Strážci moravského znaku.
J. Šebánek.
Před dvěma lety uveřejnil na tomto místě Karel kníže ze Schwarzenbergu studii o strážcích zemského znaku českého.1) Při její četbě se bezděky vynořuje otázka: co víme o strážcích zemského znaku moravského? Třebaže na ni v dosavadní literatuře nenajdeme ani náznak přímé odpovědi, neznamená to, že by na ni nebylo možno odpověděti vůbec. Projevilo se to, když jsem shromáždil příslušný pramenný materiál, připravuje větší studii o historii moravské orlice.2)
Moravskou orlici se strážcem (štítonošem) máme doloženu - pokud vím - po prvé na počátku 15. věku. Vycházejíce z práce Schwarzenbergovy, musili bychom říci, že tedy asi o půl století později než český znak v doprovodu svého strážce. Vpravdě je však situace poněkud jiná. Neboť poskytla-li Schwarzenbergovi nejstarší doklad štítonoše českého znaku majestátní císařská pečeť Karla IV., na níž jsou po stranách císařova trůnu vyobrazeny štíty se znaky říšským a českým držené orlicemi, soudím, že tu nejde o štítonoše v pravém slova smyslu. Přihlížíme-li k vývoji obrazů, dochovaných nám na pečetích panovníků římskoněmeckých, počínajíc Jindřichem VII., dojdeme k výsledku, že orlice na pečeti Karlově mnohem spíš než funkci strážců znaků mají funkci strážců trůnu císařského.3) Za vskutku nejstarší doklady štítonošů českého znaku bych považoval teprve ty, které uvádí Schwarzenberg ze známé a slavné bible Václava IV. Ale pak docházíme k závěru, že nejstarší štítonoše českého i moravského znaku máme doloženy vlastně asi z téže doby. Ale nejen o časové, dokonce i o věcné souvislosti je tu možno mluviti. V čem kotví, pochopíme hned, řeknu-li, že nejstarší doklad strážce moravské orlice s počátku 15. věku se najde v slavném jihlavském kodexu Gelnhausenově. Neboť je dobře známo, jak úzkým poutem výtvarného vkusu byli vázáni k malířům, pracujícím na dvoře Václava IV., jejichž dílem je Václavova bible, neznámí mistři, kteří vyzdobili Gelnhausenův kodex.4) Tuto souvislost musíme míti také na zřeteli, když zjistíme, že mezi štítonoši českého znaku v bibli Václavově se setkáme s postavou tak zvaného "divého muže" a že v doprovodu téhož heraldického symbolu je vymalována moravská orlice v kodexu Gelnhausenově.5)
Jde tedy zajisté jen o ryze módní záležitost a sotva právem bychom mohli tvrditi, že i snad jen po určitou přechodnou dobu figuroval "divý muž" opravdu jako štítonoš českého a moravského znaku, tím méně pak něco z této jednoty štítonošů odvozovati. Proto se také vzdávám úkolu prvého známého štítonoše moravského znaku tu podrobněji popisovati. Bylo by to zajisté i proto zbytečné, že dokonalá reprodukce příslušného vyobrazení z Gelnhausenova kodexu je v literatuře přístupna.6)
Za dalším dokladem štítonoše moravského znaku musíme jít až do druhé polovice 15. stol. Za to je to však doklad zvláště cenný. Skýtá jej krásný erbovní list moravský, vydaný od císaře Fridricha III. r. 1462. Tímto erbovním listem byly totiž nejen polepšeny dosavadní barvy moravské orlice v tom smyslu, že z milosti císařské bylo Moravanům dovoleno, aby užívali místo dosavadního bílého (stříbrného) a červeného šachování orlice heraldicky vznešenějšího šachování žlutého (zlatého) a červeného, jak se tak často uvádí.7) Ne sice slovy erbovního listu, ale aspoň k němu připojeným vyobrazením znakovým, byl stanoven také štítonoš moravské orlice. Spatřuje se tu (srv. obr. 1; pokud jde o barvy, čtenář může sledovati můj popis na barevné reprodukci celého erbovního listu, jíž je ozdobena známá monografie B. Bretholze o moravském zemském archivu)8) anděl, klečící na pravém koleně, jehož postava je oděna v bílé, řasnaté roucho na prsou poněkud rozhalené, takže tu přichází k platnosti zelené spodní roucho andělovo jen nepatrně ve formě oválu pod andělovou šíjí vystřižené. Křídla andělova jsou mírně rozpjata, jeho hlava je nakloněna heraldicky vpravo, tvář naturalisticky pojatá je ovroubena světlými rozpuštěnými kadeřemi, které jsou přidržovány bílou stužkou. Modrý štít, ozdobený znakem orlice, drží anděl před sebou lehce oběma rukama.
