Lidové noviny, 30. 10. 1918
Slavný den.
Den, jaký vzejde národu jen jednou za dlouhá staletí. Husův ohnivý křest na břehu rýnském, Komenského úpěnlivé modlitby a žehnání, vzdechy exulantů štvaných cizinou, zázračná víra buditelů v obrození kleslého národa, svatá horlivost českých zástupců v cizině s Masarykem v čele a nade vše rekovné činy českých legií, ty tisíce našich nesmrtelných na Chemin des Dames, u Verdunu i v dalekých stepích Sibiře připravily jeho slavné příští. Nám vyvoleným mezi tolika povolanými bylo dopřáno pozdraviti jeho úsvit, a třebas byl krátký tento podzimně zádumčivý den, bude žíti věčně v paměti národa. Svátek všech svátků, jediný ples a nekonečný jásot všech věrných Čechů pozdravujících osvobození vlasti. Jak bychom se byli nespíjeli znovu a znovu poselstvím svobody, jak bychom si byli netiskli ruce a nečtli druh druhu z rozzářeného oka radost nade všecky radosti, že jsme svobodní členové sjednoceného československého národa! Ne, nám nebylo třeba vydati heslo: prapory ven, kde se vzaly, tu se vzaly a třepetaly se ve svěžím podzimním vzduchu a lahodily oku jedinečným souladem svých barev, té barvy světla a barvy krve, volně proudícího života, do nichž se mísil v bratrský trojzvuk blankyt slovanské trikolory. Čtyři dlouhá léta byly svinuty v komorách a na půdách naše prapory, nesměli jsme je vyvěšovati a pak jsme jimi nechtěli oslavovati cizí vítězství a cizí zdar, znamenající naši smrt. Tím čistší byla jejich barva, tím vzácnější nám bylo jich pyšné vzdouvání nad hlavami, které směly hrdě patřit vzhůru. Kde bylo české okno, tam se pestřily drobné praporky, a vlály české a slovanské fábory. Ve všech obchodech tísnili se lidé kupující české a slovanské stuhy a nebylo českých prsou, aby je nezdobily naše barvy. Ochotné dívčí ruce hbitě vyráběly kokardy, které se upevňovaly odznakem našeho dnes již pomíjejícího utrpení rudého srdce. Ty trny na něm znamenají již minulost, dnešní den ulámal jim všecky ostny. Čeští vojáci, důstojníci v čele, odstraňovali kokardu cizího státu a nahrazovali je nebo zastírali kokardou národní. Dnes nebylo rozdílu mezi českým důstojníkem a českým vojákem, všichni byli bratří a bylo radost dívati se na kordon na Velkém náměstí, kde si bratrsky podávali ruce český důstojník, český voják a Sokol. Za dne přibývalo lidí z předměstí a ulicemi valil se jásající dav, brzy provolávající slávu Masarykovi a Wilsonovi, brzy zpívající naše hymny. Na improvisovaných tribunách řečníci několika prostými slovy zdůrazňovali význam dne a bouře nadšení nesla se ke smrákajícímu se nebi jako jediná oběť díků. A potom jsme se vraceli domů, poslové nejčistší radosti, jakou může zažíti člověk. Bylo viděti ženy ve vlňácích s plnými hrstmi trikolor nebo praporečků, aby je rozdaly doma dětem a známým k vyzdobení každé chaty. Co toto píšeme, doléhá z ulice hlahol písní a půda duní pod tisíci kroků. Skonává se den slávy, který je branou do věků svobody. Tobě, věčný Bože, který jsi slyšel modlitby našich otců a schoval slzy jejich k tomuto dni, tobě budiž dík, že jsi je proměnil v píseň veselí a v jásavý zvuk radostného pokřikování!
Z brněnských ulic.
Včera ráno to začalo. V pondělí odpoledne se pilně pralo, žehlilo a v nedostatku látek musel vypomoci i papír a proto se lepilo. Odnikud nebyl dán žádný pokyn k ozdobě domů a oken, jak tomu bývalo dříve a hle, v úterý ráno procházeli jsme Brnem proměněným a radostným. V časných hodinách, jdouce za povinností, viděli jsme pilné ruce úřednic a švadlenek zdobit okna svých bytů. K 11. hodině nebylo ulice v Brně nezdobené. A místy ozdoba je svědectvím pevné víry ve vítězství spravedlivé věci, neboť byla pečlivě opatrována z památných dnů sletových, neboť pořídit nyní praporovou látku je vyloučeno. Stavitel Dvořák, který chtěl ozdobit své domy prapory, ale nesehnal na ně látek. Z toho důvodu složil Národnímu výboru 5000 K k účelům národním, kterýžto příklad bude jistě hojně následován.
