Schůze císařů v Kroměříži.
(...)
Starostové obcí okresu kroměřížského, zdouneckého, holešovského, přerovského, kojetínského a prostějovského konají skoro denně porady a schůze a usnesli se již na tom, vypraviti k uvítání tak vzácných hostů malebná banderia v hanáckých krojích a s prapory a dokázati tak, že netřeba jim ani před panovníkem a carem národa pobratimského původ svůj zakrývati. Žel, že též purkmistr města českého a šlechtic Bojakovský nemá tolik hrdosti co prostý rolník...
Národní listy, 21. 8. 1885
Denní zprávy
(...)
- Schůze císařů v Kroměříži.
(...)
Vrchní pořadatelé, za které zvoleni stařičký starosta p. Lerche a starosta zlobický p. Dedek, označeni červenobílými šerpami, ustanoví okresy, jak budou za sebou následovati.
(...)
S okrašlováním města již započato a domy zdobí se ponenáhlu lepými látkami barev rakouských a moravských. Jehlance singulárního měšťanstva oplétají se chvojem a dřevěná kostra slavobrány svěřena již rukám dovedných malířů.
(...)
Od soboty vlají z domu purkmistra kroměřížského, barona Bojakovského dva mohutné prapory, černožlutý a červeno-bílý, hlásající obyvatelstvu, že zprávy o schůzi císařů v Kroměříži byly úředně stvrzeny. O hanáckém banderiu sděluje se ještě z jiné strany: K velkolepému banderiu, které vzdá poctu venkova milovanému mocnáři, přidruží se též, představující hanáckou svatbu. Na čtyřspřežném voze pojede ženich s nevěstou, na šestispřežném družičky. Banderium každého okresu bude míti veliký prapor červeno-bílý, banderisté z jednotlivých obcí pojedou pod svými prapory.
 |
| Moravské barvy červená a bílá. Červenobílý prapor odvozený z červenostříbrně šachované moravské orlice |
Národní listy, 21. 8. 1885 - odpolední vydání
Denní kronika
(...)
- Schůze císařů v Kroměříži. Přípravy k uvítání blíží se již ukončení. Velkolepá brána u prvního mostu týčí se již hrdě do výše, u druhého mostu staví se již tribuny, obelisky jsou již vztýčeny a pokrývají se již chvojím. Rovněž domy počínají se již dekorovati a okrašlovati věnci. Zámecký vchod opatřen jest již po obou stranách velkými reflektory.
(...)
Jak se dovídáme, nezměnil baron Bojakovský svého úmyslu a osloví císaře jako starosta českého města - jazykem německým. Voličům, kteří nepřejí si zajisté, aby město jich závodilo o slávu s Kocourkovem, jest tento krok pana barona nejlepším poučením pro příští volby!
(...)
Dle plakátů obecních úřadů budou službu bezpečnostní obstarávati též důvěrníci městských okresů, kteří budou označeni červeno-žlutými kokardami a červenými šerpami.
Národní listy, 22. 8. 1885 - odpolední vydání
Denní kronika
(...)
- Schůze císařů v Kroměříži.
(...)
Na nádvoří zámku bude očekávati císaře a císařovnu 60 družiček, z nichž baronesa Bojakovská podá císařovně kytici. Banderium hanácké bude skvělé, bude čítati 1400 jezdců. Nyní proslýchá se opět, že bar. Bojakovský učinil voličům svým "ústupek", uvítá prý císaře též několika slovy českými, hlavní, delší řeč však bude německá a dáno jí bude místo přední. K tomuto ústupku "českého" šlechtice netřeba poznámky.
(...)
Již v těchto dnech přichází do Kroměříže velmi mnoho cizinců. Obyvatelstvo z Moravy i Slezska hrne se do města. Následkem toho zavedena i v noci stálá služba stráže bezpečnosti.
Národní listy 24. 8. 1885
Sjezd císařův v Kroměříži.
--E. Z Kroměříže, 23. srpna.
(Zvl. telegr. "Národních listů").
(...)
Až krátce před Hulínem jeví se první stopy slavnosti. Podél kolejí vztyčeny jsou prapory v ruských, rakouských, moravských a českých barvách.
(...)
Město jest v slavnostním hávu, není domu bez praporů a bez věnců; dekorace není ovšam velkoměstská, ale svědčí o dobré vůli.
