Slovanské barvy praporů s pořadím barev bílá-modrá-červená představují jeden způsob, jak se při četbě dobového tisku dívat na slovní popis říkající, že se někde objevily slovanské prapory (slovanská trikolóra). Tato trikolóra se podle jednoho proudu dobového vnímání shoduje s pořadem barev na ruské vlajce oficiálně používané po období 50. až začátku 80. let, kdy se užívala černo-žluto-bílá trikolóra, na konci 19. století a na začátku 20. století. V textu otištěném v Humoristických listech vidíme právě tuto možnost, jak je popsána pro prostředí Čech, které leží na západ od Moravy.
Na Moravě (i jinde?) můžeme vedle této varianty díky doloženým časově předcházejícím výslovným zprávám při výskytu spojení slovanské barvy zauvažovat i o současném nebo eventuálně i výhradním užívání červeno-bílo-modré trikolóry. Když totiž není po ruce barevná fotografie, nebo se rovnou nenapíše, že popisující viděl to, co popisuje, a dá se předpokládat, že ví, jak jev popisovat, je tu v tomto případě jistý prostor pro fantazii, která s sebou zároveň nese i myšlenku na třetí možnou kombinaci, jelikož některé nebarevné předválečné pohlednice vypadají, že mají červený pruh uprostřed - na záběru vlajky je v takovém případě nejtmavší pruh, který se dá považovat za ten, který ve skutečnosti znamená červenou barvu, mezi bílou na jednom okraji vlajky a šedým odstínem, který by měl být modrou barvou...
Humoristické listy, roč. 62, 1919, číslo 1, 27. 12. 1918
Jak v nebi přijali zprávu o české samostatnosti.
"Prozradil sv. Mikuláš, když byl v Praze nadělovat.
První přinesl zprávu o tom do nebe svatý Petr, který se díval dalekohledem na zem a viděl v Praze vyvěšovat prapory.
"Aha," zabručel do vousů, "rakouské vojsko zase někde utrpělo vítězství! Ale ne, to není možná, vždyť jsou to samé prapory ve slovanských barvách a žádná černožlutá! To bude něco jiného! Nu ovšem, banka pro země rakouské, banka Union, česká spořitelna, policejní ředitelství, samá červenobílá a dokonce bílá-modrá-červená, tam se něco děje.-" A první duši, která přišla z Čech, chytil a vyslýchal Tak se dověděl všecko a běžel s tím do nebe, kde zpráva budila pochopitelný rozruch, zvláště mezi Čechy. Dalekohledy letěly k očím a všechno se dívalo dolů do Čech, kde se odehrával veliký převrat.
(...)
Tyrš s Fügnerem objímali se radostí, když viděli Sokolíky při práci a Mojžíš volal: Co se to děje s mým lidem? Zázraky jako na poušti! Každý mluví pojednou česky!
(...)
Havlíček povídal: Teď Čechové ani nemusí přijít do nebe! Mají věčný ráj už na zemi! Načež Neruda poznamenal s lehkou ironií: No, jen jestli opravdu věčný ráj! Já žil mezi nimi déle než ty!
(...)
