 |
| D. Klein, Obléhaná Olomouc, 1758, Prospectus Metropolis Moraviae versus Orientem, Vlastivědné muzeum Olomouc, O 485 |
Orlice ve znaku města Olomouce se oproti moravské orlici liší jen červeným jazykem orlice, jelikož moravská orlice má jazyk zlatý. Po roce 1558 se v rozích znaku začala objevovat majuskulní písmena SPQO.
Poté co bylo město během druhého obléhání Prusy proběhnuvšího v květnu a červnu 1758 Olomouckými úspěšné ubráněno, přišli zástupci města za Marií Terezií s prosbou o změnu znaku: "prosili, aby směli na věčnou památku toho ozdobit moravského orla v jejich znaku na jeho prsou začátečními písmeny našeho vznešeného jména M. T. se srdečním štítem ovinutým zlatým řetězem.".
Na tomto základě pak bylo 12. listopadu 1758 vydáno znakové privilegium pro Olomouc. Marie Terezie žádosti vyhověla, přičemž však přidala ještě něco navíc: "... a dovolit tuto milost, aby oni ve svém znaku mohli mít čelně moravského orla, na prsou nikoli pouze počáteční písmena našeho vznešeného jména, ale také jeho majestátu císaře, našeho srdce nejmilejšího pána vyvoleného, tedy F. a M. T., pak se srdečním štítem ozdobeným ovinutým zlatým řetězem ...".
ZA v Opavě, SOkA Olomouc, fond Archiv města Olomouc, inv. č. 1460
(obojí citace: překlad Petra Houzara v zatím nevydaném příspěvku Erbovní listiny Marie Terezie pro česká a moravská města)
V privilegiu tedy není napsáno, jak (barvy) má být orlice - moravská orlice (moravský orel) šachována. Miniatura v privilegiu namalována není. Prostě, moravská orlice.
 |
| Pohled na Olomouc od severu se střelnicí v popředí. Nad městem se vznáší černý orel, drží ve spárech káď se solí, kterou sype na město, vlevo městský znak. VMO, inv. č. O 2303, Solný terč, 1720, olej na dřevě. |
Jak vypadají dochované veduty a střelecké terče města Olomouce z 18. a 19. století, na nichž je zachycen "moravský orel" (moravská orlice) před změnou znaku a po ní, nám ukazuje obrázková galerie Kolekce střeleckých terčů a vedut zveřejněná na stránkách Vlastivědného muzea v Olomouci. Informace objevující se v popiscích a citace muzejních předmětů jsou převzaty z textů v galerii.
 |
|
Poklekající Olomucia s hradební korunou drží v pravé.
srdce, po jejím boku je kostkovaná orlice, vpravo stojí muž držící podnos s mincemi. VMO, inv. č. O 2314, Odměna za věrnost, 1761, olej na dřevě. |
 |
| Uprostřed testamentu spočívá terč, na pravé straně alegorie. Olomouce se znakem města a kopím, vlevo postava s rohem hojnosti, z něhož se sypou mince s číslicí 800. Terč je připomínkou každoroční renty 800 zl., udělené olomouckým ostrostřelcům Marií Terezií za statečnost při pruském obléhání města roku 1758. VMO, inv. č. O 2322, Konfirmace střeleckého privilegia Leopoldem II., 1790, olej na dřevě. |
 |
| Uprostřed terče je bílý kruh s číslicí tři, položený přes císařského orla, který spočívá na čele obelisku. Výše nad korunou se nachází medailon Josefa II. Vpravo vedle obelisku sedí Olomucia s městským znakem, vlevo je veduta Olomouce. VMO, inv. č. O 2335, Hold Josefu II., 1804, olej na dřevě. |
 |
| Orlice uprostřed terče drží ve spárech znak arcibiskupa F. M. Chotka pod knížecím stanem a korunou. Nad ní dva troubící géniové drží věnec s iniciálkami FM. Dole v krajině je umístěn tamburový postament zdobený girlandami, na něm nádoba s ohněm, k níž vztahuje ruku ženská postava. Pozadí tvoří členitá krajina s vegetací. VMO, inv. č. O 2359, K intronizaci arcibiskupa Ferdinanda Chotka, 1832, olej na dřevě. |
 |
| Uprostřed terče je ženská alegorie s planoucím srdcem na hrudi, která drží meč nad plamenem, levicí se při- držuje sloupu, na jehož vrcholu se nachází kostkovaná orlice. Sloup je ovinut páskou s textem Für Ferdinand und Vaterland. Po levici ústřední postavy je Olomucia, v pozadí veduta Olomouce, na obloze císařský orel, zcela nahoře v záři Boží oko. VMO, inv. č. O 2367, Hold císaři Ferdinandovi, vzpomínka na Františka, 1835, olej na dřevě. |
 |
| "Ve středu kruhu je umístěn císařský orel se znaky zemí mocnářství a řádovými dekoracemi." VMO, inv. č. O 2390, Svazek habsburských zemí, 1852, olej na dřevě. |
 |
| Terč je připomínkou úspěšné obrany města. V jeho středu se nachází vavřínový věnec podávaný bohyní Minervou klečící Olomucii. Pozadí tvoří veduta Olomouce. VMO, inv. č. O 2396, Osvobození Olomouce z obležení roku 1758, 1855, signováno: Kühn, olej na dřevě. |
 |
| Šachovaná orlice má na prsním štítku břevno s písmeny F.M.T. VMO, inv. č. O 2397, Znak Olomouce polepšený Marií Terezií, 1856, signováno: Kühn, olej na dřevě. |
A další.
U některých obrázků vidíme, že městský znak, jak je popsán v popisku, je někdy i po roce 1758 (ve 2. polovině 18. století i na začátku 19. století) na terčích namalován bez štítku, který byl přidán s vydáním privilegia z roku 1758 měnícího znak Olomouce. Komunální znaky jsou polepšovány červeným štítkem s babenberským břevnem již od dob Ferdinanda I. (viz např. privilegium Ferdinanda III. pro Brno). Takže pokud panovník znak polepšoval štítkem, nebylo nutné uvést jeho popis, a byly uvedeny jiné věci, v případě Olomouce písmena F.M.T).
Další literatura: Liška K., Městské znaky s ozdobami, Praha 1989 - zde zachycena jiná verze obrázku znaku Olomouce
