Na Moravě v roce 1848 přišlo na znakovou otázku, jelikož české barvy jsou bílá a červená. Také na Moravě byla až do roku 1848 ve znaku vedena červeně a bíle šachovaná orlice, která byla všeobecně používána. Na veřejných zemských budovách, kde byla orlice umístěna, ji lidé viděli červeně a bíle šachovanou (bíle a červeně). A ještě na konci 19. století, jak píše J. A. Helfert, nesly tyto barvy stavovské vlajky zdobící vstup do sněmovního sálu (nová sněmovní budova od roku 1878), pod nimiž stará moravská domobrana táhla do pole za císaře a vlast. A protože orlice byla v modrém poli a v roce 1848 se v Čechách začala jako slovanská trikolora používat bílá-modrá-červená (takto popisuje Helfert), tak tyto tři barvy tvořily pro moravské Němce nový kámen úrazu. A tehdy přišlo ve známost, že následkem erbovní listiny z doby císaře Fridricha III. (tzv. polepšení znaku) by vlastně na místo stříbrné měla přijít zlatá (kov).
Moravskými barvami jsou v pořadí, jak následuje, shora tyto (dle stříbrnočerveně šachované orlice v modrém poli štítu): bílá-červená-modrá.To je ovšem jiné pořadí, než jaké má slovanská trikolora, která je, když se podíváme na heslo na Wikipedii Panslovanské barvy: modrobíločervená. V hesle s obrázkem trikolóry s pořadím modrá-bílá-červená se píše o tom, že barvy bílá, modrá a červená byly stanoveny na všeslovanském kongresu v Praze roku 1848 (Slovanský sjezd). Proti této informaci jde ale zpráva o tom, že tzv. všeslovanské barvy byly zvoleny na zasedání zástupců slovanských národů 23. března 1848 v Berlíně (Kurze Mittheilungen. 3. Jahrbücher für slawische Literatur, Kunst und Wissenschaft (Jordans Slawische Jahrbücher). J. P. Jordan a J. E. Schmaler, 1848, roč. 6, čís. 15, s. 123-124; Ladislav Hnát. Die Flagge der lausitzer Sorben. Der Flaggenkurier. 2006, čís. 21-22, s. 3). V Berlíne bylo stanoveno, že při ztvárnění v podobě praporu budou uspořádány do svislých pruhů jako modrá-červená-bílá, přičemž modrý pruh bude nejblíže žerdi.
V Národních novinách, č. 56, 1848, s. 222, byl otištěn článek Provolání k mým slovanským sestrám: (...) Chorvatská a vůbec slovanská barva je bílá, červená a modrá; před několika týhodny skvěla se nad slovanským mořem hvězda barvy bílé, červené a modré, jako na znamení, že Bůh slovanské národnosti ochranně nápomocen bude. (...).
Povědomí o všeslovanských barvách se mezi českým obyvatelstvem lavinově rozšířilo. Moravské barvy odvozené od zemského znaku, byly s všeslovanskými zaměnitelné.
Ne všem to ale bylo nutně a takto jasné, nebo s výkladem těch tří barev podle svého záměru nakládali tak, aby se to hodilo k vyznění toho, o čem zrovna psali. Také si uvědomme, že v té době je (tak jako i dnes) popisována červenobílá orlice v modrém poli štítu a podle ní červenobílomodrá trikolora, když se píše o červenobílomodrých praporech, které se jistě používaly, o čemž se dozvídáme z dobových dokumentů. Představa červenobílého šachování orlice je tedy doložitelná. Potom jde z našeho dnešního pohledu (viz heraldická terminologie: moravská orlice) o prosté a vysvětlitelné nedodržení závazného blasonu znaku.
 |
| Historická vlajka Moravy. Bíločervenomodrý prapor odvozený z moravského zemského znaku. Modrá barva ukázky je téhož odstínu, jaký má na vlajce České republiky. |
Slovanská trikolora (1848) byla původně modrá-červená-bílá/modrá-bílá-červená. Je otázkou, zda-li vůbec existuje dobové barevné vyobrazení, nebo jen popis (a je pak otázkou v jakém pořadí; literatura o počátcích modro-bílo-červené trikolóry uvažuje snad až pro začátek 60. let 19. století) a zde pro danou dobu stejně platí, že pořadí oněch tří barev absolutně kolísá a je "libovolné". Bylo by zajímavé vidět prameny ke Slovanskému sjezdu, co v nich je, jestli v nich k tomu něco je. Je trikolora přesně popsaná, je přiložen náčrtek?
