Hraniční kameny, mezní značky - nová turistická značka: Historická hranice Moravy

Opakuji ještě jednou: "Na úvod pár slov: Citace z Wikipedie k zemské hranici a péči o ni ve třetím tisíciletí - je vtipná...":

"V moravských organizacích působí jistý důchodce Jaroslav Nesiba, který se zabývá jak obnovou starých hranicíčních kamenů, tak ale také občasným umísťováním nových hraničních kamenů. A ten internet prakticky ignoruje, momentálně ho nemá, o katastrálních hranicích v dobách existence zemí ví velké kulové a když ho člověk upozorní na to, že současné katastrální hranice jsou jiné než v roce 1948, tak se jen vytáčí a kecá o "živých hranicích". A výsledkem je to, že klidně ty nové kameny umísťuje na současné katastrální hranice! A jakou hodnotu takové kameny mají, když nejsou na zemské hranici?"

V roce 2017 českomoravskou hranici pěšky prošel Marek Šalanda (www.salanda.cz), který se o své zážitky a zkušenosti postupně dělil na zvláštních k tomu účelu vytvořených stránkách. V červnovém vydání časopisu Život v historii (2017) byla o tom vydána reportáž, která pomůže poutníkům (cestovatelům) při hledání cesty, až si na jejím začátku položí otázku "KUDY?".

Při psaní příspěvku Hraniční kameny, mezní značky bylo uvažováno zvláště o možné obnově/údržbě stávajících historických kamenů, které vyznačují historickou zemskou hranici mezi Moravou a Čechami. Další způsob, jak místním a poutníkům připomenout průběh českomoravské hranice, je pak chápán jako namalování značek na "smrčí, bučí...", které by s přihlédnutím na stav při zániku Země moravskoslezské v roce 1949  mohly být díky snadnosti, s jakou se dají udělat, rozesety na mnohem více místech.

21. prosince 1948 byl schválen zákon č. 280/1948 Sb. o krajském zřízení, na jehož základě vznikly od 1. ledna 1949 kraje. Vláda Československé republiky schválila podobu krajského zřízení na svém zasedání 30. listopadu 1948. 31. prosince 1948 došlo k zániku Země Moravskoslezské, která vznikla 1. prosince 1928. Nově vzniklé kraje, s výjimkou slovenské hranice, nerespektovaly dřívější historické hranice zemí. Čechy a země Moravskoslezská současně přestaly existovat jako správní celky.

Nyní čtenáře seznámíme s nejnovějším vývojem, kdy se už jde k jádru věci, totiž upoutat pozornost nejen turistů. Blanenský deník (denik.cz, 24. 1. 2015) čtenáře zpravuje o tom, že se u Olešnice objevila nová dopravní značka, hnědá tabule s nápisem Historická hranice Moravy. Označuje místo, kudy vedla zemská hranice mezi Čechami a Moravou, která zanikla v roce 1949: "Oddělovala po staletí Čechy od Moravy, tedy Moravské markrabství od Českého království, v novější době Moravskou (Moravskoslezskou) zemi od České země." Značky se nacházejí na katastrálním území obce Kněževes a sousední Olešnice; jedna je u silnice Trpín-Olešnice před odbočkou na Kněževes.