Na pohled bychom snad mohli považovati za zbytečnou otázku, proč právě anděl byl r. 1462 zvolen za štítonoše moravského znaku a spokojili se obecným zjištěním, že andělé náležejí mezi nejoblíbenější štítonoše vůbec. Ale sotva lze přehlížeti poučení, které vyplívá z přehlídky českých panovnických pečetí z doby, z které nový znak moravský pochází. Podle V. Hrubého9) užíval Ladislav Pohrobek majestátní pečeti, na jejíž přední straně je zobrazen král, sedící na trůně. Vpravo od něho drží anděl znak uherský, maje u nohou znak rakouský, nalevo podobný anděl drží znak český, maje u nohou znak moravský, zatím co pod trůnem je znak lucemburský. Na rubu téže pečeti tři andělé (shora, z prava a z leva) drží velký znak český, kolem něhož jsou seskupeny znaky ostatních zemí Ladislavových. A podobně upravené majestátní pečeti - což by bylo zvláště důležité - užíval prý podle Hrubého také král Jiří. Dlužno ovšem dodati, že se vzápětí proti tomuto tvrzení Hrubého ozval kritický hlas, ba energické dementi: není prý vůbec pravda, že by měl král Jiří dvoustrannou majestátní pečeť a je vyloučeno, že by mohl Hrubý uvésti jediný její doklad.10) Dlužno připustiti i to, že ani za Ladislava, ani za krále Jiřího (pozdější vývoj tu už úmyslně ponechávám stranou) nebyl anděl výhradným štítonošem českého znaku, neboť na jednom ze tří známých typů tak zvané královské (méně slavnostní než majestátní a při tom nejčastěji užívané) pečeti Ladislavovy vidíme ve středu pečetního pole velký štít, ozdobený znakem českým a uherským, držený dvěma orlicemi jako štítonoši,13) nikoli tedy anděly. Jediný dochovaný a při tom stále a stále užívaný typ královské pečeti Jiříkovy nevykazuje rovněž anděla jako štítonoše českého znaku. Přísně vzato, nemá královská pečeť Jiříkova vůbec štítonoše. Po straně štítu s českým znakem, který je ve středu pečetního pole, jsou sice, podobně jako na pečeti Ladislavově, orlice, ale tyto orlice tentokráte nedrží štít, nýbrž stužku, na níž je napsána legenda pečetní.12)
Ale s andělem se za to setkáváme na dvou jiných typech královské pečeti Ladislavovy. Především na prvém, nejstarším typu, kde anděl drží vlastně pět štítů, navzájem spojených řetězem, visacím zámkem uzavřeným, přímo se dotýkaje jedině štítu rakouským znakem ozdobeného.13) Dále pak na třetím typu, kde se spatřuje velký, klečící anděl, kterak drží před sebou čtvrcený štít, na němž se střídá znak český s uherským.14) Pokud pak jde o krále Jiřího, setkáme se s andělem jako štítonošem na obou dochovaných typech jeho malé, sekretní pečeti. V obou případech jde zase o klečícího anděla, jenž drží štít s českým znakem.15) Konečně lze ještě dodati, že anděl je také ještě štítonošem českého znaku na pečeti choti krále Jiřího, královny Johanny.16)
Přehlédneme-li tyto doklady, smíme jistě říci, že anděl je v době králů Ladislava a Jiřího běžně užívaným štítonošem českého znaku. Začleňme do našich úvah nyní ještě i to, že Fridrichův erbovní list pro Moravu byl vydán krátce po tom, kdy byl císař Jiříkovou pomocí vysvobozen z krajně svízelného postavení, v němž se octl, když se Vídeň v srpnu téhož roku postavila otevřeně na stranu jeho nepřátel, ba přímo ve dnech, kdy císař s českým králem, dlíce pospolu, srovnávali v nejlepší shodě své politické účty a kdy Jiří přijímal z rukou vděčného císaře celý věnec milostí pro sebe i své země. Pak zajisté nebudeme moci upříti pravděpodobnost domněnce, že moravský erbovní list, který byl jednou z těchto milostí, byl v určitém smyslu předzvěstí památné listiny Jiříkovy z 13. ledna 1464, jíž byla Morava na věčné časy spojena s českým královstvím. V tom smyslu totiž, že úmyslným zvolením anděla jako štítonoše moravského znaku, tedy téhož znamení, které bylo štítonošem znaku českého, měla být v heraldické mluvě dokumentována jednota obou zemí, Čech a Moravy.
