V dubnu 2018 vyšla práce Josefa Bednáře Stručné dějiny Moravy. Pěkný počin. Součástí publikace jsou v textu na několika místech údaje o moravských symbolech.
Informace o jejich historickém vývoji jsou ovšem soustředěny až v
kapitole D.6 Symboly státnosti, která jde dál než k popisu znaku
Moravy, který je daný, protože kniha je představena jako dějiny Moravy
na pozadí tzv. českých zemí, a věnuje se i dalším symbolům České
republiky (Dodatky. D.6 Symboly státnosti, s. 554-558). Najdeme zde
podkapitolky Moravská orlice, Moravská vlajka, Moravská hymna,
Slezská orlice, Český lev, Česká vlajka, Státní znak, Státní vlajka,
Státní hymna.
Seznamujeme se s fakty o moravském
znaku a s dalšími tématy, včetně názorů na věc. Z toho se samy nabízejí
otázky, které bude dobře dále postupně rozvinout. Na straně 7 po
kapitole Jsou Čechy, je Morava - jsou Češi, jsou i Moravané následuje
kapitola Milníky moravské historie. Z tvrzení nás zaujmou dvě (byl učiněn pokus sehnat někoho, kdo by byl schopen se nejen k nim vyjádřit, ale "má smysl recenzovat totální blud? Už jen ty dvě fráze jsou demagogie", takže díky za shrnující závěr k roku 1848 a za delší vyjádření k tomu roku 1920 :):
1) "1848 Moravský zemský sněm přijal zemskou ústavu, moravský znak a vlajku"
- podepsal (návrh) panovník? Nepodepsal.
Jaký to byl znak? Jindřich Dvořák v práci Moravské sněmování roku 1848-49, s. 169, píše: "Erb zemský. Barvy zemské. § 6. Země
Moravská podrží svůj dosavadní erb zemský, totiž: orlici zlatě a
červeně kostkovanou v poli modrém, na pravo hledící a korunovanou. Barvy
zemské jsou zlatá a červená. Ustanovení o barvách zemských přijato k návrhu poslance Cibulky,
jenž pravil, že proti zemským barvám, zlaté a červené, se z jisté
strany brojí a že se popírají, ač spočívají na privileji císaře Bedřicha
od 7. prosince 1462. S těmito barvami prý se spojuje krásná památka, že
byly zemi uděleny za osvědčenou udatnosť. Posl. Čambala návrh tento podporoval. Poslancem Chlumským poznamenáno, že pravé původní barvy zemské jsou červená a bílá; pozdější barvy, zlatá a červená, byly uděleny stavům, a ne zemi. Na to připomenul předseda rytíř Vojkovský, že podle listiny o privileji císaře Bedřicha barvy zlatá a červená byly zemi uděleny."
§ 6 - německé znění (Entwurf der Verfassung für das Markgrafthum Mähren, welcher bei dem
Mährischen Landtage beschlossen, und dem hohen Ministerium zur
Bestättigung des österreichischen Reichstages und Sr. Majestät des
Kaisers unterbreitet wurde.): "Das Land Mähren behält sein bisheriges Landeswappen, nämlich: Im blauen
Felde einen von Gold und rother Farbe geschachteten, nach rechts
sehenden gekrönten Adler. Die Landesfarben sind Gold und Roth."
§ 6 - české znění (Návrh zřízení pro Markrabství Moravské, který při moravském sněmu
zemském usnešen, a vysokému ministerstvu k potvrzení sněmu rakouské říše
a Jeho Milosti císaře Pána podán jest.): "Země Moravská podrží svůj dosavadní zemský erb, totiž v modrém poli
zlatem a červenou barvou šachovaného, napravo hledícího korunovaného
orla. Barvy země jsou zlatá a červená."
Proti tvrzení o vzhledu zemského znaku, jak je v něm podáno (bisheriges Landeswappen, nämlich: Im blauen
Felde einen von Gold und rother Farbe geschachteten, nach rechts
sehenden gekrönten Adler/dosavadní zemský erb, totiž v modrém poli
zlatem a červenou barvou šachovaného, napravo hledícího korunovaného
orla), vystupují jiné dokumenty z onoho roku, a stojí proti němu historická skutečnost.
Vidíme, že o vlajce se tu nepíše. Návrh moravského zemského zřízení z roku 1848 nebyl uskutečněn. Šlo v něm pouze o barvy moravské orlice v modrém poli štítu, a píše se v něm o moravských barvách.
24. ledna 1849 bylo Janem Koppelem oznámeno přerušení zasedání sněmu na dobu neurčitou, dokud by nebylo povoleno jeho opětovné svolání, k čemuž však nikdy nedošlo. Tím bylo zasedání 24. ledna 1849 poslední schůzí prozatímního moravského zemského sněmu. Zemská ústava, kterou prozatímní zemský sněm žádal, a tím i s ní související usnesení o barvě zemského znaku, nikdy nebyly předloženy k nejvyššímu schválení. Z toho důvodu nedostaly žádnou zákonnou platnost.
