Ukázka z petic moravského lidu k sněmu z roku 1848

Jiří Radimský, Český lid, sv. 35, č. 5/6 (květen-červen 1948), Dvě moravské petice z r. 1848, s. 142-144, píše: "Tak jako se v Čechách zachovaly petice venkovanů, zasílané r. 1848 Nár. výboru v Praze, máme na Moravě v zem. archivu v Brně uloženo asi 130 peticí a žádostí adresovaných zemskému sněmu brněnskému. Jejich soupis jsem uveřejnil v 3. ročníku Vlastivědného věstníku moravského. Je ovšem jasné, že tyto petice jsou jen málokdy přímým dokladem smýšlení těch, kteří je podpisovali. Víme totiž, že na př. první ukázka, jež tu otiskuji, vyšla asi z pera Matěje Mikšíčka, jenž v ní skoro doslovně užil svého "Ozvání moravského lidu" (ZAB, Pozůstalost Mat. Mikšíčka.) Je to zcela pochopitelné, neboť sedláci a domkaři nebyli ještě před sto lety vůbec s to stavět se tak vyspěle ke všem problémům roku 1848."

V polovině 50. let 20. století vyšla tiskem edice těchto petic. Jiří Radimský, Milada Wurmová: Petice moravského lidu k sněmu z roku 1848, Praha 1955, edice č. 35, s. 74-75 (A 4 Akta sněmovní, karton č. 100, 19. dubna 1848 - G. V. č. j. 109): Borotín, Malá Roudka, Skočova Lhota, Velká Roudka, panství Borotín, Cetkovice, Uhřice, panství Šebetov.

Doslovně shodné s peticí otištěnou v edici Petice moravského lidu k sněmu z roku 1848 pod č. 37 (A 4 Akta sněmovní, karton č. 100, 19. dubna 1848 - IIIa, čj. 108): Drvalovice, Krhov, panství Boskovice, Bahna, Bradlné, Rumberk, Stvolová, Vanovice, panství Letovice.

"Slavný zemský moravský sněm.

Dlouhé a nad míru trapné minuly časy, kdežto nám císaři a králi našemu věrně oddaným nebylo volno i nejvroucnější naše žádosti a nejdůležitější s oučinkem a prospěchem prohlásiti, by došly až k uchu našeho nejmilostivějšího krále: neb stála mezi ním a námi zeď, jižto žádný i sebe silnější hlas proraziti nebyl s to. Nyní nám ale výpovědi pana ministra domácích záležitostí mocnářství rakouského vskutku veledůležité a blahodárné právo uznáno bylo, abychom se, což patrně pro blaho jedné každé obce a celého státu rakouského nevyhnutelně potřebné jest, ve spolek radili, každý rozumem svým k poznání pro obecné blaho důležitých věcí svědomitě přispíval a pak naši společní vůli slušně přednášeli. Užíváme tedy níže podepsané obce toho blahodějného práva a předkládáme tu slavnému sněmu pevným a uctivým způsobem následující žádosti s důvěrou, že se slavný sněm o jich rychlé vyplnění všemožně postará, an dosaváde stav rolnický, který šlechetnou péčí slavného města dle nejvyššího císařského rozhodnutí od 8. dubna t. r. již na nynějším sněmu českém tak mocně zastoupen jest, na sešlým sněmu moravském žádného podílu nemá, by sám jako jiní stavy, své záležitosti hájil:

I. Bůh nanejvýš milostivý a moudrý, jenž rozličně rozdává darů svých, stvořil nás dav nám přirozenou důstojnost člověčí v způsobu zvláštní povahy národu slovanského: chceme tedy ostati věrni tomu řízení Božímu. Hájíme tedy pevně proti každému, kdo by nám v tom ublížiti chtěl, národnost svou slovanskou a sice chceme pevně státi při kmenu neroztržitém česko-moravském. Odporujeme tedy pevně těm, ješto by chtěli odloupnouti moravský národ od českého, ješto Božím řízením, jemuž žádný odporovati nesmí, jazykem, historií, obyčejem a jinými ouvazkami od nejstarších dob spojeni byli co synové jedné matky - Slavie.

II. Při tom ale také hájíme svou osobnost moravskou; chceme totiž státi při Čechách jako při bratřích našich, spojiti s nimi naše síly, bychom takto spojenými silami naši národnost, naše národní blaho uchovati, pěstovati a proti každému nepříteli, přijdiž si odkudkoliv, statně hájiti mohli. Kdyby ale Čechové, čehož bohdá svět nikdy neuvidí, odpadli někdy od svobody, chceme my Moravané zůstati věrni zákonu svobody.