Patrně střásli Kroměřížané tu lhostejnost, která jim roku 1848 vyčítána byla. U mostu před vstupem do města zvedá se triumfální brána korunovaná alegorickou sochou značící, trvám, bohyni Slávy, věnčící dva mladé hochy. Na hlavním náměstí kolem vodotrysku postaveny 4 obelisky, na nichž nalézají se transparenty pro zejtřejší osvětlení. Nad obelisky zářiti budou čtyři začáteční písmeny jmen obou císařských rodů. Nápisů je pořídku, ruský viděl jsem jeden: "Bože cara chraniž i Marii Fedorovnu."
Rakouské barvy převládají, ruská, červeno-oranžově-bílá je dost hustá, často místo oranžové omylem užito barvy žluté. Moravská zemská barva žluto-červeno-modrá, jakož i obě národní, bílo-modrá a červeno-bílá nejsou tak časté, jak by slušelo Kroměříži, kteráž je tak česká, že žasnouti se musí, jak mohla platit za město německé. Ještě dnes má obojživelné zastupitelstvo a našel se troufalec, jenž dnes vyvěsil německo-národní prápor. Barvy ty vzbudily však takové pohoršení, že purkmistr kázal je odstraniti. Mezi vyvěšenými znaky pozoroval jsem s potěšením několikráte českého lva.
(...)
Nejhlavnější dny slavnostní jsou pondělek a úterek. Hanáci přísahají na pondělek, kdy na dvou tisících koních uvítají svého panovníka. Má se za to, že car a jeho rodina nebudou ani viděni a lituje se, že neuvidí okázalé vystoupení českého lidu. Němci marně snaží se vtlačiti slavnostem německý ráz; není k tomu Němců. Nevěřím, že by tu bylo jediného spravedlivého Němce; pensisty, úředníky a židy k nim nepočítám. Bezpečnost je opatřena znamenitě, smí-li se souditi dle počtu její strážců. Jsou zde rakouští četníci, městská - a to se rozumí, že německá - policie, rakouská tajná policie, ruští policisté a důvěrníci.
I tuzemci musí vykazovati se průvodními listy a podobnými dokumenty, kromě toho střežen jest arcibiskupský palác tělesnou gardou arcibiskupskou - čítá 10 mužů mezi 25 a 75 lety. Vtip, který v nejvážnější chvíli se dostavuje, tvrdí, že mladí vřaděni byli teprv dobou nejnovější. Buď jak buď, tělesná stráž ta s huňatými, na pražské granátníky upomínajícími čepicemi a pestrobarevnými obleky nečiní špatný dojem. Že má pušky na kamen nikdo neví, jakož také dvě maličká děla jimi střežená imponují aspoň svým novým nátěrem. Mne smířila červenobílá barva jich lafet a kol. Ostatně se musíme my novináři chovati zde rozumně a nesmíme býti zlomyslnými.
Poznámka: Viz znak olomoucké arcidiecéze.
Národní listy, 25. 8. 1885
Z Kroměříže, 24. srpna. (C.-B.) Vkusně okrášlené město poskytuje opravdu slavnostně krásnou podívanou. Všady plno lidu, zvláště vyniká venkovské obyvatelstvo ve svém bohatém národním kroji. O pořádek při vjezdu císařských manželů budou starati se veteráni; korporace a školní mládež budou ve špalíru. Na nádraží podají císařovně kytici jménem města, na zámku pak jménem venkovského obyvatelstva. Sejde snad s průvodu s pochodněmi, protože počasí je nepříznivé. - Hrabě Taafe přijal obecní radu s purkmistrem a odebral se pak do knížecího lesa prohlédnout honební revír.
Dvorní vlak s dvěma ověnčenými lokomotivami přijel o 3. hod. spoledne do bohatě ozdobeného nádraží. Císař vystoupil z vozu a pomáhal císařovně při sestupování.
(...)
Vnitř nádraží stálo 12 bílých družiček, dcer předních osobností. Purkmistrova dcera podala kytici císařovně, kteráž ji blahosklonně přijala. Císař nařídil jeti krokem.
U dvou jehlanců stáli rolníci, mužští i ženské, s hospodářským nářadím. Selské dcerky podaly císařovně kytici jmenem venkovského obyvatelstva. Při spatření císařské rodiny rozlehlo se hromové "Sláva", kteréž mile dojímalo zvláště z úst školní mládeže.