Ale stejně tak, jako tato jednota sama byla brzy poté aspoň na určitou dobu prolomena, když Morava připadla dočasně uherskému králi Matyášovi, zatím co v Čechách již vládl král Vladislav z rodu Jagellova, tak také její heraldické vyjádření ztratilo svůj faktický podklad. To proto, že v Čechách po smrti Jiříkově zřejmě ztrácí anděl, jako štítonoš českého znaku, půdu, nejsa v praxi nahrazen vlastně s dostatečnou důsledností žádným znamením jiným. Takový dojem aspoň mám z toho, co pověděl o historii strážců českého znaku Schwarzenberg, i když připouštím s ním, že vývoj - třebaže dosti neurčitě - směřoval k tomu, že aspoň s určitou pravděpodobností se strážce českého znaku už od 16. věku smíme považovati dvouocasého lva.17)
Čtenář, znalý toho, co se traduje v literatuře o historii moravského znaku, očekává nyní zajisté jeho další závěr, že i se strany moravské plánovaná snad jednota českomoravského štítonoše byla zrušena, neboť se obecně má dnes za to, že Morava má ve věci svého znaku jen teoretickou výhodu v tom, že byl r. 1462 stanoven zvláštním erbovním listem zemský znak, zatím co se Čechám vůbec nikdy erbovního listu nedostalo, že prostě Fridrichova znaková úprava byla pouhou ranou do vody, neboť Morava se i po roce 1462 nadále přidržovala svého starého znaku, totiž orlice šachované bíle a červeně. Na jiném místě ukáži, do jaké míry je tento názor oprávněn. Zde bych chtěl říci jen tolik, že aspoň pokud jde o štítonoše moravského znaku nezůstala listina Fridrichova rozhodně bez odezvy.
Prvý doklad toho, že po roce 1462 žije vědomí, že anděl je štítonošem moravské orlice, najdeme - pokud vím - v známém brněnském prvotisku Olomouckého žaltáře z roku 1499.18) Na obr. 2 tu reprodukuji krásnou dřevořezbu, jíž je ozdoben explicit tohoto tisku. K vyobrazení není třeba mnoha slov. Stačí položiti je vedle moravského znaku z r. 1462 a vzíti v úvahu, že určité rozdíly, které při srovnávání obou obrazů pozorujeme, jsou prostě podmíněny tím, že na obraze z r. 1499 anděl nedrží před sebou jen znak zemský, nýbrž také městský znak brněnský, abychom došli k závěru, že souvislost obou obrazů je tak zřejmá, že přímo nutí k závěru, že mladší je přímou odvozeninou staršího. Jmenovitě bych upozornil na shody v tvaru a poloze křídel obou andělů, v kresbě jejich oděvů, v posici těla (poklek na pravé noze), ba i ve výrazu tváře.
