Opavský týdenník v číslech 66 až 68 píše o setkání Františka Josefa I. a cara Alexandra III. v Kroměříži na konci srpna 1885.
Opavský týdenník, roč. 16, č. 67, 28. 8. 1885:
(...)
Opustíme banderisty, abychom ohlédli město ve slavnostním hávu. Jakoby o závod, domek nad palác ozdoben prapory, chvoji a věnci; kudy pohlédneš do ulice, ne jako bys viděl domy a obydlí lidská, ale jakobys spatřil sklad pestrého zboží střižného: pro hojnosť praporů neviděti oken, neviděti domův. Krámy všecky uzavřeny jako v nejvěčí svátek. Tak veliké ozdoby až do nejzadnějších ulic, ba mohli bychom říci v pobočních ulicích mnohem větší než po hlavních třídách jsme se nenadáli. Převládal jakožto ozdoba domův prapory, věnce a chvojí, řidčeji koberce a jiné čalounické ozdoby. Barvy praporův na předním místě byly Rakouské, Ruské, České, Bavorské a velkoněmecké (černo-červeno-zlaté). Na praporech i o sobě viděli jsme velmi husto znak lva, pod nímž nápis francouzký: "Svornosť činí jednotu". Odznaky zemské: Český lev, Moravská i Slezská orlice vyskytovaly se jakožto němí hlasatelé důvtipným hlavám, že v Kroměříži žijí věrní vlastenci, avšak nápisů českých - jeden jsme viděli ruský - vyjímaje některé ulice postranní, velikánský na náměstí "Sláva", a imponující, ať nedíme překvapující na obelisku u vodotrysku prostřed náměstí, pořízený od singulárního měšťanstva, začež jemu chválu vzdáti slušno, bylo velice pořídku. Monogrammy JJ. Veličenstev a korunních manželův vyskytovaly se velmi často. Nejznamenitější ozdobou uvnitř města byly čtyry obelisky prostřed náměstí postavené, chvojím obložené, s transparentními monogrammy a nápisy. Před mosty, tam kde se Hulínská silnice sbíhá s cestou k nádraží, postavilo město vítězoslavnou bránu podle vzoru antického, na níž okřídlená bohyně Nika věnec podávajíc v záři slunečné se zlatem třpytí. Brána jest bez nápisu. Nepatrnou sice výškou proti bráně, ale tím větší originalností vynikají dva obelisky čtyrhranné, jež rolnictvo okresu Kroměřížského postaviti dalo při cestě vedoucí od nádraží. Na guirlandě, jež obelisky spojovala v bránu, čteme nápis "Rolnictvo". Stěny obeliskův obloženy jsou chvojím, na němž nářadí hospodářské v ozdobném souladu připevněno, na př. srpy (kosáky) pozlacené seřaděny v hvězdu a. t. d. Na podstavcích těchto obelisků byly potomně živé obrazy představující výjev ze života rolnického umístěny. Další ozdobou jak některých ulic tak i cesty k nádraží ano i celé železné trati až po Hulín byly vkusné stožáry s praporci. Také obec Záhlenice, která ostatek nad jiné vesnice měla vyvěšeno hojno praporův, postavila stožáry praporcové vedle koleje železnice Ferdinandovy, jak dalece pozemky obce této přetíná.
Nepotřebujeme se zmiňovati, že nádraží Kroměřížské i Hulínská pečlivě byla okrášlena.
Jak již z počátku podotčeno, sešlo se do Kroměříže obecenstva z daleka z blízka jistotně do 50000. Ohromnější to číslo, než aby město tolik hlav pohodlně pojati mohlo. A všecek tento veliký dav obracel zřetel k zámku arcibiskupskému a k místům, odkudž tak znamenití hosté zavítati měli. Jaké nebezpečí pro jejich životy lidské v těsných ulicích, kdyby nebylo postaráno, aby u brán a jinde zřízeny byly pohodlné tribuny! Kromě toho předešlo se nebezpečné tlačenici tím, že na jiná místa, kudy se slavný průvod očekával, vydávali legitimační lístky v obmezeném počtu.
Každý pamatoval, dříve než se odebral na vykázané místo, na lačné a žíznivé tělo své, ale nechť vstoupil do kteréhokoliv hostince neb kavárny, všude nabito. Sklepníkům jídla a nápoje nosícím hned ve dveřích vydírali sklenky a talíře, místa na posazení nebylo dostati a v místnostech hostinských panovalo parno a dušno nesnesitelné, z čehož si každý vypočísti mohl, že jak v potu tváře jedl a pil, v potu tváře v tlaku a strku bude se dívati na vjezd. S tíží protlačili jsme se davem lidstva až ku prvnímu mostu, nesnadno dodřeli jsme se místa vykázaného mezi bránou slavnostní a rolnickými obelisky, avšak mile překvapeni zůstali jsme státi, nemohouce odtrhnouti očí od rozkošného a prostomilého výjevu, když jsme spatřili živé obrazy na podstavcích obelisků. Nebyli to statisté divadelní po herecku vyfintěni a vyšňořeni, ale docela obyčejní Hanáci a Hanačky, arciť ve slavnostním ač drahém rouše: jedna stloukala máslo, druhá předla, jiná pletla koše, opět jiná představovala nevěstu; onde stál statný oráč drže se klečí od pluhu, tam nabrav semene do rozsívky chtěl seti atd.