Před zámkem stála mladá děvčata, před zámeckým parkem vlál císařský prapor. V zámku přivítal vznešené hosty kardinál kn. Fürstenberg s duchovenstvem. Potom následovalo přijímání deputací.
Nejskvělejší byl okamžik, když táhla hanácká banderia s hudbou a vlajícími prapory. Krom silného deště vyšel císař ven před bránu a byl uvítán s nevýslovným jásotem. Pobočník přehodil císaři plášť a podal mu čapku místo generálského klobouku. Ohromný dav pohyboval se za hromového Hurrah a Sláva! Císařovna dívala se s okna. Až na dvě zastávky bral se průvod směrně ku předu. Koňů počítalo se na 1200. Skoro každé banderium mělo jiný kroj a poskytovaly malebný obraz.
Celý průvod, čítající asi 3000 hlav, trval asi hodinu. Již zdál se skoro u konce a císař odešel, když zvuky hudby oznamovaly nové oddělení. Císař přistoupil k oknu, což spůsobilo opět velké nadšení. Pak přišla selská svatba hanácká a skupení hanáckých selek.
(...)
Dějinný okamžik.
Rodná Moravěnka stane se dnes svědkem dějinné události následků dosud nedozírných. Oděna v slavnostní háv přijme v Kroměříži, v novějších dějinách rakouských v mysli národův sněmem kroměřížským vděčně vzpomínané, panovníky dvou mohutných říší: Jeho Veličenstvo císaře našeho Františka Josefa I. a cara všech Rusův Alexandra III.
(...)
Sjezd císařů v Kroměříži.
(Zvl. telegr. "Nár. Listů."
E. Z Kroměříže, 24. srpna. Obraz dnešního dne jest velkolepá opravdu slavnost národní a sice česká slavnost národní, proti kteréž úřadní a ceremonielní část programu ustoupila daleko do pozadí. Kroměříž byla dnes pravou Mekkou české Hany a trosky od věků zakládaných zmizely úplně v mohutném slovanském přítoku. Však sama císařovna hned na první ráz odnesla dojem, že nalézá se v ryze české krajině a k frenštátskému purkmistrovi Kallusovi, kterýž s deputacemi měst a obcí moravských od císařských manželů byl přijat, pronesla se, že málo tu slyšeti němčina, a když oslovený poznamenal, že daleko široko panuje výhradně slovanský jazyk, dodala císařovna: Vím, že tu bydlí Čechové. Císař pak sám děkoval hromadné deputaci moravských měst jen jazykem českým, z čehož statečný bar. Bojakovský, kterýž císaře na nádraží pozdravil jenom německy a v uvítací řeči v residenčním sále napřed německy, může vzíti si naučení, že nikde nezískal si vděku za urážlivé odstrčení jazyka českého. Nejapnost ta nezvýší věru beztoho nevalnou důvěru těch českých měst, které nedávno ho zvolila říšským poslancem.
Čistě národní ráz české národní slavnosti i skeptika a pesimistu musil posilniti. Byl to radostný pohled na ty tisíce Hanáků na krásných koních! Všechny jejich prapory byly červeno-bílé nebo červeno-bílé-modré a vědomí národní jevilo se v hřímavém volání: "Sláva našemu králi!" Banderium hanácké i slovácké, jakož i sta lepých Hanaček a Slovaček zvýšily okázalost a působivost dnešních slavností nesmírně a nejvyšší hofmistrovský úřad, na němž Hanáci v pravém smyslu slova vynutili si svolení, aby defilovati mohli před panovníkem, zajisté dnes uznává, že jeho odpor nebyl důvodným. Císař sám patrně byl potěšen pohledem na křepký ten lid. Nařídilť, aby s defilováním počkalo se, až sejde dolů, a navzdor silnému lijavci vyšel před arcibiskupský palác a téměř celou hodinu vytrval na místě, přijímaje holdování českého lidu. Když déšť neustával a svrchní šat císařův byl celý promoklý, vešel císař do komnat císařovny a stál u otevřeného okna až celý jásající průvod přešel. Také císařovna objevila se několikráte u okna.
(...)
Myslím, že necením příliš vysoko množství účastníků průvodu a diváků padesáti tisíci.
