Zahájení osobní dopravy na nové trati z Brna do Rosic 30. června 1856

V knize Alana Butscheka, Mojmíra Krejčiříka, Miroslava Vaňka, Jiřího Kotrmana, Zdeňka Hájka, Jiřího Novotného: 150 let železnice z Brna do Zastávky (Brno - Rosice - Zastávka - Zbýšov), Rosice, 2006, je na straně 39 svědectví o praporech, kterými byly opatřeny zvláštní vlaky při slavnostních jízdách 30. června 1856 v souvislosti se zahájením provozu na trati pro veřejnost, které je převzato z práce Wilhelma Schramma, Ein Buch für jeden Brünner: Quellenmäßige Beiträge zur Geschichte unserer Stadt, 1901-1905. Následuje český překlad německého originálu, jak je uveřejněn v práci Jiřího Novotného.

Poznámka: Popsaná bílomodrá bikolora viděná na vlaku při otevírání dráhy do Rosic mohou být bavorské barvy nebo městské barvy Rosic.

"Zahájení provozu pro veřejnost vzbudilo mimořádný zájem brněnské veřejnosti. Slavnostních jízd zvláštních vlaků 30. června se zúčastnily stovky Brňanů. Na úspěchu slavnostního zahájení mělo podíl i krásné počasí - skoro jasno, odpolední teplota 24 °C, mírný jižní vítr. O průběhu jízd se dochovala reportáž, vystihující vzrušenou atmosféru onoho dne (Wilhelm Schramm, Ein Buch für jeden Brünner, 5. sv., 1905, s. 86-89):

"Veřejností netrpělivě očekávané zahájení osobní dopravy na nové trati z Brna do Rosic se uskutečnilo 30. června 1856 ve 2 hodiny odpoledne. Bylo předem jasné, že vzhledem k novotě bude účast obzvláště početná, ale takový nával se nečekal. Na cestě k nádraží od časných odpoledních hodin byl velký ruch, spěch a běhání, skutečné závody ke stejnému cíli velkých a malých, starých a mladých, mužů a žen v pestré směsici, zatímco fiakristé a drožkáři, spokojení s příležitostí bohatého výdělku, jezdili sem a tam a přiváželi značnou část cestujících.

A teprve na nádraží samém byla honba po místech. Ti, co přišli dříve, útokem obsadili vagóny, poněvadž si každý chtěl zajistit účast na jízdě. Ti, kteří přišli později, plnili v chvatu vozy druhého vlaku, který měl odjet 10 minut po prvním. Přestože bylo postaráno o značný počet cestujících, nebyli všichni uspokojeni a museli se kojit nadějí, že budou příště šťastnější.

První vlak s černožlutými, bíločervenými a bílomodrými prapory s lokomotivou ROSSITZ slavnostně vyzdobenou květinovými věnci z čerstvé zeleně a bíločervenými fábory na komíně, dal se ve 2 hodiny do pohybu za zvuku veselých melodií, které vyhrávala pro tento účel obstaraná kapela c. k. kyrysnického regimentu ze Slavkova, usazená ve zvláštním voze.

A tak se jelo po dunících kolejích podél luk a polí, podle vesnic a osad, jakož i slavnostně vyzdobených nádraží a strážních domků bez zastavení ke konečnému cíli. Po hodině jízdy přijel vlak do Božího Požehnání, kde hornická kapela vesele zdravila hosty a početné salvy z hmoždířů slavily událost dne.

Nepokládali jsme za nutné obšírně popisovat, jak všude podle dráhy skupiny lidí utábořených podél trati s úžasem hleděli na vlak plný šťastných lidí. 10 minut po příjezdu prvního vlaku přijela lokomotiva ZBESCHAU s druhým vlakem a byla tímtéž slavnostním způsobem pozdravena.

Když pestré množství cestujících vystoupilo z vozů, byla to pro místní obyvatele a venkovany skutečná podívaná, jakou doposud nezažili. Na druhé straně naskytl se hostům přitažlivý pohled na obzvlášť zajímavé okolí, které svým půvabem slibovalo bohaté zážitky. Také z blízkých a vzdálených vesnic stála tu řada kočárů a vozů, kterými přijeli zámožnější zvědavci, aby se pobavili vzácným divadlem a podíleli se na všeobecné radosti.

Masa lidí se brzy rozdělila na větší a menší skupiny, které se rozešly podle chuti do různých míst. Mnoho se jich soustředilo do hostince, kde se usadila kapela, která v nově zřízeném a vyzdobeném sále vyhrávala pro rozjařené tanečníky. Je nutné pochválit hostinského, téměř přepadeného stovkami hostů, že stačil plnit jejich požadavky (zejména čepovat výtečné vídeňské pivo) a sklidil uznání hostů.

Část hostů byla v lese, na jehož okraji v jednom z nejhezčích míst stála střelnice, zářící v slavnostním hávu. Konala se zde střelba o ceny, které se zúčastnilo více hostů. Třetí část obecenstva chtěla poznat půl hodiny vzdálené, malebně rozkošné Rosice s jejich impozantním, na pahorku trůnícím zámkem, patřícím baronu Sinovi. Jiní zase navštívili další blízká místa, a tak našel každý zábavu podle své chuti.

Ale hodiny utíkaly. Velmi brzy přišla sedmá hodina, která připomněla, že je třeba myslet na odjezd. V 8 hodin byla nastoupena zpáteční jízda ve stejném pořadí jako příjezd a po deváté hodině byly stovky účastníků této první zábavní jízdy zpět na nádraží v Brně, všichni zjevně velmi spokojeni s prožitými hodinami. Přes obrovskou frekvenci proběhla jízda tam i zpět bez nejmenšího rušení a mohla se chlubit přesností. Dráha ve své velké zkoušce šťastně obstála".

Dnem 1. července 1856 vstoupil - po schválení místodržitelstvím - v platnost první jízdní řád, podle něhož jezdily denně dva páry smíšených vlaků:"