Moravská kokarda

Kokarda je štítek, stužka (případně svazek nebo růžice vyrobená ze stužek) obvykle v národních barvách. Jak vypadá moravská (národní) kokarda? Je stejná jako česká (národní) kokarda.
 
 
Moravská symbolika ovládla během posledního sta let symboliku státní. Pro úplnost dodejme, že text popisující kokardu shodnou pořadím s moravskou, se objevuje v souvislosti se zasedáním zástupců slovanských národů 23. března 1848 v Berlíně, ačkoli pořadí barev vlajky je popsáno přesně opačně: "Am 23. März d. J. befanden sich zufällig Mitglieder aller slawischen Stämme zu Berlin in Gesellschaft. Im Laufe des Gesprächs wurde auch der so eben zur Geltung gekommenen deutschen, italienischen etc. Farben gedacht und daran der Wunsch angeknüpft, die Slawen möchten sich doch auch über ein allgemein-slawisches Kennzeichen einigen. Diese Idee fand bei allen Anwesenden Anklang und man schritt sogleich zur Aufzählung und Verzeichung sämmtlicher slawischer Landesfarben. Hierbei stellte es sich heraus, dass die grosse Mehrzahl der slawischen Völker die weisse und rothe Farbe als Landesfarbe führe und diesen beiden zunächst die blaue Farbe am Meisten vertreten sei. Demgemäss beschloss man die blau-roth-weisse Kokarde als slawisches Nationalzeichen anzunehmen, hellblau am äussern Rande, unmittelbar daran carmoisin, und in der Mitte weiss: bei der Fahne blau an der Stange, roth in der Mitte und weiss am äusseren Rande." (2. Kurze Mittheilungen. 3, in: Jahrbücher für slawische Literatur, Kunst und Wissenschaft (Jordans Slawische Jahrbücher). J. P. Jordan a J. E. Schmaler, 1848. Roč. 6, čís. 15, s. 123-124.).
 
"Letos 23. března se v Berlíně sešli příslušníci všech
slovanských kmenů. V průběhu rozhovoru došlo i na
německé, italské atd. barvy, které právě vystoupily
do popředí a bylo vysloveno přání, aby se Slované dohodli
také na obecném slovanském symbolu. Tato myšlenka
se setkala s příznivým ohlasem všech přítomných (...)"
"(...) a ti ihned přistoupili k vyjmenování a uvedení všech
slovanských národních barev. Ukázalo se, že naprostá
většina slovanských národů používá jako národní barvy
bílou a červenou a že modrá barva je z nich nejčastější.
V souladu s tím bylo rozhodnuto přijmout za slovanský
národní znak modro-červeno-bílou kokardu, na jejímž
vnějším okraji je světle modrá, hned vedle ní karmínová
a uprostřed bílá: na vlajce modrá na žerdi, červená
uprostřed a bílá na vnějším okraji."

U kokard, bohužel absolutní pořadí neplatilo (a ani dnes neplatí). Pokud je ve středu bílá a na okraji modrá, z dnešního pohledu je to ideální podoba kokardy bílo-červeno-modré trikolóry ČR, protože státními barvami České republiky jsou bílá, červená a modrá v uvedeném pořadí.

Převažuje názor, že nejčestnější místo kokardy je uprostřed.

Jako metodický vzor viz uznávaná  francouzská a britská kokarda – ve středu nejčestnější barva té které vlajky (tj. uprostřed modrá, dle žerďového modrého pruhu vlajky Francie a uprostřed červená, dle svatojiřského anglického kříže z vlajky Velké Británie).

Např. kokarda Itálie ale kolísala ještě během 1. světové války (zda je uprostřed zelená nebo červená).


Barvy moravské orlice. Moravské barvy. Moravská kokarda

Barvy Čech jsou, jak skoro každý ví, bílá a červená. Když bychom se ale někoho v Čechách zeptali, jaké jsou jeho státní (národní) barvy, odpověděl by nejspíše, že jsou to červená, modrá a bílá. Ukázky na Wikipedii ukazují jako českou národní kokardu bíločervenomodrou trikolóru. Myslí se tím trikolóra dnes v barvách České republiky, která byla ještě nedávno, tedy onehdy, to ještě, když tu byl společný stát s bratry Slováky (nazývaný nejprve Československá republika/Republika československá (ČSR, RČS), potom Československá socialistická republika (ČSSR), to když socialismus zvítězil, a nakonec Česká a Slovenská Federativní Republika (ČSFR)), používána jako československá trikolóra. Potom se na téže stránce (heslo kokarda) jako česká národní kokarda představuje bikolóra v barvách Čech, bílé a červené (česká bikolóra) a zároveň v prvních dvou barvách Moravy (moravská bikolóra) - zde ovšem jako kokarda s červenou barvou uprostřed.