Stejný prapor jaký byl stanoven v Berlíně pak byl nesen spolu s českým i na čele slavnostního průvodu při zahájení Všeslovanského sjezdu v Praze 2. června 1848 (Prag, 3. Juni. Slavische Rundschau, Beiblatt zu den Slawischen Jahrbuchern. 17. června 1848, čís. 10, s. 43-44).
Abychom si byli jisti, a nebylo to tak, že o tom všichni píší a nikdo to (v poslední době) neviděl. Když se podíváme na návrh zákona z roku 1919, můžeme vidět, že autoři psali jedno a mysleli něco jiného, historicky srozumitelného, jak dokládá nákres žerdi s vlajkou Československa (pořadí barev bílá-červená-modrá), kde vidíme názorně, co měli ti lidé na mysli. Slovanské vlajky se prostě odlišují v různém pořadí pruhů, přičemž ten ruský způsob je přesně daný Petrem Velikým (k němu se vzhlíželo).
 |
| Panslovanské barvy údajně (v tomto pořadí) přijaté až na slovanském sjezdu v Praze v roce 1848 |
 |
| Ruská vlajka |
Helfertova pozdější interpretace pořadí barev v roce 1848, která odpovídá později prosadivší se "ruské" kombinaci pro slovanské barvy: bílá-modrá-červená, je vlastně chybná a vžitá díky Rusku a Balkánu. Je to však další moment, který má vliv na naše vnímání textu v různých dobách, když uvažujeme, co se považuje za slovanské a co za panslovanské, kým a kde, a co to vlastně je. O česky mluvícím obyvatelstvu Moravy se v té době běžně psalo jako o slovanském. Když se podíváme na důvodovou zprávu k Vládnímu návrhu zákona, kterým se stanoví vládní barvy a státní vlajka, a jímž vláda se zmocňuje k dalšímu opatření ve příčině vlajek, praporů a znaků z roku 1919, tak tu vidíme spojení barev červená, bílá a modrá, která se v tomto návrhu považuje za tzv. slovanskou trikoloru. Na tomto popisu státních barev 1919 je vidět, že se nerespektuje ani pořadí historické české bikolory! Ale to byl jen návrh! Klín je tam ještě třetinový, nakonec bylo pořadí barev bílo-červeno-modré a klín poloviční (1920). Jaký to má vztah k Moravě?
1) Znamená to v případě Moravy, že si obyvatelstvo barvy údajně přijaté na Slovanském sjezdu v roce 1848 (prý jako modrá-bílá-červená?) mohlo hned lidově obrátit (červená-bílá-modrá), anebo je prostě počítat v rozporu s pravidly popisu z druhé strany (popisovat modrou-bílou-červenou jako červenou-modrou-bílou)?
Pro Moravu to spíše znamená, že ty červenobílomodré prapory, se kterými se setkáváme v dobovém tisku, jsou jednoduše udělány podle červenostříbrně šachované orlice v modrém poli štítu.
A ty červenomodrobílé prapory v dokumentech, kdy je někdy názorně vidět i ztotožnění slovanské trikolory s ruskou i obrácení popisu jejího pořadu barev, za které se při popisování ("samozřejmě podle pravidel") považují červená, modrá a bílá, a pokud bylo pořadí barev na skutečných praporech při vyvěšení přesně takové, jak se popisuje (viz Beckův obraz: moravské barvy - červená-modrá-bílá; Kroměříž 1885), tyto (červenomodrobílé prapory) vzešly z dalšího užití myšlenky slovanské trikolory (všeslovanské barvy) z roku 1848, složené z modré, červené a bílé, prostým obyvatelstvem. Nebo je to ta větev užití barev (červená, bílá a modrá), kdy na jejich pořadí uživatelům zas tak nezáleží (ať už moravskou orlici chápou jako stříbrnočerveně šachovanou nebo šachovanou červenostříbrně). A nebo se tu jen přesně dodržuje již nějakou dobu trvající zvyk. Přitom úřady se mohou tvářit, že ten červenomodrobílý prapor ale není praporem slovanským (ve smyslu slovanského obyvatelstva na Moravě, čili zároveň praporem moravským), ale má smysl všeslovanský - zaměnitelný se vším ruským, když by se jim slovanské barvy či nějaké chápání jejich pořadí nelíbilo).
2) A tak císař pán měl důvod být zamyšlen, protože i na nás je toho k představení si docela dost, jak barvy vypočítáváme a ony jakoby měnily směr a docházelo k záměně, a dojmy se pletly s pojmy, a případné vysvětlení, že barvy Moravy jsou odvozeny od zemského znaku, tolik oblíbeného u českého i německého obyvatelstva, a jsou to bílá, červená a modrá, pokud je tomu, kdo to říká, jedno, v jakém pořadí se použijí, by se i přátelům slovanské vzájemnosti muselo hodit.