Že přestala zemská hranice ohraničující území kdysi daňově samostatné hrát těsně před polovinou 20. století svoji roli, že došlo k novému správnímu rozdělení a určení, to má svůj přetrvávající význam. Zemská hranice ztratila tehdy pro moc na smyslu a na významu a jestliže není nějaká oblast po delší čas nějak vymezená, tak to má s udržením sebevědomí byť jen na lidové úrovni těžší. Proto mají státy hranice, aby pro ty, kteří jim přejí méně anebo vůbec nepřejí, bylo obtížnější se jim pošklebovat, anebo aby na tom zbla záleželo. Je to jeden ze znaků jejich prosté existence. Za této situace se dnešní Moravan chytá něčeho, co bylo (a ještě to musí okecávat jako historické, aby nenarazil), protože čeho jiného se má chopit, když má na mysli Moravu a její zájem - velikost ve všech ohledech, tedy vztaženo i na územní rozsah aspoň na základě toho, co z území, jak se měnilo během staletí, přetrvalo ke dni zániku její samosprávy, a pak následující podoby správy (Moravskoslezská země) v tom smyslu jedinečnosti. To je jako, když by Moravan, který mluví tak, že mu v České republice skoro každý rozumí, rád šel pod jednou vlajkou (aspoň historickou, když moderně udělenou Morava nemá). Takto, když má Morava hranici, na kterou jste se mohli chodit dívat tak akorát do mapy obsahující zachycení historické hranice, je rád, že se teď může zajít/zajet podívat na něco, co je hmotné a má váhu. Moravan si vystačí s tím, co má. Tady si připomeňme, že musíme myslet především na to, že naší podstatou jsou poklady, které nesežere ani mol ani rez.

Další reakce, ne všechny akci nakloněné, přinesly další noviny, o kterých MNO na svých stránkách informuje: 1) Nejsme separatisté, chceme svá práva, zní z Moravy, In: ac24.cz, 25. ledna 2015, 2) Daniel BARET: Moravští národovci: „Nechceme se stát beztvarým Východem Česka“…, In: reflex.cz, 25. ledna 2015, 3) Jakub ZELENKA: Neobáváte se nařčení ze separatismu? ptá se Hlas Ruska…, In: lidovky.cz, 29. ledna 2015. Každý si na tom, jak je vidět, najde to svoje. Jak jsem nedávno slyšel, ve vztahu k novinářům je třeba být vstřícný, přátelský... a opatrný, přesný, věcný a stručný.


Způsob provedení značky, kterou schválili silničáři, protože jen tak si k cestě nikdo tyčku s cedulí nezapíchne, odkazuje ke skupině značek, které pocestné informují o tom, že kousek od místa, kde stojí, se nachází muzeum, skanzen, přírodní památka... a kterákoli další pamětihodnost. Je to tedy pojato informativně, což je jediná oblast, která toto vlastně umožňuje provést.

Hnědo-bílá cedule zdůrazňuje bílé (stříbrné) šachování, jak je ve státním znaku a ne žluté/zlaté (neboť není využito heraldického šrafování). Alespoň někteří z organizátorů akce mají sice na "správnou" podobu moravské orlice odlišný názor, ale úředníkovi tu stačilo podívat se na přílohu k zákonu o státních symbolech, se kterou se podoba šachování znaku nad textem shoduje, a věděl, že takto to může vypadat, aby mohl připojit svůj podpis.


Na jednom záznamu (Události v regionech z 22. ledna 2015), který je ke zhlédnutí, vidíme, že při prezentaci činu před televizními kamerami je krok vysvětlován ukázáním prstem na mapu Františka Macháta, Místopisná mapa Moravy a Slezska, 1929.

V reportáži nacházející se ve druhém záznamu, která ukazuje stejnou tabuli s moravskou orlicí a textem Historická hranice Moravy, označující někdejší historickou hranici mezi Čechami a Moravou, vztyčenou podél cesty členy spolku Zemská hranica v katastru obce Kněževes u Olešnice (obsažena ve zpravodajství Týden v regionech - Brno; tato část záznamu začíná asi v čase: 14:43), slyšíme: "Je Morava termín, kterým se určuje národní, kulturní a politické povědomí jeho obyvatel a této země, nebo je to jen termín, který se hodí do učebnic dějepisu? Básník Jan Skácel říkal, že Morava má nejkrásnější hymnu na světě - ticho. Myslel tím onu pauzu ve federální hymně, mezi Kde domov můj a Nad Tatrou sa blýská. Jenže se zánikem Československa zanikla i moravská hymna."

