Položení základního kamene Národního divadla v Praze, Moravská orlice, č. 115, roč. 6, 17. května 1868

V předvečer slavnosti.

V Brně, 16. května.

Dnešní "Nár. Pok" píše: Byl-li přede včírem nával lidstva ze všech končin žírných vlastí českoslovanských do Prahy spěchajícího veliký, byl již včera ohromný, tak že Praha zajisté ještě nikdy cos podobného neviděla a neuvidí, leč až jednati se bude o korunování českého krále, jenž by stvrdil všecky naše svobody a všecka naše práva. Od té doby, co první zásvit slunce, jež včera po celý den mile na Prahu se usmívalo, jako by samo radovalo se z národa nad vzkříšením svým jásajícího, objevil se na obzoru, až pozdě do noci netrhly se cesty k městu vedoucí lidem k slavnosti spěchajícím. Po celý den přijížděly také četné vlaky do obou pražských nádraží, z nichž každý čítal řadu vozů nepřehlednou. Jediný proud, jenž čím dále tím více vzrůstal, valil se všemi branami do města, jež poznenáhlu nabývalo ráz velikého táboru, v němž dali si zastaveničko bezpočetní tisícové lidu oděného v nejpestřejší a nejrůznější kroj sváteční všech barev a všech možných střihů. A všecky ty tisíce vedla sem jedna a táž veliká, povznášející myšlenka, že přicházejí, aby přítomností svou zvelebili a zasvětili veliký okamžik úplného znovuzrození našeho národa, aby na základech velikého chrámu národní osvěty čerpali posilu k dalším bojům za svatá a nezadatelná naše práva. Kdo z našinců viděl již včera v předvečer slavnosti ty radostí nevýslovnou zářící tváře, komu bylo přáno patřiti na ty slze, jež nadšením a blažeností řinuly se po osmahlých tvářích bodrého lidu venkovského, ten cítil se zajisté mocně povznešeným při myšlence, že jest členem národa tak uvědomělého.

Praha zaskvěla se ve svátečním rouchu a důstojně připravila se k dnešnímu velikému svátku národnímu. Vesele vlající prapory vítají se všech věží poutníky a hosty naše a kudy koliv hlavními ulicemi již od brány Vyšehradské, přes Karlín a ze Smíchova kráčíš, každý dům poskytuje ti něco nového, krásného, utěšeného. Po ulicích zaznívají dojemné zvuky řečí slovanských a ten český hovor octnul se opět v úplném právu a nepřehluší jej bohdá již více hlahol nepřátelských cizincův. Na rodné svojí půdě stojí Čech a pevnou nohou opírá se o tu zem po otcích zděděnou, z níž nepopustí ni jediné hroudy živlu cizému. Jest veliký národ náš a mohútný v síle a v uvědomění svém - tmářství a mdloba již pominuly a Čech hlásí se k Čechu co k bratru a k Slovanu co k soukmenovci svému, věda, že vzájemností, přátelstvím a svorností vzejde na obzoru slovanském toužebně očekávané jitro vzkříšení!

Čech nezůstal v pozadí u všeobecném nyní ruchu a novém životu bratří svých slovanských; dnešní den jest mohútným toho důkazem, jak zříti můžete vy všickni shromáždění zde bratří naši: Praha, matička naše, svátečně vás přijímá a srdečně vítá ku dni slavnostnímu. Tam na slavnostném Vyšehradě vítají vás provoláváním "Vítejte nám bratří rodní" a kolem ozdobených domů, téměř v loubí rozestavěných máji pod vlajícími prapory kráčíte po Karlově náměstí, kde utěšené rozvité jarní krásy přemile vaše zvuky vítají. A ten Karlín, není snad ani domu v něm, který by nebyl ozdoben.

U náměstí postaveny dva obelisky z chvoje, ozdobené růžičkami barev slovanských a znaky korunními, z hrotů jejich pak vlájou mohútné prapory. Kolem náměstí po otevřené straně postaveny jsou vysoké sloupy, opletené věnci chvojovými, na kterých upevněny jsou znaky jednotlivých zemí slovanských, nahoře pak veliké prapory. Mezi sloupy postavena ozdobená tribuna. Krásně ozdobené jsou též veškeré balkony karlínské, zejmena balkon u měšťanské besedy, kde z červenobílých draperii upraveno krásné čelo, na jehož temeni upevněna svatováclavská koruna, pod ní pak stříbrný český lev.

