Mikoláš Aleš, Moravo, Moravo, Moravičko milá

Pohlednice s grafikou Mikoláše Alše: Moravo, Moravo, Moravičko milá, nabízená mezi dalšími pohlednicemi Mikoláše Alše vydavatelstvím a tiskárnou HERBIA, obsahuje část textu písně, která je jedním z uchazečů o místo tzv. hymny Moravy. Z díla Mikoláše Alše připomeňme například knižní ilustrace děl Františka Ladislava Čelakovského, Aloise Jiráska a Jakuba Arbese (české lidové písně, Špalíček pohádek, pověstí a přísloví, …). A samozřejmě si popíšeme výjev. Jezdec na koni drží v pravé ruce prapor s moravskou orlicí.

Moravo, Moravo, Moravičko milá

Jedna z verzí Alšovy ilustrace k písni Moravo, Moravo, Moravičko milá vydaná jako pohlednice (udává se rok 1920).

Poznámka: V roce 1935 vyšel u příležitosti celostátního sjezdu moravských knihomilů, který se konal 9. června 1935 v Břeclavi, zvláštní bibliofilský tisk s názvem Moravo, Moravičko milá!, jehož text napsaný T. G. Masarykem v roce 1888 byl uveřejněn v časopise Čas, II. ročník 2. číslo z 5. 1. 1888. Text vydala znovu Městská rada v Břeclavi.

Existuje i jiná pohlednice s textem písně Moravo, Moravo. Udává se rok 1919, takže když neznáme rok vydání přesně, může být starší i mladší. Na její druhé straně je při jejím dolním okraji v kroužku pod stromečkem zkratka F. J. P. Po obvodu kruhu jsou tři maličké znakové štítečky (1, 2). Po levé straně kroužku je písmeno Č., po pravé číslo 377. První stranu této pohlednice vidíte na následujícím obrázku.

Moravo, Moravo. Asi 1919

Pro nás z dostupných informací plyne, že někdy kolem roku 1920 byla vydána barevná pohlednice (zinkografie), kde se vedle celého textu písně orámovaného svisle zleva, zprava a vodorovně dole bílomodročervenou či červenomodrobílou trikolórou nachází znak Moravy v podobě stříbrnočervené orlice v modrém poli štítu. Orlice není korunována, nemá zlatou zbroj ani zlatý jazyk. Proto je použit tento přesný popis a není jednoduše napsáno "moravská orlice". Řeklo by se, že stuha bikolóry má v prověšených částech nalevo a napravo od orlice, propojující viditelné svisle visící části bikolóry s třásněmi, naznačen čarou i třetí pruh. Trikolóra to ale není. Vedle trikolóry je přítomna bílomodrá/modrobílá bikolóra se žlutými třásněmi. Nad textem slok v dolní polovině je notová osnova s notami (začátek skladby). Zdobení lipovými lístečky. Nakladatel: F. J. P.

Moravo, Moravo. Asi 1919.
Moravo, Moravo, Moravičko milá!

Textu je samozřejmě rozumět, ale kdyby jen pro další vzdělávání se v moravském jazyku můžeme nahlédnout do moravsko-českého slovníku za porozumění mezi národy; aneb není rožni jako rožni!, kde se nachází výsledek několikaleté usilovné práce dvou nadšených jazykovědců Ály a Máry. Na stránkách jsou k vidění i fotografie Moravanů, moravských měst, slavností, sklepů, soch, zvířat, plodin, symbolů, kopců a řek. Při procházení slovníku si uvědomujeme, že význam mnoha z těch slov stále známe. Ale s mnoha z nich se klidně setkáváme poprvé. Bude to způsobeno také tím, že není jedno moravské nářečí. Má určitě smysl si seznam byť jen projít, protože se snadno stane, že potkáme někoho, kdo použije některé z těchto slov. Například řekne tvar slovesa čabrat. Okamžitě vás napadne, kde jsem to jen nedávno slyšel, nebo četl? A už víte, kam se po návratu z výletu podívat. Jednak se nejprve pocvičíte, a dále si pak ještě ověříte svoji domněnku.

Samozřejmě můžete nahlédnout i do jiných slovníků, do slovácko-českého slovníku či do hanácko-českého slovníku Hanáci - spolek rodáků a přátel Hané v Praze. Doporučujeme tu výjimečný Borockého hanácký slovník (Hanácké slovňik; PDF).

