V knize Alana Butscheka, Mojmíra Krejčiříka, Miroslava Vaňka, Jiřího Kotrmana, Zdeňka Hájka, Jiřího Novotného: 150 let železnice z Brna do Zastávky (Brno - Rosice - Zastávka - Zbýšov), Rosice, 2006, je na straně 39 svědectví o praporech, kterými byly opatřeny zvláštní vlaky při slavnostních jízdách 30. června 1856 v souvislosti se zahájením provozu na trati pro veřejnost, které je převzato z práce Wilhelma Schramma, Ein Buch für jeden Brünner: Quellenmäßige Beiträge zur Geschichte unserer Stadt, 1901-1905. Následuje český překlad německého originálu, jak je uveřejněn v práci Jiřího Novotného.
Poznámka: Popsaná bílomodrá bikolora viděná na vlaku při otevírání dráhy do Rosic mohou být bavorské barvy nebo městské barvy Rosic. Podle toho, že popis popisuje rakouské barvy "černožluté" - pořadí černá a žlutá, můžeme předpokládat, že i pořadí bílá a červená je popsáno odshora dolů přesně - (?).
"Zahájení provozu pro veřejnost vzbudilo mimořádný zájem brněnské veřejnosti. Slavnostních jízd zvláštních vlaků 30. června se zúčastnily stovky Brňanů. Na úspěchu slavnostního zahájení mělo podíl i krásné počasí - skoro jasno, odpolední teplota 24 °C, mírný jižní vítr. O průběhu jízd se dochovala reportáž, vystihující vzrušenou atmosféru onoho dne (Wilhelm Schramm, Ein Buch für jeden Brünner, 5. sv., 1905, s. 86-89):
"Veřejností netrpělivě očekávané zahájení osobní dopravy na nové trati z Brna do Rosic se uskutečnilo 30. června 1856 ve 2 hodiny odpoledne. Bylo předem jasné, že vzhledem k novotě bude účast obzvláště početná, ale takový nával se nečekal. Na cestě k nádraží od časných odpoledních hodin byl velký ruch, spěch a běhání, skutečné závody ke stejnému cíli velkých a malých, starých a mladých, mužů a žen v pestré směsici, zatímco fiakristé a drožkáři, spokojení s příležitostí bohatého výdělku, jezdili sem a tam a přiváželi značnou část cestujících.
A teprve na nádraží samém byla honba po místech. Ti, co přišli dříve, útokem obsadili vagóny, poněvadž si každý chtěl zajistit účast na jízdě. Ti, kteří přišli později, plnili v chvatu vozy druhého vlaku, který měl odjet 10 minut po prvním. Přestože bylo postaráno o značný počet cestujících, nebyli všichni uspokojeni a museli se kojit nadějí, že budou příště šťastnější.
První vlak s černožlutými, bíločervenými a bílomodrými prapory s lokomotivou ROSSITZ slavnostně vyzdobenou květinovými věnci z čerstvé zeleně a bíločervenými fábory na komíně, dal se ve 2 hodiny do pohybu za zvuku veselých melodií, které vyhrávala pro tento účel obstaraná kapela c. k. kyrysnického regimentu ze Slavkova, usazená ve zvláštním voze.
A tak se jelo po dunících kolejích podél luk a polí, podle vesnic a osad, jakož i slavnostně vyzdobených nádraží a strážních domků bez zastavení ke konečnému cíli. Po hodině jízdy přijel vlak do Božího Požehnání, kde hornická kapela vesele zdravila hosty a početné salvy z hmoždířů slavily událost dne.
Nepokládali jsme za nutné obšírně popisovat, jak všude podle dráhy skupiny lidí utábořených podél trati s úžasem hleděli na vlak plný šťastných lidí. 10 minut po příjezdu prvního vlaku přijela lokomotiva ZBESCHAU s druhým vlakem a byla tímtéž slavnostním způsobem pozdravena.
Když pestré množství cestujících vystoupilo z vozů, byla to pro místní obyvatele a venkovany skutečná podívaná, jakou doposud nezažili. Na druhé straně naskytl se hostům přitažlivý pohled na obzvlášť zajímavé okolí, které svým půvabem slibovalo bohaté zážitky. Také z blízkých a vzdálených vesnic stála tu řada kočárů a vozů, kterými přijeli zámožnější zvědavci, aby se pobavili vzácným divadlem a podíleli se na všeobecné radosti.
Masa lidí se brzy rozdělila na větší a menší skupiny, které se rozešly podle chuti do různých míst. Mnoho se jich soustředilo do hostince, kde se usadila kapela, která v nově zřízeném a vyzdobeném sále vyhrávala pro rozjařené tanečníky. Je nutné pochválit hostinského, téměř přepadeného stovkami hostů, že stačil plnit jejich požadavky (zejména čepovat výtečné vídeňské pivo) a sklidil uznání hostů.
Část hostů byla v lese, na jehož okraji v jednom z nejhezčích míst stála střelnice, zářící v slavnostním hávu. Konala se zde střelba o ceny, které se zúčastnilo více hostů. Třetí část obecenstva chtěla poznat půl hodiny vzdálené, malebně rozkošné Rosice s jejich impozantním, na pahorku trůnícím zámkem, patřícím baronu Sinovi. Jiní zase navštívili další blízká místa, a tak našel každý zábavu podle své chuti.
Ale hodiny utíkaly. Velmi brzy přišla sedmá hodina, která připomněla, že je třeba myslet na odjezd. V 8 hodin byla nastoupena zpáteční jízda ve stejném pořadí jako příjezd a po deváté hodině byly stovky účastníků této první zábavní jízdy zpět na nádraží v Brně, všichni zjevně velmi spokojeni s prožitými hodinami. Přes obrovskou frekvenci proběhla jízda tam i zpět bez nejmenšího rušení a mohla se chlubit přesností. Dráha ve své velké zkoušce šťastně obstála".
Dnem 1. července 1856 vstoupil - po schválení místodržitelstvím - v platnost první jízdní řád, podle něhož jezdily denně dva páry smíšených vlaků:"
