Kroměřížské noviny, 11. 8. 1885
Schůze císařů v Kroměříži.
(...)
Důležitost nejbližšího okamžiku jest nám dostatečně známa. Neběží pouze o Kroměříž. Zraky celé Evropy obrací se ke Kroměříži a my jsme tím zavázáni ctí Rakouska, že nesmíme dopustiti, aby cizina řekla, že město Kroměříž nekonalo svou povinnost. - Po té prohlásil purkmistr schůzi za skončenou a vyzval výbor, aby se ustavil co výbor slavnostní.
Dokládáme, že jednotlivé užší odbory se již sestoupily. Nejdůležitější v té příčině jest odbor zvolený k okrášlení města. Jak se dovídáme, mají býti zřízeny u mostu a u Vodní brány dvě velkolepé slávobrány a v městě pak vítězné sloupy. Vůbec hodlá zmíněný odbor ničeho nelitovati, aby vyzdobení města bylo slavnostním dnům důstojno a přiměřeno.
 |
| Dekorační látky jakož i látky na vlajky a prapory všeho druhu a nejrozmanitějšího provedení |
Kroměřížské noviny, 14. 8. 1885
Schůze císařů v Kroměříži.
Od minulé středy zaznamenává veřejnost v přípravách k schůzi císařů velevýznamný obrat. Kdežto dosud s neúnavnou horlivostí pracováno pouze na vyzdobení a upravení kníže-arcibiskupského zámku, probošství, semeniště a jiných kníže-arcibiskupských budov, rozšířeny během týdne přípravy k uvítání vznešených panovnických rodin dvou spřátelených říší na celé město ba na obvod ještě širší.
(...)
Netřeba ovšem dokládati, že přes to, že den příjezdu císařských hostů dosud určen není, zdobí se celá Kroměříž co nejnádherněji. U druhého mostu bude zřízena velkolepá slávobrána. Podle ní pak u prvního mostu u vjezdu do zámecké zahrady zřídí se slavnostní tribuny. Na velikém náměstí postaví singulární měšťanstvo čtyry mohutné jehlance. Dle konaných příprav bude pak okrasa mnohých domů báječná. Kroměřížské okolí nehodlá zůstati za městem pozadu. Není obce, aby se nechystala vyslati silný hlouček k velkolepému banderiu, které vznešeného panovníka a jeho choť na požehnané Hané uvítá. U druhého mostu postaví si venkovské obce taktéž jehlance ozdobené odznaky rolnickými.
Slavnost svěcení nového práporu 3. pěš. pluku arcivévody Karla konala se též v Kroměříži způsobem velmi důstojným. Zdejší oddělení 3. pěš. pluku, který dosud jest posádkou v hlavním městě Hercegoviny, vzpomělo si toho dne vzdálených soudruhů, jimž toho dne svěřen nový prápor, svědek nové válečné slávy, nových hrdinských činů, jakými proslavoval pěší pluk arcivévody Karla od počátku svého založení. Starý rozstřílený prápor vídal mnoho bitev, mnoho bojů; nový prápor bude hlásati potomkům, že ti, kdož přijali jej z ruk nejvyššího vojevůdce, dostáli svému slibu, a že věrně sloužili císaři a vlasti. V předvečer slavnosti bavila hudba 54. pěš. pluku kroměřížské obecenstvo výborně, přednášejíc skladby na náměstí. V den slavnosti 12. t. m. o 6. hod. ráno byl budíček. Hudba procházela městem, budíc mile obyvatelstvo ze spánku a oznamujíc, že nadešel den slavný a navždy památný pro pěší pluk arcivévody Karla. V poledne následovala domácí slavnost v kasárnách. Ve dvoře chvojím a prápory v barvách císařského domu a moravských překrásně ozdobeném utvořeny byly skupiny, z nichž pohlíželi na radující se množství obrazy JJ. Veličenstev císaře a císařovny a korunních manželů. Mezery mezi jednotlivými skupinami vyplňovaly znaky jednotlivých rakouských zemí.
(...)
