Moravská orlice, 16. 9. 1921
K příjezdu presidenta Masaryka do Brna.
Slavnostní nálada snesla se do ulic města Brna. S ověnčených stožárů jásavě vlají české a slovanské prapory. Oči chodců září, srdce plesá, duše zalétá k vznešené chvíli, kdy objeví se v našich ulicích první president republiky československé, prof. dr. T. G. Masaryk. Tisíce hlasů zavzní mu v ústrety hromovým pozdravem, tisíce a tisíce očí radostně zaslzí. Zbožné přání nese se srdcem brněnských občanů: "Nech se Vám líbí v srdci naší Moravěnky!"
*
Odjezd z Prahy a příjezd do Brna. Pan president republiky odjíždí z nádraží Wilsonova v Praze v pátek 16. t. m. o 10. hod. Lokomotiva vlaku jest ozdobena presidentskou vlajkou.
(...)
Do Brna přijede vlak o 16 hodině. Vjezd vlaku bude oznámen dvaceti osmi dělovými ranami ze Špilberka. Když president vystoupí z vlaku, zahraje hudba obě hymny.
(...)
Filmování. Příjezd presidenta Masaryka do Brna bude filmovati akc. spol. Lloyd-Film v Brně. Za tím účelem postaví společnost 3 filmové operatéry na různá místa Brna, kteří ještě svá místa budou měniti, aby celý příjezd a výzdobu města zachytili. Hotový negativ bude ještě v pátek večer poslán do Prahy, kde bude v laboratořích vyvolán a kopírován a ještě v sobotu v noci dopraven do Brna, takže v neděli odpoledne i večer budou ho promítati biografy v Brně i v Praze.
Známé české malířství R. Stříže na Cejlu č. 36 vystavuje v obchodě pí. Langrové (roh Masarykovy tř. a Františkánské ul.) obraz, představující uvítání a hold Brna presidentu Masarykovi. Obraz je pěkně živými barvami proveden a po stránce figurální i stylové je bezvadný. Doporučujeme obecenstvu, aby si obraz prohlédlo. Jak se dozvídáme, bude tento obraz brzy reprodukován a obecenstvo bude míti příležitost si vzpomínku na příjezd presidenta Masaryka do Brna zakoupiti.
(...)
Denní zprávy.
(...)
"Politika" brněnských Němců. Na dnešek v noci rozhozeny byly po Brně malé červené letáčky s textem, jejž hned překládáme: "Masaryk přijíždí. Ani jeden německý dům nebude ozdoben. Okna a dvéře zůstanou zavřeny! Německé rodiče a děti zůstanou doma. Německé Brno truchlí." A tak ať truchlí! O Němcích se říkalo a oni si to o sobě myslili a myslí dosud, že jsou politici. Letáček tuto domněnku rozptýlil na dobro. Neboť i v politice je zdvořilost místná. - K tomu se dále dovídáme: (...) - Jaká ubohost od našich spoluobčanů.
Moravská orlice, 18. 9. 1921
President Masaryk na Moravě.
(...)
Vlak byl radostně pozdravován železničním personálem ve všech stanicích, jimiž projížděl, jakož i obecenstvem, jedoucích ve vlacích aneb shromážděných na nádražích. Domy v obcích podél trati, staniční a úřední budovy byly ozdobeny prapory v barvách státních a národních. Ve větších místech vítal pana presidenta na stanicích, chvojím a prapory ozdobených, špalír, v němž vedle obecenstva stáli legionáři, členové Sokola, Orla, D. T. J., střeleckých jednot a hasičských spolků v krojích a s prappory. Hudby hrály všude národní hymny. Zejména srdečně zdravily presidenta děti, které byly podél trati seřazeny a nadšeně mávaly praporky, provolávajíce Sláva, Na zdar, Ať žije náš tatíček Masaryk! Takovýmto způsobem, zvláště byl pozdraven na své cestě pan president v Kolíně, v Pardubicích, v Ústí nad Orlicí a v České Třebové.
V České Třebové nastoupil do vlaku president moravské zemské správy politické Remeš a zemský vojenský velitel moravský generál Podhajský, kteří sem přijeli panu presidentovi vstříc z Brna.
Na trati Česká Třebová-Brno projel vlak město Svitavy, zastávku Čtyřicet Lánů, Českou Dlouhou, stanici Březová-Brněnec a Mor. Chrastovou. Veškeré stanice i zastávky byly bohatě ozdobeny a přítomné české menšiny vítaly projíždějící vlak páně presidentův bouřlivým provoláním Slávy. Na nádraží v Březové-Brněnci a v Mor. Chrastové hrály přítomné hudby při průjezdu pana presidenta obě národní hymny. Za stálých srdečných ovací vjel vlak do okresu boskovského a projel stanice Rozhrání, Letovice, Zboněk a Svitávka.
Z moravských měst byly Skalice-Boskovice první, kterým se dostalo významné pocty uvítati pana presidenta na moravské půdě. Podél kolejí na straně k nádražním budovám utvořilo četně shromážděné obyvatelstvo a korporace, k uvítání se dostavivší, špalír, kde byla umístěna též hudba. Když vlak zvolna v 15 hodin vjížděl do stanice, zazněly fanfáry.
(...)
Ze špalíru školních dítek vystoupily pak tři malé dívky, z nichž jedna, žákyně III. třídy obecné školy v Boskovicích Jarmila Březíková, přednesla uvítací proslov ve verších, druhá podala panu presidentovi kytici a třetí mu odevzdala krasopisně napsaný proslov.