Další doklad skýtají artikule moravského zemského sněmu. Vzácné tyto tisky, dochované nám ve více méně souvislé řadě od čtyřicátých let 16. věku,19) jsou zprvu zdobeny v čele jednoduchým obrazem moravské orlice, položeným na štítě. V artikulích sněmu z r. 1556 najdeme však typ podstatně složitější,20) který tu reprodukuji jako obr. 3.Jak patrno, drží tu štít s moravskou orlicí dva andílci. Sotva lze pochybovati o tom, že i v tomto případě máme co činiti s reminiscencí na znakovou úpravu z r. 1462, při čemž ovšem základní obraz byl do značné míry přizpůsoben vkusu dobovému. A neváhal bych stejně - tedy zase jako volnou repliku znaku Fridrichova - posuzovati dva anděly, kteří figurují jako štítonoši moravské orlice v známé knize stavu panského markrabství moravského, která byla založena a patrně také vyzdobena r. 1670.21)
Nepoměrně přesvědčivější doklady o tom, jak žil na Moravě obraz moravské orlice v plném lesku, fixovaný Fridrichovým erbovním listem, podávají se, sledujeme-li historii moravské stavovské pečeti. Mám-li vyjíti od přímých dokladů moravské stavovské pečeti, musím připustiti, že jsem se s nimi, aspoň zatím, setkal až v době velmi pozdní. Oba typy moravské stavovské pečeti (větší a menší),22) které znám, sotva mohou být starší než z polovice 18. století. Na zemských písemnostech, zejména na tak zvaných "Památkách", to jest stavovských dlužních úpisech, lze pak sledovati užívání této větší pečeti takřka až do r. 1848. Štít s moravskou orlicí na obou těchto pečetech drží před sebou anděl, který, třebaže neklečí, nýbrž stojí a třebaže je ošacen podle módy 18. věku, nemůže zapříti, že je rodným bratrem anděla, který je štítonošem moravské orlice v listině Fridrichově. Čtenář může se o tom ostatně přesvědčiti sám, srovná-li připojené vyobrazení menší stavovské pečeti23) se shora citovanou reprodukcí listiny Fridrichovy. Ale je zajímavé, že i kdybychom neměli těchto přímých dokladů, mohli bychom přece s jistotou mluviti o tom, že se památka na moravský znak z r. 1462 udržela v moravské stavovské pečeti. To proto, že zprávy o této pečeti, které se nám dochovaly - a které nota bene jsou podstatně starší než konkretní dochované případy - jsou zčásti tak určité, že opravňují samy k závěru, jakým obrazem byla moravská stavovská pečeť ozdobena. Jde o zprávy ze sklonku 16. a z počátku 17. stol., obsažené v tak zvaných moravských sněmovních Památkách.24) Neuvádím je do literatury po prvé. Na nich je totiž založeno to, co pověděl kdysi Fr. Kameníček o historii moravské zemské pečeti.25) Podivným nedorozuměním však Kameníček tyto zprávy v nejpodstatnějších věcech špatně interpretoval, ač jejich mluva je zcela jasná. Především se Kameníček očividně mýlí, tvrdí-li, že "veřejné listiny, vydávané zemskými sněmy nebo soudy, byly pečetěny zemskou pečetí", že se této pečeti, upravené po vzoru české zemské pečeti, "s příslušnými změnami" užívalo v 16. stol. velmi zřídka, takže dlouho zůstávala neporušena a teprve na konci 16. stol. bylo třeba nahraditi ji pečetí novou. Neboť usnesení sněmu z r. 1595, které hned Kameníček potom jako prvou konkrétní zprávu cituje,26) neklamně svědčí o tom, že pečeť zemská, o které se tu mluví, nebyla pečetí novou v tom smyslu, že by měla nahradit nějakou starší, nýbrž že pečeť zemská je r. 1595 na Moravě prostě novým zařízením, které se naším usnesením teprve uvádí v život.27) Ostatně ne na dlouho, neboť již r. 1601 nařídili stavové, jak Kameníček celkem správně uvádí, aby nedávno předtím pořízená pečeť byla zase zničena, protože prostě nebylo příležitosti k jejímu použití. Jak byla tato prvá moravská stavovská pečeť upravena, o tom nemáme nejmenších zpráv. Bohatší po této stránce jsou zprávy o druhé stavovské pečeti, kterou dali stavové zhotovit v letech 1608-1610, jak o tom Kameníček na základě příslušných zpráv ze sněmovních Památek mluví. V jednom ze zápisů se totiž výslovně praví, že bylo panu hejtmanovi v moc dáno pečeť "podle svého zdání" udělati dáti, ale že "J Mt pan Jetřich z Kunovic má dáti ten erb zemský, tak jakž v listu při svobodách zemských se nachází, vymalovati a velikost pečeti české změříce, to oboje J Mti panu hejtmanu odvésti".28) Že je tu míněn erbovní list Fridrichův, není zajisté těžko uhádnouti a příslušný závěr se pak podává sám: moravská pečeť zemská, která vešla v užívání r. 1610 - tentokráte už vskutku, "aby se jí užívalo k nejpřednějším věcem s dovolením všech čtyř stavů" - byla zhotovena podle přímého vzoru erbovního listu Fridrichova. Nesla tedy v pečetním poli beze vší pochyby v podstatě týž obraz, jaký jsme shledali na pozdních stavovských pečetech z 18. věku - štítonošem zemského znaku byl na ní anděl, jehož nepřetržitá kontinuita aspoň od počátku 17. věku - ne-li od konce 15. věku - je tím dokázána.
