V tomto případě jsou to naprosto nekritické barokní kompiláty a umělé konstrukce, ač je to roztomilé.
Fiktivní "velkomoravská" mince, tj. podobné (smyšlené) jako padělky mincí Libuše apod. v barokní literatuře. Stejně tak jsou podány Paprockého aj. pohádky o chorvatském původu šachovnice. Třebaže znak Chorvatska vznikl (byl vytvořen) až v 15. století:
"Jedna od najstarijih slika grba kraljevine Hrvatske iz 1495. godine nalazi se u austrijskom gradu Innsbrucku i nalazi na pročelju svoda kuće gradskog suca u Herzog-Friedrichstrasse 35. Pretpostavlja se da je nastanak hrvatskoga grba potaknuo car Maksimilijan I., iz čijeg razdoblja i potječe spomenuti grb u Innsbrucku, ali i neki drugi grbovi, sačuvani u današnjoj Njemačkoj i Austriji. Pretpostavlja se da brojnost sačuvanih hrvatskih šahiranih grbova iz vremena toga habsburgškog vladara treba zahvaliti činjenici da je mirom u Požunu od 7. studenoga 1491. njemu i njegovoj kući zajamčeno nasljedstvo ugarsko-hrvatskoga prijestolja u slučaju da tada vladajuća kuća Jagelovića ne bi imala zakonitih muških potomaka, ali i odredbi da je Maksimilijan mogao zadržati titulu ugarskog (i hrvatskog) kralja. Zbog toga ne bi bilo neobično da je upravo on potaknuo nastanak hrvatskoga šahiranog grba, ukoliko taj nije postojao prije. Habsburgovci su ipak postali ugarsko-hrvatski kraljevi tek nekoliko desetljeća kasnije, pa je vjerojatnije da su za početak korištenja toga grba ipak zaslužni tadašnji vladari Jagelovići."
No a pak tu je prostě omalovaná-vybarvená "stavovská pečeť" dle miniatury originálu privilegia z roku 1462 a mladších typářů.
O středověkém znaku olomouckého biskupství (ač doloženého později ve 14. století, odvozeného snad dle erbu Bruna ze Šaumburku, přítele Přemysla Otakara II. a "shodné" bílo-červené bikolóry) jako znaku velehradského panonského arcibiskupství ani nemluvě - klasický mýtus, podobně jako plamenná orlice z 12./13. století retrospektivně na praporu sv. Václava. Čili promítání heraldických znaků do dávného předheraldického období.
Takže to není k použití.
Lze to použít jen jako "zajímavost" (preromantický pohled na věc, na přelomu mezi barokním a moderním kritickým dějepisectvím). Obsahově tam není nic zajímavého - prostě takový slepenec pověstí, jako když čtete lidová vyprávění o "dějinách" obce (lidovou etymologii typu Tišnov = Žižkovo zvolání "Tys nov" aj. bludy) , dodnes opisovaná v různých turistických průvodcích a vykládaná na zámcích pro rozptýlení - žádný doklad (opis) neznámého/nedochovaného pramene, jiného interpretačního zdroje apod. kritický úhel pohledu, analýza, zamyšlení apod., tj. něco, co dokázal v dané době již třeba Dobrovský aj. s interpretací pramenů, rozlišováním apod. Hirschmentzel je klasický barokní řeholní "dějepisec".
Hirschmenzelův rukopis je důkazem toho, že učený kněz měl k dispozici jak otisk pečeti, tak Fridrichovu listinu. Věnuje se mu pěkná diplomka: Dupalová, Jaroslava: Kristián Gottfried Hirschmentzel (1638 - 1703), osudy a dílo barokního literáta, diplomová práce, Pedagogická fakulta UK Praha, 2005, kde jsou i detaily k dataci.
Rukopis Jana Petra Cerroniho Erdbeschreibung von dem Marggrafthum Mähren mit Rücksicht auf die Kunsterzeudnise u. Naturprodukte in sowiet diese auf den Nahrungsstand Einfluss haben, datovaný rokem 1799 (MZA v Brně, fond G 11, č. 697) obsahuje: souhrnný popis Markrabství moravského (název a popis znaku, hranice, velikost, počet a charakter obyvatelstva - mj. lotrinská kolonizace v Čejči -, náboženství - připojen přehled nekatolických obcí dle krajů, věda, školství, manufaktury a obchod s nejdůležitějšími silnicemi, jazyk, vodstvo, úrodnost země, zvířena, zemské zřízení, města, osady a zámky, topografický popis jednotlivých krajů s uvedením nejdůležitějších míst dle abecedy s údaji o výrobě, charakteru a zvláštnostech.
Ač Cerroni přináší v jiných rukopisech cenná svědectví (opisy jinak zaniklých pramenů), téma znaku Moravy asi příliš na hlubinu neřešil, jako jiná, ale on prostě sbíral kdeco.
Poznámka: v přepsaném úvodu je namísto ostrého s použito zdvojené s - "ss".
"Einleitung.
Namen und Wappen des Landes.
Der Namen des Landes wird von dem Flusse Morawa oder March der das ganze Land von Miternacht gegen Mitag durchstrohmt, abgeleitet. Das Wappen war Vormals ein roth und weiss gewürfelter Adler. Kaiser Fridrich aber veränderte im Jahre 1462 durch ein eigenes Diplom die weisse Farbe in gelb - oder gold, und seitdem führet Mahren in einem blauen Felde einen aufrechtstehenden Adler mit ausgebreiteten Flügleln, welcher roth und gelb gewürfelt und mit einer Krone bedecket ist."
Zajímavé je to z hlediska šíření jevu - opisování "popisu moravského znaku v podobě žlutočervené", a jeho postupné pronikání do vědeckých prací, až je z toho pro některé tehdejší laiky pravda, kterou šíří dál. Bez povědomí o těchto dílech by nám pro závěr 18. století v seznamu prací odchylujících se od dobového povědomí o znaku Moravy zůstali tak ti rajhradští benediktini.
