 |
| Národní slavnost v Praze dne 16. května 1868 |
"Když byl dokončil p. Sabina svou řeč, přijatou hlučnou pochvalou, přednesl ještě pan Švagrovský vzletně báseň „na Říp" od Ervína Špindlera složenou k upomínce na památný den ten, jež uchvátila obecenstvo k bouřlivému potlesku a hlučnému slávy volání. Ke čtvrté hodině odpolední nastalo konečně za hřmění hmoždířův a nadšeného provolávání loučení s Řípem a milými obyvateli okolními. Před odjezdem ověnčen byl ještě kámen; věnec s mohutnou trikolorou jeden od dívek okolí Řípu; bílá stužka, na níž byla vyšita slova „Svoboda a právo", darována od žen a dívek rolníků podřipských; stužka červená s heslem „Vlasť a národ" od žen a dívek vražhovských a stužka modrá s heslem „Rovnost a bratrství" od divadelních ochotnic roudnických. — Druhý věnec se stužkami běločervenými darován byl z Miřovic a nesl nápis: „Z kořenů pradávných vlasti vyrůstáš."
Průvod slavnostní seřadil se; mocně zavlál prapor s vozu, na němž kámen ležel a na praporu skví se heslo: „Osvětou k svobodě"; za hlučného volání slávy a dojemného loučení se táhli — snad lépe řeknu snesli stateční obyvatelé podřipští sami vůz se základním kamenem s úpatí hory Řípu na rovinu před Ctinovsí. (...)"
"(...) Již domníváme se, že seznali jsme všechny krásy velikolepé plavby večerní a tu pojednou zaskvěl se na lodi v stínu ukryté obrovský transparent představující zemský znak český, bílého lva v červeném poli: v neskonalý jásot propukl lid nad vodou a všichni účastníci plavby, nadšené volání „Slávy!" naplňuje vzduch, odráží se od hladiny vodní a blízkých návrší a stonásobná ozvěna nese je dál a dále, až zvuk jeho co šepot odumírá. Hudba víří, ohnivý zpěv se rozléhá, loď pak pozvolna se otáčí, i objevuje se znak milované sestry Moravy, pestrá orlice, a znovu propuká národ v jásot nesmírný, kterýž po třetí se opakuje, když loď úplně se obrátila a znak Slezska se ukázal. Všechny tři znaky vrchem obemknuty jsou zářící korunou svatovácslavskou. Osvětlené čluny sjely se kolem lodi transparent nesoucí, nové, zase překvapující ohně zaplály, nový rej počal. (...)"
"Slavnostní průvod
Jest mu ubírati se Karlínem, přes Poříč, Kolovratskou třídou, ovocnou ulicí, Ferdinandovou třídou k staveništi národního divadla na nábřeží. Všechny tyto ulice nákladně jsou ozdobeny, nejskvěleji pak Karlín. Z vikýřů, z oken, z pavlánů a z bílých, zelením otočených sloupů vlají veliké prapory, třepotají se praporečky v národních a slovanských barvách, od okna k oknu vinou se zelené guirlandy, z oken vyvěšeny tu a tam těžké pestré koberce a šarlatové draperie s chřestícím pozlaceným třepením, zábradlí u balkonů tu vyplněna jsou chvojí, listím a květinami, tam potažena bílými, modrými neb červenými látkami mezi pestrou obrubou jiřinek a kropenatého kvítí, vrata do domů obložena jsou chvojí, do níž zapleteno bílých a červených pásek, na průčelí mnohých domů viděti v zelené obrubě znaky Čech a Moravy s českou korunou aneb významné nápisy a pozdravy. Na náměstích a větších prostranstvích stojí ozdobené a lidem přeplněné tribuny, na počátku Kolovratské třídy vzhůru strmí obrovské zelením a kvítím pokryté obelisky; na jednom zadělán v okrouhlém rámci z růží zemský znak český, na druhém moravský a na temeni nese každý obelisk červeno-bílými stuhami ovinuté obdélné obruče, od nichž splývají a větrem poletují trikolorní fábory; ke každé plynové svítilně připevněny jsou červenobílé praporečky, mezi kandelábry zaraženo červených sloupků, a od jednoho k druhému v svislých obloucích táhnou se chvojové řetězy; portály vlasteneckých domů přetvořeny v slavnostní branky a na konci Ferdinandovy třídy, blíže staveniště, opět dva obelisky tvoří jaksi slavnostní bránu k staveništi národního divadla. (...)"