Na domě, kde záložna se nachází, vyvěšen veliký obraz, představující věstící Libuši. Na domech pak čteme nápisy: Vítejte nám! Potěšme se, Na zdar divadlu národnímu! Živili! Živio! Z Karlína ozdobenou branou projdeme na Poříč a i zde tytéž opakují se nám výjevy s tím toliko rozdílem, že některé c. k. budovy jako pošta, kasárny, jízdárna finanční budova velikou nahotou svou vynikají mezi domy ověnčenými. Na náměstí Josefovském vystaven z červenobílé látky stán pro hodnostáře úřadní. Prašná brána jest nádherně ozdobena, též hostinec protější u „modré hvězdy.“ Na příkopech postarala se městská rada o vyozdobení nejlidnatější části města. Od kandelábrů, které věnci a prapory jsou ozdobeny, táhnou se po celé délce ulice řetězy z chvoje, což celému prostranství veliké krásy dodává. U vchodu na Příkopy postaveny jsou taktéž dva obelisky. Zde shledáváme však více obchodních krámů a domů neozdobených, na které upozorňujeme poutníky naše; neboť kdo nemá citu pro zájmy naše, toho nemusíme i my si všímati. Vkusně ozdobeno jest též národní museum a nádherně měšťanská beseda. U vchodu postavena brána ze zelené chvoje, nad níž se oblouk mohutný klene, pod ním pak splývají červenobílé zlatem vyšívané draperie. Na sloupech vzvěšeny jsou znaky Čech a Moravy a kolkolem vlajou vesele prapory. Na Svatováclavském, na Karlově a na Malém náměstí puštěny jsou vodomety. Ovocná ulice i střída Ferdinandova celá jest ozdobena, vyníká zde obzvláště dům p. Kittlův, obzvláště okna, kde obchodnický spolek „Merkur“ své místnosti má. Pod jedním oknem nachází se ve slovanských barvách nápis: „Vzkvítej čilý národe“. Pěkně okrášleny jsou též krámy p. Beneše a syna a jednoty krejčovské. V Platejsu v prvním patře, kde bydlí poslanec na rajchsrátu, p. dr. Doubek, spuštěny následkem telegrafického rozkazu majetníka domu všecky záclony. Pan Doubek mohl býti ujištěn, že ze zvědavosti nikdo z Čechů do oken se mu dívati nebude.

Též vkusně okrášlena kavárna Ungrova a dům kde nalézá se kavárna „u národního divadla“. Za to bez ozdob zůstala budova c. k. policie, české spořitelny a kláštera uršulinského. Palác hraběte Lažanského k výslovnému rozkazu p. hraběte, jenž k tomu účeli značnou částku peněz povolil, skví se okrášlen četnými červenobílými prapory a draperiemi. Česká vzájemná pojišťovna ozdobila zde sama místnosti své, že by ale, jak „Bohemie“ tvrdí, též společnost dráhy Kralupsko-Turnovské, a české dráhy severní místnosti své zde byla ozdobila, jest zpráva zcela vymyšlená. Na staveništi zbudován z bílé látky okrouhlý stán, střecha jeho jest zelením ozdobena, na temeni pak spočívá svatováclavská koruna. Čelo prozatimního divadla okrášleno červenobílými látkami a hojnou zelení, která ružemi těchže barev jest propletena. I pilony na obou mostech řetězových jsou ozdobeny; na mostě u staveniště upraveno místo pro diváky. A tak všude po hlavních ulicích a i v mnohých vedlejších stále s novými okrasami se setkáváme.

Po celý včerejší den panoval ve všech ulicích pražských život nejhlučnější. Každou chvíli přicházeli ze všech stran rozliční spolkové a deputace, koňmo, pěšky i na vozích, doprovázeni množstvím jiného lidu, tak že chvílemi jmenovitě v ulicích od státního nádraží na staroměstské náměstí a k řetězovému mostu u stanoviště panovala pravá zácpa. Nepřeháníme zajisté, pravíme-li, že během včerejšího dne přibylo do Prahy 50-60 000 účastníků slavnosti. Popisovati všecky ty krásné výjevy, jaké u příchodu hostí těch se udály, líčiti to neskonalé nadšení, s jakým lid pozdravoval drahou matičku Prahu, v lesklý šat slavnostní oděnou, popisovati to upřímné, nelíčené vítání se Pražanů s venkovany, nestačí naše pero. Dojmy ty srdce i mysl každého nestranného pozorovatele unášející musí člověk sám zažít, chce-li hlubokému jich významu porozumět.

