Manifestace českého Brna.
Zprávy v dnešních ranních listech o převzetí zemské správy v Čechách Národním výborem vyvolaly také v Brně a okolí velké projevy nadšení. S českých budov vlají prapory v českých, jihoslovanských a všeslovanských barvách, ulicemi procházejí nadšené zástupy obecenstva s vojíny a důstojníky v čele, kteří mají na vojenských čepicích české a slovanské kokardy. Výkladní skříně českých obchodníků vyzdobeny jsou ve slovanských barvách, knihkupectví p. Píši vystavilo ve výkladní skříni podobiznu presidenta Masaryka a ozdobilo ji rovněž slovanskou trikolorou. O půl 10 hod. dopoledne shromáždily se zástupy manifestantů před zemskou sněmovnou v Joštově třídě, v níž úřadují nepřetržitě moravští členové Národního výboru československého, kde po řečích dra Engliše a Roučka nastal klidný rozchod. Předání státních úřadů brněnských Národnímu výboru provedeno bude ještě dnes, jakož i ustanovení sokolské a občanské české gardy.
(...)
Pražská policie s červenobílými kokardami.
Z Prahy, 29. října. Dnes ráno vyrukovalo mužstvo pražské státní policie již s červenobílými kokardami.
Moravská orlice, 31. 10. 1918
Nadšení v Brně.
Včerejší manifestace českého Brna dostoupily odpoledne a večer svého vrchole. V Rudolfské ulici namačkáno lidí, stejná záplava na Velkém náměstí a téměř všechny ulice ústící do středu města přeplněny neustále proudícími davy nadšeného českého lidu. Od nejmladšího po nejstaršího, od prostého dělníka a vojáčka až po profesory, doktory a důstojníky, všichni cítili se stejně šťastnými a novými v našem československém státě. Nebylo jediného Čecha, aby nebyl ozdoben slovanskou trikolorou, po případě podobiznou presidenta Wilsona.
(...)
Večer byl střed města tak přeplněn manifestanty, že na rychlo improvisovány tábory lidu na Velkém náměstí, v Rudolfské a před zemským domem, na nichž řada řečníků sdělovala lidu přejímání správy státních úřadů Národním výborem a nabádala k nejvzornějšímu klidu a k poslušnosti rozkazů národní vlády. Nelze popsati nadšení všeho lidu, který konečně cítí se svoboden a s nadějí pohlíží do budoucnosti.
(...)
V jiných moravských městech.
(...)
Král. Pole tone v záplavě slovanských barev.
Moravská orlice, 1. 11. 1918
Pozor na národní naše barvy! Jediné správné složení našich barev je: na konci žerdě čili "do ulice" bílá a pak (neboli k domu) červená! Není pravda, že je to jedno, ať se to převrátí jakkoli! Obrácená červenobílá je - brněnská! Mnozí majitelé domu už dle naší výzvy se řídili a prapor opravili. Doufáme, že tak i ostatní učiní. Ve vlastním státě přece snad nutno znáti - barvy státní!!!
 |
| "Jediné správné složení našich barev je: na konci žerdě čili "do ulice" bílá a pak (neboli k domu) červená!" Svislé vztyčení bíločervené bikolóry. Na levé straně si představte žerď, ke které je vlajka připevněna. |
Královský hrad pražský ozdoben českými prapory. V úterý dopoledne vyvěšen byl červenobílý prapor na pražském hradě, který tam umístila hradčanská jednotka sokolská. Tam, kde na královském hradě pražském byla dříve stráž vojenská, zaujaly své místo stráže Sokolstva s vlajícím praporem.
Moravská orlice, 6. 11. 1918
Obrovská manifestace českých socialistů v Brně pořádána byla včera z usnesení Moravské socialistické rady, v níž zastoupeny jsou všecky tři české socialistické strany. O 3. hod. odpol. zastavena byla ve všech továrnách práce, načež dělnictvo nastoupilo hromadně v průvodech s rudými a slovanskými prapory pochod do vnitřního města.
(...)
Moravská orlice, 7. 11. 1918
Brno české.
Velké zadostiučinění přinesl nám včerejší den.
Hlavní město Moravy Brno je v rukou českých. Nad brněnskou radnicí, stavěnou v české renesanci, svědkyní tolika významných chvil v dějinách našich, vlaje český prapor. Zaplesalo srdce celého Brna. Dnes nikdo nebude prohlašovat Brno za německé město.
(...)
Slavné převzetí radnice.
(...)
Dnes v poledne se shromáždily široké vrstvy čes. obecenstva před radnicí brněnskou. Všichni s radostí pozdravovali vesele vlající prapor český nad starobylým gotickým portálem radničním.
(...)
Znalost národních státních barev patří ke kázni národní!! Hned po prohlášení samostatnosti státu československého upozornili jsme, jak naše barvy vlastně vypadají, a měli jsme pevně za to, že každý rád poslechne. Ale jsou lidé, o nichž i dnes platí pořekadlo, že by si raději koleno dali provrtat než by uznali svou chybu nebo nevědomost. Naše barva je pouze bíločervená, t. j. opakujeme: bílá na konci žerdě do ulice obráceném a červená k domu. Někdo tvrdí, že je to jedno. Uvedu příklad. Belgie a Německo dosud, jak známo spolu válčí. Belgie má barvu černožlutočervenou, a barva velkoněmecká jest sice z týchž barev složená, ale - složení naprosto jiné - černočervenožluté. U nás mnozí barev neznalí věší červenobílou, t. j. brněnskou, na místo jedině správné bíločervené. Je to dnes náš posvátný odznak národní, barva státu našeho! Proto si ji važme jako klenotu, neříkejme, že je to jedno, zahoďme lhostejnost, jedná-li se o projev našeho po tolika stoletích dobytého práva i svobody zlaté!
|
| "Naše barva je pouze bíločervená, t. j. opakujeme: bílá na konci žerdě do ulice obráceném a červená k domu." Svislé vztyčení bíločervené bikolóry. Na levé straně si představte žerď, ke které je vlajka připevněna. |
Moravská orlice, 8. 11. 1918
Přívoz, moravské město na pruské hranici, podrobilo se v neděli národnímu výboru. Přívoz udržován byl uměle v rukou německých působením německých nádražních úředníků a vlivem závodu. Dnes jejich násilí pozbylo vlivu. Nad radnicí vztyčen český prapor.