Jsem pro. Toto bychom měli vzít při případném výběrovém řízení do úvahy. V rychlosti, s jakou jsme schopni zazpívat Kde domov můj, budou rozdíly. Návrh na pokračování by sice mohl být - dalších pět minut ticha, ale pravdou je, jak bylo kýmsi podotknuto, že: "ticho moravské hymny zní vždy po celou dlouhou dobu mezi začátkem a koncem hraní státní (české) hymny kdekoliv a kdykoliv", čímž je myšlenka ticha zcela k úplné spokojenosti naplněna.

"Politická administrativní hranice mezi Čechami a Moravou neexistuje formálně od konce roku 1948, máme pouze hranice krajů a okresů, je dobře, že se dnes někdo snaží o uchování připomenutí historické paměti." Tato tabule nese zajímavou informaci.


Akci uspořádalo sdružení „Zemská hranica“ a "odborná sekce Moravské národní obce „Moravská hranice“, jak nás informuje příspěvek VYZNAČÍME – Nová iniciativa Moravské národní obce umístěný na stránkách MNO. Je to nový způsob prezentace, takže se dá očekávat, že turistické značky budou pozvolna přibývat, čímž bude přitahována pozornost veřejnosti k tématu. Právně se postavení značky řídí Vyhláškou ministerstva vnitra č. 30/2001 Sb., IS 23:Informace o významném kulturním nebo turistickém cíli nebo oblasti.

Z ohlasů některých volajících čtenářů je zřejmé, že pro někoho je/mohlo by být zarážející, že má být podle názoru iniciativy značena přednostně jen česko-moravská hranice, copak cedule České republiky na hranicích s Rakouskem, Slovenskem či Polskem (Slezskem) stačí? I tam má být přeci řečeno (upozorněno), že jsem na Moravě! Je to nejspíš tak, že základní cíl vychází z potřeby a možností (finančních). Může ale být, že je spousta lidí, kteří by chtěli udělat právě takovou věc: podpořit umístění jedné takové značky buď zcela nebo se na ni složit po částech s dalšími. A potom tu jsou ti, kteří už mají zkušenost s jednáním s úřady. Je to jednoduché.

Ale podívejme se na to blíže. Smyslem je říct příchozím/přijíždějícím jako jednotlivec toto: Vítám vás! Jako společenství sdělujeme: Vítáme vás na Moravě. Toto sdělení takto napsané byť jen na kousku tvrdšího papíru můžete mít opřené za sklem svého okna při cestě, po které denně projedou stovky aut, projdou kolem stovky pěších, a nemusíte ani obíhat úřady, jestli je to to, co chcete povědět. Takové vlídné uvítání je to, co návštěvník Moravy očekává a co si přeje. Pomyslná hranice kolem něčeho vede okolo, a my jsme všude. A zatímco silnic I., II., III. a jiných tříd je omezený počet, domečků, z nichž sálá teplo domova, je tu daleko víc. Nemusíte přitom bydlet "při hranici". Takový způsob sebepředstavení je možné dělat klidně a důstojně i dál ve vnitrozemí. Takto je to napsáno, protože chápeme, že se v životě zabýváme hlavně tím, že přemýšlíme, kdo jsme. Je to o tom, co děláme.


Vedoucí regionálního oddělení agentury CzechTurism, která zavedla pravidla pro tento typ informačních značek, Michal Janeba o značce u Olešnice v záznamu říká, že o ní agentura ani nevěděla: "...se označují kulturní a turistické cíle, jako jsou zámky, hrady, zříceniny, je celý seznam, ale to, co je označeno na této navigaci, nesplňuje metodický pokyn."

Ano, jedná se o něco nového. Něco, co chce určitou smělost při jednání. Nu, pokud se značky nedostanou do tohoho seznamu, vznikne jejich zcela nový zvláštní rejstřík.

Některé z původních hraničních kamenů již byly v minulosti opraveny, viz původní hraniční kámen na pomezí Čech a Moravy v Herálci. Tento krok tak může být pro místní samosprávy podnětem k tomu, aby těmto kulturně-historickým památkám věnovaly větší pozornost.