Jaký hluk a vítr v malé Kroměříži panuje, snadno si představíte. Od rána již na různých náměstích seskupovaly se spolky, pořádala se banderia, procházely městem hudební kapely. Po polednách seřaďoval se dvojstup od nádraží až k zámku. Nádraží samo bylo uzavřeno a neměl - kromě několika hodnostův a desíti žurnalistů - nikdo přístupu, takže velký perron byl prázdný, což nečinilo dojem nejlepší. Nelze také uhodnouti příčinu, ze které se tak stalo. Císař sám zdál se býti překvapen. Přijel určitě rázem 3. hodiny.
(...)
Když vlak zastavil, sestoupil císař. Vozy byly ještě v pohybu a on by byl málem klesl. Podal ruku císařovně, kteráž lehce seskočila. Císař měl obyčejnou polní generálskou uniformu. Císařovna má po přestálých chorobách zase velmi mladistvé vzezření. Byla oblečena velmi jednoduše:
(...)
Bojakovský pozdravil císaře několika německými slovy, načež císař zkrátka odpověděl. Císařovna přistoupila a vyměnila s purkmistrem několik slov, pak obrátila se k hr. Taafovi. Císař byl vítán na to hr. Vetterem též německy a po krátké odpovědi přistoupil k přítomným generálům.
(...)
Na to vstoupil císař a císařovna do uchystaných kočárů.
(...)
Následovaly vozy s ostatním komonstvem, družičky a žurnalisté.
Jak obecenstvo císaře zahlédlo, propuklo v bouřlivé volání Sláva! Hoch nebylo ani slyšeti. U mostu před slavobránou stály na jehlanci, klestí ozdobeném švarné Hanačky, seskupené v živé obrazy z hospodářského života, za jehlancem byla naplněna veliká tribuna Hanačkami v pestrém národním kroji. Všechny měly červené šátky, zlatou třásní vroubené, na spůsob turbanu na hlavách.
Císařské povozy jely volným krokem hustými davy lidstva, z něhož na zvláštní přání císaře odstranili se četníci. Lid arci volal nadšeně Slávu! a císař a císařovna přívětivě děkovali.
Hned po příjezdu do arcibiskupského paláce přijímali císařští manželé deputace, tak zejména hromadnou deputaci obcí venkovských na Hané a Slovácka. dále deputace měst Přerova, Olomouce, Výškova, Frenštátu, Holešova a Zlína.
(...)
Císař mluvil většinou česky. Také císařovna oslovila mnohé.
Zatím seřaďoval se průvod, jenž defilovati měl před palácem. O 4. hod. hnul se, ale zároveň dalo se do deště. Císař dal rozkaz, aby průvod zastavil se, až sejde dolů. Sešel a v dešti vytrval. V průvodu byli kroměřížští střelci, Sokolové okolních měst, spolky veteránské, zpěvácké, hasičské, cechy aj., jejichž vypočítávání mi odpustíte. Nejskvělejší částí průvodu bylo hanácké a slovácké banderium. Nejméně 1600 jezdců z okresů kroměřížského, hulínského, zdouneckého, kojetínského, přerovského, holešovského a napajedelského. "Horymír" z Olomouce, jízdný Sokol prostějovský a "Zaporož" litovelský, ba i vzdálení Podhoráci v žlutých koženkách přijeli na koních. Každá četa měla dle svého kraje malebný stejnokroj a červenobílý nebo slovanský prapor. Uprostřed banderia byl slavný průvod svatební, který z Hulína sem byl vypraven na dvou vozech šestispřežních a jednom čtyřspřežním.
(...)
 |
| Pro Národní listy jsou červeno-bílo-modré prapory slovanskými a červeno-bílé prapory českými prapory. Na Moravě jsou to moravské prapory. Jednou jsou v podobě bikolory vycházející z představy červenostříbrného šachování moravské orlice, podruhé v podobě trikolory, která zahrnuje i modrou barvu štítu. |
Národní listy, 25. 8. 1885 - odpolední vydání
Sjez císařů v Kroměříži.
(Telegr. zpr. "Nár. Listů."