Ludvík Ritter ale ve svém Kapesním slovníčku novinářském a konversačním (1851) k dobovým kokardám oproti popisu, který měl být domluven v březnu 1848, o slovanské kokardě, jak se používala, píše odlišně, že "Kokarda, jest růžička čili kulatá mašle na klobouku, neb kabátu, jíž se některé smýšlení, národnost, jednota, sbor atd. vyznačuje. Když je nosí ženské, dávají si ji do vlasu neb na ňadra. Dobře známy jsou zajisté ještě kokardy rozličného politického vyznání z roku 1848, zvláště pak slovanské, červeno-bělo-modré, pak černo-červeno-žluté strany německé, a mnohonásobné jejich spory. Císařská rakouská, jakou vojsko u nás nosí, jest černo žlutá, česká i polská bělo-červená, moravská neb i česko-moravská, pak jihoslovanská, jako slovanská.".
 

Barvy moravské orlice. Moravské barvy. Moravská kokarda
 
První start horkovzdušného balónu (neřízené montgolfiéry) na Moravě zařídila už v roce 1784 v Židlochovicích Marie Kristina z Ditrichštejna. Balón na území Moravského markrabství vypustil 12. září Tadeáš Haenke.



Můžeme si tedy vytvořit i moravskou leteckou kokardu. Byla by podobně členěná jako letecké kruhové výsostné znaky (kokardy) Francie, ale vnitřní kotouč je bílý, prostřední mezikruží červené a vnější kruh modrý.

Moravská letecká kokarda

Postupuje se od středu (nejčestnější místo kokardy) k okraji, podle stanoveného pořadí barev. Samozřejmě ale existují výjimky a odlišnosti, když se teorie převádí do praxe, ostatně jako vždy.

Muž s křídly a balóny letící vzduchem

Pokud víme, v tomto pořadí barev (bílá-červená-modrá) kokardu žádné letectvo nemá. Teď pomysleme na to, že si toho všimnou muži a ženy na létajících strojích, moravští letci a letkyně, letušky,kteří mají možnost pilotovat nějaké letuschopné zařízení, čili letoun, letadlo, balón nebo vzducholoď, stroje někdy vypůjčené občas i vlastní, i jiné - například vlakušky. Kokarda se uplatní i na házedlech a foukadlech. Raketa, kosmická loď? To je hudba budoucnosti.

Jednoduchá kresba možnosti naplnění modelu
lehké (neztužené) vzducholodě vodíkem. Označení
moravským leteckým výsostným znakem (kokardou)

Letecký výsostný znak je čistě moravský, ale ozdobná kokarda je společná jak pro Moravu tak celou ČR (viz státní barvy).

Avia B-534. Fiktivní označení moravským
leteckým výsostným znakem (kokardou)
 
Je tu také oblast modelářství, kde se moravské symboly využijí. Ostatně nalepit můžete na směrovku či křídla klidně jen samolepku znaku, tak, jako mají dnes na vojenských letadlech Slováci (nepoužívají kokardu). Nesmí se zaměnit obtisk a samolepka. Samolepka je navíc těžší a může změnit letové vlastnosti modelu. Záleží na velikosti. Malý by zřejmě samolepku nesnesl žádnou (každý gram je znát).
 
Jinak takové obtisky je možno si vyrobit sám, stačí zakoupit obtiskový papír (čirý nebo bílý) a na domácí laserové barevné tiskárně si na něj cokoliv vytisknout, vystřihnout a po odmočení nalepit na model. Je to rychlé a levné, viz např. stránka Aeroream.
 
Označení v moravských barvách (Fin Flash)

Nemáte doma laserovou tiskárnu, nebo jen černobílou? Tak si najdete někoho, u koho to vytisknete. Prostě potřebujete jen obtiskový papír formátu A4. Ale pozor, laserová tiskárna netiskne bílou. Takže obtisk, který tvoří bílá barva musí být natištěn na bílý obtiskový papír, ne čirý. A pak se musí naprosto přesně vystřihnout (jinak by tam byly bílé okraje). Tím se liší od profesionálně vyráběných obtisků (s bílou) na modely letadel, které netřeba vystřihovat, jen odmočit z aršíku.

Kolečka se z obtisku velmi pečlivě obstřihnou po obvodu modrého kruhu. Totéž by platilo pro tisk a vystřihnutí štítu Moravy či vlajky Moravy na bílém obtiskové archu.
 

Barvy moravské orlice. Moravské barvy. Moravská kokarda
 
Co se týče moravských kokard, tak je třeba říct, že oficiální to není, a pro někoho i pro všechny to je nebo může být záležitost estetická. Pokud se nám bude líbit moravská červenobílomodrá kokarda 19. století, směle do toho, vyzkoušejme. Je opravdu hezká. Červenobílá kokarda je také hezká.