Už jsme se dost navysvětlovali, že kombinace barev červená, bílá a modrá na moravských praporech pochází od zažitého blasonu moravského znaku, který šachování moravské orlice popisoval jako červenostříbrné, na rozdíl od toho, jaké ve skutečnosti podle našeho chápání na začátku bylo a stále je (viz nynější popis v zákonu o státních symbolech). Když se podíváme na Dotaz poslance dra. Jaroslava Budínského a soudruhů na pana zemského hejtmana v záležitosti zemského erbu a zemských barev, tak vidíme, že pro autora nebyl problém popisovat moravskou orlici dvojím/obojím způsobem v jednom a tom samém textu.
Červenobílomodrý prapor se zdá být jen umělou konstrukcí, dokud se nesetkáte s množstvím jeho popisů. Lidé jej na základě svého přímočarého přístupu k věci při chápání pořadí popisu červená-bílá-modrá skutečně ve 2. polovině 19. století udělali skutečným, a tak se s ním setkáváme až do vzniku československého státu v roce 1918, a dále. Když bychom chtěli vědět určitě a přesně odkdy dokdy se používal, tak by se musela najít tzv. první a poslední zmínka o něm. Tato dobově neurčitě vymezená tradice, trvala, dokud ji nepřekryla tradice jiná. V našem případě tu dále zatím vidíme z pohledu novinových dokladů ve 2. polovině 19. století souběžné používání červenobílé bikolory (moravské i české barvy), kde se sice mohlo dříve předpokládat, že ke zjednodušení na bikoloru došlo na konci 19. století/začátku 20. století, ale novinové články, které ji považují za české barvy ukazují, že se používá již dříve. Máme tu však také pro stejnou dobu příklad Norddeutsche allgemeine Zeitung - setkání Františka Josefa I. a cara Alexandra III. v Kroměříži, ze srpna 1885, které bílou a červenou v tomto pořadí považují prostě za moravské barvy.
"die Häuser bekommen ihren grünen Schmuck, und wohin auch das Auge sieht, überall trifft es auf lustig sich blähende Fahnen, auf das Schwarzgelb der Habsburger, auf das Blauweiß, welches die Kaiserin an ihre bairische Heimath erinnert, und endlich auf das Weißroth, welches die Farben des Kronlandes Mähren sind."
S červenobílou bikolórou se ovšem můžeme setkat i v nějaké obecní kronice na začátku kapitoly napsané po zániku habsburské monarchie v roce 1918. Zde se tedy může užití bikolory časově překrývat i s dobou po obnoveného samostatného státu po 1. sv. v., a smysl může být jak zemský (šachování moravské orlice) tak "český" (i když pořadí barev je obrácené proti: bílá a červená) - vyjadřovat národní jednotu lidu v Čechách a na Moravě).
Z doby vzniku samostatného československého státu máme krásné doklady nabádající ke správnému vyvěšování, ze kterého vidíme i snahu o osvětu:
Moravská orlice, 1. 11. 1918
Pozor na národní naše barvy! Jediné správné složení našich barev je: na konci žerdě čili "do ulice" bílá a pak (neboli k domu) červená! Není pravda, že je to jedno, ať se to převrátí jakkoli! Obrácená červenobílá je - brněnská! Mnozí majitelé domu už dle naší výzvy se řídili a prapor opravili. Doufáme, že tak i ostatní učiní. Ve vlastním státě přece snad nutno znáti - barvy státní!!!
Moravská orlice, 7. 11. 1918:
Znalost národních státních barev patří ke kázni národní!! Hned po prohlášení samostatnosti státu československého upozornili jsme, jak naše barvy vlastně vypadají, a měli jsme pevně za to, že každý rád poslechne. Ale jsou lidé, o nichž i dnes platí pořekadlo, že by si raději koleno dali provrtat než by uznali svou chybu nebo nevědomost. Naše barva je pouze bíločervená, t. j. opakujeme: bílá na konci žerdě do ulice obráceném a červená k domu. Někdo tvrdí, že je to jedno. Uvedu příklad. Belgie a Německo dosud, jak známo spolu válčí. Belgie má barvu černožlutočervenou, a barva velkoněmecká jest sice z týchž barev složená, ale - složení naprosto jiné - černočervenožluté. U nás mnozí barev neznalí věší červenobílou, t. j. brněnskou, na místo jedině správné bíločervené. Je to dnes náš posvátný odznak národní, barva státu našeho! Proto si ji važme jako klenotu, neříkejme, že je to jedno, zahoďme lhostejnost, jedná-li se o projev našeho po tolika stoletích dobytého práva i svobody zlaté!
