S tím, jak se internet rozvíjí, mnohé dokumenty se objevují, a mnohé ovšem mizí, jak dokládá dále poskytovaná kopie z dokumentu, který byl před pár lety "se souhlasem autora převzat z knihy Pocta Janu Janákovi, předsedovi Matice moravské, profesoru Masarykovy univerzity v Brně, kterou mu věnovali k sedmdesátinám jeho přátelé a žáci v Brně roku 2002" a zveřejněn na dnes již nedostupných stránkách vášnivého milovníka Moravy a jejích symbolů Pavla Josífka, na nějž dodnes mnozí z těch, kterým (ať již to chtěli nebo ne) přinesl nové podněty, s jistým dojetím vzpomínají.
Ne všechny údaje uvedené v příspěvku níže jsou zcela přesné, což bylo dáno stavem poznání v době vzniku textu vydaného v roce 2002), resp. podobou některých dokumentů zachycenou v jejich pozdějších přepisech, některých ještě z 19. století, i mladších. Např. byl revidován údaj o korespondenci mezi místodržitelem Kalinou a ministrem vnitra Taaffem. A o tom historická věda je, je-li to oprávněné, je možné a nutné posunout stav poznání vpřed.
Ivan Štarha
Některé moravské strany, spolky a organizace považují za symbol Moravy žlutočervenou vlajku. Moravský zemský archiv byl několikrát požádán o vyhledáni dokladu, kterým byla Moravě vlajka udělena. Jak to tedy bylo s údajnou v minulosti užívanou moravskou vlajkou, případně se zemskými barvami?
Úvodem musím konstatovat v současnosti i v minulosti platnou vexilologickou zásadu, že vlajka má obsahovat barvy nebo alespoň hlavní barvy znaku. Vycházíme-li ze současného i prvorepublikového státního znaku, je znakem země Morava modrý štít se stříbrno-červeně šachovanou orlicí. Barvy Moravy jsou proto bílá, červená a modrá.
Nejstarším dokladem o užívaných zemských barvách v Moravském zemském archivu je pravděpodobně dvorský dekret z 31. července 1807, kterým císař, aby podal obzvláštní důkaz své největší milosti, povolil moravským stavům za jejich věrnost, prokázanou v době nepřátelského vpádu, že členové stavovského shromáždění smějí nosit zvláštní uniformu „podle zemských barev“ . Uniforma měla být červená, límec a výložky modré. Celý oblek měl být vyšit zlatem a opatřen „mit goldenen Epaulettes“ , na těchto epoletách pak měl být vyšit moravský orel „rot und gelb“ – červený a žlutý. Červeno-zlatě šachovaná orlice (v heraldice není žlutá, nýbrž pouze zlatá barva) byla tedy položena na zlaté epolety, což znamenalo, že zlaté části orlice splývaly se zlatým podkladem. Údaj, že moravské barvy jsou červená a žlutá, převzal dvorský dekret ze žádosti o povolení zmíněné uniformy, zaslané 22. března 1807 moravským guberniem nejvyšší dvorské kanceláři. Žádost se opírala o privilegium Fridricha III. ze 7. prosince 1462, kterým byl Moravě polepšen znak: stříbrno-červené šachovaná orlice byla nahrazena orlicí šachovanou zlato-červeně.
O důvodech, proč císařská kancelář bez jakéhokoliv projednávání schválila návrh moravského gubernia, můžeme pouze uvažovat. Snad hrála hlavní roli doba napoleonských válek, v níž byla žádost vznesena, spojena se snahou zachovat si přízeň moravských stavů ve složité mezinárodní situaci. Pokud by totiž žádost prošla běžnou úřední cestou, musel by císařský herold upozornit na to, že moravské zemské barvy jsou červená, stříbrná (bílá) a modrá. V těchto barvách byla totiž moravská orlice v oficiálním znaku habsburské monarchie. Proto by jednání o moravském požadavku bylo problémem, který by se rozhodně nepodařilo vyřešit během tří měsíců.