Nelze vyčerpat všech srdečných, tklivých a jímavých scén, jimž jsme byli svědky. Obraz pouliční se tak rychle měnil. Tu táhla Rudolfskou ulicí skupina českých invalidů, mužů bez nohy, bez ruky, ten napadající, onen třesoucí se, ale vykračovali si, zapomínajíce největší bolesti, že byli zmrzačeni v cizích službách. A po chvíli, šuhaj slovenský, urostlý, radost pohledět. Jak oduševněle zpívá Nad Tatrů sa blýská a jak zbožně mu naslouchá zástup v ulici...
Na Velkém náměstí. Sotva účastníci snímání s kříže pocítili tolik úlevy, jako diváci, stopující odstraňování znaků ptáka, který dvouhlavý, byl symbolem onoho nenasytného krmení se z našich ledví. Na Velkém náměstí byla Sporobanka požádána o sejmutí velkého dvouhlavého orla. Dala své svolení a ihned se našli ochotníci, kteří téměř virtuosně za nadšení zástupů tuto rakouskou pavučinu odstranili.
Slz radostí, slz pohnutí bylo včera na ulicích; byl to bílý den a plno růží kolem.
Den Masarykův a Wilsonův.
(...)
Podobizna Wilsonova, kterou vydalo knihkupectví Barvičovo na pohlednicích, náležela k nejoblíbenější dekoraci manifestantů, kteří ji nosili na prsou ověnčenou šerpami.
Dvacetitisícové tábory na ulicích Brna.
Před 7. hodinou večerní shromáždily se obrovské zástupy lidu na Rudolfské ulici a Velkém náměstí. Od Polenkovy restaurace až k Zöllnerovu domu a odtud po celé šíři Velkého náměstí až tam, kde ústí Ferdinandova třída - valilo se jedno veliké moře lidské. Čechové provolávali slávu Masarykovi, Wilsonovi a Čechoslovákům.
(...)
Massy lidu pak táhly Rudolfskou vzhůru za zpěvu Hej Slované a Kde domov můj. V průvodě zpívaly také skupiny italských vojáků a provolávaly Vivat Moravia a Vivat Italia. Důstojníci i vojáci ozdobeni byli trikolorami italskými a slovanskými.
Večer opakovaly se na Velkém náměstí velké projevy nadšení, lidem se nechtělo domů. Po řečech řečníků, členů Národního výboru red Heinricha, Roučka a Sonntaga, kteří oznámili shromážděným davům likvidaci dosavadní rakouské vlády na Moravě, množství se rozešlo poslušno národní kázně.
(...)
Královo Pole.
Celé město již od rána hýřilo slovanskými barvami na domech i prsou občanstva. Také zajatci ruští i italští nosili slovanské barvy.
(...)
Průvod o několika tisíci hlavách s pochodněmi, několika sty lampionů a standart, v čele s obec. výborem prošel městem, přešel i hranice brněnské až k výzbrojnímu skladišti a odtud se jinou cestou odebral před Besední dům, naplnil všechny jeho místnosti i zahradu.
(...)
Před průvodem odstranila městská stráž odznaky rakouské státní moci na c. k. polic. exposituře, četnickém velitelství a poště.
(...)
Holešov.
(...)
Odznaky z úředních budov byly všude sňaty, vojáci a četníci sňali kokardy a připevnili si národní trikoloru, bezpečnostní službu přejali Sokoli, místní policejní stráž a četnictvo, které poslouchá národního výboru.
Lidové noviny, 1. 11. 1918
Národní výbor převzal ústřední úřady v Brně.
(...)
Orli na úředních místnostech a budovách byli sňati nebo zastřeni; všecky ústřední úřady zavedly českou úřední řeč.
(...)
Barvy německo-rakouského státu.
Vídeň, 31./10. Barvy nového německo-rakouského státu budou barvy starých Babebergů červeno-bílo-červené.