(Budoucně ostatek.)
Opavský týdenník, roč. 16, č. 68, 2. 9. 1885:
Císařské slavnosti v Kroměříži.
(Původní zpráva.)
(Dokončení)
Všichni se obdivovali krásnému a vybranému stroji venkovanek a venkovanů, kteří jednak na podstavcích obeliskův, jednak před nimi ve skupinách malebných byli rozestaveni. I šel jeden hlas, že tyto skupeniny spůsobily úchvatný dojem, neboť když o 3. hod. císařská rodina i s družinou vjížděla (viz popis v čís. 66. našich novin), bylo pozorovati, že vznešení hosté s patrnou zálibou se kochali v roztomilé podívané.
Když dvorní vlak do nádraží vjížděl, zazvučely všechny zvony, a když po uvítání na nádraží dvorský kočár s císařem a císařovnou se objevil, zavznělo nekonečné "Sláva!" přerušované sem tam temným "hoch", což se opakovalo od nádraží až do knížecího zámku. Nepřehledná řada dvorských povozův svědčila nejlépe, jak velikolepé učiněny byly k těmto dnům přípravy. Hned po příjezdu do zámku předpuštěni jsou k audienci nejvyšší hodnostáři a zástupcové měst, okolních dědin a korporací, načež k páté hodině začal průvod banderií a spolků, který trval asi půl druhé hodiny. Ač začalo hustě pršeti, císař pán stoje venku před zámkem v dešti, dal před sebou banderistům a spolkům defilovati.
Jak velikánský to byl průvod, posoudí laskavý čtenář z té okolnosti, že bylo přes 1600 jezdcův; nejprve pokud jsme viděli ubírali se Hanáci v zelených kazajkách a červených koženkách s prapory a hudbami; za nimi rozličné spolky pěší: hasičův, veteránův a Sokolův též s hudbami, při čemž podotýkáme, že národní naše spolky kráčely za zvukův pochodu z "Prodané nevěsty". Nyní následovala nejzajímavější čásť průvodu, k níž se obracely oči všech, totiž svatba hanácká na třech šestispřežných vozích. V prvním voze byly družičky a družbové, na druhém vezl se obrovský svatební koláč, jejž čtyry starosvatky opatrovaly, na třetím byli nevěsta a ženich s ostatní družinou svatební. Svatebčané na všech vozech, jež ušlechtilé koně pestře ozdobené táhly, byli vesměs oděni v drahá roucha, tak že jak se cizinec jeden vyjádřil, děvčata jakoby mlhou oděna byla. Tento svatební průvod vypravilo město Hulín. Poněvadž nelze vypočítati všech jednotlivých spolkův a banderistův, podotkneme, aby se pestrosť průvodu toho poznala, že následovali ještě banderisté v bílých kazajkách a žlutých koženkách, pak ve fialových kazajkách a červených kalhotách; na to následovali Horymíři, Záporož a jízdný Sokol; i jest zajisté velmi podivno, že cizojazyčné noviny právě o těchto jen tak povrchně se zmiňují, kdežto každý nepředpojatý uznati musí, že naši Horymíři, Záporožci a jízdný Sokol v každé příčině imponovali jak v obecenstvu tak u nejjasnějších hostí. Průvod uzavírali statní Slováci, kteří svůj kroj národní nejčistěji zachovali.
Večer bylo velkolepé osvětlení celého města a v okolí zároveň na kopcích plápolaly pozdě do noci slavnostní ohně. Po náměstí a ulicích hemžilo se lidstvem, i panoval jásot a veselí. Na náměstí zpívala se národní hymna a jiné písně. (...)
Poznámka 1: v Norddeutsche allgemeine Zeitung (Ausgabe 392), 24. 8. 1885 se za bavorské barvy považují modrá a bílá: "überall trifft es auf lustig sich blähende Fahnen (...), auf das Blauweiß, welches die Kaiserin an ihre bairische Heimath erinnert.
Poznámka 2: v Našinci z 23. 8. 1885 se píše o tom, že "velmi pěkně vypadají domy dekorované draperiemi červenobílými a modrobílými". To, že by tu byla spojitost s Bavorskem, není zdůrazněno. Při četbě dobového tisku popisujícího událost se dá narazit na dívky v bílých šatech s modrými šerpami s vysvětlením, že tyto barvy císařovně měly připomenout její rodiště. Dopisovatel Národních listů (číslo z 24. srpna 1885) si bílo-modré bikolory vyložil jako přítomnost národních barev - vedle červeno-bílých bikolor. Pokud vyjdeme z informací Opavského týdeníku a Norddeutsche allgemeine Zeitung a budeme bílomodrou kombinaci považovat za bavorskou, můžeme se seznámit s tím, jak dnes vypadá bavorská vlajka například zde. Může to tak být, připomeňme ovšem, že informace Národních listů není zas tak mimo, neboť bílomodrý prapor se objevil vedle bíločerveného (moravské barvy) a černožlutého (rakouské barvy) na vlaku při Zahájení osobní dopravy na nové trati z Brna do Rosic 30. června 1856. Pro jednoho určitý symbol tedy znamená něco, a pro jiného také něco.