Pan president, zřejmě dojat, jim poděkoval takto: Mám vás rád děti; těší mě, že chcete pracovat, abyste, až budete velké, nastoupily na místo svých rodičů. Učte se, buďte pilné a pracovité.
(...)
Pan president mu odpověděl: Děkuji Vám za milá slova. Nemusím Vás ujišťovat, že jsem rád přijel do své rodné země moravské a mezi lid, o jehož lásce k republice jsem přesvědčen.
(...)
Pan president odpověděl: Pánové, díky za Váš projev. Přijímám od Vás pro naši drahou republiku ujištění oddanosti a odhodlání i ke krajním obětem. Doufejme, že nebude již třeba prolévati krev za svobodu, po staletích znovu dosaženou. Avšak, nebudeme-li umírat, musíme dle slov našeho velikého politického buditele pro vlast žít a pracovat. Obět denní, všední a stálé práce, práce nenápadné, to je trvalý základ bezpečnosti a blahobytu státu. Jsem jist, že dovedete tuto obět přinésti stejně, jako byste dovedli v čas potřeby postaviti nové legie.
(...)
Nato vstoupil pan president se svým průvodcem opět do vlaku a hudba zahrála na rozloučenou píseň "Teče voda - teče". Všechny stanice okresu boskovského, jimiž vlak dále projížděl, i stanice Adamov a Bilovice politického okresu Brno-venkov byly slavnostně vyzdobeny a přítomné občanstvo spolu s různými korporacemi srdečně a s láskou vítalo presidenta na další cestě k Brnu.
(...)
V Brně.
Nebývalý byl vzhled včerejšího Brna. Od časných hodin proudily ulicemi zástupy obecenstva. V pozdních hodinách dopoledních konány poslední práce ozdobovací. k poledni srážely se k Besednímu domu šiky Sokolstva, na ulicích rozestavěny vojenské hlídky, aby uzavřely vchod do Náměstí svobody. Po 12. hod. přicházely na vytčená stanoviště různé spolky s prapory. Okna domů, kudy se průvod měl ubírati, byla přeplněna. pouliční světla rozžata. Na Wilsonově nám. trpělivě čekaly nepřehledné zástupy obecenstva. Veškeré budovy do nejvyšších pater byly hustě obsazeny. To bylo povídání, to bylo vykládání! Samotné nádraží skýtalo vzhled nebývalý. Pořadatelský aparát pracoval vzorně. Jenom služba zpravodajská byla značně ztížena, někde až znemožněna, o čemž až jindy. Nepopsatelný jásot zazněl mu vstříc, když po 20 minutách objevil se na schodišti nádraží, vedoucím do náměstí. - Tatínkové vysazovali svoji drobotinu, všechno natahovalo krky, z oken máváno prapory i šátky. Automobily se rozjížděly a tisíce hrdel provolávalo slávu. Byl vážný, vznešený, klidný a milý - jako vždy. Projel jásajícími ulicemi až na Lažanské náměstí. Vešel do místodržitelství. A když volání davů nebralo konce, objevil se na vyzdobeném balkoně a poděkoval. Celé odpoledne radostně svítilo slunce na hlavy nadšeného lidu a do vlajících praporů. Pozdě na večer rozcházely se zástupy do svých domovů. Každý ho viděl! A krásné dojmy vířily pozdě do noci hlavami občanů. Nebývalý byl vzhled včerejšího Brna!
(...)
Na prvním nástupišti bohatě chvojím a prapory vyzdobeného nádraží v Brně postavena byla čestná rota československého pěšího pluku číslo 10 s hudbou pěšího pluku číslo 43.
(...)
Pane presidente! Země Morava slaví dnes radostný den. Vítá na své rodné půdě svého nejvyššího syna, jenž se důstojně řadí k velikánům, jež země tato zrodila, k našemu Komenskému a Palackému, vítá tvůrce svobodného státu československého, vítá Vás, pane presidente.
(...)
Dnes nadešel i našemu městu takový slavný den. Desettisíce českého lidu města Brna, další desettisíce z okolí blízkého a desettisíce ze vzdálenějších krajin Moravy se tu sešly, aby uvítaly svého osvoboditele, aby projevily vděčnost zakladateli státu, aby vzdaly hlubokou úctu a oddanost svému prvnímu presidentovi.
(...)
Pravíte, že Brno je teď jiné. Brno jistě dlouho bylo předměstím Vídně. Teď je druhým velkým městem našeho osvobozeného státu. Sdílím s Vámi radost z osvobození: Stali jsme se národem státním; ale tím dány nám nové a veliké úkoly a povinnosti.
(...)
Když průvod, 13 automobilů, nastoupil v pomalém tempu jízdu do ulic vnitřního města, bohatě vyzdobených standardami, ověnčenými zeleným chvojím a prapory, rozdělili se jezdci kol auta pana presidenta a doprovázeli je - 20 vpředu a 20 vzadu - za zvuků trubek městem.
(...)
po celé cestě městem byl pan president i jeho družina nadšeně pozdravováni. Davy lidu neustály v bouřlivých projevech radosti a nespočetné tisíce rukou, mávající šátky na pozdrav, skýtaly s pestrou záplavou barev praporů a standard obraz nezapomenutelný.
(...)