 |
| Takto vypadal červenobílomodrý prapor. Vidět jej lze na pohlednici z Kromě- říže ze začátku 20. století. Doklady o jeho užívání viz setkání císaře a cara v Kroměříži a oslavy 28. října 1918. Pořadí barev se shoduje s pořadím barev lucemburské vlajky, kde je však spodní pruh světle modrý, a vlajky Nizozemí. |
Do přílohy zákona o státních symbolech České republiky se tento vizuální projev napohled červenobíle šachované orlice dostal také, ačkoli závazný popis mluví jasně. Tato příloha nám ovšem jen dává představu, jak by to mohlo taky vypadat - jde o to ukázat, že orlice má šachování - a protože šachování má, úkol je splněn. Když se ale rozhlédneme okolo dokola kolem, tak tato obrazová ukázka má vliv přinejmenším na to, jaký státní znak často vidíme v novinách a jinde, když se jednoduše okopíruje tato příloha, jako by byla přesným vzorem. A pak znovu a znovu a zase. Vzpomeňme ale v tuto chvíli, že šachování moravské orlice (totiž orlice ve státním znaku, kde zastupovala Moravu; protože moravská orlice byla a je jedna: stříbrnočerveně šachovaná) bylo na podzim roku 1915 určeno také jako začínající červenou (červenozlaté), a podle toho bylo později stanoveno pořadí barev na červená a žlutá. Třeba si o tom doporučení z vyšších míst lidé pověděli, a pak by vlajka, která zavlála, vypadala právě takto (anebo naopak, zvyk je železná košile).
%2C%2B1915-1918.png) |
| Historická vlajka Moravy, (červenožlutá bikolora), (před 1915) 1915/1917-1918 |
%2C%2B2.%2Bpolovina%2B19.%2Bstolet%C3%AD%2C%2Bp%C5%99ed%2B1915-1918.png) |
| Žlutočervená bikolora, používaná, ve 2. polovině 19. století (?), na začátku 20. století před 1915-1918 (?), i po 1915 (?) |
Podstatný pro výše popsaný přístup k otázce společného sněmu zemí Koruny české na jaře roku 1848 byl pro německou část politiky vůbec společný výskyt barev červená, bílá, modrá, jedno v jaké kombinaci, když v tom viděli vítr vanoucí z Čech.
Dnes jsou barvy bílá, červená a modrá jedním ze státních symbolů České republiky. V České republice a dnes i Slovenské republice, možná ještě Chorvaté a vlastně i Rusové, respektive Moskvané, ovšem máme striktně heraldické pořadí (převod tinktur dle znaků do vlajek, to jinde neřeší)!
 |
| Vlajka České republiky |
To konec konců platí automaticky i o šachování, kdy prostě v modrém barevném poli musí být (při šachování) blasonován na prvním místě kov (stříbrno/zlato-červené), vše ostatní je prostě z neznalosti chybné, pokud to ovšem není výslovný legislativní záměr (o čemž se dá pochybovat); předpis z roku 1915 o červenozlatě šachované orlici ve středním státním znaku viz příslušné vysvětlení postoje nadřízeného úřadu.
Dříve modrý klín představoval Slovensko, a když už Slovensko není spojeno s Čechami, Moravou a Slezskem v jednom státě, může dnes modrá barva odkazovat na Moravu, pokud si ji takto chceme představovat, ale není to ani oficiální vysvětlení, ani to není nutné, s Moravou jsou spojeny všechny barvy vlajky České republiky.
Pro vyjádření příslušnosti k Moravě můžeme dnes využít i prapor, který se používal od středověku, a který vidíme na malbách v Kodexu Gelnhausen ze začátku 15. století. Tato historická vlajka Moravy je tvořena moravskou orlicí v modrém listu.
 |
| Historická vlajka Moravy ("vlajky.EU") |
Důvodem pro zjednodušení barev, které se nacházely ve znacích různých zemí, v novověku formou trikolor/bikolor bylo to, aby se taková vlajka dala snadno vyrobit, snadno šířit. Dnes jsou možnosti výroby vlajek úplně jinde a kvalitní, trvanlivý materiál se dá "potisknout" čímkoli. Dokonce i vy byste si mohli za pár tisíc, podle velikosti své kapsy, zadat výrobu několika vlajek. To, jak se vlajky vyvěšují, jak se vlajka vyvěšuje na státní svátek, si na závěr také názorně vysvětlíme.