Závěr: Sněm přijal maximálně návrh ústavy a "nových" symbolů (samosprávy provincie) - sněm přitom neuznán (byl rozpuštěn) a návrhy nikdy nepotvrzeny.
Pro
srovnání a souvislosti následují odkazy na některé další dobové
dokumenty a pro pohled z odstupu také na vědecké práce ze 40. let a z 2. poloviny 19. století (podané z jedné i z druhé strany, z Moravy i z Čech, před a po
přijetí návrhu zřízení pro Markrabství moravské, vědění domácí i zahraniční) k moravskému znaku a k jednání tehdejšího sněmu: Karla Wladislawa Zapa Wšeobecný zeměpis, Díl I., 1846; Joseph Freiherrn von Hormayr, Taschenbuch für die vaterländische Geschichte, Mährische Sittenzüge, s. 247-256, sv. 29, Berlín, 1848; Rückblicke auf das Jahr 1848, Brno, 1849, s. 11-13 (in: Wilhelm Schram, Ein Buch für jeden Brünner, 2. díl, 1902, s. 137-140, 140-143) Das erste Fahnenfest der Nationalgarde am 11. April in Brünn; Das zweite Fahnenfest der Nationalgarde am 24. April 1848; Die Aenderung der ständischen Adler an 6 Fahnen; Alois Vojtěch Šembera, Politické zemské barvy Moravské, Týdenník, listy ponaučné a zábavné, č. 18, Brno 4. května 1848, s. 139; Prapor kroměřížské národní gardy v roce 1848, in: Kryštof Kouřil, Edice pamětní knihy II. svazku města Kroměříže z let 1848-1867, Hulín, 2012; Spor o prapor národní gardy v Přerově roku 1848 - dopis Václava Kozánka Janu Ohéralovi z 27. dubna 1848; J. V. Hellich, Diplom Slovanského sjezdu v Praze v roce 1848; Odpor proti opovážlivé i zrádné změně starožitné národní barvy moravské,
Pražský posel, Čtení pro lid jazyka českého od J. K. Tyla, 1848, č. 34,
s. 269-270; Karel Havlíček Borovský, Články z Národních novin
1848-1850: Cestou do Haliče, Z Moravy; Návrh na změnu zemského znaku; Ať žijou Moravané 1849; Jan Havelka, Erb a zemské barvy markkrabství moravského, in: Komenský, 1880, ročník 8, číslo 29, s. 434-436, 451-455; Vincenc Brandl, Kniha pro každého Moravana, Znak čili erb zemský, vydání 1863, 1892; Vincenc Brandl, Zemský erb čili znak markrabství Moravského, in: Obzor. List pro poučení a zábavu. Redaktor: Vladimír Šťastný. IX. ročník 1886, Brno 1886; Josef Alexander Helfert, Der Brünner Landtag im Jahre 1848 und das mährische Landeswappen, 1897, s. 3
2) "1920 Zakázáno užívání moravské vlajky jako symbolu habsburského státu"
-
kdo, jak, kdy a co zakázal? Červenobílomodrou
trikolóru? Nebo červenomodroobílou či bíločervenomodrou trikolóru? Nebo červenobílou
bikolóru? Nebo bíločervenou? Nebo červenožlutou bikolóru? Nebo žlutočervenou? Nebo červenožlutomodrou či žlutočervenomodrou?
Zdroj? Citace dotyčné právní normy ... nikoliv! Jen Ústava Československé republiky stanovila státní barvy (bílo-červeno-modrou trikolóru) a následný zákon o státních symbolech definoval jednotlivé. Jelikož nešlo o vpravdě plnohodnotné zemské (spolkové) zřízení, nebyly samostatně kodifikovány jednotlivé (samostatné!) znaky historických zemí ani jejich vlajek, a to ani v případě Slovenska (a jeho bílo-modro-červené trikolóry)! Nevytrhávejme z kontextu! Ano,logicky se rušila monarchistická symbolika (tj. i neužívání tinktur dle válečného zákona 1915, viz šachování orlice), odstranění císařských orlů (viz přemalování c.k. znaku v sále někdejšího Moravského zemského sněmu) apod. ...
Nikdo však nestíhal užívání slovenské trikolóry na Slovensku, jednotlivých (samostatných) heraldických symbolů v historických českých zemích aj. reliktů (včetně žluto-červené bikolóry). Nic z toho ale nebylo třeba legislativně řešit. Státní barvy jsou od 13. století neměnné, stejně tak i historické znaky (českých) zemí (ať na štítě či praporech). Musela se ale logicky zrušit symbolika zaniklého státu-monarchie, včetně jejích stanných direktiv (viz šachování 1915-1918).
