Vprostřed střeleckého terče z roku 1875 sedí žena, na jejíž hlavě je posazena zlatá koruna. Rukama drží arcibiskupský erb. Napravo a v pozadí je krajina, jsou tam hory a stromy. Napravo i nalevo od ní leží, řekněme, zelenina. Ženiny šaty vytváří svojí skladbou bílomodročervenou trikolóru. Ve spodní části zlaté koruny je ohraničeno shora a zdola vepsáno slovo MORAVIA. Jednoduše řečeno, pokud jde o barvy šatů ženy, která je zosobněním Moravy (?), tak je důležité, že jsou použity červená, modrá, bílá.
Každopádně, když terč ze 70. let 19. století srovnáme s další ukázkou na téže straně z roku 1858 se dvěma postavami (postava nalevo v červeném "vohozu", postava napravo v bílém a modrém), můžeme potvrdit, že nebyl tolik pod palbou, nebo si střelci dávali pozor, aby se nestrefili. Tři či čtyři koule si ji ale našly.
Obrázek, jehož originál lze zkraje prohlídky zhlédnout v loveckém sále kroměřížského zámku, je publikován v práci Petra Klapila Historie Sboru uniformovaných ostrostřelců v Kroměříži, Kroměříž 2014 (třetí strana obálky). Kroměřížská sbírka terčů obsahuje několik desítek kusů, jejichž motivy jsou malovány na vysoké úrovni. Na některých jsou zachyceny místní památky, budovy obou střelnic, hájovna, pilony nebo různé sochařské práce. Na mnoha terčích jsou lovecké motivy, zvěř, společenské scenérie, erby olomouckých biskupů a arcibiskupů, pohledy na město, různé postavy (historické i bájné), zátiší s ovocem nebo ulovenou zvěří (Klapil, s. 30).
Na malbě Antonína Tomáše Becka, jejíž originál je možné při prohlídce vidět v sále zámku, kde jsou k vidění i některé další přípomínky setkání císaře Františka Josefa I. a cara Alexandra III. ve dnech 24. - 26. 8. 1885 v Kroměříži, vidíme červenomodrobílou trikolóru. Jedině že bychom si byli jistí, že situace u slavobrány byla zachycena s větrem obrácenou ruskou/slovanskou (!)/moravskou (?), pak by bylo možné o této bílo-modro-červené kombinaci uvažovat jako o další historické vlajce Moravy. Jak potvrzuje ruská verze stránky na Wikipedii, jako ruská v Kroměříži se používala černožlutobílá trikolóra, kterou vidíme nahoře na slavobráně, vedle slavobrány (Beckova malba) a u Zichyho.
Wikipedie: "Bílo-modro-červená trikolóra. Toto pořadí barev modré, bílé a červené (panslovanské barvy), které byly v roce 1848 na Slovanském sjezdu
v Praze přijaty a původně zvoleny ke zdůraznění sounáležitosti
slovanských národů ve smyslu panslavismu, se shoduje s vlajkou Ruského
carství a Ruského impéria používanou v letech 1699–1858 (vlajka
Romanovců a Ruského impéria (1858-1883) byla černo-žluto-bílá), a
vlajkou Ruského impéria (1883–1914). Její případné použití by tedy
budilo a potvrzovalo dojem symboliky panslovanských barev."
Poznámka: V sále prohlídkové trasy Kroměřížského zámku, kde je instalován Beckův obraz, je k prohlédnutí práce Franze Kollarže podle Josefa Vojtěcha Hellicha Věrnost a svornost rakouských národů (1848/1849), litografie, papír, s heslem Viribus unitis pod výjevem s postavami, a řadou znaků osmnácti korunních zemí ve spodní části s odkazy na postavy nahoře, mezi nimiž zaujme znak Moravy, který je červenobíle šachovaný, ale štít a koruna jsou nevybarveny - jsou bílé.
Když Moravská orlice z 25. 8. 1885 píše o barvách rakouských, ruských, moravských a českonárodních,
myslí rakouskými barvami černou a žlutou, ruskými černou, žlutou a bílou, moravskými červenou, modrou a bílou, či dokonce v pořadí bílá, modrá a červená?, barevnou kombinaci, která je stejná jako
ta představující ruskou trikolóru (která je však jindy spojována i se
vzhledem slovanské trikolóry; viz telčská Orlice z roku 1888 a její nabádání k větší péči o správnost při nakládání s barvami seřaděnými v trikolóře a o správné vyvěšování), a českonárodními červenou a bílou nebo bílou a červenou (což jsou prostě tak jako tak barvy šachování moravské orlice, aniž by se v tuto chvíli řešilo jejich pořadí, které se odráží v představě o pořadí vlajky vycházející z červenostříbrného provedení)?
Je tu tedy určitá možnost, když se podíváme na střelecký terč, že vlajka s tímto pořadím barev se dá přiřadit k ostatním moravským barevným kombinacím představujícím moravskou trikolóru, zahrnujícím bílou, červenou a modrou barvu.