Složitý vývod o zemských barvách je tu proto: Abychom si rozuměli. A také proto, abychom naplnili starou výzvu: "Povězme si konečně pravdu". Takže jsme si konečně pověděli pravdu.
Při vyvěšování mohou nastat různé situace, podle toho, co se má vyjádřit. Pořadí vlajek na stožáru se řídí jasnými pravidly. Nejčestnější místo je uprostřed, nebo uprostřed vlevo. Nejčestnější místo má vždy vlajka České republiky. Vlajka Evropské unie je podřízena národním vlajkám. Podnikové vlajky jsou podřízeny vlajce Evropské unie.
Při pohledu diváka přichází v úvahu tato spojení vyvěšených vlajek:
A)
1) Česká republika, 2) Evropská unie
B)
2) Francie 1) Česká republika, 3) Evropská unie
C)
3) Evropská unie, 1) Česká republika, 2) Francie, 4) Závody obráběcích strojů
Při svislém věšení vlajky České republiky je bílá barva vlevo. Je tomu tak proto, že se musí dodržet pořadí českých barev. První je bílá, pak červená, nakonec modrá, jako u trikolóry.
Když je vlajka rovnoběžně s fasádou, tedy i v okně, bílá barva je vlevo.
Při vyvěšování zemských a krajských vlajek se tyto mají podle československé tradice vyvěšovat až po státní vlajce. Když se budeme bavit o případu, kdy máme vlajku České republiky, Evropské unie, obecní vlajku a vlajku Moravy, tak na druhém místě má být vlajka Evropské unie, na třetím místě obecní vlajka, na čtvrtém vlajka Moravy. Bavíme se tu o situaci, kdy vyvěšujeme vlajku České republiky. Půjde pak o to, které vlajky zrovna budete mít. Třeba zrovna nebudete mít po ruce vlajku Evropské unie, nebo jinou.
D)
3) Ostrava, 1) Česká republika, 2) Evropská unie, 4) Morava
Historické relikty zemských vlajek mohou být až úplně poslední (jsou na úrovni neoficiálních - např. firemních či spolkových klubových vlajek), neboť neexistují de iure! Takže vlajka kraje, pokud je užita, je takové "historické" vlajce nadřazena, stejně tak oficiální vlajka města či obce, ne však firmy.
Vyvěsit vlajku Evropské unie není povinné (zvláště, když ji nevlastníte), takže máte-li vlajku České republiky a vlajku Moravy, jsou v tomto pořadí vedle sebe.
E)
2) Středočeský kraj, 1) Česká republika, 3) Morava
F)
1) Česká republika, 2) Morava
Tento případ můžeme občas vidět například na brněnské radnici.
 |
| Nová radnice v Brně |
G)
1) Morava
Také může nastat situace, kdy budete mít po ruce jen jednu vlajku. Gramáž materiálu může být rozdílná (vyšší), což má logicky vliv na cenu a trvanlivost. Jak víme, kresebná stylizace je možná (různá) a každému se může líbit to či ono, to je subjektivní.
Pokud něco někde vlaje pořád celý rok, tak určitě vyšisuje a klidně i větrem roztrhá, to je jasné … Inu vlajky mají vlát přes den, v noci je to zbytečné, proto se ráno vztyčují a v podvečer snímají.
S uvedenými historickými vlajkami, kterými se dá vyjádřit sounáležitost s Moravou a s myšlenkou společného státu obyvatel Čech, Moravy a Slezska, se seznámíte také v samostatných článcích Vlajka s moravskou orlicí - historická vlajka Moravy, navrhovaná podoba listu historické vlajky (praporu), Historická moravská vlajka, moravská historická vlajka, historická vlajka Moravy, krajské vlajky, moravská vlajka, moravská orlice, českomoravská hranice a moravskoslezská hranice, Historická moravská vlajka - bíločerveně šachovaná orlice se žlutou korunou a žlutou zbrojí v modrém listu vlajky z roku 2015.
 |
| Červenobílá moravská bikolóra - historická vlajka Moravy |
Dne 1. března 2023 byl zveřejněn návrh na vydání zákona o zemských znacích a vlajkách. Uvidíme, jestli a kam a v jaké podobě až se tento návrh dostane.
Pracovní zasedání kulatého stolu k zemským symbolům, jehož se účastnili vedle poslanců odborníci a pozvaní hosté, se konalo v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky 20. dubna 2023 v místnosti číslo A23.
Můžeme podpořit přijetí zákona o zemských znacích a vlajkách? Můžeme, podpořme.