Vojáci! Pobádáni citem společenským shromáždili jsme se dnes s velkou rodinou vojáků, jmenovanou pěším plukem arcivévody Karla, bychom upoměli toho blízkého dne, kdy nový prápor pro náš pluk svěcen bude. Mezi třiaosmdesáti lety byl ten starý prápor v devíti bitvách, osmi obléháních, dvaatřiceti srážkách a šarvátkách, pak v četných menších podnikáních čestně rozvinován. Tři koule prorazily tyč praporu a z vlajky málo zůstalo. - Nyní se bude nositi nový prápor před regimentem na všech cestách jeho; starému však patří naše upomínka, jakož i staro-zkušená naše věrnost a oddanost, staro-osvědčená naše zmužilost za císaře a říši vždy zůstane. Budoucnosti drahého regimentu platí naše dnešní blahopřání, by byla čestná a šťastná. - Panu plukovnímu veliteli a celému pluku třikrát "Sláva!"
Hřímavé "Sláva!" a "Na zdar!" otřásalo po třikrát nádvořím, když řečník skončil.
(...)
Kroměřížské noviny, 18. 8. 1885
Schůze císařů v Kroměříži.
Od soboty vlají z domu purkmistra p. bar. Bojakovského dva mohutné prápory, černo-žlutý a červenobílý, hlásající obyvatelstvu kroměřížskému i vůkolnímu, že zprávy o schůzi císařů byly úředně stvrzeny. Veledůležitou a zvláště pro Kroměříž velevýznamnou tuto událost oznamuje zároveň provolání nalepené na rozích tohoto znění:
Občané a obyvatelé Kroměříže! Jeho Veličenstvo Náš Nejmilostivější Císař a Pán poctí v průvodu Své Nejjasnější choti, Císařovny Alžběty v málo dnech naše město Nejvyšší svou přítomností a přijmou zde pohostinsku s Nejvyšším panovnickým domem spřáteleného Cára Alexandra Ruského a Jeho choť Carevnu Marii Fedorovnu. Těchto málo slov bude elektrická jiskra světu zvěstovati, a jeho zrak obrátí ku Kroměříži, ona však také ale svou živelnou moc v platnosť uvede, v srdcích obyvatelův města Kroměříže doutnající žár nezrušitelné lásky ku vlasti docela rozplamení a daleko vrhati bude své paprsky plamenná zář nejčistější lásky k milovanému domu panovnickému. Občané a obyvatelé města Kroměříže! Ukažte, co vykonati může láska věrných poddaných i v krátké době několika málo dnů. Barvy nejjasnějšího domu panovnického, barvy Rakouska, jakož i neméně barvy ruského domu panovnického mezi zděmi našeho města pohostinsku dlícího, buďtež viditelným znamením naší nevýslovné radosti, vědomé sobě, že Otec vlasti, Jeho Nejjasnější choť a Nejvyšší Jeho hosté dlí ve středu našem. V našich srdcích hořící plamen lásky ku vlasti nalezniž večer v den příchodu Našeho vznešeného panovníka svůj odlesk v oknech každého domu a ukaž světu, že všudy i v nejmenší chaloupce pro náš milovaný dům panovnický vřelé srdce bije. Toť platí milovanému domu panovnickému! Toť platí drahé vlasti! Starosta: Ferdinand Baron Bojakovský.
(...)
Také na jiných místech bylo po oba svátky co nejpilněji pracováno. Největší a nejživější ruch panoval arciť blíže nádraží. Jedni chystali mohutné stožáry, druzí vrtali opět díry v nichž budou vztýčeny. Na vedlejším pozemku tesaři statně oháněly se širočinami hotovíce slavobránu, která bude postavena u prvního mostu na cestě z nádraží do města a na druhé straně pracovali a dosud pracují dělníci na veliké tribuně. Před slávobránou staví se opět mohutné jehlance venkovských obcí, které vztýčí též podle dráhy od Bilan a ke Kroměříži mohutné stožáry a prápory. Na dráze samé opravuje se co nejusilovněji. Vše se líčí, natírá, trať znova se naváží. Na nádraží budou postaveny dva skvostné stány, v nichž panovníci obou veleříší se pozdraví. - Doložiti dlužno, že císařští manželé rakouští pojedou do kn.-arcib. zámku městem, kdežto carští manželé nepochybně zvolí kratší cestu zámeckou zahradou.
Za vodní bránou budují dělníci stavitele p. Zajíčkovy velikou tribunu pro obecenstvo a na Velkém náměstí ční k nebi čtyři vysoké jehlance, postavené právovárečným měšťanstvem. Na 30 vagonů zelené chvoji uloženo v cukrovaru, kdež pletou se ve správě obecní věnce, které pak budou těm, kdož by si jich přáli, za mírné ceny přenechány. V den příjezdu vznešených hostů bude celé město skvěle osvětleno; ze zamýšleného osvětlení zámeckého parku elektrickým světlem z cukrovaru muselo však sejiti, poněvadž na rozhodujících místech si toho nepřejí.