III. Žádáme tedy, an Čechové a Moravané jeden národ jsou a protož také ty samé potřeby mají a v úplně rovných okoličnostech žijí, by tyto obecní záležitosti obou zemí společným sněmem v Praze slavné a o blaho národa českomoravského tak šlechetně pečující obstarávané byly; pro pouhé záležitosti moravské budiž zvláštní sněm moravský, jimž by se řídilo i vlastní hospodářství zemské.

IV. Odporujeme pevně proti každému připojení Moravy k německému Bundu pro naši národnost a národní blaho nebezpečnému. Chceme zůstati při Rakousku a jen našemu císaři rakouskému poddáni býti a jen zákonům od něho a obecního shromáždění řádně daným se podrobiti.

V. Jazyk český (moravský) budiž jazykem obecným ve školách, v úřadech, při soudech a při veškerém řízení zemském užívaný, anť jest v Moravě téměř pětkrát mocnější nežli jiný, však ale jazyku německému přejeme rovné právo tam, kde rovný jest našemu, nechtěje mu ukřivditi, jako našemu sta let ukřivděno bylo.

VI. Slovem "konstituce" rozumíme slušné zastoupení celého národu dle všech svých živností rovně a to na obecním sněmu ve Vídni, na společném sněmu v Praze a zvláštním sněmu zemském. Žádáme též zvláštní vládu soudu podrobenou a vůbec jak to jest v zemích svobodného, konstituci majícího lidu moudře zřízeno. To nám slíbil císař pán a to jen vděčně přijímáme.

VII. Žádáme dokonalé zrušení toho, čím byl dosaváde lid zavázán majitelům panství: mějž si tato zavázalost jakékoliv jméno, by i rolnický stav, jenžto jest základ celého státu, byl tak svobodný, samostatný jak jsou jiní stavy v zemi, a jak to ve všech zemích, kde konstituce jest, se děje. Ať tedy pominou úplně úřady panské čili patrimoniální a veškerá poddanost jiná nežli pod zákon obecní a majestátnost: následovně buďtež veškeré úřady a soudy, jichžto nařízenému podrobení býti chceme, od samého císaře a krále dle zákonu ustanovené a z důchodů zemských placené. Ať se tedy zruší všecka práva panská a feudální jako na robotu, desátky, laudemie, mortuarie, honby, práva nad řekami a podobné, by rolník svou majetnost bez ouhony a úplně užívati mohl.

VIII. Žádáme, aby všecka jednání obecní (soudy, sněmy, školy) byla veřejná.

IX. Ať jest úplná neobmezená svoboda slova, písma a tisku; kdo proviní se proti zákonu, budiž souzen od soudu zvláště povolaných moudrých mužů čili od poroty.

X. Školy ať jsou záležitostí obecní pod dozorstvem a zprávou moudrých a na slovo vzatých mužů stojící; učitelstvo a co náleží k učení zapraviti se má beze všeho rozdílu z pokladu zemského, tak aby každý své dítky řádně vyučovati dáti mohl, aniž což z vlastního jmění obzvlášť zapraviti musel.

XI. Na úřady a důstojnosti jakékoliv připuštěni buďtež jen občané spojeného království česko-moravsko-slezského, an jeho synové vlasti národ svůj s láskou a srdečnou péčí o blaho jeho říditi mohou, jen oni ať tedy požívají všech výhod z úřadů a důstojností všelikých vyplívajících.

XII. Po ukončeném ozbrojení všech občanů počestných ať umenší se co nejmožněj počet stálého vojska, by tím uspořené peníze vynaložené býti mohly k uplácení státních dluhů a k zřízení ústavů národu užitečných, by také tím způsobem veřejné poplatky časem zmírněné býti mohly.

XIII. Žádáme též, by veškeré kostelní statky jakékoliv jméno mající, prohlášené byly za statky národní, důchovenstvo však bez rozdílů vyznání jak úřednictvo a učitelstvo z důchodů zemských placeno bylo; neb bolestné jest na to patřiti, kterak péče o hospodářství domácí překáží o blaho svěřených duší, kterak osobám beze vší práce a namáhání žijícím převelké důchody připadají, na druhé straně však straně pravým a neunaveným pracovníkům na vinici Páně nepochopitelně skrovná odměna podána jest.

XIV. Konečně shodujeme se se žádostmi země české, pokud nejsou na odpor předeslaným článkům našim.

XV. Přejeme z celého srdce císaři pánu Boží požehnání v blahé péči o národy své a slibujeme pevně a neústupně státi při zákonu svobodném.

Dáno 19. dubna 1848.