Vítkovice včera na zakročení zástupců národního výboru uznaly českoslovanský stát a nad radnicí vztyčen český prapor. V ujařmené české společnosti vítkovické způsobil tento převrat velké nadšení.
Dne 8. listopadu nebude českého studenta, který by neměl červenobílý praporek Českého srdce v Brně. Prapory po 50 hal. obdržíte v kanceláři Českého Srdce (Velké náměstí č. 17).
Moravská orlice, 9. 11. 1918
Změna ve školních učebnách. Za války zakázány byly v našich učebnách historické obrazy Liebscherovy. Mezi nimi obraz Komenského, jak se loučí s vlastí, Libuše, jak prorokuje slávu Prahy atd. Dnes ozdobeny jsou opětně stěny tříd našimi vlasteneckými obrazy a stěhují se tak zv. "vlastenecké" obrazy Babenberků, Habsburků. Místo obrazu císaře zdobí učebnu obraz Masarykův a v čítankách si mládež provedla reformy sama. Obraz císařův zmizel a s ním i hymna "rakouských národů". Časy se mění.
(...)
Brněnští policajti už mají kokardy červenobílé. Česky se naučili během 48 hodin. Ve svých strážnicích zpívají i česky. Nejraději zpívají: "Šup sem, šup tam, nám už je to všecko jedno."
Moravská orlice, 10. 11. 1918
Z Národního výboru
Konec oslav. Národní výbor vyzývá obyvatelstvo, aby sňalo prapory s budov a zanechalo všech dalších pouličních projevů. Česká samostatnost byla oslavena dostatečně, nyní jest na čase, aby se veškero obyvatelstvo vrátilo k pravidelné práci a zavedlo opět úplný klid. Zvláště na mládeži jest, aby se věnovala zase výhradně škole. Pouliční demonstrace jakéhokoli druhu ohrozily by pravidelný chod práce a nezbytný pořádek a byly by proto nebezpečné, dosti zpěvu a praporů, osud našeho státu záleží nyní na práci, jen na práci. Do práce tedy!
Moravská orlice, 12. 11. 1918
Dolnorakouský slovenský venkov pro československý stát. Včera v neděli konal se v Poštorné velký tábor lidu za účasti slovenských pohraničních obcí dolnorakouských z Chorvatské Nové Vsi, Lohovce a. j. Všichni se prohlásili pro připojení k československému státu dle zásad presidenta Spojených států.
V Moravské Ostravě konala se včera obrovská manifestace na oslavu československého státu za účasti 120000 osob.
(...)
Očistu nutno provést v nápisech a tabulkách. Zejména nelze dále připustiti, aby se užívalo ještě starých, toliko německých úředních nápisů u různých státních funkcionářů. Tak na př. na Zelném trhu je dosud nápis Amt Hommer, k. k. Kelereiinspektor. Pan inspektor měl zajisté již dosti času, aby tuto tabulku odstranil nebo aspoň přelepil a nečekal, až mu to bude nařízeno. Rovněž jeho úřední řeč nemůže zůstati německá. Nechce-li se podřídit, tedy má volno odejít do "Deutschösterreichu".
(...)
V Hodoníně vlaje ponejprv na zámku patřícím statku císařského rodinného fondu český červenobílý prapor, který vztyčila císařská správa tohoto statku.
Poznámka: 30. října 1918 byla při slavnostech odstraněna socha Wehrmana - vojáka se štítem, stojící před Německým domem na náměstí Císaře Františka Josefa, jejímž autorem byl Karl Wollek. Figura ze dřeva určená pro Brno od Karla Wolleka byla vystavena od 17. července do 20. července 1915 v Domě umělců ve Vídni. Slavnostní předání dřevěné sochy se uskutečnilo 1. srpna 1915. Za okupace Německem stála v nové radnici (náměstí Adolfa Hitlera). Od osvobození Brna Rudou armádou v roce 1945 je socha ztracená.
 |
| Wehrman v Brně |
Další fotografie (pohlednice z roku 1915) náměstí s Wehrmanem byly publikovány v Brno: staré pohlednice = alte Postkarten = old postcards. III., Střed města, Veveří a okolí, politické náměty, s. 96 (vydal Vladimír Filip), kde v popisku stojí: "Výrazem německého nacionalistického přesvědčení většiny představitelů města za I. světové války se stala socha tzv. Wehrmanna (Obránce), vztyčená na náměstí Svobody)." či v 1. světová válka 1914-1918 1. Weltkrieg, s. 302-303, 346, 360, 397 (Vladimír Filip, spolupráce Vlastimil Schildberger), Brno, 2014. V téže publikaci jsou na straně 379-380 záběry z Brna na konci října (nádraží, davy před Besedním domem, dnešní náměstí Svobody).