E. Z Kroměříže, 24. srpna.*) Velikolepé osvětlení v malém městě očekávati nelze, zde všeobecnost a srdečnost nahrazuje velikolepost. Srdečné a všeobecné bylo dnešní osvětlení Kroměříže; nebylo uličky, nebylo domku, jež by byly zůstaly tmavé. Zvláště krásné náměstí kroměřížské vypadalo pěkně. Na mnohých místech byly transparenty, ponejvíce obrazy rakouských, někde také ruských manželů císařských. Obelisky uprostřed náměstí hlásaly nápisy s počátečními písmeny jmen členů císařské rodiny radost města z přítomnosti vzácných hostí. Na radnici a na zámku zapáleny bengálské ohně v barvách červeno-bílých.
V 8 hodin sestavil se průvod. Němci sestavovali se v "Concordii", Čechové v "Občanské besedě". Udeřením osmé hodiny hnul se průvod s voskovicemi, lampiony a svítilnami k zámku. Před průčelím seskupili se čeští a němečtí zpěváci. Nejdříve zapěl "Moravan" slavnostní kantátu na slova Višňákova, od Javůrka zvlášť složenou. "Concordia" zpívala kantátu: "Wohin mit der Freud'?", načež střelecká kapela hrála fantasie z "Tannhäusera", pak český sbor "Vlasti" od Tovačovského. Němci zakončili přednesem písně "Mein Oesterreich, mein Vaterland!". Císař po celou dobu byl s korunním princem v okně; v pozadí bylo viděti arcivévodu Karla Ludvíka. Císařovna se neobjevila.
Ohromné davy lidu, které průvod provázely, propukly, jakmile císaře uhlídaly, v jásavé volání "Sláva!", kteréž tak dlouho trvalo, až se průvod hlučným provoláváním Slávy! od zámku se vzdálil. Na náměstí hrála městská kapela rakouskou hymnu, kterouž lid sebou zpíval. Náměstí bylo rozjařeným a slavnostně naladěným lidem jak nabito a ještě v 10 hodin proudí náměstím a ulicemi.
*) Telegram tento, byv podán v Kroměříži včera o půl 10. hod. večer, došel nás teprve dnes ke 3. hodině ranní.
Národní listy, 26. 8. 1885
Schůze císařů v Kroměříži.
E. Z Vídně, 25. srpna. (Zvl. tlg. "N. L.")
Hned o 9. hod. ranní vyjelo nás deset vyvolených zpravodajů do Hulína, abychom zde očekávali příchod cara a ze srdečnosti shledání se a pozdravu obou panovníků činili závěrku na stupeň vroucnosti přátelských svazků obou mocí.
(...)
Posláni jsme byli do Hulína, předpokládajíce, že připadne nám obtížnější část zpravodajské práce.
(...)
Nádraží je pěkně vyzdobeno, před vchodem do čekárny zřízen byl pěkný plátěný stan, na jehož vrcholu vlál český prapor mezi rakouským a ruským.
Stan zřízen byl patrně v tom smyslu, že pod ním odbude se entrevue cara s císařem. Byl proto se všech stran zacloněn širokolistými palmami. Na postranních stěnách stanu byly zavěšeny zelené věnce s červenobílými poli. Na peronu visely znaky dědičných zemí rakouských a zemí koruny české. V dekoracích měly české barvy převahu, potom rakouské a ruské. S vysokých stožárů vlály veliké ruské prapory. Vnitřní prostory nádražní budou dekorovány bíle pro případ, že by císař a korunní princ, jejichž příjezd byl ustanoven na 11. hod. a 20 minut, chtěli tu čekati a cara sem uvésti. První salon vytapetován byl červenobílými látkami a měl nábytek s červeným damaškem. Visí tu fotografie výborné Aignerovy podobizny císaře rakouského. Druhý salon dekorován byl bíle a měl černý nábytek. Všude palmy a exotické květiny kolem vysokých zrcadel.
(...)
Na kroměřížském nádraží ještě před samým příjezdem cara byl veliký chvat. Doplňovala a opravovala se dekorace, přenášely se květiny, stolky květinové, předělávaly se dekorace - zkrátka panoval veliký neklid. Snad proto uzavřelo se na nějakou dobu nádraží docela a sama čestná stráž semohla se do nádraží hned dostati a když přibyla, nemohl se velitel hned rozhodnouti, jak nejvýhodněji by ji sestavil, tak že šikovala se zrovna již před přijíždějícím dvorním vlakem.
(...)
Toho času ještě odstraňovali zřízenci dráhy každou stopu lidské nohy v čerstvě nasypaném písku. Sotva že všichni připuštěni byli na místě, byl tu již ruský dvorní vlak. Lokomotiva byla tu již ozdobena ruskými prapory, což stalo se patrně na cestě.
