"Z Kroměříže, 21. srpna. (Pův. dopis)
Naše město odívá se již v slavnostní háv. Slavobrána u železného mostu na 15 metrů vysoká jest již téměř z hruba hotova. Stožáry bílé stojí již od nádraží až po řeku Moravu. Před slavobranou staví se tribuna pro 3000 osob, za druhým mostem u zdi zámecké buduje se menší tribuna a naproti zase "na Lapači" větší. Obelisky, čtyři na náměstí, dva u druhého mostu již stojí a ozdobeny jsou zeleným chvojím. Domy na náměstí se již dekorují."
Slavobrána k uvítání císařů na obraze kroměřížského malíře a sochaře Antonína Tomáše Becka (1835-1908) je v barvách publikována v práci Zdeňka Fišera Tři dny, které otřásly Kroměříží. Příběh setkání ruského cara a rakouského císaře v srpnu roku 1885. Vydala Muzejní a vlastivědná společnost v Brně pro Arcibiskupský zámek v Kroměříži, Brno 1994.
Poznámka: Článek s přehledem průběhu setkání využívající soudobé tiskoviny a Fišerovu práci Tři dny, které otřásly Kroměříží a další, různé grafiky použité v dobových novinách, a se vztahem k Kroměříži, ze kterých bylo čerpáno i zde v příspěvcích členěných podle novin (Illustrierte Zeitung, Světozor aj.), a jiné inspirující materiály, jako jsou dnešní barevné fotografie interiéru kroměřížského zámku, naleznete například na těchto stránkách věnovaných císařovně Sisi (a její rodině). Autorka také použila barevný obrázek slavobrány. V článku Obrazy císařovny Alžběty od Einsleho najdete pěkný portrét v bílých šatech s modrou stuhou.
 |
| Některé noviny psaly, že nahoře na slavobráně je socha Glorie, jiné, že je tam Nika, Austrie, či Anděl míru (Paix). |
Na slavobráně jsou čtyři stožáry s vlajkami. Blíže vlevo je černožlutá vlajka (rakouské barvy), vpravo bílomodrá/modrobílá (bavorské barvy). Za nimi nalevo bíločervená/červenobílá vlajka (dánské barvy?!), vpravo černožlutobílá (ruské barvy); podle novinářů by se mohlo jednat i o černooranžovobílou trikoloru. Spíše by se však řeklo, že žlutý odstín barvy je prostě tmavší, než je tomu v případě žluté na rakouské vlajce.
Jsou vlajky z pohledu pozorovatele správně vyvěšeny? A záleží na tom, dá se s tím rozumně pracovat? Přijde na to, co vyvěšovatel považoval za správné pořadí barev (viz spekulace okolo červeno-modro-bílé/bílo-modro-červené trikolóry) a jak věc promyslel, jakému pozorovateli byl pohled na vlajky určen, a co zachytil malíř. Předpokládejme, že Slavnostní brána na památku schůze J.J.V.V. císaře rakouského s cárem ruským, 25. srpna, roku 1885 byla zvláště určena císaři Františku Josefovi jedoucímu z nádraží. Slavobránou návštěva jela dál do města. U rakouské a ruské vlajky si pořadím barev můžeme být jisti, a tak vidíme, že v případě rakouské vlajky v přední řadě si buď vítr pohrál se systémem zavěšení a otočil jej, nebo vlajka takto byla vyvěšena, pokud se nejedná o malířovu licenci.
A co "národní barvy", o kterých píší Národní listy - "červenobílá" je pro ně jasně "národní", tedy česká, pro Norddeutsche allgemeine Zeitung jsou to moravské zemské barvy v pořadí bílá a červená, a "bílomodrá" je pro Národní listy také "národní". Některé noviny barvy otočí a píší zase o modrobílých draperiích zdobících domy. V případě modrobílé/bílomodré kombinace by mělo jít (vždy?) o odkaz na Bavorsko jako rodiště císařovny "Sisi", o čemž takto píší Norddeutsche allgemeine Zeitung. Ve Fišerově práci jsou bavorské vlajky zařazeny ve výčtu vedle rakouských, ruských, moravských a českých, jež měly být vyvěšeny na stožárech na nádraží (Zdeněk Fišer, Tři dny, které otřásly Kroměříží, Brno 1994, s. 20; edice Obrázky z historie Kroměřížska). Knížka Zdeňka Fišera Tři dny, které otřásly Kroměříží z roku je stále v prodeji v kroměřížském zámku).
