Slavnost svěcení praporu brněnského Sokola 29. května 1871, Moravská orlice, roč. 9, č. 125, 2. června 1871

Jak vypadalo místo vedle Červeného kostela v Brně prostorově jen pár let před slavností svěcení praporu brněnského Sokola, si lze prohlédnout na fotografiích z roku 1866 a z roku 1867.

Poznámka: Tučně jsou v přepisu článku z 2. června 1871 zvýrazněna místa, která byla v originálu zvýrazněna prostrkáváním. Další zajímavá místa, zvláště ta, která se týkají praporů, moravské orlice a moravských barev, jsou zvýrazněna tučně a modře. Bylo upraveno několik překlepů, které by jinak působily rušivě, doplněna tečka na konci věty, kde by měla být, popřípadě zvýrazněno červeně, pokud se použitý znak z důvodu opravy překlepu liší od originálu nebo byl, protože byl vůbec chyběl, doplněn. Na závěr bude časem opsána část z došlých blahopřejných telegramů.

Slavnost svěcení praporu "Sokola" brněnského, dne 29. května 1871.

(Dokončení.)

Veselým pochodem se ubíraly jednotlivé jednoty sokolské od slavnosti do svých bytů, složivše opět jako ostatní spolky své prapory ve spolku čtenářském. Moře z Radvitova náměstí se rozvlnilo po Brně celém, v ulicích jásavě pozdravovaly české i moravské hosty, odjíždějící matku a kmotry praporu. A ni nejmenšího se nestalo nepořádku.

Na jednu hodinu určen slavnostní banket v hȏtelu Wernerově, jehož se skorem 300 osob zúčastnilo z Čech, Moravy, Slezska, Slovenska, Vídně, odevšud, kde Čechové vlastenečtí žijou. Mimo poslance české a moravské, jenžto přítomni byli slavnostnímu výkonu na tribuně, zpozorovali jsme při banketu vlasteneckými skutky po všech vlastech našich proslulého Moravana, pana P. Bílku z Vídně, milé hosty ze Slovenska, z nichž dr. Múdroň byl pronesl přípitek s nevšední nadšeností přijatý.

Sál byl opravdu vkusně ozdoben draperiemi bílo-červenými; v průčelí mezi ozdobou umístěno poprsí Fügnerovo. Za to ale hostina sama nasvědčovala jen hrubé nešetrnosti restaurateura, vzbuzujíc obecnou nevoli. Toto škandalósní věru zařízení banketu se strany hostinského (ne majitele hȏtelu pana Wernera) bude pokynutím, kde se bankety zařizovati nesmějí.

Hosté vytrvali až k 4 hodině u stolů. Přišla řada na přípitky.

První přípitek pronesl pan Florian Zedník, starosta "Sokola" brněnského, a sice J. V. českému králi. Přípitek tento nadšeně přijat.

Pak mluvil Dr. Pražák následovně:

"Když jsem dnes ráno pozoroval ty tisíce a tisíce, kteří ze všech stran se sešli k slavnosti naší, tu vzpomněl jsem si na slavnost pražskou, na věčně památnou slavnost kladení základního kamene k velkému národnímu divadlu, jak před třemi roky se odbyla. Nechci slavnost dnešní s onou slavností porovnávati, co velikoleposti se týče; avšak tentýž význam, jaký měla slavnost pražská, má také naše slavnost. (Výborně!) Jak bylo před třemi lety? Po krutých pohromách r. 1866 dostalo se našemu národu a zemi naší na místě žádané samosprávy - cislajtanismu! Ten rychle se šířil a kvetl brzy znamenitě. Slavnost pražská, kteréž statisíce lidí se súčastnilo, kteráž za doby prvního rozkvětu cislajtanismu se odbývala, slavnost ta měla vysoce politický význam. Kdo viděl, v jak vzorném pořádku jsme si počínali, v jakém sebevědomí jsme jednali, ten zajisté pravil, že národ náš nezahyne, nýbrž že dosáhne, co chce. (Výborně! Všeho dosáhneme!) Slavnost tehdejší byla živým protestem proti cislajtanismu. Od té doby celý národ náš ve všem svorně pracoval k velikému cíli svému; pustil se ze všech sil na pole, kde nikdo nemohl mu brániti, zakládal houfně záložny, zřizoval cukrovary, a brzy zkvetl národ náš v blahobytu a obrátil průmyslem svým pozornost celého světa k sobě. Národ ten zasluhoval, aby panovník tužby jeho vyslyšel. A netrvalo to ani rok, a mocnář zřídil si vládu, jíž vytknul úlohu, aby národy rakouské smířila. Bohužel, posud nic není vykonáno. Ale krise dospěla již tak daleko, že nyní možno již říci, že budoucnost se ojasňuje a že zvítězíme v nejbližší její době. (Výborně!).

