Moravská orlice, 8. srpna 1918, č. 179, s. 3:
"V Králově Poli neznají naší české barvy národní! Při sokolském veřejném cvičení dne -4. t. m. ozdobeny byly četné domy v nejbližších ulicích prapory v barvách národních. Viděli jsme však bohužel ku př. v ulici arc. Karla Fr. Josefa č. 10, 12 a 13, pak v ulici Slovinské č. 13. — barvu červenobílou, tedy brněnskou ale nikdy ne českou I Záleží na tom přece vždy která barva je blíže k onomu konci žerdě, jenž trčí do ulice, tedy u naši české je to vždy jen bílá. Proto je správná jenom — bíločervená. (Havlíček jen k vůli verši napsal barva červenobílá — poctivost a síla). Při nynějším vzrůstu národního uvědomění a sebevědomí, při nynější náladě pro svobodu a českou samostatnost se vyjímá při nejmenším velice podivně, že v tom pokročilém, národně i hospodářsky vyspělém městě neznají jednoho z nejdůležitějších článků celého našeho života a ruchu národního. Na každou maličkost tykající se našeho bytí pamatovati nutno. A barva národní přece není maličkostí snad!"
Srovnejme s článečkem v Moravské orlici z 1. listopadu 1919, č. 250, s. 3, kde se řešil stejný problém s pořadím barev bílé a červené při vyvěšení - chápaných jako národní (české) barvy. Vyvěšující ovšem, vedle toho, že by kromě náhodného nedopatření opravdu nevěděl, nebo mu na tom nezáleželo nebo záměrně nedodržel pořadí bílá-červená, mohl podle předchozího vzoru do roku 1918 vyvěsit zemskou červenobílou bikolóru.
"Neznalost národních našich barev v Brně — dosud straší. O slavnostních dnech 27. a 28. října viděli jsme bohudíky jen jediný chybný prapor a to na Pražské ulici č. 43. (v domě je dokonce odbor „Nár. Jednoty"!) Někteří našinci pořád ještě, ač už máme svou republiku celý rok, neznají barev státu našeho! Jedině bíločervená barva je správná a ne jak na onom domě spatřili jsme, červenobílá! Jenom bílá je na konci praporu (blíže na konci žerdě) kdežto blíže k domu či k oknu je červená!! Kolikráte tohle budeme ješté svým (!) lidem opakovat?! "