(...)
Nejen Kroměříž ale též venkov uvítá vznešené hosty nadšeně a co nejokázaleji.
(...)
K velkolepému banderiu, které vzdá poctu venkova milovanému mocnáři, přidruží se též průvod, představující hanáckou svatbu. Na čtyřspřežním voze pojede ženich s nevěstou, na šestispřežním družičky. Banderium každého okresu bude míti veliký prápor červeno-bílý, banderisté z jednotlivých obcí pojedou pod svými prápory.
Zvolený výbor horlivě se dal do práce. Vyjednáváno především o postavení slávobrány; ale když z toho pro odpor městských zástupců sešlo, usnešeno, postaviti před slávobránou mohutné jehlance, okrášlené odznaky rolnickými. Na širokých podstavcích budou živé skupiny hanáckých dívek a hochů; dvě dívky podají císařským manželům skvostné kytice.
(...)
Rolníci!
(...)
Rolníci, toto vědomí postačí, by vzbudilo v hrudích Vašich povinnost nejsladší a nejsvětější, povinnost, jménem národa českého, jehož věrnými syny jste byli po věky radostným jasem svých zraků, bouřným tlukotem svých srdcí věrných a nejčetnější přítomností svou Nejjasnějšímu panovníku svému dokázati, že láska Vaše nejhlubší a nejvzácnější květ životů Vašich patří Nejvznešenějšímu císaři Františku Josefovi I. císařovně Alžbětě a všem z rodu jeho vznešeného!
Dostavte se tudíž v den příchodu Veličenstev co nejpočetněji do hanácké Kroměříže naší ve svátečních národních krojích svých, byste přítomností svou Nejjasnějšímu panovníku svému také ze srdcí nejvroucnějších poděkovali za otcovskou lásku jeho k Vašemu národu českému, pod jejíž blahým svitem tak utěšeně počíná zkvétati!
Přijďte všichni, kdož obýváte kraje kolkroměřížské muži i ženy, jinochové i dívky přijďte všichni do jednoho v národním kroji svém a podejte světu a upřeným na Kroměříž zrakům jeho důkaz, že my Čechové v nezměrné lásce ku Nejjasnějšímu panovníku svému nedáme se předstihnouti nikým!
V Kroměříži, 15. srpna 1885. Slavnostní výbor.
 |
| Dekorace domů |
 |
| Lampiony, prapory, skleněné lucerny, ohňostroje, znaky |
 |
| Látky na prapory ve všech zemských barvách, lampiony a potřeby pro ohňostroje |
 |
| Látky na prapory (pravobarevné) všech barev |
 |
| Papírové lampiony a dekorační znaky |
 |
| Špagát, šňůry a provaznické zboží |
Kroměřížské noviny, 20. 8. 1885
Dvacet let národní práce.
Bylo to na počátku měsíce srpna r. 1865, když nejen Kroměříž a statečné naše okolí, ale s nimi zároveň celý český svět chystal se ke slavnosti, která měla se odbývati za několik dnů v městě našem. Zpěvácký spolek "Moravan" světil 19. a 20. srpna svůj prápor. V dobách těch národní nadšení a uvědomění konaly pravé divy mezi probouzejícím se lidem českým. Z Prahy, ze Smíchova, z Opavy, Těšína, z Příbora, Frenštátu, Rožnova, Přerova a Prostějova sjelo se na sta hostů do Kroměříže, aby přítomni byli velebnému okamžiku, kdy nejpřednější český spolek kroměřížský poprvé shromáždil se pod práporem, kterýž měl mu býti znakem jedné mysli, jednoho srdce a českému obyvatelstvu kroměřížskému zárukou, že statný "Moravan" vesele a věrně bude kráčeti za svým vznešeným cílem: "Zpěvem k srdci a srdcem k vlasti."
(...)