Účastenství moravské při dnešní slavnosti dokázalo, že lid moravský je úplně probuzen, že přišel sem, by uvítal drahé bratry své Čechy. Největší zásluhu o zdar slavnosti naší ovšem mají bratří Čechové, a jim budiž přípitek můj pronešen!" Hlučné, dlouho trvající: Na zdar Čechům!)

Prof. Zeithammer z Prahy řečnil následovně: Na srdečný a upřímný pozdrav moravský rovněž upřímný a srdečný pozdrav český. (Na zdar) Dovolte, pánové, abych si předně připomenul, komu že děkujeme za dnešní příležitost, že jsme se sešli, poznali a pobavili. Je stará, pravdivá průpověď: Zdravá mysl v zdravém těle! To pěkné heslo vedlo muže ony, kteří po vlastech českých zakládali a zvelebovali jednoty sokolské, by bujaře pracovaly k volnosti a blahu společnému. Obraty nepředvidané děly se s národem, obraty netušené mohou se s ním díti. Osud národu nezávisí vždy na pouhém právu, nezávisí vždy na důvtipu, duševní síle jeho: avšak ovšem také velice na síle tělesné, vytrvalosti, udatnosti synů národa. Toť dosti často a značně pozorovali jsme v době poslední. (Výborně). Vždy upřímně jsem toho litoval, že vláda neměla zraku, by věrnému národu dala zbraň do rukou, národu chrabrému, který zajisté dovede brániti svou vlast proti nepřátelům všelikým! (Hlučný souhlas.)

Že bujaří Sokolové naši krásnou tuto myšlenku pěstují toť úplně přirozeno i přiměřeno. Avšak ještě více. Bratrskou, svornou mysl pěstovati, šlechetnost utvrzovati a šířiti, toť obrali sobě stateční naši Sokolové za účel, a to také nad jiné korporace je povznáší. Poněvadž idea jednot sokolských vpustila kořeny do lidu, z něhož byla vyšla, poněvadž tak s celým životem lidu a sama celá je těsně sloučena, proto také je tak oblíbena. Proto i zde v Brně slavnost sokolská tak hojnému těší se účastenství. Avšak slavnost naše nemá jediný tento užší význam. Význam má i národní i politický. Ty zástupy lidu, který sem byl přišel ze všad, od Beskyd až do Šumavy, od Krkonošů až k Tatře, ty tisíce a tisíce všechny přivedla sem jedna myšlenka, totiž ta, že Čech, Moravan a Slezan je jedna mysl, jedna duše. (Nekonečné volání souhlasu.) Ten lid, jenž dnes slavnost slavil, ten neskládá se z živlů různých, které dají se rozpoltiti svévolí neb mocí nějakou; toť naopak živlové sourodí, jedno tělo, jeden duch! (Výborně!) Či sobě ve všem nerozumíme, ve slastech i strastech, v bolech minulosti a v trudné přítomnosti? Rozumíme si dokonale, patříme k sobě, a co příroda sloučila, svévole nikdy neroztrhne! (Nikdy!) Že zrovna v Brně sešli jsme se k slavnosti národní, má také váhu velikou. My chceme s Němci mír a smír (Hlasy: S poctivými!) avšak nikdy nepřipustíme, aby vládli nad námi (Nikde ne!) neboť my máme úplně právo i povolání, abychom stáli vedle nich! (Hlučné Výborně!) I v Brně musí brzo platnosti a převahy nabýti toto přesvědčení o odvěkém svazku mezi námi Čechy a Moravany. Proti spojitosti této mnoho nepřátel zuřilo i zuří, a i na Moravě kdysi částečně bylo zastíněno vědomí o spojitosti té. Avšak vědomí to čím dále tím více proniká a vzrůstá, poněvadž je přirozeno. My, jak jsme zde, neznáme žádnou korunu "království a zemí v říšské radě zastoupených" (Bouřlivé: Neznáme! Hlasy: A rajchsrátu také ne!) my neznáme žádné cislajtánské koruny, (opětný bouřlivý souhlas) my známe ovšem stát celý rakouský, ale především známe onen zlatý kruh, který v sobě chová skvostné drahokamy, Moravu, Čechy a Slezsko, a tento kruh, který sám sebou dosti se leskne a sobě úplně postačí, zářící tento kruh je koruna svatováclavská! (Nekonečné volání Slávy koruně sv. Václava). Jsem u konce, pánové. Krajané čeští dovolí mi zajisté, bych jménem jejich děkoval Moravanům za uvítání, jakého se nám dostalo, za lásku, která pro nás v srdcích jejich bratrských žije - můj přípitek pak platiž bratrskému tomu spolku a věčné spojitosti Čechů s Moravany! (Dlouho trvající pochvala, hlučné "Na zdar Čechům, na zdar Moravanům!"