(...)
O půl šesté, tedy zrovna půl hodiny před počátkem oběda, byli jsme vpuštěni do jídelny, kde již bylo na obrovském stole prostřeno. U každého místa je napsáno jméno hosta. Císařské rodiny sedí po obou stranách a uprostřed. Talíře jakož i příbor jsou z ryzího zlata. Uprostřed stolu je veliká, nízká váza s drahocennými květinami, u každého talíře láhev vody a láhev s červeným a bílým vínem. Když jsme vstoupili, byli již lokajové v červených, širokými zlatými prýmy ozdobených fracích na místě. Bylo jich celé hejno; u dveří furýr se stříbrnou holí.
Národní listy, 27. 8. 1885
Schůze císařů v Kroměříži.
E. Z Kroměříže, 26, srpna.
(Zvl. telegr. "Nár. Listů.")
Dnešním večerem ukončí se historická událost schůze dvou císařů, aniž tou chvílí - nepravím odhalena, ale aspoň nadzvednuta - je rouška zahalující její účel, význam a dosah. Okázalosti vlastně již včera dostoupily vrcholu. Lid se všech končin Moravy sem dychtivě shrnuvší se volným proudem vrací se ke svým krbům; mnohý sklamán, že neviděl, čeho si přál, a že nikoho z ruských hostí nezahlédl. Co však bylo na lidu moravském učinil. Za zvýšení zevnějšího účinku památných těchto dní přísluší mu plné uznání, i městu Kroměříži, kteréž víc učinilo, nežli očekávati se mohlo, zvlášť ale statečnému venkovskému lidu, kterýž pestrými svými kroji a imponujícími banderiemi propůjčil zvláštní slovanský ráz a osvědčil nejen věrnost k panujícímu císaři, ale také vlastenecké a české své smýšlení. Země, která má takový nadšený a uvědomělý lid slovanský, nebude vzdor vší nepřízni poměrů nikdy německou.
(...)
Zajímavá epizoda odehrála se dnes dopoledne u mostu před kroměřížským nádražím. Most a ulice od arcibiskupské zahrady k nádraží byly totiž před odjezdem císařů na honbu uzavřeny. Z venkova přišla četná svatba na oddavky do kroměřížského děkanského kostela, ale krom hněvu ženicha a slz nevěsty nemohla se dostati do města. Smutní snoubenci musili slyšeti špatné i dobré vtipy na své rozpaky. Zejmena ženichovi domlouval jeden šprýmař, že uzavření ulic pro vozy je božským pokynutím, aby si ženitbu rozmyslil a dokud je čas, utekl. Ženich nechtěl slyšeti a nevěsta tak usedavě plakala, že několik okolostojících ustrnulo se a u stráže i pořadatelů vymohli svatbě volný průchod. Byl povolen s podmínkou, aby rychle most přeběhli. Šťastný ženich a rozradovaná nevěsta, jakož i hejno družiček v širokých sněhobílých sukních a modrých kabátcích dali se na útěk a také družbové, kmotři, panímámy v potu tváří snažili se jim postačiti. Byli zrovna prostřed mostu, když jeli oba císařové a jejich družina. Tím asi jejich štěstí bylo úplné.
Z Kroměříže, 26. srpna. (C.-B.) Císař, car, korunní princ Rudolf a velkokníže Vladimír vyjeli si předpolednem v loveckém kroji do knížecího lesa, kdež pod stromem byla tabule s 32 příbory na dejeuner dinatoire. Lovecká společnost projela myslivnou na 5 vozech, ubírajíc se do revíru. Za honby projelo se ostatní panstvo parkem. U myslivny vystoupila společnost z kočárů a nastala velmi čilá zábava. Ruský dvorní malíř Zichy zhotovil skizzy pro denník ruského císaře.
Národní listy, 27. 8. 1885 - odpolední vydání
E. Z Kroměříže, 27. srpna. Císařovna nepřivolila okázalé manifestaci, která jí na počest byla uchystána. Odjela o 9. hodině v zakrytém voze na nádraží, kde dvorní vlak čekal. Družina její a mnoho úředních osob, které neodjely s vlakem korunního prince, odjely s ní. Všude snímají se emblemy a dekorace, je po slavnosti.