Zpěv, jenž povznáší mysl, šlechtí srdce a ducha, povzbuzuje k činům šlechetným, zpěv budiž páskou, která nás pojí v mysli a v duchu k činům slavným. Dějepis a zpěv poučuje o tom, že souhlas jen, že jednota vede k slávě a k vítězství, jednoty odznakem budiž Vám tento prapor. Pod tímto praporem sestupme se v pevný šik, bychom dokázali, že náš národ může v čestný zápas jíti, že také dovede vítěziti na poli hudebního umění; majíce prapor v čele, podejme pravici bratrským spolkům na Moravě a v Čechách, za tímto praporem jdeme osvědčiti vlasteneckou mysl, bratrskou vzájemnost sbratřeným spolkům. A tak jděme, prapor v čele, zpěvem k jednotě, jednotou k síle, silou k vítězství, vítězstvím k slávě!"
Schůze císařů v Kroměříži.
(...)
Vrchní pořadatelé za které zvoleni skaštický starosta p. Lerche a starosta zlobický p. Dedek označeni červeno-bílými šerpami označí okresy, pak budou za sebou následovati.
(...)
S okrášlováním města již započato a domy zdobí se poznenáhla lepými látkami barev rakouských a moravských. Jehlance singulárního měšťanstva oplétají se chvojím a dřevěná kostra slávobrány svěřena již rukám dovedných malířů. Nová cesta k nádraží, na které pracuje oddělení zákopníků, bude taktéž co nejdříve hotova. Vlaky kroměřížské dráhy počaly jezditi dnešním dnem po staré trati, po níž pojede ruský dvorní vlak z Hulína do Kroměříže beze zastávky. Dnes také zkoušeny veškeré mosty na této trati.
(...)
Každý z nás dá svým citům loyalnosti a nejhlubší oddanosti výraz tím, když dle sil svých přispěje k slavnostnímu uvítání ověnčením a osvětlením svého domu.
(...)
Konečně oznámeno p. předsedou, že vedle usnešení obecní rady pp. funkcionáři ozdobeni budou po čas slavnostních průvodů šerpou barvy červené jinak mezi dny slavnostními černožlutou kokardou.
Sjezd českých dobrovol. hasičských spolků moravských v Přerově.
Staroslavný Přerov oděl se minulou sobotu a neděli opět jednou v slavnostní háv a vítal okázale dobrovolné sbory hasičské z celé Moravy, které sjely se do pohostinského tohoto města, aby porokovaly tam o svých záležitostech společných a s dobrovolným hasičským sborem přerovským oslavily desítileté jeho trvání. Nesčetné prápory, ponejvíce v barvách slovanských, krášlily domy přerovské, z nichž mnohé byly ještě ozdobeny významnými nápisy: "Ať hoří láska k vlasti, ať hasne rozkol v národě!" bylo čísti na domě páně Calabkově; "Oheň vodou, odrodilost statečností vlasteneckou haste!" na jiném domu v téže ulici. "Jako živlu zhoubnému, tak mužně nepřátelům vlasti české!" kynulo vstříc cizinci, přicházejícímu na Dolní náměstí.
(...)
Přihlášky o místa na tribunách za Vodní branou. Obecní rada města usnesla se, zadati stavbu tribun soukromým osobám, zadržeti však sobě právo, prodávati místa na tribunách těchto. Tribuny vystavěny byly tři a sice: 1. jedna velká na silnici k cukrovaru vedoucí mezi plynárnou a železným mostem; 2. jedna malá u druhého mostu (dřevěného) a 3. třetí tribuna s třemi řadami sedadel před mostem dřevěným naproti mydlárny p. Ant. Mücka.
(...)
 |
| Prapory se stejnobarevnými lakovanými žerděmi, osvětlovací svítilny, zemské a spolkové odznaky, transparenty, průsvitné pochodně z papíru, bengálské ohně v rozličných barvách, lidské a zvířecí figurky vzduchem ohřátým líhem vystupující do výše, a obyčejné vzdušné koule (calouny), umělé ohňostroje |
Kroměřížské noviny, 22. 8. 1885
České uvítání!
