Letošní moravský výlet do království Českého je vlastně odplatou za loňskou hromadnou návštěvu, která na Moravu byla uspořádána z východních Čech na podnět hospodářského spolku pardubického. A proto také v Pardubicích dostalo se moravským hostům přijetí nejsrdečnějšího, nejskvělejšího, jak to sami moravští řečníci uznali. Dávno již nebylo město vyzdobeno tak pěkně a všeobecně jako dnes. Na náměstí i ve všech, také postranních ulicích byly téměř všecky domy odzdobeny prapory, vesměs v barvách českých, moravských a slovanských (na obecné škole staroměstské byl jediný prapor černožlutý), na Zelené bráně připevněny byly znaky zemí koruny České, na hlavních ulicích postaveny vysoké stožáry.
 |
| V názvu zde použitého staženého souboru byl kód: 9-7-1900, což by ještě chtělo vysvětlit |
Jak již bylo někým jiným po přečtení tohoto novinového textu poznamenáno: "v úryvku nejsou zmíněny moravské barvy konkrétně, ovšem z faktu, že jsou zmíněny vedle českých a slovanských, je zřejmé, že se jedná o jinou barevnou kombinaci, všem dobře známou." Může být. Problém je jako v jiných případech v tom, že tyto dobové vlajkoslávy nejsou většinou obrazově doloženy, a když jsou, tak se z černobílých fotografií moc nepozná. Pod "znaky zemí koruny České" bychom si mohli představovat co? Jak vypadá český lev, to známe, a jak vypadá moravská orlice, to také víme. Nás by pochopitelně zajímala ta orlice vystavená jako jeden ze znaků zemí Koruny české (Morava) v Čechách jako další ze zemí Koruny české. Jak viděli v Čechách situaci s moravskou orlicí, repektive jak ji chtěli vidět? Žádný problém? Můžeme vycházet z přetrvávajícího názoru na věc, který byl v roce 1848 vyjádřen v Pražském poslu, čtení pro lid jazyka českého od J. K. Tyla, č. 34, na stranách 269-270, v článku nazvaném jasně Odpor proti opovážlivé i zrádné změně starožitné národní barvy moravské slovy:
"Krajané milí! jest to ten dosavádní orel, jehož slavní předkové naši užívali? Nikoli, to jest lež; jiného nám podstrčiti chtějí. Toho nemá právo žádný učiniti! Kamž by se poděl starožitný slavný původ národa našeho? To někam jinam směřuje - toho se trpěti nesmí; národní barvy nejsou módy Pařížské, aby se libovolně měniti měly: nemáme příčiny na našem orlu ničeho měniti."
V Čechách by Němci mohli mít eventuálně podobně rozpolcenou situaci jako byla na Moravě, i když jim české zemské barvy nevadily. Spíše bychom u nich očekávali vyvěšování, loajálně k trůnu, černožlutého praporu, který jediný je v novinovém úryvku popsán přesně (jediný prapor černožlutý). Když by chtěli provokovat, tak by se přihlásili ke svému názoru s černočervenožlutým praporem Frankfurtského sněmu v ruce, a když by si někdo z nich opravdu troufnul, tak by to zkusil s černobíločervenou vlajkou Německého císařství.
Jestliže na Moravě se přely skupiny "českých Moravanů" a "německých Moravanů" a tito se rádi lišili "bílou" či "žlutou" na svých bikolórách či trikolórách, tak v Čechách se jistě vymezovaly určité (jazykové či politické?) skupiny užíváním bílo-červené bikolóry, Vídni loajální černo-žluté státní vlajky, revoltující "velkoněmecké" černo-červeno-žluté trikolóry či "provokující" černo-bílo-červené vlajky "druhé říše" (Německého císařství).
Autor výroku výše si může vysvětlovat události onoho dne, v českých Čechách plných Čechů, jedním možným způsobem. Vyvěsila se, aby se hostům udělala radost, žlutočervená bikolóra. Pardubice se na vzácnou návštěvu dopředu dobře připravily a v ulicích města to ideálně mohlo vypadat takto?
A
 |
| Bíločervená bikolóra |
 |
| Žlutočervená bikolóra |
 |
| Modrobíločervená trikolóra |
Nač by tam v tomto případě měli Češi ty slovanské prapory, když by návštěvníci byli spíše z té části moravské společnosti, která měla ráda žlutočervenou, a naopak ostatní, zvláště Češi/Moravané na Moravě, protože jich byla počtem většina, ale nejen oni, řekněme, že i Němci, pokud stáli na zemských barvách v této podobě, ale ti si s nimi líp rozumněli, měli vlastní jiný názor (bíločervenomodrá vlajka) i pár let nato; viz dotaz poslance Jaroslava Budínského a soudruhů na pana zemského hejtmana v záležitosti zemského erbu a zemských barev? Byl zrovna nějaký významný svátek slovanské vzájemnosti? Kdy, kým a proč se vlajky se slovanskou trikolórou vlastně vyvěšovaly?