 |
| Obraz Antonína Tomáše Becka, slavnostní brána k příjezdu císařů v roce 1885, Muzeum Kroměřížska. Zdroj: Wikipedie |
Po pravé straně obrazu jsou nalevo od brány vidět postupně tyto kombinace barev na vlajkách uchycených na břevnech a vlajících na postavených stožárech, popisováno jak viděno, stožáry s vlajkami brány zleva doprava (bez ohledu na to, jestli má jít o červenobílou nebo bíločervenou bikoloru, či červenomodrobílou nebo bílomodročervenou trikoloru - předpokládejme, že se malíř v pořadí barev neodchýlil od skutečnosti): červenobílá bikolora, červenomodrobílá trikolora, černožlutá bikolora, černožlutobílá trikolora a bíločervená bikolora.
Zastavme se u červenomodrobílé trikolory. Bílomodročervená vlajka je vlajkou Ruska (německá verze článku o ruské vlajce). Byla oficiálně uznaná v roce 1799. Od toho okamžiku měla velký vliv na ostatní východoevropské země. A tyto barvy se od té doby nazývají panslovanskými barvami. V letech 1858 až 1883 se používala vlajka s černým, žlutým a bílým pruhem (vlajka Romanovců a Ruské říše), o jejímž vyvěšování píší noviny v roce 1885 a kterou vidíme dvakrát na Beckově malbě. Bílomodročervená vlajka na obrázku by v té době mohla být vlajkou Ruska, ale v Kroměříži byla ruskou vlajkou trikolóra černo-žluto-bílá (vidíme ji i na Zichyho akvarelu), což potvrzuje ruská verze hesla věnovaného historii ruské vlajky.
Je tu tedy možnost, že vlajku s tímto pořadím barev, kterou dobově označíme jako slovanskou, přiřadíme k ostatním moravským barevným kombinacím představujícím moravskou trikolóru, zahrnujícím bílou, červenou a modrou barvu. Stačí se podívat na střelecký terč z roku 1875 s ženou se zlatou korunou na hlavě držící arcibiskupský erb, jejíž šat vytváří svojí skladbou bílomodročervenou trikolóru. Ve spodní části zlaté koruny je vepsáno slovo MORAVIA, které je její součástí. Obrázek je publikován v práci Petra Klapila Historie Sboru uniformovaných ostrostřelců v Kroměříži, Kroměříž 2014. Když Moravská orlice z 25. 8. 1885 píše o barvách rakouských, ruských, moravských a českonárodních, myslí moravskými barvami tuto barevnou kombinaci, která je stejná jako ta představující ruskou trikolóru (která je jindy spojována i se vzhledem slovanské trikolóry).
V novinových zprávách nacházíme z hlediska výkladu a porozumění určité nejasnosti či rozporná tvrzení. Řešíme tak: 1) význam modrobílé vlajky (Bavorsko x Morava či obojí (?), "národní barvy", 2) výjimečné užití a zákaz vyvěšení velkoněmecké trikolory (černá-červená-žlutá, a proti tomu, že Opavský týdeník zařazuje tuto barevnou kombinaci, jako by byla v Kroměříži normálně k vidění. Přitom podle Neue Freie Presse byly národní slovanské a německé barvy zakázány.
 |
| Slavnostní brána před železným mostem, Kroměříž 1885, Fotoarchiv Muzea Kroměřížska. Také v Kroměřížský zpravodaj, č. 10, 2013, s. 7 |
Rozhodně je dobré si přečíst Fišerovu práci, jelikož čerpá (cituje) z dobových pramenů, a věci zasazuje do souvislostí. Akce byla, jak píše, provedena v české režii (moravské). Kroměřížské noviny byly zdrojem spousty informací, které od nich přebíraly další deníky.
K objasnění toho, proč tu pořád čteme o červenobílé bikoloře, již dopisovatelé považují za projev českých barev (a/nebo moravských), a kterou takto vidíme jednou na obrázku a v dalších dvou případech si s uchycením mohl "pohrát" vítr, poslouží článek O barvách praporů uveřejněný 8. září 1888 v příloze k číslu 19 Orlice, časopisu politického, vydávané v Telči. Na Beckově obrázku je i červenomodrobílá trikolora (pokud tyčku neobrátil vítr, nebo takto nebyla vyvěšena - záměrně či nezáměrně).