Dosud žijí pamětníci, kteří viděli, kterak naší zlaté slovanské Praze vládne zastupitelstvo německé, kterak německá nadutost roztahuje se tam, kde lid český předčí německé spoluobčany většinou pateronásobnou. Arciť již hezká řádka let uplynula od těchto pro národ český dob neblahých a mladší pokolení jen z doslechu a památek písemních dovídá se, kterak jeho otcům ve vlastním domově rozkazovali nepřátelé jejich největší. Teprv tehdáž, když české obyvatelstvo pražské jalo se odkládati svou holubičí povahu, když s důrazem počalo na to naléhati, aby v Praze pánem byl Čech a český ráz hlavního města království Českého pronikl také veškerou obecní jeho správu, teprv tehdáž nastal obrat k lepšímu. Nikoliv najednou, ale krok za krokem opouštěli Němci a pokaždé nehorázný tropili povyk, kdykoliv vůle lidu donutila je vydati nám, co během času neprávem českému národu uchvátili. Co podezřívání a překrucování skutečného stavu věcí, co pomluv a nadávek sypalo se při každé takové příležitosti na národ český, o tom lze se dočísti v německých listech na tisíce dokladů.
Pražané vyhlašovány za nepřátele Rakouska, poněvadž zbavovali se toho německého tmele, který jedině činí prý Rakousko mocnou jednolitou říší. Spíláno jim nevzdělanců, poněvadž nechtěli skloniti šíji pod jho všemocné německé kultury, ale toho se domáhali, aby směli mluviti k lidem tak, jako modlí se k Bohu. Listy německé ani nechápaly, kterak ten "nevzdělaný hrubý" český lid může se tak brániti proti němčině, kterou mluví vše, co činí nároky na vynikající postavení v říši, které užívají nejvyšší vojenské a občanské státní úřady, ve které vyučuje se výhradně na vysokých školách a která bývala svého času též obcovací řečí našeho Nejjasnějšího panovnického domu.
A vida! Nejprudší nájezdy a útoky na české obyvatelstvo pražské osvědčily se nejen úplně málomocnými, ale ještě k tomu přispěly, aby české národní vědomí, český duch zmohutněly v Praze tak, že dnes každý Čech s chloubou hovoří o hlavním městě staroslavného království, že nyní celý národ český uznává Prahu za hlavu veškerých měst českých. V Praze domohl se český jazyk uznání celého vzdělaného světa, v Praze vynutil si úctu a vážnost cizinců, v Praze dosáhl toho, že nejen nejvyšší úřady, že náměstek Jeho Veličenstva císaře, ale též vznešený mocnář náš a panovnická rodina povždy mluví k oddanému a věrnému svému národu českému jazykem českým. Kdykoliv zavítá milovaný panovník aneb některý člen panovnického domu do hlavního města království českého, raduje se Praha z jeho návštěvy a nabízí mu české pohostinství česky. Jestiť v Praze čeština jaksi řečí dvorní a na královských Hradčanech přísluší jí totéž právo, jako na hradě budínském jazyku maďarskému.
Tak jako v Praze vymohla si čeština právo domovské i na místech nejvyšších, tak nesmí jí upříti nikdo tohoto práva tam, kdekoliv hlaholí zvuky české, kde český lid hájí dědictví českých předků, kde české občanstvo v českých sídlí městech. Veřejné listy přinesly tyto dny zprávu, že český purkmistr českého města Kroměříže hodlá uvítati Jejich Veličenstva, která zavítají k nám ke schůzi s carskými manžely, napřed v jazyku německém a teprv snad jazykem českým. Český purkmistr českého města, český poslanec na sněm i na říšskou radu, jenž ucházeje se o důvěru českého lidu svatosvatě mu přislíbil, že vstoupí do šiku bojovníků za práva českého národa, českého jazyka, pozbývá prý mysle, již při první potýčce se zastaralými předsudky a sklání zbraň hlavního nepřátelského voje ještě ani neshlédnuv. Považujeme za svou povinnost konstatovati, že zpráva tato není ve všem pravdivou a že purkmistr p. baron Bojakovski, vítaje císařské manžely v Kroměříži, je česky osloví a osloviti musí. Příslušné oslovení již před týdnem předloženo nejvyššímu hofmistrovskému úřadu a p. bar. Bojakovski ani na to nepomýšlí, ani nemá k tomu práva, aby českou stať z