Přece by však nebylo správné, kdybychom z toho, co tu bylo pověděno, chtěli snad odvoditi, že po celé toto dlouhé období zůstával anděl jediným oficiálním štítonošem moravského znaku. Probíráme-li totiž jednou tu už zmíněné moravské sněmovní artikule, přesvědčíme se o tom, že s výjimkou onoho případu z r. 1556 nikde jinde není strážcem moravské orlice anděl, ani andílci. Za to však počínajíc rokem 1598 se setkáváme v těchto tiscích s vyobrazením moravského znaku, jehož strážci jsou dva dvouocasí, tedy čeští lvi. Našel jsem celkem tři typy tohoto vyobrazení, z nichž jeden - s hlediska heraldického i uměleckého nejhodnotnější - tu připojuji.29) Dodávám, že jen s určitými mezerami, které jsou vyplněny různými typy mor. orlice bez štítonošů, se užívalo těchto tří typů v tiscích zemských artikulů sněmovních až do osmdesátých let 17. stol. tedy takřka po plných 100 let. Odtud setkáme se v našich tiscích zase už výhradně jen s prostými obrazy orlic bez štítonošů. Uvážíme-li že tisky moravských sněmovních artikulů byly vydávány péčí zemských písařů a místopísařů, nebudeme moci jim a spolu také znakovým znamením v nich obsaženým upříti oficiální povahu. Ale pak docházíme k závěru, že se na Moravě užívalo - aspoň od sklonku 16. do sklonku 17. věku, oficiálně dvojích štítonošů zemského znaku, anděla a českých lvů. A sotva asi pochybíme, vyložíme-li si lvy jako štítonoše moravského znaku prostě jako nové, poměrům z konce 16. stol. - kdy anděl jako štítonoš nemá už spojitostí s českým znakem a plný důraz spočívá na dvouocasém lvu jako na symbolu české země - plněji odpovídající a proto snadněji srozumitelné vyjádření prastarého těsného vztahu mezi Čechami a Moravou jako hlavou koruny a nejpřednějším údem jejím. Důraz je na slovech "modernější vyjádření", neboť, jak jsme viděli, i starší moravský štítonoš, anděl, vyjadřuje vlastně totéž, nebo aspoň kdysi vyjadřoval.
A tak, kdybychom dnes byli postaveni před úkol zobrazit moravský zemský znak v plném lesku, tedy i se strážcem znaku, nemusili bychom dlouho vážiti, zda anděl či lev tu má větší oprávnění. Neboť oba tyto symboly k nám mluví v zrcadle historického vývoje strážců moravského znaku touž přímou a jednoznačnou řečí.
1) Erbovní knížka na r. 1939, str. 9-14.
2) Tuto studii jsem prvotně připověděl dru B. Lifkovi, když mne vyzval k napsání příspěvku do této Knížky. Práce se mi však rozrostla natolik, že se ukázala potřeba vydati ji jinde. Uveřejňuji tu proto tuto stať jako námět z větší, připravované práce.
Zvláštní otisk z Erbovní knížky na rok 1941