Včera přiveženy také na staveniště divadelní na třech ozdobených vozích kameny z Vyšehradu, z Práchně, z Trocnova, z Doudleb, z Boubína, z Čerchova, z Chrastě, ze Svatoboru u Sušice a z Tmaně. Kameny vyveženy ke 4. hodině odpoledne z větší části z Výtoně, k čemuž p. Bubeníček a Procházka povozy a koně propůjčili. Když průvod se hnul, stříleno na lodích z hmoždířů. V čele průvodu jela hanácká banderie, za tou šla četa studentů v čapkách, pak budějovická beseda s praporem, na to hudba měšťanské pěchoty, vedena p. kapelníkem Holým, pak prapory řemeslnických spolků vyšehradských, za těmi družičky a trojspřežní ozdobený vůz, který vezl dva kameny z Vyšehradu. Za vozem šla městská rada a dav obecenstva. Za tímto táhli zpěváčti spolkové z Netolic, Vodňan, z Milevska, z Krásné hory, z Bechyně a zástupcové měst i obcí jižních Čech. Zejmena obce okolí veselského a soběslavského byly četně zastoupeny. Za těmi následoval druhý povoz s kameny z Práchně a Boubína, z Doudleb a z Trocnova. Kolem vozu šla četa Sokolů s mohútnými prapory. Za vozem deputace a opět četa studentstva. Kameny byly přečetně věnci ozdobeny, které od sl. Novotné a Anderlové a od jedné slečny neznámé, jakož i od cizích spolků darovány byly. Před třetím vozem táhl lounský Sokol s praporem, kolem vozu tvořili studující čestnou stráž s na voze tom vežen kámen z Čerchova, jejž ozdobili sl. Marie Fastrova, Anna Vagellova z Domažlic, Růžena Rosenfeldova a Salomena Klementova. Za vozem přidružila se četa studentstva a nepřehledné davy obecenstva, které cestu téměř zastavovali. K pochodu hrála dílem hudební kapela, dílem se i zpívalo. Stařičký Purkyně a dr. Brauner jakož i dr. Rieger, kterýž průvod potkal, byli hlučně uvítáni a nadšeně pozdraveni. Cestou házeny ještě věnce a kytice na kámen. Na staveništi složeny byly pak všecky kameny, načež od deputací odevzdány. Kámen ze zlatého koně u Tmaně i s věnovací listinou odevzdal p. Čeněk Matoušek z Tmaně. Kámen z kláštera Podlažického, jejž odevzdala obec chrastecká, odevzdán od p. Patočky a městského zastupitelstva, kteří zároveň i peněžitou část z obce na národní divadlo přivezli. Kámen z Vyšehradu odevzdával pan Čihák řečí následující:

Slovůtní muži, bratři! Odevzdáváme tuto do základu národního divadla kámen z hory staroslavného Vyšehradu. Náš posvátný Vyšehrad, zlaté sídlo otců našich, býval kolebkou vzdělanosti a slávy české. Jmenem tohoto našeho Vyšehradu ze skály jeho kus podávajíce, pevně doufáme, že národní divadlo stane se též sloupem vzdělanosti české a napomáhati bude ku zvelebení slávy našeho národa a proto provolávám "Na zdar" národnímu divadlu! (Na zdar.)

Kámen z Práchně odevzdal jménem občanů Horažďovických tamní měšťanosta p. Celerin, osloviv výbor divadelní následovně:

Přijměte pánové tento kámen z naš Práchně na důkaz vřelého soucitu, jaký chováme pro naše zájmy národní, přijměte jej do základu k velikému dílu národnímu, které nechť pojí nás daleké venkovany, které hory a doly děly dělí od naší matičky stověžaté, kteří ale zároveň i s vámi snaží se pracovati ku jednomu velikému cíli, ku blahu a slávě národa. Slibujeme vám, že povždy říditi se  budeme slovy: Ať to v Čechách jak chce chodí, Šumavan se neodrodí! Jmenem Šumavanů vám pánové "sláva" a "zdar" dílu národnímu! (Sláva.)

Kámen z Čerchova, odevzdal p. dr. Škarda těmito asi slovy: Na severním úpatí velebné Šumavy, kde v starých dobách již vtírali se nepřátelé do milené naší vlasti, hrdě strmí do výše vrch Čerchov, který svědkem byl, kde Sámo porazil franckého krále Dagoberta, kde zvítězil Břetislav, kde chrabří Husité porazili voje křižácké. Statečný Čerchov ten posílá Vám kámen do základu budovy uměn národních, na důkaz, že přední strážcové naši na nejzazším západu Šumavy, stateční Chodové, stojí pilně na stráži za právo a čest vlasti i národa a že žehnají společnému dílu národnímu, jemuž provolávám: Na zdar!