něho vynechal. V té příčině není se tudiž co obávati, že milovaný mocnář náš zavítav se vznešenou chotí mezi lid český, takřka do středu úrodné Hané a do českého města, nebude ani česky uvítán. Císař a král náš sám by nedopustil takového přechmatu; neb jest mu dobře povědomo, že nepřichází mezi obyvatelstvo německé ale mezi své Hanáky, kteří již při nejedné příležitosti osvědčili po česku svou vroucí lásku a oddanost k panovnickému domu a po česku osvědčí je také nyní. - Než o to tu běží, aby Jejich Veličenstva byla uvítána na nádraží kroměřížském především oslovením českým a pak teprve německým. Či lze se domnívati, že císař pán sám nebyl by nanejvýš překvapen, slyše první slovo v městě, o němž mu známo, že jest městem ryze českým, v jazyku německém? My Čechové kroměřížští máme nejen právo, ale i svatou povinnost žádati, aby purkmistr náš p. baron Bojakovský oslovil jejich Veličenstva především v jazyku našem, v řeči toho lidu, jehož jest zvoleným zastáncem. A to také co nejdůrazněji žádáme. Jako v Praze, též i v Kroměříži minula již doba, kdybychom vítajíce milovaného panovníka, museli se přiodívati cizím peřím. Purkmistr měst pražských vítá J. Veličenstvo nejinak, než-li oslovením českým a my Čechové kroměřížští žádáme, aby jako v Praze bylo také u nás. V Kroměříži sídlí Čechové, kteří po česku chtějí svého zeměpána uvítat, kteří nechtějí, aby purkmistr p. baron Bojakovský odloučil se v té příčině od zástupců venkovských obcí. Také z těchto umí mnozí německy a přece jsme přesvědčeni, že mluvčí deputace nepronese hold statečných Hanáků Jejich Veličenstvům jazykem německým.
Pátrajíce po příčinách, které snad přinutily purkmistra našeho barona Bojakovského k tomu, že hodlá osloviti J. V. císaře především jazykem německým, žádných jsme neshledali. A právě to budí v nás naději, že p. baron Bojakovský, jenž asi v návalu práce předložil hofmistrovskému úřadu oslovení především německé a pak české, věc zrale uváživ, sám dá nám za pravdu. Kroměříž jest městem českým a p. baron Bojakovský nejvýmluvnějším toho svědkem. Neb ve třech volebních bitvách zvítězil skvěle nad kandidáty ústaváckými. Před půl druha rokem odhodlaně zvedl pohaněný prápor český a jako v boji volebním třímá jej ruka jeho pevně zajisté všude, kde běží o národ, o jazyk český, kde běží o českou Kroměříž, o dobrou její pověsť v českém světě. Jsme přesvědčeni, že purkmistr, zemský a říšský poslanec náš, práva českého jazyka uhájí a že město Kroměříž osvědčí se při této příležitosti neméně českým, než-li Praha, zlatá matička Čechů všech. Již ta okolnost, že ústavácké listy a především "N. fr. Presse" s patrným uspokojením přijaly zvěst, že purkmistr p. baron Bojakovský hodlá pozdraviti našeho mocnáře předně německy, upozorní jej zajisté, jak velice by bylo německým uvítáním spojené levici a zvláště našim ústavákům poslouženo.
 |
| Žerdě na prapory |
 |
| Veškeré dekorační práce |
Schůze císařů v Kroměříži.
Veškeré přípravy k slavnému uvítání vznešených hostů dokončeny a Kroměříž obtáčí poznenáhla roucho sváteční. Slavobrána, rolnické jehlance, nádražní budova a mohutné jehlance singulárního měšťanstva zdobí se chvojím a školní budovy krášlí se věnci a začátečními písmenami vznešené panovnické rodiny rakouské. Hotel pí. Haluskové jest již nádherně dekorován draperiemi v barvách rakouských a ruských. Též dům pí. Hájkové na Velkém náměstí, kapitolní domy skvějí se sváteční nádherou. Průčelí kapitolního domu naproti zámku ozdobeno jest vkusnými znaky korunních zemí rakouských
(...)
Současně se uvádí, že usnešeno bylo, by děti méně 10-12 let k průvodu brány nebyly a sice z důvodu toho, že význam slavností těch ani nechápou a pak také proto, že by snadno k úrazu přijíti mohly. Bude proto také obecní rada požádána, by dotyčné prohlášení ve známost uvedla.
 |
| Svůj k svému! |
Kroměřížské noviny, 25. 8. 1885
Ke dnům svátečním!