Pro Čechy (a Němce) v Čechách v té době byly české barvy Čech (české protože v Čechách, české bikolóry) bíločervené (žádný problém ani pro česky mluvící Čechy/Němce, ani pro německy mluvící Čechy/Němce). Moravské barvy Moravy (moravské trikolóry) byly pro Čechy, pokud je ta otázka zajímala, bíločervenomodré. Ty pořád používala česky i německy mluvící část moravské společnosti (Moravané), až na část společnosti, která to měla jinak, viz výše. Ti které ten spor v Čechách zajímal, jak se na Moravě úřaduje, by si toho všimli. Můžeme předpokládat, že vývoj časem vzhledem k vlivu úřadů spěl spíše k posílení žlutočervené varianty, a zmenšení odporu k ní, i když J. A. Helfert to v Der Brünner Landtag im Jahre 1848 und das mährische Landeswappen na konci 19. století ani na straně většiny Němců žijících na Moravě, co stáli za stříbrnočerveně šachovanou orlicí, zas tak černě nevidí, že by se dali snadno zviklat. Co se týče slovanských barev, ty byly prostě slovanské, ať už si pruhy řadili zhotovitelé jakkoli, mohla jim projít, když budeme spekulovat, v očích obyvatelstva, které mohlo být zvyklé na vlastní variantu a nad odchylkami se nepozastavovalo (?), i menší nepřesnost. Hostitelé byli v Pardubicích, předpokládáme, hlavně Češi. To můžou být ti, kteří by brali Moravany na Moravě vlastně zároveň jako Čechy.
B
 |
| Bíločervená bikolóra |
 |
| Bíločervenomodrá trikolóra |
 |
| Modrobíločervená trikolóra |
Ony české, moravské a slovanské barvy tedy konečně mohou znamenat variace na modrou-červenou-bílou ve výzdobě, s jednou výjimkou černožlutého praporu. Jakmile nejsou obrázky a přesné popisy, tak se dá spekulovat.
C
A konečně můžeme s ohledem na zprávy ze začátku 20. století (roky 1905, 1915) uvažovat o třetí dobové možnosti, která také obsahuje české, moravské a slovanské barvy.
 |
| Česká bíločervená bikolóra |
 |
| Moravská červenobílá bikolóra |
 |
| Slovanská modrobíločervená trikolóra |
Bylo by tedy zajímavé vědět, jak se o takových věcech v Národní politice dlouhodobě psalo, jestli by se našlo něco konkrétnějšího, jestli se popis v průběhu let změnil, odlišoval se. Co by se z toho s trochou představivosti dalo usuzovat. Zatím se v novinách s názvem Národní politika vydávaných v Praze nepodařilo pod uvedeným datem dohledat ani text, o který jde (problém může být v citovaném datu).
Protože doba se proměňuje, je možné, že postoje ve společnosti se s Moravským paktem staly po roce 1905 smířlivější, alespoň částěčně, u některých? Ve stylu (žlutočervená/bíločervená): oni mají to svoje, my máme to svoje, nemá smysl se některými věcmi dál unavovat? Necháme to zatím být, co se mělo říct, se řeklo, teď je potřeba dál budovat. A čas zatím běží. Přichází velká válka, s ní se v roce 1915 dostala červenozlatě šachovaná orlice do středního státního znaku, ale když ta konečně skončila, bylo po ní všechno zase jinak.
Jednotlivé nápady a názory vyčtené v různých zdrojích v různých dobách se zase také mohou vzájemně dostat do střetu. Ale skutečnosti některé drobnosti vadit nemusí. Pokud by v roce 1915 skutečně chtěla okresní školní rada v Hustopečích, která se ve věci ozdobování budov obecných veřejných škol Moravského zemského výboru v Brně pro jistotu zeptala, aby se podle odpovědi mohla zařídit, zdali na praporech jsou zemské barvy (od shora při svisle vztyčeném praporu) červená a bílá nebo červená a žlutá, vyvěsit prapor, který by měl horní pruh červený a dolní bílý (bikolóra, která byla údajně používána na začátku 20. století), tak by se sice podle novináře, který O barvách praporů napsal v roce 1888 v Orlici, mohla dostat, kdyby s vlajkou odcestovala do Vídně, do podobné situace, do jaké se dostali na začátku 21. století nechtěně (tak nějak sami od sebe) návštěvníci Prahy, kteří přijeli až z Moravy. Tehdy se někteří všímavější kolemjdoucí předčasně radovali z toho, že si s sebou Moraváci přivezli vlajky Prahy, aby tím možná přijeli něco vyjádřit. Ale kdyby to měla schváleno, tak by tu vlajku vyvěsila.
"Je-li červená na hoře umístěna a bílá pod ní, jest taký prapor znamením města Vídně, jehož znak červený kříž v bílém poli jest (tudíž červená na bílé půdě)."
 |
| Vlajka Vídně |