Moravo, Moravo, Moravičko milá,
co z tebe pochází, chasa ušlechtilá!
J. T. Blažek, 1940

Z toho všeho plyne, že Alšovy obrázky jako pohlednice byly vydávány (jistě i) po vzniku ČSR v roce 1918. Pohlednice s motivem písně Moravo, Moravo vycházely ovšem i později. Například kolem roku 1940 byla jedna taková pohlednice vydána Domovinou zahraničních krajanů. (k historii péče o krajany viz Československý ústav zahraniční, Zahraniční domovina, Domovina zahraničních krajanů). U orlice je použito heraldického šrafování.

Na pohlednici níže si u orlice opět můžeme všimnout heraldického šrafování. Štít šrafován není.


Moravo, Moravo, J H P V.
Moravo, Moravo, Moravičko milá!
Co z tebe pochází chasa ušlechtilá.

Vedle pohlednic se znakem Moravy se můžeme setkat s pohlednicí, kde je jen jezdec na koni a pod ním název písně: Moravo, Moravo, Moravičko milá. Jejím autorem je J. Kočí. Vydal Melantrich v Praze. Jezdec a kůň jsou vyšňořeni v barvách červené, modré a bílé.

Moravo, Moravo, Moravičko milá. J. Kočí

Tento motiv má rovněž obraz (barevná perokresba) F. Paříka z roku 1942. Jen s textem Moravo, Moravo!, Moravičko milá, co z tebe pochází, chasa ušlechtilá. Vedle tohoto obrazu byl svého času současně na prodej obraz téhož autora s textem Kde domov můj? kde domov můj? voda hučí po lučinách, hory šumí po skalinách.

Na pohlednici s koníkem je zachycen začátek skladby, která má zajímavou historii, co se týče vzniku, melodie, oblíbenosti, rozšíření, i ohledně textu. V první sloce písně se oslovuje země, lid a statky, avšak další tři sloky se obrací do historie. Píseň Moravo, Moravo měl objevit Václav Hanka, a ten ji prý slyšel zpívat matku. Text pak měl získat ze zápisků otce. Poprvé vyšla v časopise Čechoslav v roce 1831. Později byla vydána ve sbírce Hankových básní Písně. V roce 1843 pak vyšel zhudebněný Hankův text, kde je ale za autora označen Jaroslav Langer, s názvem Na Moravu. Při studiu historie písně se jednak setkáme se jménem olomouckého skladatele Ludvíka rytíře z Dietrichů, a pak že píseň zlidověla v revolučním roce 1848. A tak dále, viz různé texty a články k tématu. Za jejího autora je tak považován Hanka.

Moravo, Moravo, Moravičko milá,
co z tebe pochází, chasa ušlechtilá.
Chasa ušlechtilá, žádostivá boje;
a jaké to koňstvo rodí půda tvoje.


(...)

Oproti tomuto textu je v paměti (některých) lidí verze, v níž není přítomno slovo koňstvo, ale potomstvo. Zpívat se potom podle jednoho pamětníka kdysi a často měla hlavně první sloka, čtyři řádky, které vidíte výše. Když se to vezme podle mých současných osobních zkušeností, tak naposledy snad bylo píseň Moravo, Moravo slyšet v televizi začátkem května, když si na její začátek tak trochu vzpomněl v pořadu Snídaně s Novou Petr Říbal: "Moravá." (4. května 2016). To jsme pro paměť dosvědčili příspěvkem Historická moravská vlajka v televizi. Jestli Petr Říbal chytil nápěv, by se muselo podrobit pečlivému zkoumání. Pokud se o písni uvažuje jako o moravské hymně, tak za tu ji známí zmiňovaného pamětníka nepovažovali. Přístup ke skladbě, který ji jako hymnu vidí, může tedy být uměle vytvářen (živen). Slovo koňstvo ale v písni zřejmě vždy bylo, a prostě si sloku (někteří?) Moravané upravili, aby jim vyhovovala. Další možností vysvětlení existence obojího je ta skutečnost, že text se opravdu v maličkostech v různých vydáních liší. A je tak možné vidět obojí, koňstvo i potomstvo. Lze se setkat s přepisem textu, kde je zpívatelná varianta uvedena současně se základní verzí v závorkách.

Další rozdíl verzí je v tom, jestli se zpívá "Moravičko milá", jak ukazuje pohlednice a přepis, namísto "Moravěnko milá", což opět někdo považuje za správné znění. A to není všechno. Někdo jiný zase doporučuje použít stávající melodii a vymyslet k ní nový text. Což se vlastně také již stalo, jestli je to ten případ.