V hávu svátečním, utkaném vroucí láskou k dobrotivému vládci národů rakouských, očekává Kroměříž příchodu milovaného zeměpána, jenž v několika vteřinách se vznešenou chotí stane ve středu jeho, aby se tu sešel se přítelem a spojencem, carem ruským. Slavnostně vlají prápory s mohutných stožárů a radostně zhlíží se okrášlené domy v davech jásajících věrné oddanosti k panovnickému domu Habsburskému. Seč síly stačily ozdobilo se město naše ke dni slavnostnímu, ke dni památnému, aby hodným ukázalo se cti, jež všechna města mocnářství mu závidí, aby co nejdůstojněji uvítalo panovnickou rodinu která na několik dní zde rozbije svůj stánek. Jako není domu, jenž by nebyl ozdoben prápory a ověnčen zelení neb okrášlen odznaky císařského domu, tak není Kroměřížana, jenž by neplesal radostí, kdy otec svého lidu přichází k němu.
Náš čacký venkov, naše krásná Haná závodí s městem. Od Hulína ke Kroměříží co práporů tolik důkazů nejhlubší úcty, nezlomné věrnosti a lásky našeho venkova k milovanému mocnáři, jenž zavítal mezi svůj oddaný lid český, jenž k Hanákům pozývaje vznešené své hosty ruské, celému světu zjevno učinil, kde sídlí láska ke králi a vlasti, kde domovem nezměrná oddanost k dynastii. Za každým práporem na sta hlav chudých a bohatých, starců a jinochů, žen a mužů, hotových každou chvíli slovem i skutkem dosvědčiti, co vlající prápory zvěstují mlčky.-
A nejen Haná, ale celá česká Morava nadšení vítá svého markrabího a krále Českého na zděděné půdě slavných předků. Jako dítky k otci svému připutovali tisícové lidu ze všech končin moravských dnešního dne do Kroměříže, aby poznova osvědčili svému králi a markrabímu onu důvěru a vděčnost, jakou otcové jejich pokládali sobě vždy za ctnost největší.
Nebývalo vždy tak, jako nyní. Nejednou hrozná bouře zaburácela nad krásnou vlastí naší, věštíc zkázu trůnu i národů. Ale ani nejhorší zloba nezviklala věrnost Moravanů k slavnému rodu Habsburskému. Oddaný ten dobrý lid moravský nikdy nezřekl se příkladů svých otců. Čím byl předkům milovaného mocnáře, tím zůstal i jemu. Divná náhoda tomu chtěla, že jsou to právě moravské pluky, jejichž oddělením svěřena čestná stráž osoby panovníkovy. Na jejich práporech dosud zříti důkazy o statečnosti a věrnosti Moravanů.
(...)
Protož plesá český lid moravský radostí dvojnásobnou a chvalořečíc Prozřetelnosti božské z hloubí srdce svého vysílá k nebesům vroucí prosbu:
"Bůh zachovej Jeho Veličenstvo našeho nejjasnějšího císaře a krále Františka Josefa I.!"
Schůze císařů v Kroměříži.
Koho v neděli náhoda neb vlastní vůle zavedla do Kroměříže, zajisté že jinak tiché a klidné naše město ani nepoznal. Na náměstích a v ulicích kupily se davy lidstva a spousty obecenstva hrnuly se stále za Vodní bránu a k nádraží. Od včerejška presentuje se totiž Kroměříž v hávu svátečním a nelze říci, že mu to nesluší. Všude, kamkoliv oko dohledne, samé prápory v barvách rakouských a ruských, červeno-bílých a modro-bílých jest po řídku. Nad to pak není domu, jenž by se spokojil s touto okrasou. Ověnčené zelenou chvojí, posetou růžicemi, mnohé jaksi stydlivě vyhlížejí k šťastnějším sousedům, které pyšní se nádherou v Kroměříži nevídanou. A těch pěkně ozdobených jest většina. Těžko říci, který nejvkusnější a nejnádhernější. Déšť minulé soboty způsobil v mnohé dekoraci značné spousty a nejeden dům musel býti dekorován znova. Velmi nádherně ozdoben jest dům pí. Troltschové na Vel. náměstí. Bohaté koberce splývají z oken, zakrývajíce zeď téměř zúplna a nad nimi vesele vlají široké prápory, jakoby zvědavému obecenstvu sděliti chtěli, že od 4. hod. odp. v sobotu jest v domě tam ubytován předseda rakouského ministerstva hrabě Taaffe. Velmi vkusně a nádherně jsou ozdobeny domy p. Kampfův, hotel Simonův, dům p. Kašpaříkův, Seidlův a Zapletalův ve Vodní ulici. Domů ozdobených draperiemi a znaky císařského domu i korunních zemí rakouských jest počet takový, že vyjmenovati je, zdá se nám holou nemožností. Z každé chýžky vlaje prápor, každá římsa jest ovinuta věncem neb draperiemi. Z domu jistého zdejšího měšťana a obecního výborníka vlála v sobotu slovanská trikolora, ale policie dala ji schovati. Podobně naloženo s německou (?) trikolorou na jiném domě na Velkém náměstí, který však prápory vyjímaje, postrádá vší okrasy. Musíme ovšem doznati, že na některých domech jest dekorace tak chatrná, až nehezky na ně hledět, zejména ví-li se, že domy tyto nenáleží chuďasům.