Na to se ujal slova hrabě Egbert Belcredi: Velectění pánové! Jak po 200-letém spánku národ náš český vzkříšen byl a procitl opět k sebevědomí, tu první bylo mu myšlenkou, by sobě dobyl důstojného postavení mezi jinými vzdělanými národy. Touhy a snahy jeho nejvřelejší nesly se k tomu cíli, by vyplnil mezery, krutou minulostí povstalé, by zařídil si ústavy vzdělávací, by užil moderní idey associace k snadnějšímu provedení úlohy své. Víme všichni, pánové s jakou "přízní" v tomto snažení jsme se setkali, známe to své namáhání, známe překážky, které ze všech stran kladly se nám při krocích našich. My přemáhali jsme je bez cizí pomoci, my také vlastní silou jsme je překonali. (Hlučné Výborně!) Národ, který takovým spůsobem k takovým cílům se snaží, jako národ náš, národ takový, pánové, je nepřemožitelný, národ ten božskou prozřetelností je k velkým činům povolán i ke skvělé budoucnosti! (Bouřlivá pochvala!) Abychom však síly své v největší míře mohli užíti, abychom výdatnost její pošinuli na nejvyšší stupeň dokonalosti, tu je první podmínkou, abychom síly veškeré soustředili. A v tom ohledu drazí přátelé, jsme na Moravě v prabídném stavu! (Bohužel!) My nemáme, tak jako milí bratří Čechové, stověžaté zlaté staroslavné Prahy, kde každý kámen vykládá nám historii slávy české (Hlučné Výborně!) a k novým slávy činům nás pobádá - my máme hlavní město v místopisu vlasti naší, ale nikoli ve skutečnosti. Naše namáhání musí se nésti a nese se k tomu, abychom my Čechové moravští i v tomto městě, nám odcizeném, domohli se práva svého a důstojného postavení. (Výborně!) K tomu cíli je třeba spojiti všechny síly bratrské. Začátek jsme již učinili založením domu národního. Za rok již bude hotov. A tenkráte také my Slované moravští, budeme-li míti opět čest a potěšení uvítati bratry české ve středu našem, budeme je moci uvésti do vlastního domu, do střediště svého.

My Slované jsme národ těžce stížený, u nás těžko, vždy a stále a všude obětovat, avšak přes to národ náš vždy je hotov podporovati ze všech sil svých nejlepších každý vynešený cíl. V obětavosti šlechetné je svorný národ náš - budiž přípitkem mým vzdána čest a sláva této jeho svornosti a obětavosti!" (Bouřlivé volání Slávy. Provolávání Slávy historické šlechtě naší, která svorně s námi pro vlast bojuje.)

Pan dr. Hrdlička, jednatel Sokola pražského, připíjí solidárnosti jednot sokolských, kteráž i u nepřátel úctu k nám vzbuzovati musí, jednotě brněnské a pořadatelům slavnosti dnešní. Jemu odpovídá náčelník Sokola brněnského pan dr. Ctibor Helcelet. Zdar slavnosti je hlavně dílem ducha, jenž v nás ve všech žije, vědomí, že kde Čech, tam i Moravan. Morava dala Čechám jediného krále českého, slavného Jiříka (Nekonečná Sláva Jiřímu Poděbradskému!), Morava lásku svou dokázala Čechům a v lásce té setrvá, pokud jméno Čechů nebude vyškrtnuto z řady národů - a to bohdá nikdy nebude. (Nebude!) Řečník připíjí konečně na oslavu památky Fügnerovy, na zdar náčelníku Sokola pražského dru Tyršovi a na zdar celé jednotě pražské! (Hlučný souhlas.)

