 |
| Historická moravská vlajka v televizním vysílání |
První vstup, v němž se na začátku objevuje jedna z variant historické vlajky Moravy (bíločerveně šachovaná orlice se žlutou korunou a žlutou zbrojí v modrém listu vlajky), proběhl mezi 6:23 až 6:28, druhý mezi 7:23 až 7:29.
Odposlech prvního vstupu:
Hana Mašlíková: "A my už teď ve studiu Snídaně s Novou vítáme heraldika pana doktora Zdeňka Kubíka, se kterým si budeme povídat na téma vytváření nových, vlastně komunálních symbolů. Dobré ráno, pane doktore."
Zdeněk Kubík: "Dobré ráno."
Petr Říbal: "Moravá."
Hana Mašlíková: "Já už ráno jsem tady zmiňovala, když jsme poutali vlastně a na dnešní hosty, že stále zhruba patnáct procent českých obcí i některých měst ještě nemá své znaky. Jak je to vůbec možné?"
Zdeněk Kubík: "Tak to je to v podstatě jednoduché. Ten proces, který tady kontinuálně fungoval, řekněme do konce monarchie, vzniku republiky v roce 1918, tak byl poté přerušen. To znamená, v sousedních zemích, v Německu, v Rakousku, postupně i menší sídla, nejen města a městyse, ale i obce symboliku přijímala. V podstatě ze zákona, by se dalo říct. A u nás se tento proces obnovil, řekněme až v šedesátých letech, kdy se kodifikovaly znaky, historické znaky měst a obcí, a v podstatě po revoluci, s přijetím zákona o obcích, se opět obnovila vlastně tradice a možnost právní pro obce získat komunální symboly, udělením."
 |
| Petr Říbal drží vlajku Moravy |
Petr Říbal: "Já držím vlajku. Křičel jsem Morava. Vy jste říkal, že tohle je moravská vlajka."
Zdeněk Kubík: "Je to jedna z historických variant vlajky Moravy. Dovolil jsem si ji přivézt jako takovou malou pozornost, když přijíždím z Moravy, a v podstatě v posledních letech na Moravě hlavně v souvislosti se svátkem svatých Cyrila a Metoděje probíhá taková tradice vyvěšování tohoto v podstatě neoficiálního ale historického symbolu. Koneckonců ve velkém státním znaku máme českého lva, moravskou orlici ...
Petr Říbal: "Ahá."
Zdeněk Kubík: "... i slezskou orlici, takže je to spíš opravdu taková záležitost hrdých patriotů."
Petr Říbal: "Dobře, my za dárek moc děkujeme a teď nám řekněte, proč by vlastně město, obec, mělo mít svůj znak? Proč vůbec, k čemu?"
Zdeněk Kubík: "Je to jednoznačný identifikační jednotící symbol. Pod konkrétním znakem, pod konkrétní vlajkou, praporem, tak jak fandí naši fanoušci sportovní se symboly České republiky, podobně na regionální úrovni se sdružují pod komunálními symboly místní občané. Samozřejmě velkým motorem, hybatelem tohohle procesu jsou především místní hasičské spolky, prostě spolková činnost, která nějakým způsobem..."
Petr Říbal: "Prostě když hasiči někde budou hasit barák, tak je dobrý, aby tam byl někdo s vlajkou a mával."
Zdeněk Kubík: "To ani né. Tím, že jsou realizátory místního kulturního dění, ..."
Petr Říbal: "Anó..."
Zdeněk Kubík: "... potřebují v podstatě symboliku - hasičskou, hasičské prapory, která mají atributy, svatého Floriána, a hašení požáru, tak pochopitelně i na těch jejich symbolech se zobrazují, reflektují, komunální symboly. Když ta obec komunální symboly, znak nemá, no musí si ho prostě nechat udělit."
Petr Říbal: "Hmmm."
Zdeněk Kubík: "Obrátí se tím pádem na specialistu, heraldika, který připraví k tomuto podklady, návrhy. Jsou-li v pořádku, poslanecká sněmovna je, respektive její podvýbor příslušný pro heraldiku a vexilologii schválí, a předseda obci dekretem udělí právo ze zákona o obcích užívat tyto symboly, konkrétně tedy znak a vlajku."
Petr Říbal: "A už má symbol a..."
Zdeněk Kubík: "Má je de iure a potom de facto pochopitelně si tyto symboly vyrobí. Vyšije prapor slavnostní, vytiskne venkovní vlajky, vyrobí smaltované cedule a podobně. Takže pak už v podstatě je to proces výroby..."
Petr Říbal: "Hm."
Zdeněk Kubík: "... a uvádění do života, do praxe spojený většinou s nějakou slavností, výročím obce, první zmínky o obci a podobně."
Hana Mašlíková: "Hm. Kde heraldik vůbec hledá, když jde vytvářet nový obecní znak."
Zdeněk Kubík: "V podstatě je to několik kroků. Samozřejmě vychází se z dějin obce, vychází se z archivních pramenů, vychází se z pečetních znamení, pokud se dochovala, pokud je obec užívala."
Petr Říbal: "Já vám do toho skočím. Máte třeba nějakou kuriozitu při tom hledání. Je jasný, že hledáte v historii a tak dál, ale třeba něco z praxe, jestli máte nějakou kuriozitu. Jestli vás něco někdy vážně překvapilo. Na základě toho vznikl ten znak."
Zdeněk Kubík: "Kuriozitu, hm, tak kuriozity, hm... U těch pečetních znamení ani kuriozity nebývají. To jsou většinou barokní pečetní znamení nebo znamení z devatenáctého století, a to jsou opravdu typické symboly pro region, vinná réva, pro zemědělskou symboliku, prostě typická venkovská symbolika, motivy radlic, pluhů, a tak dále, takže tam ani nic moc nepřekvapí. Spíš, když se nečerpá z těchhletěch zdrojů, čistě striktně historických, a může ten heraldik tak říkajíc si dovolit větší invenci, tak může zvolit i figury třeba dosud neobvyklé. Třeba Jiří Louda, nedávno zesnulý tvůrce státních symbolů..."
Petr Říbal: "Ano..."
Zdeněk Kubík: "... naftařský kozlík použil do symbolu, vlastně do znaku jihomoravské obce, kde se nafta těží, nebo ropa v podstatě, že jo. Takže netypická figura, a použije se jako moderní figura. Takže to jsou spíš takové zajímavosti a rarity. Ale zase, heraldika umožňuje takto pracovat s těmi tak zvanými obecnými, tedy všeobecně známými objekty, jako jsou orlice, různé nástroje, nářadí, různé květy typu lilií a růží, a těmito vyjadřovacími prostředky se prostě prezentuje."
Petr Říbal: "Dobře, tak my moc děkujeme. O tom, proč by město mělo mít svůj znak, o heraldice obecně, se budeme bavit ještě jednou, kolem čtvrt na osm.".
