské barvy vyznačily. Ačkoli zemské barvy "zlatá a červená pocházejí z nadání císaře Bedřicha ze 7. prosince 1462, přesto jsou z jedné strany odpírány, z druhé přijímány. (...) Zmínka o tomto přídavku se mi zdá potřebná, protože brněnská národní garda přijala tyto barvy, jakožto barvy zemské, do své kokardy. Navrhuji tedy tento dodatek: Barvy země jsou zlatá a červená.") a vlastně velmi jednoduché. Kdyby důsledky privilegia 1462 (tak jako pro Prahu ještě během 15. století a v následujícím období) přirozeně převážily, nebylo by dnes vůbec co řešit. Žel byla zde nešťastná dvojkolejnost. Budiž to varováním: snažit se měnit znaky zemí v průběhu času. V podstatě nic takového se proto v Evropě nedělo.
(pozn. výše citovaný text v českém znění, jak uvádí, stylizoval pro potřebu své práce Jan Studeník)
Situace roku 1848 a ona diskuze (viz Protokol veřejného jednání a hlasování Moravského zemského sněmu (tzv. Selský sněm) ze 14. srpna 1848 (§ 5); trefně shrnutá jimramovským poslancem Janem Chlumským: "Podotýkám, že pravé a prvotní zemské barvy byly červená a bílá, a že později červená a zlatá byly uděleny stavům a ne zemi.", a v tisku komentovaná Karlem Havlíčkem Borovským) pak už byla opět v politicko-správní rovině a sporu o to, do jaké míry se vymezovat (např. od Čech) a odlišovat či naopak. Včetně pohledů na česko-moravskou historii a její vykládání (viz německý pohled, Palacký, Pekař atd. apod.), adorování toho kterého období či dynastie atd. apod.
Samozřejmě věčná otázka správy či samosprávy a "kdo je země" (čili významový politický posun od doby 18. století a v chápání 19. století).
I proto 1. republika zvolila jednotící princip (shodných) státních barev a trvá to i v symbolice ČR. Jistě, změní-li se pojetí organizace státu či se tento rozpadne, změní se i symbolika ...
Z onoho dílka je tak až přespříliš cítit ta urputnost dosáhnout této změny. Zapomíná se však, že postup má být opačný! Ne "vydupat si ve veřejném prostoru vlastní symboly" a na tom pak žádat státní změny, ale přesně naopak, v důsledku změn (vůle demokratické většiny) změnit stát/zřízení a symboly.
Takto pak nastává jen ono "argumentačně demagogické zakopání se na mrtvých pozicích" a vzniká rádoby (pseudo)problém, který ve výsledku zajímá jen určitou sociální bublinu, a nic se - po staletí, od roku 1462 až dosud, tedy fakticky nevyřešilo a nevedlo k tak žádoucímu táhnutí za jeden provaz, viz Svatoplukovy pruty).