Nejsou to totiž jen popsané drobné změny, co jsou dochovány ve zpěvnících, kde chasa je ušlechtilá, a také může být roztomilá, jako v písni nazvané Poděbradská, otištěné v Zpěvník slovanský, s. 5-7. Přitom ve Zpívejme! výbor nejoblíbenějších vlasteneckých, společenských, milostných a národních písní českých, s. 22-23, je pod tímto názvem známý text Chasa ušlechtilá. A tak dále, stačí si prohlédnout pár zpěvníků.


Nebo byly přidány další řádky, jako v Památka roku slavnostního 1863, tisícileté památky obrácení národu českého na Moravě, Slovensku a v Čechách skrze Cyrila a Metoděje na křesťanství, s. 106-107, kde poznáváme slova začátku, ale píseň se už jmenuje jinak: Morava, a text je podstatně jiný.

Moravský teplokrevník

Bělouš na Alšově obrázku představuje buď Moravského chladnokrevníka nebo (spíše) Moravského teplokrevníka. Existuje i Český chladnokrevník a Český teplokrevník. Svaz chovatelů a příznivců moravského teplokrevníka sídlí v Kroměříži. Je také Svaz chovatelů chladnokrevných koní N, SN a ČMB (Svaz chovatelů norika, slezského norika a českomoravského belgika v ČR) a Svaz chovatelů ČMBK (Svaz chovatelů českomoravského belgického koně). Chovatelé koní se v České republice sdružují v ASCHK ČR (Asociace svazů chovatelů koní České republiky).

Cílem chovatelů je, aby moravský teplokrevník byl koněm výborného charakteru s ochotou k práci a pevným zdravím a přiměřeným temperamentem. Spolu s tím se moravský teplokrevník zároveň vyznačuje tvrdou konstitucí, je rovněž snadno krmitelný.

Hřebec Moravského chladnokrevníka. Byl kratší
než Český chladnokrevník. Měl ušlechtilejší vzhled.

Moravský chladnokrevník je mohutný kůň, klidného a mírného temperamentu, snadno ovladatelný, jeho předností je i ranost. Vyznačuje se i dobrou pohyblivostí. Je především tažným koněm. Jeho pohyblivost mu umožňuje pracovat i v náročném lesním terénu.


Celý text písně Moravo, Moravo vydaný samostatně ve sbírce České zpěvy. Sbírka písní národních, vlasteneckých a lidových. Číslo 11. Cena 6 hal. Moravo, Moravo! Znárodnělá píseň. Nákladem knihkupectví MAXY HOFMANNA ve Velvarech. KNIHTISKÁRNA FR. NĚMEC, VELVARY., je tento:


Moravo, Moravo

Znárodnělá píseň.

Moravo, Moravo, Moravičko milá!
Co z tebe pochází: chasa ušlechtilá!
Chasa ušlechtilá, žádostivá boje!
a jaké to koňstvo rodí půda tvoje!

Moravo, Moravo, Moravička drahá,
proč se přidržuješ úhlavního vraha?
Úhlavního vraha, Pán Bůh na to patří,
že jsme by, Čechové, tvoji rodní bratři.

Moravo, Moravo! Tvá orlice pestrá
byla lva našeho vždy upřímná sestra.
Vždy upřímná sestra, budiž jí i dále,
vždyť máme dobrého, hrdinného krále.

Moravo, Moravo, vždyckyś při nás byla;
s námi jsi i první, kalich Páně pila.
Kalich Páně pila, slávu vojny nesla;
proč bys teď krkavci v dravé spáry klesla?

Moravo, Moravo! Neodkládej dále;
vždyť máme dobrého, jediného krále.

Číslo sbírky obsahuje za notami a textem písně doprovodný text, v němž se seznamujeme s pohnutkami stojícími za tímto počinem, vysvětluje se v něm, proč si všechna nebo jen toto číslo koupit, čímž nás jsem uvedeni do situace před sto lety, co se týče znalosti a zpívání národních písní lidem:


"Skvosty,

kteréž má milý národ náš uloženy ve svých překrásných písních národních a vlasteneckých, zůstávají dnes namnoze lidem nepovšimnuty. Zpěvu nám ubývá, česká národní píseň mizí, zaniká, vytlačena jsouc jednak jarmarečním brakem, jednak kupletem rázu nepříliš ušlechtilého, ba mnohdy i frivolního.