Dr. Mudroň ze Slovenska ujal se slova. Ohnivě, s neobyčejným vzletem pronešený přípitek jeho velmi působil. Mluvil libozvučnou slovenčinou: "Krev není voda! praví staré naše přísloví, jež na novo tuto se osvědčilo. Dozvěděli jsme na Slovensku o národní slavnosti Vaší a hned spěchali jsme k Vám. Krev nám nedovolila zůstati doma; museli jsme k bratrům moravským, i kdyby jste nás nebyli pozvali. Vy, bratři Moravané, dokázali jste nám, že i Vy nás milujete. Roku 1848 viděli jsme syny Vaše bojovat a krvácet za naši volnost v Uhrách. Jsmeť vzdor tomu přec jen jedna krev. Nemáme posud moci, abychom to světu pádně dokázali; ale duševně jsme jedno, a co duševně jedno je, to jím bude někdy také tělesně. Vy, bratři moji, Čechové, Moravané i Slezané, jak často sebe vzpomínáte v řečích svých i v písních svých - a ubohý Slovák vždy zůstane stranou! (Hlučné volání; "Nikoli! I on nám rodným bratrem!") Aj, bratři mojí milí, když jsme my Slováci v srdcích Vašich tak, jak milí jste Vy nám v našich srdcích! (Bouřlivé: Jste! Vaše Morava kdysi i nás objímala, až na Nitru sáhala; dnes jsme rozděleni ale jsme posud jedna krev. A krev ne voda! Zdvihám pohár tento, bratří, a připíjím z duše upřímné: by ta Vaše Morava byla opět velikou Moravou! (Ohromný jásot, řečník zdvižen na rameno a nošen po sále, kdež každý jednotlivec s ním si připíjel.)

Dr. Fandrlík připíjí na zdar velkému národu slovanskému.

Přípitek Dr. Illnera, starosty řemeslnické besedy "Svatopluk", zněl:

Nadšený jásot ozývá se kolem nás. A předce vidím mezi Čechy Brněnskými mnoho jich, jímž svírá prsa bol a zármutek, strpčující radost jejich a bránící, aby se jí zcela oddati mohli. Jsoutě to bodří a uvědomělí dělníci naši a zejména členové zdejší řemeslnické besedy "Svatopluk", která mne čestný úřad předsedy svého svěřila.

I naše jednota, jako již vloni zamýšlela společně s Brněnským "Sokolem" posvětiti prapor svůj jí vlastenkami darovaný.

Než, prozřetelnosti cislajtánské nezlíbilo se, přání tomu vyhověti, (Hanba!)

Nechci Vás nuditi uváděním všech důvodů, které prý společné svěcení praporů dvou nedovolovaly; nechci se zmíniti ani o tom nejpřepodivnějším, dle kterého prý ona společná slavnost by příliš hojné účastenství (veselost) a tudíž, tak si to ti páni mysleli, veliké nebezpečenství pro veřejný řád byla vyvolala (toť směšné, škandál!) Zkrátka, řemeslnické besedě "Svatopluk" svěcení praporu společně se Sokolem dle známého zvyku cislajtánského zakázáno a kdežto statečný "Sokol" dnes již kráčí kolem vlajícího praporu, jejž mu něžné ručinky a Vaše přítomnost posvětily, členové "Svatopluka" a s nimi zajisté celé vlastenecké dělnictvo brněnské trudně a s bolestí pohlíží na skvostný prapor svůj, jenž posud zastřen a neposvěcen u zvolené matky své spočívá!

Toť jest zármutek, jenž se v radostné nadšení uvědomělých dělníků našich, tohoto pevného základu budoucího měšťanstva vlasteneckého v Brně, vtírá a hody dnešní jim ztrpčuje.

Než na podzim aneb snad později hodlá jednota naše přece vřelé a dlouho kýžené přání své uskutečniti. Prapor zdejší řemeslnické besedy "Svatopluk" má býti ještě letos aneb příští rok posvěcen. (Na zdar!)