Nejčilejší ruch panuje za Vodní bránou. Řada stožárů krášlí silnice z obou stran až k železnému mostu přes rameno Moravy k nádraží vedoucímu. Tam ční k nebesům skvostná slávobrána na pohled masívní to stavba korunovaná pozlaceným andělem míru, jenž klade po věnci na hlavy obou pacholat, které stojí po stranách držíce štíty se znaky rakouským a ruským. O něco dále vítají nás jehlance venkovských obcí, vkusně okrášlené nářadím rolnickým. Na širokých jejich podstavcích zahalených jako jehlance v milou zeleň budou umístěny živé skupiny hochů a dívek, představujících allegorické postavy s odznaky rolnickými. Odtud až k nádraží vede opět dvojnásobná řada stožárů. Nádražní plot úplně zahálen jest v chvoji, kterou krášlí se též nádražní budova. Od pátku nesmí na nádraží nikdo, kdo nemůže se vykázati legitimačním lístkem. V sobotu odpoledně zkoušeny před nádražím čtyřspřežné dvorní povozy. Sjížděly se železného mostu na cestu vedoucí do zámečku, odkudž zabočily po nově vystavené silnici k nádražní budově vracejíce se odtamtud opět k mostu. Na slávobráně a na tribunách, jichž zbudováno celkem pět, pracováno též v neděli, na slávobráně též v sobotu a v neděli v noci za elektrického osvětlení.
(...)
"Ze zlatých dob Moravy". Historický obraz nakreslil A. J. Dubec. Kniha tato vydaná nákladem vlastním v úhledné úpravě. Pojednává dobu sv. Cyr. a Meth. v duchu nadšeně národním. Věrně líčen unášející zjev velikého světce sv. Methoděje, vzor pravé povahy slovanské, podobně i odstrašující povaha zrádného a úlisného kněze Wichinga případně znázorněna. Čtenář seznámí se i s tehdejším místopisem, životem a zvyky starých Slovanů, spůsobem válčení a p. Obsah spisu toho 18 archů čítajícího udržuje čtenáře až do konce v napjaté pozornosti a zanechává v něm dojem uspokojivý, přesvědčivý. Pro tendenci svou zasluhuje, by po vlasti naší byla všeobecně rozšířena. Hodí se i pro knihovny školní. Stojí 70 kr. Dostati lze u Adolfa Fuxe, professora v Příboře a v knihkupectvích.
Kroměřížské noviny, 28. 8. 1885
Schůze císařů.
"mohutné prápory barev českých a slovanských"
"Počasí vůbec bylo důkladně proměnlivé, ani čtvrt hodiny nemohl býti nikdo jist, že déšť a burácející vítr nepřekazí kroky jeho.
Dekorace, prápory, znaky a věnce hlavně na stožárech mnohých i jinde valně porouchány, tu a tam i zničeny"
"řady českých slečen v bílých oblecích s červenými šerpami a jiných z části německých v černých se žlutými šerpami a bílých s modrými a řady družiček maličkých."
"Dělať císařovna: "Pozoruji, že se zde velmi málo mluví po německu." Poslanec Kallus na to: "Jest to zcela přirozeno, protože země jest slovanská a obyvatelstvo slovansky mluví." K tomu podotkla J. V. císařovna: "Chcete říci český", načež p. Kallus: "Spisovnou řečí moravských Slovanů jest čeština."
"Předně zapěl skutečně umělecky náš spolek "Moravan" vznešenou hymnu Javůrkovu se změněným textem p. Višňákovým."
"připomíná se nám transparent českých korunních klenotů výtečně rukou dovednou provedený naše tužby a jednotu zemí koruny české"