Náš lid, najmě mládež naše, již ani mnoho národních písní nezná a když, tak jen povrchně, neb jen prvou sloku a tu není se co diviti, že nehlaholí již tak česká píseň po našich krajinách, jak dříve bývalo.

Co toho příčinou?

Mezi jiným i to, že naše národní písně, ač v různých levných zpěvnících sebrány, tištěny jsou bez nápěvů, čímž zůstávají vlastně pouhými básničkami, zpěvníky pak s nápěvy tištěné jsou objemnější, dražší a tím tedy lidu meně přístupné.

Tomu odpomoci má tato sbírka, ve kteréž vydávány budou všecky národní, vlastenecké i lidové pisně české s nápěvy. Každé číslo obsahovati bude jednu píseň za pouhých 6 haléřů, může si je tudiž každý koupiti.

Slavné zpěvácké spolky i jednotlivci budou míti tak nejlepší příležitosť kupováním a doporučováním této sbírky neb jednotlivých její čísel českou národní píseň co nejvíce rozšířiti."

Další Písně národní, lidové a vlastenecké této edice najdete zde.

Píseň se také dostala mezi Znělky stanic Československého rozhlasu.

Znělkostroj", z něhož vycházela znělka
brněnské stanice "Moravo, Moravo". Snímek
zařízení v Technickém muzeu Brno pořídil
Antonín Petrželka, Brno

"Rozhlasové znělky stanic (...) jsou jakousi vizitkou stanice. Jde zpravidla o pár tonů nebo taktů nějaké skladby, charakteristické pro oblast, odkud stanice vysílá. Znělka stanice se dříve používala před zahájením vysílání na dané vlně, kdy se opakovala několikrát a sloužila pro doladění na správný kmitočet. Následně se ozývala v nepravidelných intervalech, obvykle po časovém znamení a byla doplněna ohlášením stanice slovy. Používala se také jako t.zv. "přestávkové znamení" v obdobích, kdy se nevysílalo celodenně, nebo byly mezi pořady pauzy."

Když se na písně podíváme šířeji, zjistíme, že uchazečů o místo "moravské hymny" je spousta. A proč si tam, kde se jiní podle své paměti a zpěvnosti přidají vestoje s jednou určenou písní, nezazpívat písniček několik. Pouvažujeme-li o tom trochu, řekneme si, jak na to? Snadno. Projděme si třeba desku (CD) Jožky Černého Lásko, Bože, lásko. Na internetu je tato skladba dostupná zde.

Text a zvukový záznam písně v podání Ivy Bittové je zase zde. Text najdeme i na stránce věnované tvorbě známého zpěváka Karla Gotta, který je zde. Zpívající Evu Urbanovou si poslechnete zde. Píseň byla interpretována opravdu často.

Iva Bittová:

Láska, Bože, láska,
kde ťa ľudia berú?
Na horách nerastieš,
v poli ťa nesejú
Na horách nerastieš,
v poli ťa nesejú

Ľúbosti, ľúbosti,
mala som ťa dosti,
ale už ťa nemám
ani medzi prsty
ale už ťa nemám
ani medzi prsty

Keby sa tá láska
na horách rodila,
nejedna panenka
by pre ňu chodila.
nejedna panenka
by pre ňu chodila.

Ale sa tá láska
na horách nerodí,
nejedna panenka
už bez lásky chodí.
nejedna panenka
už bez lásky chodí.

Na desce Jožky Černého jsou písničky: 1. Lásko, Bože, lásko, 2. Okolo Seče, 3. Ej od Buchlova, 4. Ó řebíčku zahradnický, 5. Jakú sem si frajírenku, 6. Už mně koně vyvádějí, 7. Otvírajte sa strážnické brány, 8. Když jsem k vám chodíval, 9. Rožnovské hodiny, 10. Dobrů noc milko má, 11. Slovácké pěsničky, 12. Koupím já si koně vraný, 13. Ej vy páni, vy, 14. Zdálo se mně má panenko, 15. Když jsem já šel okolo vrat, 16. Ty bechyňské zvony, 17. Ta kněždubská věž, 18. Už se ten Tálinskej rybník, 19. Všady zamračen, 20. ...

Takže nač čekat, až nám někdo nějakou písničku vybere? Zazpívejme si je doma sami, společně a dohromady, kdykoli a hned teď se známými umělci!