A pročež jmenem spolku tohoto a zajisté i za souhlasu veškerého dělnictva vlasteneckého v Brně povznáším hlasu svého k Vám drazí bratří Čechové a Moravané, a k Vám všechněm, které slovanská půda zrodila, i zvu Vás z plna srdce, abyste i naši nastávající slavnost tak velikolepou návštěvou poctili, jakou jste potěšili nás dnes. (Výborně! Na zdar! Přijdeme! Přijdeme všichni!)

Uvědomělí dělníci Brněnští přijmou Vás s otevřenou náručí a veškeré našinstvo v Brně bude plesati opět nad milým příchodem Vaším. (Na zdar!) Přijděte opět (přijdeme!) všichni, doveďte ještě bratrů jiných více a byť by jen proto, abychom dokázali těm kterým velkým pánům, že špatně čítali, pakli mysleli, zákazem společného svěcení praporů dvou zameziti důstojné účastenství národa českého v slavnostech našich, (Výborně!) abychom jim dokázali, že takto ono domnělé nebezpečenství pro veřejný řád oni sami na dvakráte vyvolali (Výborně! Veselost.) S toužebností nevýslovnou očekáváme Vás tudíž k slavnosti svěcení praporu "Svatopluka" opět v Brně, vineme Vás v duchu už opět k prsoum svým, volajíce k Vám z útrob svých "na shledanou!" (Na shledanou! Na zdar!) A tomuto shledání se našemu při svěcení praporu brněnské besedy řemeslnické "Svatopluk" připíjím já nadšeně: "Na zdar!" (Na zdar! Na shledanou!)

Pánové Tilger a dr. Helcelet vzpoměli si na Čechy v cizině, zvláště na ony při schůzi v Berlíně dnes meškající; pan R. Sušil připil spoutanému Maďary sokolu v Tatrách a jeho lepší budoucnosti na zdar!

Přípitky těmito hostina ukončena. - Rozumí se samo sebou, že slavnostní hostině se nemohli zúčastniti hosté všichni, následkem čehož improvisovány téměř ve všech velkých hostincích brněnských pobočné hostiny, při nichžto veselý rozmar a srdečnost panovaly.

O čtvrté hodině odpoledne počala pěvecká zábava v sále u Marovského, zařízená "Besedou brněnskou" společně se "Svatoplukem". Místnosti nevystačovaly k umístění všech hostů, kdož zábavu tuto navštíviti chtěli.

Ples v Lužánkách, večer odbývaný, byl rovně přeplněn. Z čelných hostů, kteří ples navštívili, uvádíme Slováka dra Hurbana, okolo něhož se všichni mužové vlastenečtí soustřeďovali.

O 10. hodině vypálen v Lužánkách krásný ohňostroj. --

Slavnost skončena a počalo loučení se s hosty, kteří v úterý a ve středu se odebírali z Brna. "Na shledanou! Vytrvejte! Nedejte se!" S takými slovy od nás odcházeli bratři Čechové. A Moravané slibovali, že vytrvají u svatém boji.

Průběh a výsledek slavnosti úplně uspokojil veškeré účastníky. Má-li slavnost býti nám ku prospěchu, třeba, aby brněnští Čechové stále osvědčovali teď při každém kroku svém ducha, jímž ovládáni byli při slavnosti.

Neohroženému vystupování brněnských Čechů upřímné: "Na zdar!"

Telegramy k slavnosti došlé.

Slavnostní výbor došly následující telegramy:
(Pokr.)

Z Uh. Hradiště, 29. května. Z Velehradu. Sv. Cyrill a Methud s výšin nebes plesají nad slavností Slovanů.
Josef Vykydal.

Z Brandýsa n. L., 29. května. Vítáme den dnešní co k vzájemnému utužení snah slovanských směřující volajíce Vám k slavnosti Vaší bratrské "Na zdar"!
Jednota divadelních ochotníků. Krögler.

Z Jindřichova Hradce, 29. květ. Budiž vítán statečný Sokole! K tobě obráceny jsou zraky všech vlastí slovanských. Domáhej se spojenými silami pokroku k blahu vlasti a národa "Na zdar!"
Městská rada Jindřichova Hradce.