P. Všeslav Ludikar odevzdal jmenem obce bezděkovské kámen z Boubina co znamení, že též obec jmenovaná všímá sobě společného díla národního, a že vědoma si jest skvělého našeho povolání, jehož jen svorností dosáhneme. A svornosti naší provolána na to sláva!

Kameny z Doudleb a z Trocnova odevzdala nadšenou řečí sl. Berta Rožánkova z Česk. Budějovic, provolavši na konec "Na zdar" divadlu budoucímu. Pan Gabriel odevzdával kámen od Sušice. Po odevzdání kamenů promluvil ještě p. Urbánek co předseda výboru divadelního, čímž slavnost skončena.

Regattou na Vltavě oslaven předvečer vznešené slavnosti dnešní spůsobem velikolepým, unášejícím. Obraz, jenž rozvinul se včera kol desáté hodiny večerní na vlnách vltavských mezi ostrovy žofinským a střeleckým, utkví zajisté v paměti každého, kdož přítomen byl; bylť to dojem vznešený. Když soumrak vznášel se nad Prahou, ploulo poznenáhlu osm velikých lodí, po dvou k sobě připoutaných a přeplněných obecenstvem od ostrova žofinského k ostrovu střeleckému. Celé nábřeží od Nových Lázní až k mlýnům staroměstským, ostrovy, kamenný i řetězový most a druhý břeh vltavzký, vůbec kde jen místa bylo, přeplněny byly lidem, hlava vedle hlavy, že by bylo jak se říká jablko nepropadlo.

Když stíny večerní zahalily báně pražské, zahřmělo několik ran a od tak zvaného židovského ostrůvka počaly se kmítati plameny pochodní. Jako ohnivé vlaštovky rozlétly se záhy nesčíslné loďky po hladině stříbropěnné Vltavy, uprostřed pak plouly velké lodě, na nichž zářily nesčíslné pestrobarevné lampiony, nešené čackými Sokoly. Hřímavé "Sláva" a "Na zdar" otřásalo vzduchem, když lodě a čajky v záři nesčíslných pochodní a lampionů za zpěvu a hudby se blížily. Vlny Vltavy leskly se v rudém odlesku plamenů, s oblohy zářily vlídně dolů jako ohnivé démanty hvězdy a v tmách mizel zelený Petřín a královské Hradčany.

Na průčelí divadla prozatímného zableskly se v září nesčíslných plamenů plynových královský lev český, z lodí zazníval zpěv a hudba všech tří sborů měšťanských a lid na nábřeží, na ostrovech i na mostech jásavě přizvukoval. Jásot a nadšení dostoupilo stupně nejvyššího, když za zvuků písně "Hej Slované" a "Kde domov můj" objevil se na ohromné lodi v středu loděk a lodí ostatních veliký průsvitný obraz znaků Čech, Moravy a Slezska pod jednou korunou. Volání "Sláva" dlouho se neutišilo. Hned na to počal poutat zrak nový zjev. Z lodí i z ostrova střeleckého syčely vzhůru k hvězdami poseté obloze rakety, v různobarvých jiskrních s třeskotem ve výši zanikajíce. Obecenstvo hlučným potleskem a provoláváním sprovázelo všecky výjevy ohňostroje; v pravdě uchvacující moment byl však, když náhle rozlila se bledá jasná záře po ohromné soše Slávie, na břehu ostrova střeleckého vztýčené.

Kolkolem v polokruhy seřadili se lodě, záře pochodní rudě rozlévala se kolem po hladině Vltavy, hudba hrála "Hej Slované" lid s nadšením přizvukoval a hřímavé "Sláva vlasti" ze všech stran s jásotem provolávané, neslo se vzhůru jak mocné, vznešené "Hosanna" národa po dlouhém utrpení opět z hrobu vzkříšeného k životu novému a slavnému. K desáté hodině za zpěvem a hudbou vracely se lodě k ostrovům žofinskému a židovskému, světla pohasínala a lid rozcházel se v mocných davech po ulicích slavnostně ozdobených.

Ačkoliv noc již značně pokročila, co řádky tyto píšeme, panuje dosud po ulicích neobyčejně živý ruch, ze zahrad a hostinců zaznívá hudba a zpěv. Předvečer slavnosti důstojnou byl předehrou nevídaného výjevu, jakýž rozvine se v královské naší Praze před zrakem světa veškerého památného dne dnešního.