Přáním je, aby takových značek brzy stálo víc. Příklady jistě táhnou. Otázkou je, jak budou další značky vypadat. Jestli totiž musí být stejné "jako ty první dvě" (udělané podle jistých pravidel, ale snad ne podle jisté metodiky), když se mohou zapojit jak skupiny tak jednotlivci. V zájmu jednotnosti by vypadat stejně mohly. Text na značce je nyní ve znění Historická hranice Moravy. Jaká je další varianta: Historická zemská hranice? Taková značka by pak mohla stát i v protisměru. Pak by to byla iniciativa z české strany, jelikož si to organizátoři zatím platí ze svého. Záleží na přístupu a na tom, co k tomu, jak má takový text vypadat, říká vyhláška, a jaké mají požadavky orgány, které se k tomu vyjadřují v průběhu řízení. Zatím použitý text sleduje záměr informovat kolemjdoucí/projíždějící dostatečně.

Je však třeba podotknout, že prostor pro vylepšení tu je. V zákoně o státních symbolech se přece mluví o stříbrnočerveném šachování. Šachování znázorněné moravské orlice by tedy začínalo stříbrnou/bílou, aby lépe plnilo svoji výchovnou úlohu.

Aby mohla být značka postavena, bylo třeba získat potřebná povolení. V článku se dozvídáme, že: "Umístění značek dali zelenou policisté, silničáři i úředníci. Silničáři jen chtěli, aby sdružení Zemská hranica značky postavilo a později udržovalo na své náklady." Na Blanensku jsou v současnosti značky dvě. Jedna je mezi obcí Kněževes a Jobovou Lhotou, druhá je o kousek dál na silnici mezi Olešnicí a Trpínem. Jedna značka pořadatele akce přišla na asi sedm tisíc korun.


Výzvou v tomto by jistě byla značka stojící vedle cesty spojující Brno s Prahou (dálnice D 1). Kdy se tak stane, je ve hvězdách. Ideální pro uskutečnění je zájem místních lidí představovaných zastupiteli zasedajícími na místním obecním úřadu, ke kterému se vztahují jednotlivá katastrální území.

Je možné, že místní samosprávy akci potáhnou, a dají věci do pohybu s rychlostí, která nás na Moravě, v Čechách a ve Slezsku samotné překvapí. Mohly by zřídit zvláštní "průhledný" fond pro přesně daný účel, kam by mohli posílat příspěvky jednotlivci i organizace. Co se týče údržby, tak taková značka, jaké se dělají dnes, už přece něco vydrží.

Ale grafik, snad člen MNO (?), mezitím nezahálí. Co je uvnitř muselo jít ven. To se nám ukazuje, kvůli jasnosti, následujícím obrázkem. Přidaná představa tyčky, na které je cedule upevněna, ostatním obyvatelům Moravy má svou žlutočervenou barevností prozradit/ukázat smysl a význam, který značce na historické hranici Moravy přisuzuje ve své politice Moravská národní obec. Koláž podsouvá dojem, který vede k závěru, že tam v těch místech byla už od středověku vyznačena hranice odpovídající barvám spolku.



Aktualizace: Znojemský deník.cz informoval 14. května 2015 o postavení informativní značky Historická hranice Moravy mezi Hevlínem a Laa an der Thaya, ke které mělo dojít ve středu 13. května 2015: "Instalaci dvou značek zařídili Moravané v rámci iniciativy „Vyznačíme!" spolku Moravská národní obec." Místostarosta Hevlína Jiří Dohnal
Zdroj: http://znojemsky.denik.cz/zpravy_region/obrazem-historickou-hranici-moravy-pripominaji-ridicum-nove-tabule-u-hevlina-20150514.html
řekl: „Cílem iniciativy je pomocí značek upozornit řidiče na průběh historické hranice Moravy,"
Zdroj: http://znojemsky.denik.cz/zpravy_region/obrazem-historickou-hranici-moravy-pripominaji-ridicum-nove-tabule-u-hevlina-20150514.html

Zdroj: http://znojemsky.denik.cz/zpravy_region/obrazem-historickou-hranici-moravy-pripominaji-ridicum-nove-tabule-u-hevlina-20150514.html