Protože je otázka podoby historické moravské vlajky aktuální a s tím je na pořadu dne i informovanost o pohledu lidí, kteří se tematikou zabývají do hloubky, je níže převzat text odborného vexilologického stanoviska k moravské vlajce ve znění zveřejněném 1. června 2013:
Verze A převzata z dokumentu dostupného na internetu, který je ke stažení na stránce www.vexilologie.cz, verze B byla otištěna v časopise Vexilologie. Zpravodaj České vexilologické společnosti, o.s., Brno 2013, čís. 169, s. 3319, 3320. Text je totožný. Drobné rozdíly byly vyznačeny červeně.
A)
Odborné vexilologické stanovisko k moravské vlajce
Vzhledem k současné neexistenci zemského zřízení v České republice nemůže existovat ani oficiální zemská vlajka Moravy. V nynější době je moravská identita státoprávně vyjádřena a zastoupena na krajských vlajkách v podobě pole s moravskou orlicí (obdobně jako se slezskou orlicí), která je převzata z velkého státního znaku České republiky.
Další, v současné době se vyskytující vlajky a prapory s moravskými symboly (znaky, orlicemi a barvami), považujeme za symboly historické, v minulých obdobích na území Moravy používané, které lze jako historické vlajky a prapory vyvěšovat, ovšem vždy v pořadí až za vlajkami oficiálními, tedy za vlajkou státní, krajskou, městskou a obecní.
Z čistě vexilologického hlediska je nevhodné umísťovat na listy vlajek celé znaky na štítě, protože tak dochází ke zbytečné a nežádoucí duplicitě symbolů, neboť barvy vlajek a praporů jsou odvozovány právě od znaků. K této praxi sice někdy dochází i na státní úrovni, kdy ale jde buď o tradici, nebo o náhradní improvizované řešení, které má při zachování základních barev odlišit časově různě vzniklé subjekty (např. Rusko, Slovensko, Slovinsko). Doporučujeme proto, aby v jinak neřešitelných případech byly listy vlajek doplňovány nikoli znaky ve štítě, ale jen základními figurami, tedy v moravském případě pouze šachovanou orlicí.
Jako historicky nejvhodnější moravská vlajka a prapor se jeví její nejstarší doložená podoba, tedy modrý list s bílo-červeně šachovanou orlicí. Tak zvané polepšení orlice změnou šachování ze stříbrného na zlaté privilegiem císaře Fridricha III. z roku 1462 a následně podle něj od poloviny 19. století odvozené užívání žluto-červených barev a praporů bylo často spojováno s německy hovořícími moravskými občany a chápáno zároveň jako výraz loajality k monarchii a císaři. Samostatné používání žluto-červené bikolóry je nežádoucí i proto, že tyto barvy užívá na svých praporech hl.město Praha a není ani zcela zanedbatelné, že jsou to i původní rodové barvy knížat z Liechtensteinu, jejichž vyvěšení na Moravě může být v krajním případě chápáno i jako projev souhlasu s jejich restitučními nároky.
Experti podvýboru pro heraldiku a vexilologii Sněmovny ČR :
PhDr. Zbyšek Svoboda
Mgr. Pavel Fojtík
Ing. Petr Exner
Předseda České vexilologické společnosti, o.s. :
Ing. Jaroslav Martykán
V Praze 1. června 2013
B)
Odborné vexilologické stanovisko k moravské vlajce. Vexilologie. Zpravodaj České vexilologické společnosti, o.s., Brno 2013, čís. 169, s. 3319, 3320:
"Odborné vexilologické stanovisko k moravské vlajce
Vzhledem k současné neexistenci zemského zřízení v České republice nemůže existovat ani oficiální zemská vlajka Moravy. V nynější době je moravská identita státoprávně vyjádřena a zastoupena na krajských vlajkách v podobě pole s moravskou orlicí (obdobně jako se slezskou orlicí), která je převzata z velkého státního znaku České republiky.
Další, v současné době se vyskytující vlajky a prapory s moravskými symboly (znaky, orlicemi a barvami), považujeme za symboly historické, v minulých obdobích na území Moravy používané, které lze jako historické vlajky a prapory vyvěšovat, ovšem vždy v pořadí až za vlajkami oficiálními, tedy za vlajkou státní, krajskou, městskou a obecní.
Z čistě vexilologického hlediska je nevhodné umísťovat na listy vlajek celé znaky na štítě, protože tak dochází ke zbytečné a nežádoucí duplicitě symbolů, neboť barvy vlajek a praporů jsou odvozovány právě od znaků. K této praxi sice někdy dochází i na státní úrovni, kdy ale jde buď o tradici, nebo o náhradní improvizované řešení, které má při zachování základních barev odlišit časově různě vzniklé subjekty (např. Rusko, Slovensko, Slovinsko). Doporučujeme proto, aby v jinak neřešitelných případech byly listy vlajek doplňovány nikoli znaky ve štítě, ale jen základními figurami, tedy v moravském případě pouze šachovanou orlicí.
Jako historicky nejvhodnější moravská vlajka a prapor se jeví její nejstarší doložená podoba, tedy modrý list s bílo-červeně šachovanou orlicí. Tak zvané polepšení orlice změnou šachování ze stříbrného na zlaté privilegiem císaře Fridricha III. z roku 1462 a následně podle něj od poloviny 19. století odvozené užívání žluto-červených barev a praporů bylo často spojováno s německy hovořícími moravskými občany a chápáno zároveň jako výraz loajality k monarchii a císaři. Samostatné používání žluto-červené bikolóry je nežádoucí i proto, že tyto barvy užívá na svých praporech hl. město Praha a není ani zcela zanedbatelné, že jsou to i původní rodové barvy knížat z Liechtensteinu, jejichž vyvěšení na Moravě může být v krajním případě chápáno i jako projev souhlasu s jejich restitučními nároky.
Experti podvýboru pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR:
PhDr. Zbyšek Svoboda - Mgr. Pavel Fojtík - Ing. Petr Exner
Předseda České vexilologické společnosti, o.s.:
Ing. Jaroslav Martykán
V Praze 1. června 2013.
